Rezavé desky - sbírka povídek Knihy

Ahoj všichni,

dovolte mi vás přivítat na stránce mého projektu. Určitě se ptáte, co jsou to Rezavé desky a stojí za to je podpořit?

Rezavé desky jsou sbírkou povídek, které vyprávějí příběhy. A ne ledasjaké příběhy, ale příběhy poutavé a netradční. Hlavní hrdinové mých příběhů jsou zkoušeni životem, vírou, chcete-li osudem. Při jejich psaní jsem se nechal inspirovat skutečnými situacemi v životě, který je mnohdy nevybíravý, nelítostný, ale taky zvláštně a cinicky úsměvný. Někdy mám poct, že se nám život vysmívá. Na druhou stranu je ale neskutečně vtipný. To asi záleží spíš na rovině pohledu a jak ho chcete brát.

A i proto jsou moje povídky směsicí vtipu a velmi tragických situací. Tragikomedie. I když se odehrávají na velmi vzdálených místech vesmíru, nebo v pralese či na v polárních oblastech naší vlastní matičky Země, pak jakoby se odehrávaly právě vám. A nebo taky ne. Pak jsou to povídky akorát tak pro pobavení a odpočinek.

Kniha bude mít zhruba dvě stě stran a chystám se jí vydat v pevné vazbě. Grafické prvky knihy pro mě nakreslil streetworker známý pod jménem Enigmaboy612. Ten se také uvolil, že pro VIP přispěvatele vyrobí speciální obrazy a nechá je zarámovat. Knihu vydávám ve spolupráci s nakladatelstvím Klika, které zařizuje tisk a kontrolu kvality :).

Co všechno se bude hradit z vašich příspěvků? Do knihy jsem zatími nvestoval své prostředky na grafiku, korekturu i sazbu. Samozřemě nepočítám ty hodiny datlování do klávesnice :) Z příspěvků přispěvatelů bych rád pokryl náklady na tisk a vazbu. V tuto chvíli je kniha již napsaná a připraverná k tisku, tedy nepřispíváte na její vznik, ale na její dokončení.

Každý přispěvatel ode mne dostane za odměnu výtisk jedné či více knih s drobnými i většími doplňky. Všechny knihy se pokusím poslat poštou do jednoho měsíce od jejich vzniku v tiskárně. Záleží na množství přispěvatelů. Knihy budu rozesílat poštou po ČR i na Slovensko. V případě výběru většího množství peněz na tisk knihy by se uspořádala benefice, na které bych mohl knihy předat těm z vás, kteří by na ni přijeli. Ale to jsme zatím ještě daleko.

A co je vlastně uvnitř této knihy?

"Z polární stanice přes hluboký vesmír do mysli masového vraha, od příběhu stvoření časoprostoru do korejské džungle a k cestování časem, vlakem ke hvězdám a na planetu, kde se zrození potomka řídí složitým cyklem oběhu kolem několika sluncí a její obyvatelé přesto žijí v permanentní tmě.

Po tak pestrých cestách vás provede fantazie autora ve sbírce sci-fi povídek, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Vydejte se na cestu časem, prostorem a neuvěřitelnými příběhy a nakrmte svou představivost stravou chutnou a výživnou, kterou v každodenním světě nenajdete..."

Deník psaný evolucí,  H. Sam Twice, "Jiný svět", Joe, muž ze severu, Každý umíráme sám, Na půli cesty, Noční host, Otisk, Početí, Pralesní pláč, Starci a řeka, To je můj muž, Třetí, Vlakem ke hvězdám, Žít se sluncem

Ukázka z Deníku psaného evolucí:

Deník Johna Calvingtona, USA, Oklahoma City, Oklahoma

7/5 1997

Dnes ráno jsem se zase probudil do ohromných bolestí. Nohy jako by mi někdo řezal zaživa a vůbec mu nevadilo, že to cítím. Vůbec nevím, jak dokážu usnout, ale je to asi vyčerpáním. Ležel jsem ještě dobrou hodinu, protože jakýkoliv pohyb mi způsoboval velké bolesti. Nakonec jsem se odhodlal vstát, protože vleže se ozývaly bolesti sice slaběji, ale zato jsem je nemohl ničím zahnat. Udělal jsem si k snídani několik vajíček, protože ta obsahují velké množství bílkovin. Doktor Martinsson tvrdí, že mám zesláblé svalstvo. Já si to nemyslím, ale doktor nejsem. Raději se řídím jeho radami. Začalo to minulý týden v posilovně. V minulém zápise jsem se o tom vlastně ani nezmínil. Možná to bylo tím, že jsem na to nechtěl myslet, a možná proto, že jsem zapomněl. Stalo se to tak, že jsem zrovna seděl na rotopedu, když vtom mi levým lýtkem projela ostrá bolest. Byla tak intenzivní, že jsem ztratil vědomí. Šlapky rotopedu mají ale bohužel nějakou setrvačnost, a tak mě vyhodily ze sedla. Rozplácl jsem se na zemi jak široký, tak dlouhý. Ošetřovatel ke mně hned přiskočil; myslel si, že jsem si natrhl sval nebo šlachu. Za pár minut jsem se probral. Celá tělocvična se nade mnou skláněla jako na pohřbu a ošetřovatel kroutil zmateně hlavou. Ptal se mě, co se stalo, ale já si to nějak nedokázal vybavit. V práci už to bylo lepší. Jen mě párkrát štíplo ve stehně, ale jinak to šlo (John pracuje jako bankovní úředník). Ještě že tam máme výtahy. Jinak nevím, co bych si počal. Večer jsem se domů musel svézt taxíkem. Nikdy jsem to nedělával. Ale začalo to až tou posilovnou. Od té doby mě nějak berou nohy. Ale čert to vem, třeba to přejde.

 

Ukázka z povídky "Jiný svět":

„Stanley, Stanley. Přece víš, jak dlouho by trvalo nacpat všechny možné programy do jeho mozku. A kdo ti zajistí, že budou fungovat ve všech situacích správně? Chyby si dovolit nemůžeme! “

            „Zaručím ti to klidně já, a pokud vím, času máme dost. Čekali jsme doteď, počkáme ještě chvíli.“ Pravdu sice měl, ale přehlasovali ho jedna ku dvěma.

            „Já ti sice věřím, Stanley, ale pochop, že může dojít k nepředvídaným situacím, kdy bude lidská logika potřebná,“ vložil se do hovoru znovu Jahum.

            „Logika strojů je mnohem dokonalejší než ubohá citově zabarvená logika člověka,“ odpověděl tvrdě Bone.

            „Ale oni potřebují vidět nás, ne roboty!“ zazněl kapitánův tvrdý hlas a to byl poslední argument pro Stanleyho Bona, který tím plně rezignoval. „Dobře, a koho chcete poslat?“

            „Ano, koho pošleme?“ otočil se kapitán na Jahuma, politologa a sociologa. Jahum pokrčil rameny, zahleděl se někam za ramena ostatních a uvažoval nahlas. „Když pošleme někoho z posádky, musí to být opravdu rozumný a klidný jedinec, aby nevyvedl nějakou hloupost. Většina jsou stejně blázni, takže našemu záměru nepomohou a skoro nikdo z nich neví nic o minulosti, nebo o ní nic vědět nechtějí. Pak je tu také problém s jejich vědomostmi o světovém plánu záchrany v orbitálních stanicích. Zbývá tedy jen hrstka vědců a techniků, kteří by tento úkol měli splnit. Bohužel ale já osobně nikomu moc nevěřím. A rád bych se tam podíval sám. Jenom tak si budu jist, že bylo provedeno vše a s citem k jejich nové kultuře. Půjdu tedy já.“

            „Ani náhodou!“ zamítl kapitán. „Potřebuji tě tady, na stanici.“

Něco málo o mně:

Nevím, jestli je to důležité, ale pokud byste měli pocit, že se vám bude lépe podporovat člověka, kterého můžete znát, pak zabrouzdejte na můj umělecký profil na facebooku. Zde vám ale mohu prozradit, že žiji v Praze, pracuji jako pedagog a přes léto jako vedoucí letních táborů. Už jako kluk jsem miloval knihy a v době, kdy mí spolužáci louskali první písmenka z knížky O letadélku káněti, já miloval Vinnetoua. Z májovek a foglarovek jsem přesedlal na verneovky a z nich už to byl jen krůček k velikánům jako jsou Bradbury, Asimov, Heinlein, Silverberg, nebo třeba Simak, Norton či Williamson. Mám doma slušnou sbírku knih, komixů a také milující ženu a dvě rozkošná malá dítka (jedno je právě na cestě ;).

Jako kluk jsem za účast v literární soutěži O pero Fráni Šrámka získal čestné uznání poroty a možnost studovat literaturu. Ale rozhodl jsem se pro cestu přírodovědce a v mé tvorbě, si myslím, to je cítit. Letos jsem se zúčastnil několik aliterárních happeningů a soutěží. Jestli úspěšně? To teprve ukáže čas...