SÍŇ SLÁVY ČESKOSLOVENSKÝCH LETADEL Technika

Pro představu jak samotný Slet, který nás k tomuto přivedl, vypadá, se můžete podívat na reportáž Airzone.tv z ročník 2016 konaného v Jičíně.

Letoun Z-42 M OK-JSD v.č. 185 byl vyroben v roce 1979 a od téhož roku byl provozován Aeroklubem Svazarmu a jeho nástupnickými organizacemi až do roku 2012, kdy přešel do majetku Aeroklubu Jaroměř o.s.

Za Svazarmu i později ve službách AeČR se letoun pohyboval hlavně po Vysočině, v Jihlavě a v Křižanově, později v Chotěboři, Poličce, Skutči, až jsme jej v roce 2012 zakoupili od Aeroklubu ČR v rámci delimitace do Jaroměře. Letoun je využíván hlavně pro vlekání kluzáků a pro kondiční lety našich členů.

Letoun je ve stávajícím zbarvení od roku 2003, kdy byla provedena druhá generální oprava v Air-Techu v Holešově.

Letoun byl vyroben v roce 1947 s výrobním číslem 142 ze všech 287 kusů.

V roce 1948 na tomto letadle pravděpodobně ulétl jeho někdejší majitel, obchodník s kávou, spolu s jeho známým, pilotem RAF 311. perutě Josefem Čermákem, do Německa. Následně se Sokol pohyboval na švýcarském nebi. V Čechách se objevil až po roce 1989, připrvený k důkladné rekonstrukci.  V roce 2000 byl díky panu Mariášovi zgenerálkovaný a pražské firmy BMZ servis. Od roku 2003 je ve vlastnictví Leteckého muzea Točná.

Díky své aerodynamické čistotě a lehké celodřevěné konstrukci dosahuje cestovní rychlosti 213 km/hod, což při spotřebě leteckého benzinu 22 litrů za hodinu a objemu nádrží 115 litrů umožňuje dolet až 1000 km. Maximální  rychlost je 250 km/hod. Výborné aerodynamiky je mimo jiné dosaženo také zavíracím podvozkem. Pro jeho zasunutí či vysunutí musí pilot 18krát zatočit klikou umístěnou mezi sedadly.

Československé letectví není jen o motorových letadlech, a ikdyž ještě žádný větron nezískal ocenění Sletu, i z toho důvodu, že větroně se na náš sraz dostávají složitěji, několik jich už stálo na pomyslné druhé či třetí příčce.

Proto přinášíme medailonek o lítání, abyste viděli, že i větroně jsou super a mají své místo na nebi

Letoun byl vyroben jako třicátý osmý kus tehdy vyráběného typu Zlín Z-26 Trenér pod výrobním číslem 525 a jeho drak nese datum výroby 30. 8. 1950. Zalétán pak byl 28. 11. 1950 a krátce poté byl předán jako Zlín C-5 s trupovým kódem UC-38 leteckému učilišti 1. Leteckého školního pluku v Olomouci. U československého letectva sloužil k elementárnímu výcviku pilotů až do roku 1954, kdy byl typ C-5 nahrazen novějšími Zlíny C-105 a původní „cé pětky“ byly hromadně vyřazovány ze služby u letectva.

Od armády putoval letoun ke Svazarmu a byl přidělen Krajskému aeroklubu v Liberci. Zapsán byl do leteckého rejstříku jako OK-DVG dne 22. 4. 1955 a u libereckého aeroklubu létal až do roku 1966, kdy byl letoun vyražen z provozu, neboť byl údajně přestárlý…

Vyřazeného letounu OK-DVG si však časem povšiml pan František Altner, kterému se podařilo již nekompletní letoun odkoupit do soukromého vlastnictví a na vlastní náklady na něm provedl generální opravu, při které byl letoun upraven do podoby typu Z-126 a na konci roku 1970 byl znovu zapsán do leteckého rejstříku jako OK-EKA. S ním pan Altner podnikl několik letů, mimo jiné i do rumunské Bukurešti., ale další létání přerušil úlet ing. Ladislava Bezáka do SRN před vánocemi roku 1971. Po této události byl panu Altnerovi letoun OK-EKA odebrán a opět předán Svazarmu, v roce 1976 prodělal další generální opravu a poté létal u Aeroklubu Příbram až do roku 1981, kdy byl opět pro svoje staří již podruhé vyřazen.

V průběhu osmdesátých let byl bohužel zdrojem náhradních dílů a zdálo se, že jeho osud je již nadobro zpečetěn, ale díky členům Aeroklubu Příbram byl zachráněn a v polovině devadesátých let byl přistaven do generální opravy u firmy Zlin-Avion Service v Holešově. Po provedení této opravy byl letoun za pomocí dochovaných výstřižků původních plátek a dostupných fotografií uveden vzhledově do přibližného stavu, v jaké létal na začátku padesátých let u československého letectva. V této podobě byl zalétán 2. 9. 1997 a následně byl předán k užívání do Aeroklubu Příbram, kde tento letoun létá dodnes a stal se tak vůbec nejstarším létajícím i dochovaným Trenérem na světě.

Z-526M OK-VRC se narodil jako prostý Zlín Z-326 s výrobním číslem 0909, a hned zkraje byl určený na export. Že je to mimořádné letadlo se projevilo již datem jeho záletu, který proběhl 6.6.66. Díky exportnímu určení mu nikdy nebyla přidělena československá registrační značka, pouze záletová, a tedy první jeho identita byla F-BNMX. Pokud je známo, létal dalších několik let v soukromých rukách, aby byl v roce 1977 odstaven s náletem pouhých cca 350h.

Počátkem 90.let byl převezen zpět do vlasti, přestavěn na Z-526M (což obnášelo zástavbu motoru M-137A, vrtule V-503A a přesunutí hlavního pilotního místa ze předního na zadní sedadlo) a poté do roku 2006 byl provozován na Slovensku v aeroklubu Holíč jako OM-VOR.

Následně se ocitnul v Polsku jako SP-KSM, kde po dvou letech došlo z ne zcela jasných příčin těsně po vzletu k vysazení motoru a při následném nouzovém přistání k rozsáhlejšímu poškození, z nějž nejvážnější bylo uražení větší části pravého křídla.

Letoun byl tehdy opětovně dovezen do ČR a odkoupen soukromým majitelem. Opravu, spočívající mj. v instalaci nového pravého křídla, provedla spolu s GO firma Zlin-Avion v roce 2010. Majitel se rozhodl pro aplikaci retro zbarvení, vycházející z dobových kabátů stříkaných na letouny zrovna v době, kdy byl vyroben. Stejně tak byla zvolena nová registrační značka odpovídající době vzniku, kdy písmeno V značí rok výroby (1966), R značí typ (Z-526) a C... C se prostě líbilo. Bohužel až poté se zjistilo, že v té samé době jedna Z-526 OK-VRC již v Československu létala, sice ne dlouho (mezi únorem a dubnem 1967), neb šla brzy také na export, ale stačila získat nesmrtelnost vystupováním ve filmu Nebe pro Trenéra, kde létá s Chrudimskou čtyřkou. Nejedná se tedy o stejný letoun, jak si mnozí myslí, nýbrž o letoun výrobního čísla 1013, který posléze skončil v Rumunské Socialistické Republice jako YR-ZLC.

Novodobý Z-526M OK-VRC v.č.0909 tedy po GO létal pět let na letišti ve Slaném spolu se svojí starší sestřičkou Z-326M OK-OTD, poté se s ním majitel přesunul definitivně na letiště Plzeň-Líně, kde tvoří součást sbírek spolku Classic Trainers, kde je využíván k základnímu výcviku pilotů historických letadel, k výcviku akrobacie, kondičním letům a k občasným aerovlekům.

Jakub Vaněk je jedním ze dvou oficiálních fotografů Sletu a jeho specializace jsou právě letadla, kolega Patrik Šimr pak zachycuje atmosféru. Spolupráce s Kubou začala v roce 2017 v Jaroměři.

Jakub se díky svému leteckému nadšení vypracoval na jednoho z nejlepších fotografů air2air, tedy focení letadel z letadla. Jezdí po celém světě, fotí různá historická letadla a vydává svůj vlastní kalendář, který je dechberoucí a vystihuje Kubovu profesionalitu a cit, se kterým jsou fotky tvořeny.

Fotky, které vidíte na obrázku, jsou z Kubovy dosavadní tvorby, abyste si mohli představit, co se za našimi fotografiemi bude skrývat.

Brigadýr OK – LKH byl vyroben v roce 1957 a následně byl asi rok využíván armádou Československé republiky, kde nalítal přibližně 50 hodin a 250 startů. Nosil vojenské označení 0729. Od dubna 1958 patřil Svazarmu ČSR a byl provozován v aeroklubech jako víceúčelové letadlo. Zlomovým okamžikem se stal říjen 1979, kdy byla provedena přestavba na L60S, která spočívala v instalaci polského hvězdicového motoru. V 80. letech byl výjimečný díky zbarvení na černo s bílou hvězdou a pruhy. Poté se nátěr vrátil zpět ke svazarmovským barvám, tedy bílé s červenými pruhy. V roce 2011 působil v LKJI a po deliminaci AeČR jej v roce 2012 získala Bigglesova letecká společnost, která provedla stroji celkovou generální opravu a zbarvila dle výrobní výkresové dokumentace armády. Rozdílem od původní úpravy chybí brigadýrovi kulomet a závěsnice pum.