Zažít Maltu! Knihy

Více než 700 kilometrů v nohách, tři páry zničených bot, 68 lahví vypitého vína, tisíce fotek, videí z dronu, autentické zápisky… Kniha, která vám umožní to, co vám žádná cestovka nenabídne: ZAŽÍT MALTU!

Tuto knihu musíte mít!

Vše začalo projektem Zažít Maltu!, který vznikl jako cestovní deník z našeho 33denního putování po ostrovech Malta a Gozo v roce 2020. Expedice byla vyvrcholením naší lásky k těmto ostrovům, které jsme postupně navštívili v letech 1997, 2010, 2017, 2018 a 2019.

Naším cílem je ukázat Maltu v jiném světle. Z pohledu dvou bláznů, kteří se v pandemické době dokázali nadchnout pro myšlenku 700 pěších kilometrů a jednoho měsíce žití na maltském souostroví. Malý plamínek nadšení začal plápolat, až se rozhořel v naprosto reálný plán, kterému podřídili vše. Sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně, každý den, každý víkend. Společné plánování, přípravy, veškerý svůj volný čas, na jehož konci, který byl vlastně teprve začátkem, stálo červenobílé letadlo Air Malta a příslib 33 dní plných dobrodružství na Maltě.

Cestovního průvodce máme napsaného, ale s ním chceme před vás předstoupit až někdy později. Teď vám dáváme možnost stát se součástí a stavebním kamenem maltského „neprůvodce“. Knihy, která poskytne stručný návod na poznání Malty pro ty, kteří se chystají tento ostrov navštívit. Osobitý náhled pro ty, kteří jej chtějí poznat jen skrze řádky a úsměvné připomenutí míst a situací pro ty, kteří Maltu již zažili.

Předpokládaný rozsah:

Na více než 100 stránkách doplněných 329 barevnými fotografiemi a bonusem v podobě 25 videí. Ano, čtete správně. Kniha obsahuje i 25 videí sdílených prostřednictvím QR kódů.

 

Ukázky z knihy:

Jaro 2020. Světem se šíří pandemie, státy zavírají hranice, děsivé zprávy, roušky, vzrůstající pesimismus, předpovědi, že svět už nebude jako dřív, že cestování se na několik let zastaví. Co se dá dělat, Malta bude prostě někdy příště… Ale co když žádné příště nebude? Takže KDY, KDYŽ NE TEĎ!!!

Je 21. května 2020, státy mají zavřené hranice, ale probleskují zprávy, že od poloviny července by se mohly otevřít. Není na co čekat. Když v něco silně věříš, tak se to prostě stane! Týden na to máme naplánované výlety na celý měsíc. Ještě doplnit informace o místech, spojích, vytisknout mapy… Ráno 5. června 2020 to na trhu s letenkami začíná žít. Teď, nebo nikdy! V poledne máme letenky a přes stále zavřené hranice sledujeme dění na Maltě. Tři dny na to píše Mario (náš bytný)… Máme rezervované bydlení na ostrově Gozo. Budeme očekáváni 30. září 2020. Naše letadlo ale na Maltě přistane o den dříve, tak ještě rychle sehnat přístřeší na jeden den. To je trochu problém, ale na třetí pokus se to povedlo a nic nám nebrání plánovat cestu. Až na to, že Malta ještě pořád neotevřela hranice. Tak jen čekáme a několikrát denně kontrolujeme maltské ministerstvo zahraničí, zdravotnictví a jiné informační kanály. První červencový den Malta hlásí: „Otevíráme.“ Začíná období překotných příprav a naší soukromé války s Covidem. My se uchráníme! Nedbáme divných pohledů a jízlivých narážek. Nosíme roušky i v létě, kdy se rozvolnilo a svět se prý zase vrátil k normálu… My ale víme své. Chráníme se, vyhlašujeme sociální distanc a makáme na našich plánech. Usilovně pokračujeme na zlepšení kondice při túrách po Šumavě, připravujeme výletní plán, mapy, trasy, testujeme obuv, techniku, batohy, pláštěnky (podzimní deště na Maltě mohou být dost prudké). Čas letí jako o závod. Není prostor na to propadat negativním zprávám, kterými nás zásobují média.

Máme cíl! Máme víru! Máme nadšení a touhu! Malta bude!!!

Ukázky z knihy:

Klimatizace! Zapeklitá věc, jejíž smysl maltským řidičům naprosto uniká (i když zde musím podotknout, že rok od roku se situace lepší).

Nicméně při putování Maltou v roce 2016 to byla pro řidiče relativně nová věc a bylo třeba otestovat limity. Nebylo tedy nic neobvyklého, že po nastoupení do autobusu jste se ocitli v srdci Aljašky. Kosa taková, že šla pára od úst, hluk motoru byl přerušován drkotáním zubů a nebozí cestující na sebe vrstvili vše, co bylo po ruce. Snad i plážové ručníky a růžové nafukovací jednorožce.

Někteří řidiči zase netušili, jak se ten čertovský vynález zapíná, a tak ho prostě nezapínali. A jelikož do nových autobusů už netáhlo tisíci škvírami jako do těch starých, které mimochodem kolikrát neměli ani dveře (proč taky, na Maltě je pořád teplo), tak uvnitř byla nesnesitelná sauna. Kolikrát jsem si při čekání na zastávce a vyhlížení busu tipoval, jestli to bude na plavky nebo na palčáky.

Zkrátka, ne vše nové je nudné. Navíc a naštěstí, s obměněnou vozového parku nedošlo k výměně řidičů a jejich jízdních návyků. Řítí se po nepříliš kvalitních (i to se lepší) cestách šílenou rychlostí. Zatáčky řežou, až uvnitř lítají zavazadla a pasažéři (myšleno neznalí turisté) se v hrůze omotávají kolem madel. Ti, na které už nezbylo místo na držení, lítají po autobusu jako kuličky v pintballu. A když vás taková metráková kulička trefí, to je pak teprve zážitek.

DEN DVANÁCTÝ: sobota 10. října (část 1.)

Dnes je krásný den s krásným datem… 10. 10. 2020. Už ráno je obloha modrá jako ta nejmodřejší pastelka a na ní září slunce jako zlatý knoflík. Prý to bude dneska jen takový výlet na pohodu, v klidu. Ano, začal klidně. Trajektem na Maltu a dvě zastávky busem. Máme týdenní kartu Explore za 21€, takže můžeme jezdit, jak chceme. Zhlédneme několik obranných pevností na pobřeží a projdeme chatařskou oblastí, která drsně kontrastuje s novým moderním hotelem Ramla Bay Resort. Chatičky Malťanů jsou hranaté domečky, které vypadají skoro jako garáže, některé se zahrádkou, jiné vyzdobené soškami svatých, že vypadají jako kaple, před mnohými jsou zaparkované lodě a celé to dohromady je podobné jakémusi slamu. Ale tady se poklidně víkendově žije.
Proběhneme při moři a v jedné restauraci na pláži si dáme oběd - mušle, fish and chips a láhev lahodného maltského bílého vína. Výhled z restaurace přes bílé slunečníky na moře je jako do katalogu nějaké cestovky. Neskutečná sobotní pohoda. Poté se vypravíme ke Coral Lagoon. Je to taková díra ve skalách rovnou do moře a než jsme stačili udělat pár fotek, už tu jsou „skokani“. Laguna je velmi fotogenická. Pokračujeme cestou po útesech kolem nově zrenovované kapličky Chapel of Immaculate Conception. Za chvíli se pod námi objeví rozkošná zátoka s plážičkou tak na dva ručníky… Takže trochu koupání a relax – jen tak sedíme a povídáme, pijeme víno a nasáváme slunce a pohodu, co to jde. Ze zpráv z Čech víme, že ji budeme hodně potřebovat.
Potom se vymotáme kolem opuštěného hotelu na cestu k červené věži svaté Agáty. Věž sv. Agáty, známá také jako The Red Tower, je rozlehlá strážní věž nad městem Mellieħa. Je opravdu hodně červená a krásná. Odtud doběhneme na útesy zhlédnout západ slunce, protože kdy my, „suchozemci“, máme šanci vidět utápět se slunce v moři?
A pak fofrem do přístavu na trajekt. Přístaviště vidíme. Nejprve je naše cesta jako cesta turistická, široká a bezpečná, posléze už je to jen pěšina mezi skalisky. Přecházíme přes úzkou zídku nad srázy a já zažívám pocit strachu. Ufff… Přelézáme kameny, skalky a skaliska, hledáme vyšlapanou pěšinku sotva znatelnou, ale najednou i ta končí. Před námi skály, vedle útes, dole bouřící moře a my už nemůžeme kupředu. Přístaviště svítí pár stovek metrů pod námi. A my jsme v pasti!

Ukázky některých odměn: