Okolo Česko - Slovenska (aneb) Koronovy podfuck Film & Video

Česko-Slovensko na jaře uspěšně objete za 45 dnu. Knižka na podzim uspěšně vydana. Ale jinak se nic k lepšimu nezměnilo, jsme tam, kaj zme byli na jaře a vypada to, že bude ještě huř. Rozhodli zme se, že o cestě a o tom, co se kolem nas děje, natočime dokument. Tuž poďte do teho s nama!

Každa podpora se počita, aji kdyby měla byt enem stokorunova - stači kliknut tady. Pokud uvedete svuj mail, budeme vas informovat o postupu natačani a dostanete přistupy k filmu ještě před oficialni premierou!

V patek třinacteho, měsica března, léta Páně 2020, vyhlasil slovensky premijer česke vlady do te doby nemyslitelne, totalitni zakony. Omezil provoz českych hospod do 20 hod, aby je o den později uzavřel uplně. Cosik takeho si nedovolili ani okupanti.

Když sem se o den později vracal z Afryky, vystupil na videňskem letišťu a pak autem pomalu projižďal smutnu, mrtvu Moravu, tušil sem, že cosik takeho zme ještě nezažili. Dalši dny to potvrdily. Zmatena vyhlašeni vlady, každodenni odvolavani teho, co bylo přijate a přijimani teho, co bylo odvolane.

Sledoval sem to s nechapajicim pohledem idyjota, kery si do te doby myslel, že ve vladě sedavaju chytři lide, možna ti nejlepši z nas. Sledovat sem to musel, bo vzhledem k temu, že sem patnact minut stravil na letišťu Schwechat a pak šedesat minut uvnitř auta, projiždějic Dolnim Rakuskem, mě vlada považovala za potencijalniho vraha, sem travil čtrnact dnu dobrovolne izolace v ghettu mojeho kvartyra a denně sledoval neuvěřitelne panoptykum cyrkusu zvaneho tiskove konference vlady Česke republiky.

Když sem o dva tydny později vylez ven na porubsku ulicu, okolo mě chodily přizraky v hadrach přes pysk, knajpy, obchody, služby byly mrtve a po Leninově třidě, hlavni ulici stotisicoveho města, projelo jedno auto za deset minut. Hranice byly neprodyšně uzavřene, nikdo nemoh ven, nikdo dovnitř.

Přesto sem věděl, že musim pryč. Když to nejde za hranice, oprašim stare plany na objeti uzemi statu, keru už davno neegzystuje. Plan objeti Česko - Slovenska (v hranicach z roka 1938) zme s partyju realizovali postupně v rokach 1999-2009. Každe leto jeden tyden na obyčejnych kolach. Byly to nadherne vypravy. Ale stejně mi v seznamu planu zustala myšlenka realizovat objezd naraz.

Pravda, už mi neni třicet, jako tenkrat, když zme začali vypravy Okolo Č-S. Zaroveň padesat roku neni tak moc, aby člověk nemoh zrobit jakusik cypovinu, že?

V roce 2018 sem si pučil eletrycke kolo a pro učely knižky S Jarkem Haškem okolo Rakusko-Uherska sem projel Uhry, Podkarpatsku Rus, Slovensko, Rakusko, Bosnu a Halič. Šlo to, aji bez trenyngu, aji když některe stopadesatikilometrove etapy mi daly zabrat (ne, elektrokolo fakt nejezdi samo). A tak sem zavolal kamošovi, jestli by mi ten zazračny stroj, kery nam starym lidem pomaha eliminovat nepřijemna mista trasy (protivěter, kopce), zase nepučil. V okamžiku, kdy suhlasil, sem věděl že sem ztraceny a že už mě doma nic neudrži.

V ponděli 13. dubna, měsic po zahajeni totalitnich vyhlašek a vyjimečneho stavu, sem měl hotovy denni itynerař a o tyden později sem vyrazil. Nebyla to prochazka chmelovym sadem. Podcenil sem připravu, počasi bylo přišerne, hospody zavřene, hotely se baly ubytovavat a chvilama, když sem třeba par hodin nepotkal ani auto, ani živačka, ani odevřeny obchod s lahvačama sem přemyšlal, jestli mi to stoji za to. Ale dal sem to. Po prvnim poločase, kdy sem objel republiku z Ostravy po směru hodinovych pracek tak, abych navštivil všecky podstatne regijony Moravy, Slezska aji Čech, sem par dnu spočnul a pak vniknul na uzemi susedniho statu. 

Po štyryceti pěti dňach sem byl doma (přiznam se, od te doby sem na kolo už letos nesednul). Dva a pul tisice kilaku mi letos stačilo, ale byla to nadherna zkušenost. Skvěli lidi, nadherne exteryjery, lidska sounaležitost, podobny nazor obyvatel Česke aji Slovenske republiky na cely ten koronovy humbuk, chcete-li podfuck, sem samozřejmě zpracoval do knižky.

Knižka je hotova a odhaluje mnohe suvislosti, pochyby, zajimavosti a odhaleni, kere vam mejnstrymova medyja nikdy neřekla. Kdo ju chce, može si o ňu napsat, nebo podpořit novy projekt filmoveho zpracovani cele cesty.

Knižku sem dopsal v srpnu a planoval, že podniknu turne (tentokrat autem) a navštivim všecky ty dobre lidi, keři mi po cestě pomohli, vypijem spolu skleničku jakesik dobre gořalky a zavzpominame na časy, o kerych zme si mysleli, že su pryč.

Mezitym se všecko změnilo a všecko je zpatky, dokonce v mnohem horši formě, než na jaře. Vlada zasekava ekonomice sekyru do hřbeta, živnostnici su likvidovani, medyja se předhaňaju v katastrofickych scenařach a v lidu českem, vystrašenem až na kost, se projevuju mnohe dobre vlastnosti, ale s nima bohužel vlada probudila aji to nejhorši v nas. Udavačstvi, zavist, nenavist, neschopnost zvladnut propagandu establišmentu...

A tak planovane turne se bohužel bude zatim muset obejit bez povidani a promitani fotek z cyklovypravy Okolo Česko-Slovenska, ale využijeme je k natočeni dokumentu o cestě a teto divne době.

Pokud se stanete současti projektu, bude to pro mě znamka teho, že su mista, kde je svět ještě furt v pořadku. A přestože pišu a mluvim kratkym zobakem, myslim, že se budeme rozumět, ať už mluvite moravsku dyjalektyku, českyma nařečima nebo slovensku řeči...