Konec katolického seznamu zakázaných knih - Index Librorum Prohibitorum
S 2. vatikánským koncilem (1962 až 1965) přišlo do římskokatolické církve mnoho změn, ktéré bychom čekali spíše o několik století dříve. "Kladivo modernity" přinutilo církevní představitele reagovat na výzvy doby a konečně se vzdát biblického literalismu. V důdsledku nakonec padl i seznam zakázaných knih - Index Librorum Prohibitorum, který dusil vzdělání v zemích s převahou katolických věřících od roku 1559.
Den kdy skutečně Index Librorum Prohibitorum pozbyl platnosti přišel ale až rok po koncilu - 14. června roku 1966.
Tento den si také připomínáme v našem Sekulárním kalendáři.
Římskokatolická církev se často chlubí úrovní svého vzdělání nebo přímo zachopváváním vzdělanosti po dlouhá staletí, kdy si užívala velmi světské moci. Dokonce na tom, kolik provozuje škol staví v současnosti svou image.
Právě proto bychom měli připomínat, že v době, kdy Američané a Sověti bojovali o to, kdo první přistane na Měsíci, římskokatolická církev začínala uvažovat o tom, že není úplně vhodné pro vlastní reprezentaci vést seznam cenzurovaných knih, které však samozřejmě nabízela každá dobrá knihovna (jako například všechna díla Davida Humea nebo Thomase Hobbese).
Viz též heslo na anglické Wikipedii
Obrázek: Lída Aegeri Holubová