Mému miminku - dotisk průvodce po ztrátě miminka Knihy

Milé podporovatelky a příznivci, už se podařilo vybrat cílovou částku, za což vám mockrát děkuji!!! Pokud se podaří vybrat větší částku, BUDU TISKNOUT VÍCE KUSŮ a ráda bych do deníku vložila ještě LETÁK s informacemi a podporou PRO TATÍNKY A další pro BLÍZKÉ příbuzné, jak komunikovat, co může pomoci... Díky moc!!!
...................................................................................................................................................................................................

Věnováno všem andělským dětem...

Většinou se o nich moc nemluví. Možná nepřišly ve správný čas. Nebo byly hodně nemocné. Byly tu jen na chvíli. Říká se jim ANDĚLSKÉ DĚTI. Zbylo po nich PRÁZDNO. A bolest, smutek, hněv, vina, žal. Všechny tyhle pocity jsou přirozené, i když jim třeba okolí nerozumí. Když jimi projdeme, uleví se nám. A časem přijde smíření. A naše srdce se uzdraví. NEJSME SAMI...

Tvořivý pietní deník Mému miminku může pomoci projít těžkým obdobím zármutku. Rozloučit se s miminkem, vypsat se z bolesti, vykreslit, najít inspiraci, posilující slova, úryvky příběhů. Ale i praktické rady a informace, podporu a doporučení. Hlavně si není potřeba si dělat starosti s tím, jak to vypadá nebo působí. Tohle je prostor jen pro Vás a Vaše miminko…

Milé ženy, milí přátelé, známí i neznámí,
před dvěma lety se mi s vaší pomocí podařilo vydat deník Mému miminku. Byla to opravdu nečekaná lavina podpory a já si tehdy naplno uvědomila, jak velkým tabu ztráta miminka je. A jak je stále potřeba tohle opomíjené téma otevírat.
Jsem vděčná, že od té doby se deník dostal na spousty míst. Díky organizaci Dítě v srdci a dalším lidem je v mnoha porodnicích v tzv. vzpomínkových krabicích – memory boxech určených pro rodiče po ztrátě miminka.
Přišlo mi mnoho děkovných emailů. Většinou od maminek, ale i psychologů, porodních asistentek nebo dalších zdravotníků. Deník dokonce vyšel i v ruštině.
Chtěla bych pokračovat v jeho šíření dál, dostat ho i do gynekologických ordinací, k psychologům, možná i IVF center a na další místa, kde by ho mohl někdo potřebovat. Část nákladu jsem rozdala a chci v tom pokračovat.
Moc ráda bych zviditelňovala tohle důležité a opomíjené téma i nadále, protože věřím, že to má smysl. I když je to někdy těžké. Hlavně když se učím znova a znova překonávat svou introvertní uzavřenou povahu. :-)

Nyní hledám pomoc při vydání dotisku deníku. Budu ráda, když podpoříte můj srdeční projekt. Díky!

Podpořte dotisk deníku Mému miminku
Vybraná částka z větší části pokryje tisk deníku. Bude rozšířen o 4 strany na 40 stran. Má formát A4 a lepenou vazbu.

Kapitoly: Moje miminko / Dopis miminku / Moje pocity / Pustit to – dostat to ze sebe ven / Rituál rozloučení / Přátelství i osamělost, blízkost i odcizení / Dopis zdravotníkům / Moje kořeny a zdroje / Sny a symboly / Dary smrti / Dopis mému muži / Můj příběh / Děkuji / Život po ztrátě / Domalovánky

...................................................................................................................................................................................................

Vidím celospolečenský posun
Dříve se o andělských dětech mlčelo, nejednou se staly nemocničím odpadem (to se naštěstí změnilo díky zákonu z roku 2017). Jejich rodiče se často nemohli s nimi rozloučit. A jsem moc ráda, že můžu být svědkem celospolečenského posunu.
Zhruba každé čtvrté těhotenství skončí předčasně, čili toto téma se týká spousty žen, tím pádem i jejich partnerů. Kromě bolesti ze ztráty si rodiče odnáší pocit osamocení, který nejde s okolím moc sdílet.
Přijde mi, že celá naše společnost během totality a moderní doby zapomněla, že zármutek je přirozený proces. Hledáme nová slova, nové rituály rozloučení. Abychom už nemuseli mlčet a být s tím tak sami...

Je dobré se rozloučit
Během zármutku se vyrovnáváme se ztrátou někoho blízkého. Což je i miminko, jakkoliv staré. I když tu s námi bylo jen nakrátko a okolí o něm třeba ani neví... Pro nás nebylo jen shlukem buněk nebo dítětem se smrtelnou diagnózou. Síla té bolesti nás může zaskočit, překvapit. První reakcí bývá šok a popření. To je úplně lidské a normální. Je ale dobré se pro klid duše rozloučit. A projít obdobím truchlení. Je to lepší než se bolest snažit potlačit, protože nezmizí a může se nám nečekaně vrátit.
Každý máme svůj vlastní způsob, jak se rozloučit. Svou cestu k uzdravení a smíření. Dejme si prostor a čas, buďme k sobě laskaví a trpěliví…
Nemusíme být jen obětí těžkých okolností. Tvořivý způsob pomáhá v přijetí nepřijatelného. Když najdeme svou cestu, ztráta se může stát součástí našeho příběhu. A miminko andílkem naší rodiny.
Ztráta miminka se dotýká spousty oblastí našeho života. Vztahu s partnerem, může dojít k odcizení.
I děti, sourozenci miminka se potřebují rozloučit nebo pochopit, co se s námi děje. Dotkne se to také vztahů s našimi blízkými a přáteli.

Deník není jednoduchým instantním návodem. Je ale užitečnou pomůckou, která může pomoci projít náročným obdobím. Je nabídkou cesty, inspirací, bezpečným místem v moři emocí. Prostorem pro vás a vaše miminko.
Sešit může být také vhodným dárkem někomu blízkému, komu by mohl třeba pomoci.
Naděje je...

Prohlédněte si pár stran:
https://ztratamiminka.cz/wp-content/uploads/2019/01/memumimi_naweb.pdf

...................................................................................................................................................................................................

Sama jsem tím prošla – hodně ztratila, ale i našla
Jsem máma dvou dětí a tří andílků. Výtvarnice a grafička. Když jsem před lety přišla o svá miminka, byla jsem hodně na dně. Bylo těžké mít prázdnou náruč a ztratit sen o dalším dítěti. Zachránilo mě psaní a kreslení. Sice jsem vystudovala výtvarné školy, ale bylo mi to spíš na překážku. V tu chvíli mi ale už bylo konečně jedno, jak to vypadá. Pomohlo mi také rozloučení s miminky a sdílení. Taky hodně času a trpělivosti...
Mezitím ta bolest odplynula, ale stále mám potřebu se k andělským dětem vracet. Protože z tohohle náročného období čerpám doteď sílu, proměnilo mě a připomíná mi nedůležitost některých všedních starostí. Také jsem se mezitím stala laickou poradkyní Prázdné kolébky (projekt Dlouhé cesty, z.s.).
Nikdy bych si před lety, když jsem přišla o svá miminka, nepředstavila, že tohle bude jednou možné. Někdy jsem byla i svědkem zázraků, např. když jsme s mým mužem vyprávěli svůj příběh zdravotníkům na kurzu. Vidět slzy v jejich očích a cítit to hluboce lidské propojení je obrovsky uzdravující...

Proč o tom pořád mluvím a píšu?
Možná proto, že v mém dětství a v životě rodičů a prarodičů byly bolestné neopečované ztráty, o kterých se moc nemluvilo. Nebyla pro to slova. Za tím mlčením bylo tiché zoufalství. Já je jako dítě a dospívající vnímala a nevěděla si s tím rady.
Ztrátu mých andílků jsem mohla prožít jinak, dospěleji. A mohla jsem o tom mluvit. A nebýt bezmocná oběť okolností. I když to tehdy moc bolelo, s odstupem času vidím, že jsem se posunula... Že mě to z velké části osvobodilo od dřívějších ztrát a vnitřního vězení. Možná to všechno přineslo i mezigenerační uzdravení. I když jsem samozřejmě pořád na cestě... :-)

Deník Mému miminku v krátké reportáži ČT:

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1181680258-tyden-v-regionech-brno/320281381891205-tyden-v-regionech/obsah/806293-andelske-deti?fbclid=IwAR3XQ3bnXydyzhxSNKBnSePjIbQaryA5wdq4vooN1b21tAwEh02fijE5XO8

Rozhovor pro časopis Moje psychologie: https://ztratamiminka.cz/rozhovor/

Více na: https://ztratamiminka.cz/zazraky-na-dne-propasti-co-mi-prineslo-uplynulych-10-let/

...................................................................................................................................................................................................

Staňte se podporovatelem nebo hlavním partnerem deníku
V deníku může být odkaz na vás i logo...
Deník se dostane do rukou rodičům v náročném období, kdy jsou velice vděční za podporu.

...................................................................................................................................................................................................

Napsali o deníku Mému miminku:
Když mi porodní asistentka donesla Váš nádherný sešit, bude to znít asi hloupě v takové situaci, ale potěšilo mě to. Pravda představovala jsem si to zaznamenávání jinak:) ...ale po nějakém čase jsem začala vyplňovat, nalepila jsem si ultrazvuky a vypisovala po svém, u toho jsem si pobrekávala a ulevovala své bolesti. Vím, že to ještě potrvá... ale nikdy na naši holčičku nezapomenu.
Chci Vám moc poděkovat, že jste otevřela toto téma, člověk si aspoň nepřipadá v této situaci tak sám, tak jiný, tak divný...
Monika

Díky za kreativní sešit, pořídil jsem ho ženě a už ho plní písmenkama.
Díky za to sdílení tím celým webem a i vaším příběhem, sdílení je léčivé a jsem moc rád, že je a že jsou cesty a lidi sdílející...
Musím říct, že i díky vám mi došlo pár věcí takovým tím jasným způsobem, obyčejně, nicméně kdybych to neviděl napsané…
Roman

Lenka přetavila svoji bolestnou zkušenost v sešit, který umí pomoci. „Mému miminku“ nabízí účinný způsob, jak zpracovat bolest z těhotenství bez šťastného konce… A porozumět tomu, co všechno je v takové nenormální situaci normální.
Mgr. et Mgr. Vlaďka Bartáková, PhD., psycholožka a psychoterapeutka

...................................................................................................................................................................................................

S podporou Prázdné kolébky – projekt Dlouhé cesty z. s. (www.prazdnakolebka.cz).

...................................................................................................................................................................................................

Najdete mě:
Během trvání sbírky budu na FB stránkách Ztráta miminka budu uveřejňovat příspěvky o lidech a organizacích, knížkách, článcích, pietních místech, co pomohly mně nebo dalším lidem. Kde je možné najít další zdroje...

FB: https://www.facebook.com/lenka.blazejova.9
IG: https://www.instagram.com/lenka_blazejova/

Součástí odměn je i Moje rudá knížka, kterou jsem vydala loni na podzim (www.mojerudaknizka.cz).
Mým záměrem bylo ukázat menstruační cyklus v lepším světle jako hravý, zdravý a inpirativní proces. Moje rudá knížka je hlavně obrázková a celou jsem ji i ručně napsala. Je věnovaná všem ženám a dívkám na „Měsíci“, ale věřím, že pobaví i muže.
Má sice jinou náladu než deník Mému miminku, ale věnuje se odlehčení a uzdravení tabuizovaného tématu.

Děkuji ze srdce za přispění na dotisk tvořivého pietního deníku Mému miminku!!!

Lenka