Plyšový Buddha Knihy

Kráčet a kráčet, jaký to má smysl? Pokud jsi mrak a nikdy nezanecháš na zemi svůj otisk v podobě deště. Pokud jsi déšť a padáš jen na pusté pláně, co jsi vykonal?

Něco se ve mně hýbalo a s plynutím mraků to mělo jen málo společného. Daleko spíše se jednalo o pozvolné utváření krajiny způsobené pohybem zemských desek, vanutím větru a přívaly deště. Tak nějak snad probíhá přerod chlapce v muže. Tak nějak snad vzniká skutečný lidský příběh....

Stručně o knize

Narodil se na palubě letadla, vyrůstal na farmě bez adresy, několikrát málem zemřel, aby se mohl znovu zrodit... Pavel Plyšatý není obyčejný člověk. Snad by takový raději byl, opravdu upřímně se snaží. Marně. Nikdo nedokáže zapomenout na svoji výjimečnost, na božství v sobě, navždy. 

Pokud Vaše srdce touží po poznání, potom Vám hrdina knihy bude skvělým průvodcem. Díky svým bohatým životním zkušenostem měl možnost si realitu prohlédnout skutečně ze všech stran. Prozření, jak se věci opravdu mají, přichází, když to očekává ze všeho nejméně. Následně se stává živým důkazem tohoto poznání, které by se dalo stručně vyjádřit slovy: "Je dobré mít cíl. Lepší je v cíli být, nechat ruce pracovat a nohy kráčet..." 

Kniha zrála šest let. Nyní je připravena vstoupit do světa. Pomozte jí učinit první krůčky. 

                                       Základní údaje

 Kniha vychází v brožované vazbě s klopami, ve formátu 125 x 191 mm, který přesně padne do ruky. Bude mít 260 stran.

Text doprovází černobílé a barevné ilustrace Adama Kašpara.

O grafickou úpravu se stará Petr Lozan.

Román svým posláním navazuje na moje podobně laděné knihy, kterými jsou Zastaveno (Maitrea 2010, román o nelehké cestě za poznáním mladé ženy) a Malá (Nové Proudy 2012, příběh malého neobyčejného děvčátka z Prahy).

Tvořím, tedy jsem

Psaní a vydávání knih se věnuji již 20 let. Celkem jsem dosud publikoval 15 knih prózy i poezie, jejich spojovacím prvkem je hledání vnitřního klidu a otevírání srdce. Všechny své knihy s výjimkou románu Zastaveno jsem vydal vlastním nákladem, což mi umožňuje tvořit je od počátku do konce skutečně podle svých představ ve spolupráci s lidmi na podobné vlně. Buďte při zrodu knihy společně se mnou a potěšte své srdce příběhem plným prosté lidskosti, soucitu, lásky a naděje. 

Vybrané prostředky použiji na vytištění knihy a odměnu spolutvůrcům - grafik, ilustrátor... Pokud se vybere více, než je cílová částka, použiji finance na další propagaci románu.

Ukázka z knihy

Zešeřilo se. Dlouho jsme seděli mlčky, vychutnávali přítomnou chvíli a stařečkovo domácí víno. Nahořklé, a přece plné sladkosti.

„Nechat věci dít se, je ten nejlepší způsob, aby se staly,“ zopakoval stařeček to, o čem mluvil už dříve.

„Lidé na to ale nejsou zvyklí. Pořád by chtěli, aby bylo všechno po jejich. Nedovolí bouři, aby křísla bleskem, a tak musí přijít uragán a všechno rozmetat. Nedovolí říčce, aby se vylila z břehů, a tak se vylije moře. Potlačují smích, zadržují slzy. A tak je stále víc pláče, zatímco pramen smíchu vysychá. Stojí na rozcestí a neví, kterou cestu zvolit, zatímco jejich srdce je už dávno v cíli. Překonávají horské hřebeny, když je třeba pečovat o zahradu v údolí. Jako žebráci žadoní o lásku muže nebo ženy, zatímco samotná Láska je objímá. 

Oni však nevidí, oni neslyší, oni necítí. Nedokážou ani pomyslet na to, že by nebyli. A tak se plní bolestí, tak přežvykují křivdy, tak se trmácí pod kříži. Jedinou nadějí je pro ně smrt. Jedině ta všechno překoná. Zároveň se však ničeho víc nebojí. Jakpak by se nebáli?! Také bych měl strach, kdybych svůj život postavil na iluzi a věděl, že nejpozději v okamžiku takzvané smrti se jí budu muset zbavit, pokud nechci být na věky věků za blázna. A oni to klidně udělají! Klidně si ponechají svoji iluzi a zemřou.“

Dál jsme seděli v tichu. Nedívali jsme se na sebe, a přece jsem vnímal slzy ve starcových očích. Byly to slzy soucitu.

Na obloze stál měsíc a ozařoval Zemi. Stařec pozvedl hůl a zlehka se ho dotkl.

„Vidíš? Ať ho vidíme větší či menší díl, on samotný je vždy celý. Prosvětluje naše noci, prostě proto, že je na svém místě. Nechává věci, aby se děly, a tak se dějí. Kdyby se do toho začal slunci plést, naše noci by znatelně potemněly.“

Ohlasy čtenářů

O knize jsme s Michalem hodně povídali, je kouzelná, jako jeho předchozí. Pozoruhodný příběh, to nejdůležitější se však ukrývá za příběhem. Stojí za nahlížení a odhalování...

Mirek Zámečník

Co říct? Líbilo se mi to a jak! Obzvlášť ten začátek - putování pouští, horami, něco pro mě. Vlastně jsem se nádherně a od srdce zasmál, často totiž trefíš hřebíček na hlavičku víc než přesně. Dobrý příběh jsi stvořil, pravdivý a hluboký. Díky. 

Adam Kašpar