Tanzánie - SAFARI NJEMA Knihy

Drazí Masajové, dnes jsem podepsal smlouvu o poskytnutí finanční podpory 15 000 kč na vydání mé knihy Tanzanie-safari njema. Jsem nesmírně šťastný, že mě podporujete nejen vy, ale i mé rodné město Česká Skalice v čele s panem starostou Martinem Staňkem. Zároveň jsem obdržel 5 000 kč od mé dodavatelské firmy, která nevím proč, ale nežádá reklamu. Tím pádem jsem tyto platby spojil a požádal pana starostu Martina Staňka o kmotrovství pro mou knihu. Na Startovač jsem je vložil pod svým jménem, Georgo :-)

--------------------------------------------------------------------------------------

Drazí starteři, jakýmkoliv svým příspěvkem popřejte prosím mé knize šťastnou cestu (safari njema) na tento svět! 

Ze svých cest po Africe jsem si krom různých šrámů a nemocí přivezl i spustu nezapomentulných zážitků, protože jeden den v Africe vydá za rok života jinde. O své příběhy - vážné i nevážné - bych se s Vámi chtěl podělit ve své knize Tanzanie - Safari njema.

Získáne peníze chci použít na vydání této knihy. Svou prvotinu jsem vydával ve vlastní režii, takže jsem musel ubrat z nároků na kvalitu a např. fotky jsou pouze černobílé. Novou knihu bych rád obohatil o velké množství autentických barevných fotografii a součástí bude i první česko-swahilsko-masajský slovník. A to vše pochopitelně něco stoji.. 

Proč vydávám knihu?

Od mala jsem toužil vidět na vlastní oči divoké lvy, slony, žirafy a další africkou zvířenu v jejich domovině. Když se mi můj sen před mnoha lety splnil, Afriku jsem si okamžitě zamiloval a tak se tam každý rok pravidelně vracím. Už nejen za zvířaty, ale hlavně za místními lidmi. A právě s nimi jsem prožil spoustu neuvěřitelných zážitků o které bych se chtěl podělit nejen se svými kamarády, ale prostřednictvím knihy i s vámi. Společně se svým parťákem jsme kromě divokých safari okusili  radosti i strasti podnikatelů v cizí zemi. Jak jsme farmařili – je jedna z povídek popisující naše snahy naučit místní lidi pěstování banánů v evropském stylu. 

O Masajích bylo napsáno nespočetné množství článků a studií. Jenže nikdo se ani náznakem nezmiňuje o jejich největší přednosti a tou je bezesporu masajské zevlování …

„Největším přínosem je tedy bezesporu naše pozorování tohoto masajského postoje k životu“.

 

Kniha TANZANIE – „SAFARI NJEMA“, je volným pokračováním mé knižní prvotiny TANZANIE – „V ZEMI MASAJŮ“, která je určitou formou cestovatelského deníku. Součástí knihy bude kromě mých osobních příběhů, velké množství barevných fotografií a jako bonus první česko - swahilsko – masajský slovník. Ten obsahuje cca 300 nejpotřebnějších slovíček ve východní Africe v nářečí Kiswahili a Maa. S nezbytnou pomocí a trpělivostí několika masajských kamarádů je slovník na světě a připraven k tisku. K jeho vytvoření mě vlastně dokopala náhoda…

Ukázka z povídky – Masajské zevlování

Právě opakovaný pobyt v jejich společnosti mě donutil, se tímto jazykem zaobírat podrobněji. Stejně jako u swahilštiny mám, co by vetřelec, jistou šanci domluvit se v jejich domovině. Přesto si musíte předem rozmyslet, jakým blábolem své posluchače oslníte. Při návštěvě Rebečiny rodiny na La Parkaši, jsem všem přítomným neopatrně sdělil, že mi jejich řeč trochu připomíná krákání vran. Nikdo si nedokáže představit, jaká byla reakce přítomných Masajů.Ti kteří nemluvili swahili, se mou hlášku dozvěděli od vzdělanějších soukmenovců a už to jelo. Krákání se přiostřilo, přátelský výraz pomalu zmizel z tváří všech přítomných. Měl jsem co dělat vybrat tuto ostrou zatáčku bez karambolu a následků. Opatrně to zahrávám do autu a naopak jejich nářečí vychvaluji až do nebes. Koktaje ze sebe soukám. „ Vaše řeč je krásná a hodně mi připomíná francouzštinu“! Bez přestání mumlám ještě desítky chvalozpěvů a pokorných slovíček. Když mi dochází slovní zásoba svahilštiny, nebojím se použít i několik českých lichotek. Pár přísedících Moranů částečně uklidněných mým ochotnickým vystoupením, zasouvá k mé úlevě povytažené meče zpět na své místo. Ostatní se začínají trochu křečovitě usmívat, ale určité napětí po celý večer neopouští bomu. Od toho dne si dávám poměrně úspěšně pozor na to, co před kým a kde plácnu.

 

 

Proč SAFARI NJEMA ?

Slovo „safari „ nás provází celým životem, ať se nám to líbí nebo ne. Naše první safari z porodnice domů je určitě jedno z nejočekávanějších a nezapomenutelných pro naše blízké okolí. Méně radostné je safari ze školy domů s čerstvou poznámkou v žákovské knížce, která musí být bezpodmínečně podepsaná alespoň jedním z rodičů. Velice příjemná safari jsou v období dospívání, prvních lásek a milostných vztahů. Safari na rande do sousedního města nebo vesnice v nás začíná rozvíjet ducha objevování nepoznaného a možná i trochu zakázaného ovoce. Toto safari se dá pojmenovat dokonce jako lovecké a v ničem si nezadá s velkým a náročným odchytem zvěře Josefa Vágnera v africké savaně. Při pravděpodobném střetu s konkurencí místních pohlavních loudilů, vám toto safari dlouho utkví v paměti a můžete si odnést i několik památečních šrámů a jizev…                        

 

 

Ukázka z povídky – Safari njema

Ve stínu, ne příliš vzdáleného baobabu se ukrývá před poledním žárem početná skupinka slonů. Pár metrů od nich stojí dvě velká safari auta naplněná turisty až k prasknutí. Nejprve jim nevěnujeme žádnou pozornost, až do chvíle než se ozve výkřik, „quikly back“ (rychle zpátky )! Křičí mladý strážce zoufale na několik anglických důchodců. Ti si v pohodě vykračují od svých aut přímo ke slonům. Jako parta kamikadze před sebevražedným aktem, jen ta letadla jim chybí. Určitě jim nedochází, že nejsou v kině, nebo za plotem v ZOO. „Fools crazy old“ (blázni starý bláznivý). Ulevuje si náš řidič Oléé a jistě děkuje bohu za naší ukázněnou partu. Mezi tím naštvaní tlustokožci budují ze svých těl neproniknutelnou hradbu, na ochranu svých mláďat. Zády ke stromu, mávajíce výstražně ušními boltci vyčkávají, co udělá jejich lidský nepřítel. Co by tak mohl udělat? V nejlepším případě si nadělat do kalhot! Nechci zlehčovat vážnost situace a k všeobecné radosti vše zakončí „happy end“. Když senilním anglánům dojde, že jde o jejich nebohé životy, rychle cupitají do bezpečí svých vozů. Nám už ale nezbývá nic jiného, než se vydat na dalekou cestu, tak „safari njema“!

 

 

Jak jsem již psal, do Afriky jsem vlastně vyrazil pozorovat zvířata a obdivovat překrásnou přírodu. Původní záměr se  postupem času mění a to nejdůležitější, co jsem v Tanzanii nalezl  jsou bezvadný a pohodový lidi. Pokud se k nim chováte slušně a respektujete jejich tradice a zvyky, může se  mezi domorodci a vámi vytvořit přátelství na celý život. Právě o těchto lidech a nejen o nich vyprávím ve své nové knize. Je pravda, že všechno nemusí být tak růžové, jak se zdá a někdy narazíte i na pěkné vyčůránky. 

Ukázka z povídky – Masajské zevlování

Jedna z vládkyň masajské vesnice Ngara Sero, je hostinská Campbell řečená Naomi. Svým vzezřením je bohužel pravým opakem světoznámé modelky a připomíná spíše slonici. Křesťanské jméno jí nadělil, buď totální slepec, nebo rozený šprýmař. Podle všech dostupných místních drbů, se Naomi řadí ve frontě tvořenou sedmi ženami všemocného Kamakii. Několik společných zážitků upevnilo naše přátelství, které trvá  dodnes. Jsem docela zvyklý, že tahám divokou Masajku tu a tam z průseru, ale někdy mě  opravdu dokáže překvapit . Tu se popere se Sesil v konkurenčním pěstním souboji. Tam poruší trapnou vyhlášku a jde se s Rebeckou vykoupat nahá do nedaleké říčky. K jejímu vykoupení z místní šatlavy mi vždy postačí pár piv, věnovaných tvrdým strážcům zákona. Asi před rokem mi v Mto wa Mbu zvoní telefon. „Ahoj Georgo, tady Naomi, můžeme se sejít, mám velký problém“! Jak jinak, zase volá jen ve stavu nouze, copak asi zase vyvedla . Na smluvené místo přijíždím přesně na čas a už jí z dálky vidím. Žene se ke mně s roztaženou náručí a její mohutná prsa mi přivádějí dočasnou ztrátu vědomí. Když se po pár minutách proberu …

 

 

Pokud mne podpoříte, knihu vydám nejpozději v září 2015 a následně v říjnu ji slavnostně pokřtíme na více žánrovém festivalu - NASAJEM S MASAJEM. 

Festival, který pořádám již po šesté, se bude konat v České Skalici na Náchodsku a velice rád tam osobně přivítám všechkny přispěvatele.

 

 

A proto, než se vydáme na to poslední, které spravedlivě nemine nikoho z nás, užívejme si to krásné safari naším životem. Pokud vás můžu pozvat na krátký úsek mé cesty, bude mi velkou ctí.

 

Jiří „Georgo“ Rosa