Bom Caminho! na cestě k sobě. Knihy

Díky Vám všem se podařilo vybrat 100% cílové částky.

Děkuji a přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok.

 

Rád bych s Vaší pomocí vydal svoji knihu.
Její předlohou byl deník ze Svatojakubské cesty, kde jsem málem snědl přejetého hada, předběhl do kopce cyklisty, potkal kapitána Santiaga, překonával bolest a občas i sám sebe.

Není to román ani cestopis, její předlohou byl můj deník a obsahuje autentické zachycení zážitků i pocitů z cesty tak, jak jsem je prožíval a cítil. Najdete v ní i několik tématických ilustrací. Je určena lidem, kteří se na svoji cestu teprve chystají nebo na ní někoho mají.

Cílem mého projektu je vydat knihu před Vánoci, aby udělala radost i pod vaším vánočním stromkem.
Chci poděkovat Pavlovi Kadlecovi za grafickou úpravu a Davidovi Horákovi za korektury textu. Bez nich by tato kniha nemohla vzniknout

Díky Vaší podpoře bude mít kniha
- pevnou V8 šitou vazbu
- formát 120x180mm
- 92 stran

Ukázka z knihy:

Ten pocit být zase ve velkém městě byl zvláštní, lidé se na mě dívali jinak než na vesnici.
Jako kdybych mezi ně s tou svou větví nepatřil. Nevadilo mi to, o to víc jsem si to užíval a sebejistě si vykračoval. No spíš belhal, ale se vztyčenou hlavou. Část cesty městem vedla po cyklostezce podél potoka, byl to jediný celistvý kousek přírody v téhle části města.
    Při představě jak to tady asi vypadalo, když tu ještě město nebylo, jsem si říkal, že my lidé jsme zvláštní stvoření. Přetváříme místa, kde nám je hezky, na místa, kde se necítíme dobře a pak z nich utíkáme zpět do přírody. Tenhle koloběh neustále opakujeme.
    Šel jsem po „fitness stezce“ uprostřed města, soudě dle lidí co chodili nebo běželi proti mně. Začalo zase hustě pršet. Tentokrát už bylo navlečení pláštěnky o 2 minuty kratší, ale opět jsem se při tom zasekl o batoh. Když jsem ji navlékl, přestalo pršet. Natruc jsem v pláštěnce ušel půl kilometru.
     Přes stezku vedl most tak nízký, že mi učesal vlasy, když jsem pod ním procházel. Jet tady v noci na kole, tak můj obličej zůstane na betonovém bloku mostu nakreslený jako graffiti. Za mostem jsem udělal zkušený chvat, kterému jsem začal říkat svlékání hadí kůže a sbalil pláštěnku do batohu. 

Na začátku mé cesty byl prázdný skleněný džbán zavěšený na stromě. Na jejím pomyslném konci byl plný toho, co jsem na cestě viděl a prožil. To co by pro jiného mohlo být jen dovolenou, nebo náročnějším výletem, bylo pro mě osobně splněním životního snu.

Jeden poutník mi na cestě řekl:

„Pokud chceš v životě něco udělat, udělej to hned, nikdy nevíš, jestli tu šanci budeš mít i zítra.“

Držím se toho a děkuji Vám za podporu mého projektu.