PETR PÍŠE :-) Knihy

Ahoj!
Rád bych s Vaší pomocí vydal knihu Petr píše :-) - soubor svých dosavadních příspěvků z facebookového profilu kapely Mňága a žďorp ( https://www.facebook.com/mnagaazdorp ), doplněný o starší blogy, dosud nezveřejněné příspěvky, podrobný popis našeho loňského čínského dobrodružství a kapelové i osobní barevné fotografie. Činím tak hlavně na četné žádosti každodenních čtenářů těchto příspěvků, kteří by je rádi měli Všechny v Jednom.

Také fanoušci Mňágy se víceméně stále dožadují nějaké knižní historie a zde by mohli najít to, čím jsme (my a oni) procházeli v letech 2010 až 2014. Například (úryvek dosud neuveřejněného textu) tímto:

5.5. 2014 (Studio Peking)

Rozhlídnu se po studiu. Ke každému nástroji, reproduktoru a mikrofonu vede žíla, kterou už už začne proudit plnotučná hudební krev. Skvělý! Vytahuju rozečtenou  knížku (Liao I Wu - Hovory se spodinou), když vtom se náš zvukař František zjeví v mé denní noclehárně vytvořené ze sražených židlí a mezi námi se rozvine tento rozhovor. Předesílám, že naše hlasy byly tiché a věcné, žádná hysterie. Na to jsme byli příliš daleko. Od domova i od natočené desky. Byl to jeden z mnoha podobných rozhovorů. Vytečkovaná slova si, prosím, doplňte sami. :-)

Franta: “....., do ...., ve studiu už to máme, ...., všechno, do ...., zapojené, ale, ....., do ......, nefungujou odposlechové bedny v režii, ....., Fili, já se zblázním! Já je fakt zabiju!”
Já: “Do ...., to si děláš ....., Franto?! ....., co s tím?”
Franta: “ ...., Fili, do ....,  já nevim. Vůbec nevim, ....”
Já: “ ....., tak to by snad mělo, do ...., fungovat! ....., bez toho, .. ......., nemůžeme vůbec točit! .......! Jak to, že to, ....., nefunguje, do ......?! “
Franta: “ ...., Fili, tady, do ...., nefunguje nic! Nic! ....., to je fakt v ....... “
Já: “ A oni asi, ....., neví co s tím, že? Do ....! “
Franta: “ Ne, ....., neví! .......! “
Já: “ Do ...., Franto, to musíš zapojit ty! Co jinýho ti mám, ....., říct?”
Franta: “ Fili, ....., já vím, do ....! Já jenom, abys, ...., věděl, že to teda ještě není a dlouho nebude, ....., já je fakt zabiju! To neni možné! “
Já: “ Ty, Franto, mám, ....., zavolat Hoškovi, ať je, ....., seřve nebo ať pomůže s překladem nebo, do ......, tak něco, .. ....? “
Franta: “ Ne, Fili, ... na to, já to nějak udělám, musím, ...., ale pak je fakt zabiju! Fakt bo to je fakt v .... toto!”
Já: “ Tak, ....., díky, Franto!”

Takže jsme si četli dál a dál jsme se povalovali, bloumali po okolí a čekali a Franta dál pracoval. A opravdu - po hodině už bedny hrály! Hurá! Sice mono, ale hrály. Po další půlhodině už hrály stereo – ale každá jinak. Vynikající!  No, a nakonec, jako v každé pohádce, za další množinu minut už hrálo všechno jak má! ....., do ..... :-)

 

Rozhodl jsem se vydat limitovanou edici této knížky v počtu 1 000 kusů, které budou číslované a podepsané - viz Odměny - a budou určeny pouze pro Vás, Startéry. Pokud se kniha octne časem i v knihkupectvích, stane se tak až poté, co všichni Startéři obdrží svou Odměnu.

Čislovat se knihy budou podle data zaplacení odměny. Takže kdo si svou odměnu zaplatí dřív, bude mít v knize nižší pořadové číslo.

Stanovená cílová částka pokrývá výrobu knihy a náklady spojené s rozesíláním Odměn.
Chtěl bych ji vydat bezprostředně po ukončení této kampaně, pokud bude úspěšná, tedy v březnu. Termín, do kterého by měl každý dosta svou Odměnu je 31.3. 2015. Doufám, že to bude i dřív! Březen - Měsíc knihy! :-)
Počet stran by mohl být kolem 250-ti plus minimálně 16 stran barevných fotografií. Obálku navrhl výtvarník Tomáš Chorý takto:

 

8. leden 2015
Je podvečer. Tatínek pyšně volá maminku: Pocem! To musíš slyšet! Maminka volá: Nemůžu, skládám tady prádlo! Tatínek volá: Né, fakt musíš! Maminka: Nemusím! Tatínek naléhá. Je nemocný a povaluje se v posteli a povídá si se synem. Maminka přichází. Tatínek říká: Spusť, chlapče. Syn vezme do rukou plakátek a posunuje prstík po postavách: Geret Bejl, vels. Marčelo, brazilec. Neznám. Luka Modrič, chorvat. Ronaldo, portugal. Karim Benzema, francie. Tony Krós, němec. Neznám. Pepe, taky portugal. Serdžo Rámos, španěl, Iker Kasíjas, španěl. Tatínek jásá: Chápeš, bílej balet, Real Madrid, královské mužstvo! Bez vteřiny zaváhání maminka spustí: 6 x 4? Syn okamžitě: 24! Maminka 5 x 7? Syn: 35! Maminka: Hledám dobíječku. Syn: Měkké i. Tatínek (současně): Puč si moji. Maminka: Nebuď debil. Oba: Měkké i. Maminka: Máš štěstí! Kdybys uměl jen ty fotbalisty, zabila bych tě! Syn: Zase měkké!

 

Facebook jsme si s kapelou založili skoro na den přesně před pěti lety, v lednu 2010. Asi dva roky mi trvalo, než mi opravdu došlo, jak dobrá je to spojka mezi kapelou a fanoušky.  Takže někdy v roce 2013 jsem začal psát častěji , častěji odpovídat na komentáře, a to pouze z jediného důvodu: Moc mě to bavilo (a baví!).  Aby bylo jasné, že příspěvky na kapelový blog píšu já, začal jsem je uvádět slovy Petr píše: Postupně jsem je psal téměř každý den, protože ono se téměř každý den něco semlelo. Něco, co utkvělo a co se vybavilo hned při podvečerním usednutí za klávesnici. Nepřipravuju si předem nic, nemám žádný plán, nechám většinou, ať se to napíše samo. Pouze se snažím, ať to pro nikoho - včetně mě - nepředstavuje ztracený čas.

 

 

Pokud jste dočetli až sem, děkuju moc za vyslechnutí. Pokud jste se rozhodli vydání knihy podpořit, vyberte si, prosím, co vám vyhovuje ve sloupečku Odměn.

Pokud po žádné Odměně netoužíte, ale stejně byste rádi tento projekt podpořili libovolnou částkou, jednoduše klikněte na tlačítko "Podpořte projekt" hned v prvním okénku pod cílovou částkou.

Pokud se cílová částka nevybere, tisk knihy se neuskuteční a Vaše peníze vám budou v plné výši vráceny.

 

 

Přihazuju sem ještě jednu letošní ukázku. Nebo taky můžete namrknout rovnou zde: https://www.facebook.com/mnagaazdorp . Ještě jednou Díky a Mějte se! Petr Fiala

15. leden 2015
Znám jednoho chlapa, kterýho bych neznal, kdybych neznal Zuzku, bo je to její táta, fotr, děda Míra, buřtík Dvojka atakdál. Každej mu říkáme jinak. Je to podivuhodný tvor v mnoha ohledech. Jezdí na motorce bzučavce, bubnuje 40 let v jedné varské kapele (Karlex), dost dobře vaří a strašně rád a hodně cestuje. (Všechny pochybné a ne tolik vítané vlastnosti ponechávám pod rodinnou pokličkou - to jen, že tam taky jsou). :-) Je také, jemně řečeno, huba nevymáchaná a mnoho věcí bez poznámky nenechá, přestože o ně není žádán. Občas se dost divíme, že ještě po té hubě ještě od nikoho nedostal.

Když se vrací s našima dětma z nějakého výletu autem, ptáme se Jonáše, kolik kreténů cestou potkali. Jonáš se obvykle na chvilku zapřemýšlí a pak vypočítává: Šest. Pak čtyry debily, několik idiotů a na hodně řidičů ukazoval tohle (ukazuje fakáč). Máme se ženou úplně jiný názor na chování se před děckama, ale to je asi holt ten život. Jak říkával výborný mezříčský dětský psycholog doktor Nejezchleb: Aspoň děti vidí různé přístupy k životu. (To teda vidí!) A taky nám to občas samozřejmě taky ujede. Zpátky k cestování.

Po Listopadu 1989 se Míra v podstatě hned sebral a vyrazil ještě s šedesátiletým tátou na měsíc do milované Ameriky, celoživotní touhy, země Jimiho Hendrixe. Jazyk uměl ne úplně dokonale, ale domluvit se chtěl. Moc se s ničím nepáral. Přistáli v nějakým americkým městě (Atlanta třeba), na letišti vlezli do telefonní budky a listovali americkým telefonnim seznamem. Když narazili na jméno jako Cermak, Novotny nebo Roubicek, prostě zavolali a zeptali se, jak by bylo nejlepší v Atlantě (třeba) přespat. Volaný většinou zařval (pár měsíců po revoluci): Sakra, Češí!! Kluci, zůstaňte, kde jste, jedu pro vás! Nikam nechoďte! Odkuď ste? Z Varů?! Se poseru, já ze Sokolova! A přijel nějakej Čechoameričan, kterej chtěl vědět, co a jak doma, jestli jsou komanči fakt v prdeli, přespali u něj, leccos jim ukázal a byla to paráda! Takže takhle. Zpátky k hubě nevymáchané.

Jednou se potápěl v Egyptě u korálů a najednou volá na svou přítelkyni z vody do člunu: Jejda, Marie (třeba), prosim tě, vem hned foťák a vyfoť mě s tím bubákem! No, jak s kerým?! S tím úplně černým.. nó, ten! Tý vádo, to je bubák, to sem neviděl! Já jako připlavu k němu, jó, a pak mě vyfoť, až budu u něho...tý jo...ten je teda fakt černej! Nekoukej, bubáku! Takhle hudruje a plave k bubákovi, který zničehožnic říká: Já ne bubák, já studoval v Praze medicínu! Dobrý den! Nebo: Sedí s kanadským kamarádem ve Vancouveru v parčíku před hotelem, pozorujou joggující běžce a běžkyně a Míra říká: Tý vole, vidíš tamtu babu?! Jak se potí, fuj, to je hnus! A jak se to všechno třepe...Že se na to nevysere! Ženská se zastaví, dá si před nima ruce v bok a povídá: Víte co, vy staří blbci: Děte do prdele! A zmizí. A takhle je to furt.

To on nám ukázal ráj na zemi v podobě ostrova Lanta v Thajsku, kde jsme s ním zažili mimo jiné dvouhodinovou jízdu v narvané dodávce z Krabi na ostrov, při které seděl vepředu vedle domorodého řidiče a jeho jízdu komentoval tak, že jsme se málem počurali smíchy. Bylo to společensky, rasově i lidsky docela nekorektní, ale dodnes si na to občas vzpomeneme a chechtáme se znovu. Nedávno, při našem prosincovém křtu Made in China v Lucerna baru vylezl během koncertu zespodu z šatny a vidí vzadu u pódia Zuzku, jak si povídá s kmotrem Richardem Krajčem, tak hned vyrazil k nim a když procházel okolo, tak utrousil: Co se mi tady sereš do dcery, smrkáči! :-) No, je to pako prostě! :-)

Na úplný závěr tuto: Byli s přítelkyní tančit v Praze v Mánesu a Míra si všiml, že paní z páru, který tančil pořád okolo nich, na něj vytrvale a upřeně...hledí. ( On neřekl hledí, když mi toto říkal, chápete..) No, tak dobrák Míra nevydržel, naklonil se k ní a povídá: No, já vím, že mám děsnej rypák, půl metru před ksichtem, ale vám se to asi musí strašně líbit nebo jste fakt slepá. A paní povídá: Já jsem slepá.

Takže tenhleten chlap k nám dneskaj přijel na návštěvu.