Kunderion - povídky z Protimluvu Knihy

Knižní vydání souboru kratších próz Karla Rady s názvem Kunderion, sestaveného a dokončeného v říjnu roku 2015, je inspirováno vydáním předcházející autorovy povídkové sbírky na jaře téhož roku v ostravském Protimluvu.

Promiskuitní večírek v Protimluvu vyšel v květnu 2015. Nacházely se v něm různorodé prozaické texty z let 1985 - 2012, prakticky veškerá dosavadní autorova povídková tvorba.“Nynější vydání takového souboru ale není pomyslným splácením pozapomenutých literárních dluhů vůči samizdatovému pravěku, není však ani nahodilým pokusem o chronologický průřez autorovy povídkové tvorby. Jde o kolekci tematicky a kompozičně svébytnou a v kontextu Radova díla také poměrně živou, aktuální,” napsal tehdy ve svém doporučujícím posudku o Promiskuitním večírku literární kritik Petr Hrtánek.

(Pětice dosud vydaných knih Karla Rady - úplně napravo Promiskuitní večírek)

Požadovaných “startovacích” 13 tisíc Kč je nejmenší možnou částkou, za níž lze po odečtení 9% daně Kunderion připravit k vydání (a jíž lze zároveň pokrýt vydavatelovu případnou finanční ztrátu); ideálních by pro nás bylo 15-20 tisíc Kč, k jejichž dosažení se budeme snažit přispívající “startéry” motivovat.

Taktéž výše nákladu knihy, která by svým formátem (14,5 x 22 cm), počtem stran (130-150), brožovanou vazbou, grafickou úpravou i ilustracemi autorova přítele, básníka Romana Szpuka (“Večírek” doprovázely grafické listy jiného autorova přítele, prozaika Petra Pazdery Payna), měla navazovat na předcházející Promiskuitní večírek, se určí až podle výše vybraných peněz... a pochopitelně o ní budeme “startéry” informovat.

(Jedna z ilustrací do Kunderionu od Romana S.J

Tematicky se povídky v obou autorových knihách týkají lásky, sexu a partnerských vztahů vůbec. Ale - jak opět píše kritik Petr Hrtánek - “...namísto orgií jsme svědky spíše hořkých, mollových, nejednou i ironických příběhů o potřebě, hledání i ztrácení lásky, o vzájemném protínání i míjení. Okamžitě ale dodávám: na tenhle večírek nebyl autorem naštěstí pozván laciný sentiment, užvaněný patos ani rádoby hlubokomyslné mudrování.”

 

(ukázka z povídky Něco z Jedůvky):

Nebe nad Prahou už několik dní brázdily vrtulníky a těžkotonážními reflektory pročesávaly nejtajnější zákoutí tohoto doposud stále ještě magického města. Muži v kožených kabátech a s vysílačkami přešlapovali u průjezdů, čas od času nakukovali do dvorů a velevýznamně pak do těch vysílaček kamsi podávali hlášení; setmělé Staré Město pražské se pod náporem oněch světelných děl proměnilo vpravé hollywoodské poledne.

Přiletěl americký prezident Clinton a v doprovodu svého českého protějšku Havla oba právě teď pochodovali po kočičích hlavách středověkých uliček a pod klenbami věží a chrámů; lid obecný se tísnil za provazy, nataženými podél celé prezidentské trasy, a zíral a jásal a dotčeně si cosi brumlal pod vousy.

Kylián se připletl do Husovy ulice - chtěl se buď Karlovou nebo Řetězovou dostat k divadelní fakultě, kde teď Jedůvka a její spolužáci"damáci" finišovali ve zkoušení jednoaktové hry Viktora Dyka Poražení.

Párek tajných spolu s trojicí v zeleném mu to však neumožnili, a tak mu nezbývalo než zahučet do hospody U Zlatého tygra, aby si tam mezi štamgasty, s půllitrem plzeňského piva v ruce, při čekání na uvolnění cesty alespoň prohlédl živého klasika, pábitele a literáta Bohumila Hrabala. Nervózně při tom stačil sledovat i ubíhající čas a děsil se možnosti, že se před vchod fakulty nedostane do desáté as Jedůvkou se dnes večer osudově mine a už se s ní třeba nikdy neuvidí.

Upíjel takto ve stoje z půllitru, když se dovnitř proslavené pivnice najednou nahrnula smečka novinářů, dosud hlídkující venku u dveří.

Začali halasit a blikat aparáty. Kdosi mezi nimi proboxoval uličku a tou následně do lokálu vešli dva prezidenti, kteří celou tuhle neuvěřitelnou situaci způsobili: Václav Havel a Bill Clinton.

Hospoda zašuměla a klasikovi Hrabalovi zasvítily uši. Kyliána i s půllitrem ta vlna vtlačila na záchod; bylo jich tam do uličky u WC odklizeno víc, nedalo se odtamtud ani ven ani nikam jinam. A minut do desáté stále ubývalo.

Když jich do celé chybělo asi jen dvacet, vešel na toaletu český prezident. I Kylián zrovna v tu chvíli konal potřebu - dopitý půllitr mezitím odložil do umyvadla. Havel neohroženě, bez goril, přistoupil k okachlíčkované stěně. Močili mlčky; halas, šum ani blikání aparátů z lokálu neustávalo.

- Nemám rád Američany, nevydržel po chvíli Kylián to mužské močící spiklenectví a prolomil ho promluvou.

- Proč? zapínal si prezident poklopec.

- Protože kvůli jednomu z nich asi přijdu pozdě na rande a ta dotyčná mi uteče, položil Kylián důraz na kvůli jednomu z nich.

- Kam potřebujete? zajímala se hlava státu, někdejší dramatik.

- Nejlíp asi do Řetezovky, využil Kylián jeho středoevropský pocit viny a významně se ještě jednou zahleděl do ciferníku svých hodinek z dětství.

Vyšli spolu z toalety a v lokále Havel pokynul jedné z goril, opírající se o výčepní pult, a zamumlal jí něco do ucha. Pak Kyliánovi potřásl pravicí a spiklenecky se na něho usmál: - Nenechte ji čekat. A pozdravujte ji!

Kylián nestačil ani hlesnout - gorilí muž ho popadl dvěma prsty za rameno a proklestil mu cestu mezi natěsnanými čumily. Nakonec ho doslova vhodil do nedaleké Řetězové ulice a mávl rukou namísto rozloučení: - Oni pak stejně půjdou jinudy!

Jedůvka se právě u zadního východu ze školy loučila se dvěma spolužáky, herečkou Lenkou a režisérem Mirem.

-Ahoj, zamektal Kylián a pusu jí dal, teprve až když spolužáci odešli volným průchodem do protilehlé Liliové ulice. - Pozdravuje tě Havel!

A pak ještě rozvázal batůžek a vytáhl z něj pomačkanou růži, kterou tam po celou tu dobu pro Jedůvku schraňoval.

(1995)

 

 (Jedna z původně chystaných ilustrací do Kunderionu od Lenky K. )

Kunderion na Promiskuitní večírek v jistém smyslu navazuje: nejen povídkou Něco z Jedůvky, vycházející - stejně jako závěrečný text “Večírku” Podzim v Paříži - z nikdy nevydaného románu O Jedůvce z roku 1995 (z důvodu zániku nakladatelství Hynek, v němž měl vyjít), ale i aktuálními prózami (z léta a podzimu 2015), napsanými pod dojmem vstřícného přijetí “Večírku” jeho ostravskými “protimluvnými” vydavateli.

(Na další z původně zamýšlených, ale ve výsledku nepoužitých ilustrací do Kunderionu z dílny kadaňské výtvarnice Lenky K., figuruje obličej autorky doslovu k této knize, publicistky a bloggerky Barbory Š.)

V neposlední řadě Kunderion na "Večírek" navazuje i svým názvem (podtitul předcházející knihy zní Malý Kunderion) a taktéž svou jazykovou hrou, upomínající jak na světoznámého českého spisovatele Milana Kunderu, tak na Bocciaccův Dekameron. 

(Ještě jedna z původně chystaných ilustrací do Kunderionu od Lenky K. - k povídce s názvem Dodekameron)

Uložit