Ke konci ledna prosadil pražský zastupitel Jan Wolf (Spojené síly, KDU-ČSL) nové hlasování o znovupostavení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Hodně co říci k této kauze mají samozřejmě protestanté, kteří ve sloupu vidí pomník svému ponížení, jenže v pohnuté době 3. listopadu 1918 nesvrhli tento sloup protestanté, ale lidé všeho možného zaměření a našli byste mezi nimi i pozdější představitele Volné myšlenky.
Pochopit, proč byl sloup stržen a proč by na své místo neměl být vrácen je náročné a v podstatě nemožné, pokud se k tomuto problému budou vyjadřovat jen dvě strany.
Možná je konečně na čase dát slovo také těm, kteří sloup svrhli, aby řekli, proč to udělali.
Proto vám přinášíme svědectví z první ruky.
Kratičký spisek Naše luza, jesuité a diplomaté od Franty Sauera osobně (zde ke stažení). *
Pokud si dáte chvilku práce při čtení výpovědi jednoho z iniciátorů (mylně považovaného za jediného), totiž Franty Sauera, uvidíte něco jiného. 1.) 2.) Především neskutečný odpor a znechucení z chování polních kurátů, kteří názorově zpracovávali rakousko-uherské vojáky pro nesmyslná jatka první světové války i ostatních veřejně činných církevních představitelů (cituji).
„Když ve strašlivé světové válce mordovali se lidé navzájem po statisících a ztráty ty byly neustále doplňovány novým a novým lidským materiálem, když z válečného pole přicházeli domů mrzáci: slepí, bez nohy, bez ruky, když doma nemohly matky dáti dětem co do úst a když zoufalství dostupovalo vrcholu, tu nenašel se ani jediný kněz, ani jediný klerikální poslanec, ani jediný jezovita… aby proti tomu strašnému vraždění zaprotestoval.“
Často teď slýcháme od katolíků, že má být sloup symbolem smíření. Jenže pak bychom se měli ptát: Kdo se tu smiřuje s kým? Katolická církev se totiž za svou úlohu ve třicetileté válce ani v první světové válce nikdy neomluvila!
"Sloup hanby" nestrhli Češi 3. listopadu 1918 kvůli tomu, že by měli něco proti p. Marii, nebo že by jim vadili katolíci obecně. Dokonce ani přesvědčení, že je to symbol Habsburské vlády, by k tomu nestačilo, nebýt první světové války. Habsburkové museli padnout, protože zatáhli lidi do války a katoličtí kněží jim dělali ochotné nadháněče "masa do mlýnku". K tomu se přidal pocit nevděku a zneuctění, když katolické tiskoviny označovaly dělníky vracející se z války, kteří téměř okamžitě upadali do stavu nejhlubší bídy, jako "lůzu".
Tedy ne, nejde jen o to, že měl sloup představovat porážku protestantismu. Především představoval spojení náboženství a mocnářství. To žádný jiný mariánský sloup nepředstavoval, a proto se k žádnému jinému mariánskému sloupu taková kontroverze nepojí.
Nestrhl ho "rozvášněný dav" ani "opilci", ale skupina složená z různorodých ale umělecky i společensky velmi aktivních lidí. Zase, nebyli to nevzdělanci ani lidé emocionálně či výtvarně tupí. Tvrzení, že se průvod od svrženého sloupu chtěl vydat na Karlův most a shodit sochy do Vltavy, se zdá být stejně přitažené za vlasy, jako tvrzení že "Smyčku kolem krku měla Panně Marii uvázat tehdy mladičká Milada Králová, později Horáková." Obojí jsou katolické legendy k vyvolání větší nenávisti.
Tohle ovšem pochopí jen lidé, kteří nejsou líní číst.
Poznámky k textu:
1.) Hned na začátku vzpomíná Sauer soudní spor mezi Václavem Krňanským a feldkurátem Aloisem Roudnickým (o kterém nenajdete v české Wikipedii křivé slovo)
Zápis ze soudního přelíčení jsem nenašel, ale existuje zápis ze schůzky pražských domobranců roku 1919, ze které si trochu můžeme představit o co šlo a jak vypjatá to skutečně byla doba i jaký oprávněný vztek měli přeživší vojáci na feldkuráty (citace ze zápisu):
Měl jsem již jednou příležitost prohlásiti s tohoto místa, že pražští domobranci s úctou vzpomínají německého nadporučíka Grunda. Když při bitvě smederevské nadporučík Grund viděl jako velitel setniny, jak zbytečně hnáni jsou pražští domobtranci na jatka válečná, dal rozkaz k ústupu své setniny. Když se to dověděl Mrázek, Grund měl býti postavem před válečný soud, a tehdy vytáhl služební pistoli a na břehu Dunaje, kdy vy jste ani tušení neměl, co je to válka a co pražští domobranci vytrpěli, se zastřelil, skončil svůj život. A pánové, když jsme odhalovali pamětní desku našim kamarádům na Olšanech, mimo jiné zástupce byl přítomen také rektor německé university, aby tím byla uctěna památka dobrého člověka, německého nadporučíka Grunda. (Výkřiky sen. Skaláka. - Hluk.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.
Sen. Ant. Novák (pokračuje): A v této době, když nadporučík Grund ukončil ranou ze služební pistole svůj život, pan feldkurát Roudnický ve feldšpitále dával raněným tuto útěchu: Pražská domobranecká brigáda se zachovala hanebně, zbaběle, nečestně a zrádně. (Výkřiky sen. Sochora.) Je vedeno přísné vyšetřování. Generál Mrázek má doklady vyložené zrady a styků s nepřítelem. Střelivo se vystřílelo bez cíle za pusté noci, a když nadešel den, byli jste bez zbraní, mnozí se skryli, nenechali se ani do Srbska přes Dunaj přebroditi. Ti, kteří předčasně utekli, mají na svědomí zajaté, které Srbové pak nemilosrdně postříleli. - Konstatuji, že páter Roudnický lhal, že jako kněz tvrdil nepravdu, poněvadž v Srbsku, ani v Itálii po celou dobu, co jsem byl na frontě, až do konce války neznám jediného případu, že by zajatec byl zastřelen. To konstatuji dnes! - (Sen. Sochor: Vyložení lháři!) Generál Mrázek a jiní sami tuto ohavnost a ničemnost po osudné bitvě z břehu viděli. Sám jsem - praví Roudnický dále - viděl skryté vojáky, vaše kamarády ve křoví podél uherského břehu Dunaje. Budou zastřeleni nebo oběšeni, nikdo jim nepomůže. (Výkřiky.) Je to strašlivá ostuda pro celý náš český národ a já sám se děsím důsledků. Není vyloučeno, že po skončeném vyšetřování bude z vás zbylých každý desátý zastřelen. (Výkřiky sen. Sochora.) Generál Mrázek je strašlivě roztrpčen, stydí se za to, že je Čechem. My se také za něj stydíme, že je Čechem. (Sen. Jokl [německy]: A pense budou zvýšeny!)
2.) Mnozí se budou podivovat a pohoršovat nad tím, že Sauer vydával své články v Rudém právu. V první řadě si musíme uvědomit, že je to dlouho před všemi komunistckými procesy, ale také několik let před tím, než se v roce 1925 rozešlo české volnomyšlenkářské hnutí s komunisty. Samotný Franta Sauer se považoval především za anarchistu, i když byl jistý čas členem Sociální demokracie (z níž sám odešel).
3.) Zajímavou poznáku k tématu soch na Karlově mostě má však ke konci své výpovědi sám Sauer.
