Pohádka Astrálek a planeta Země

CZK 100,000requested

28contributors

Úvodem:

Píšeme pohádku o Astrálkovi, protože cítíme, že dnešním pohádkám něco chybí. Děti se na pohádky koukají, protože je to baví, my ale víme, že se z nich učí. Nasávají informace a zkoušejí se chovat stejně jako jejich hrdinové.

Skrze příběh dětem velmi jednoduchou formou předáváme principy vedoucí ke šťastnému a radostnému životu v harmonii. Astrálek, který prožil svůj život jako člověk na Zemi nyní žije na planetě Moudrosti, kde se naučil jak žít radostně a jak být šťastný a s tím teď také pomáhá bytostem na dalších planetách.

Dětem skrze příběh předáváme také návod jak se starat o své tělo i ducha formou cvičení a meditace. Podílejte se s námi na tvorbě této jedinečné pohádky a pomozte tak dětem nalézt své skutečné já. Své radostné já.

Druhý díl o Astrálkovi se odehrává na planetě Zemi, díky tomu nás děj v táhne a je pro nás lehce uchopitelný. Kniha otevírá tři příběhy, jeden o Astrálkovi, který se skupinou dalších kosmických bytostí putuje po Zemi a prožívá dobrodružství a zároveň rozséva moudrost a hravost, druhý příběh je o Českém Honzíkovi, který postupně objevuje svět skřítků a víl, i když je z počátku k tomuto světu zdrženilvý. A poslední příběh je o Paulovi. Malý indiánský kluk, který v pralese prožívá překvapivý a velmi dobrodružný život. Jestli se jejich cesty spojí a vytvoří jednu unikátní, se dozvíte v pohádce.

Celý projekt jsme založili nejen z lásky Matce Zemi, ale hlavně také pro nás, pro lidi. Cítíme, že je možné žít láskyplný, hravý, radostný a spokojený život, a proto jsme se rozhodli přiložit ruku k dílu a šířit naše poznání skrze příběhy.

Ukázka již hotových ilustrací z knihy:

kopie paulo obrázek.jpg kopie zorba obrázek.jpg

Pozn.: Barvy se mohou mírně lišit. V knize budou živější

Úryvek z knihy:

"Paulo se zastavil před velkým stromem. Byl tak vysoký, že nebylo vidět jeho koruny a byl tak veliký, že by ho neobjalo ani deset lidí. Klekl si před něj a pokorně s ním promluvil. „Děkuji ti strome za tvou lekci a odpust mi, že jsem nepočkal na tvé svolení. Ukaž mi prosím, kde je rostlina, která mi zahojí ránu v rameni.“ Jen co to dořekl se zvedl se vítr. Větve stromu se zachvěly a spadlo na zem pár listů. Všechny listy dopadly nalevo od tohoto stromu. „To je znamení.“ řekl si Paulo. „Vydám se ji hledat tímto směrem.“. Ještě jednou poděkoval stromu za jeho velkorysost a vydal se do hlubin pralesa.

Sám se do pralesa často nevydával. Dědeček ho samozřejmě učil, jak se v pralese pohybovat, ale zdaleka ještě neuměl vše, překvapilo ho tedy, že ho děda posílá samotného. Věděl však, že mu může plně důvěřovat. Kráčejíc pralesem si začal zpívat píseň, kterou ho naučila jeho maminka. Byla to píseň, kterou dával najevo, že přichází v míru, a když píseň dozpíval, opět se zeptal: „Rostlino, prosím, ukaž se mi, ukaž se, ať tě mohu použít na své bolavé rameno.“ V tom se rozestoupila oblaka a slabší sluneční paprsek ozářil malinkou bylinu hned u cesty. „To musí být ona.“ Zaradoval se Paulo. Sklonil se k ní a pokorně se zeptal. „Smím si tě utrhnout?“ A jak se tak ptal, už ji bral do rukou, že jí utrhne, když v tom najednou ucítil teplý dech za jeho zády. Okamžitě ustrnul a ani se nehnul. Za ním totiž stál velký tygr. Paulo věděl, že teď nemůže zpanikařit, marně tápal v mysli, co mu tatínek radil, byl totiž přeborníkem na setkávání s tygry a uměl s nimi hovořit. Přemýšlel co teď. Věděl jen jediné, že se stále nesmí pohnout.

Konečně ho něco napadlo. "Zkusím zavolat tatínka, třeba mě uslyší." V mysli se začal soustředit na tátu, představoval si, kde by tak asi mohl být a vysílal mu všechny své myšlenky. „Pomoc tati, tygr.“ Volal. Začal cítit, jak se tygří dech přibližuje, stále však stál bez hnutí a volal tatínka. Nevzdával to, byl si jist, že mu určitě pomůže, byl odhodlaný přežít a právě toto velké odhodlání tygra lákalo blíž a blíž.""

Josef čte druhý díl Astrálka: