Návrh obálky
Návrh obálky knihy je hotov. Bude se líbit? Při výběru fotek, které by případně mohly posloužit tomuto účelu, mi jako nejvhodnější přišla tato. I když jsem pořád přebíral jednu za druhou, pořád mě to táhlo k té jedné. Načervenalá popraskaná cesta, která nikde nekončí. Nádherná. O to víc, když se po ní projíždíte.
Vážení přátelé, startovači, sponzoři, potencionální sponzoři, lidé kteří ještě stále čekáte na tu správnou příležitost přispět a podpořit projekt. Na obrázku můžete vidět, jak bude pravděpodobně vypadat obálka knížky.
Představte si jak ji berete do rukou a držíte v nich něco, co mohlo být vytvořeno díky vám. Otevřete první stránky a na nich najdete své jméno, jako poděkování, které vám nikdy nikdo nemůže uzmout. Na dalších stranách začíná dobrodružství. Je protkáno obrázky z autentických míst, které v tuto dobu jsou někde v jednom ze čtyř států Ameriky a bičují je větry, déšt, sníh, nebo na ně žhne slunce. Je možné, že už je takhle nikdy nikdo nenakreslí. Pořád tam stojí, stály a zřejmě i stát budou - ukryty na očích.
Čtete knihu a najednou se cítíte, jako by jste tuto NEKONČÍCÍ CESTU projížděli sami. Jste v Kalifornii. Usínáte v motelu poblíž cesty a netušíte, co bude zítra. Najednou stojíte uprostřed Grand Canyonu a pozorujete zapadající slunce. Pokračujete dál a po chvíli se cítíte opravdu nesví v indiánské rezervaci. Pak otočíte další stranu a vidíte fotky. Najednou, už víte jak vypadá to místo o kterém jste četli před chvílí. Pokynete hlavou a ponoříte se opět do představ. Bryce Canyon - tyhle skály jsem měl přece, jako tapetu na ploše pc. Utah! Ten rudý teplý písek, který pokrývá tuto zemi a je plný vzpomínek - dokonce cítíte jak vás hřeje v dlani. Máte žízeň a není vám dobře - jste totiž v Údolí Smrti a to se nikdy s nikým nemazlilo a co teprve Zion a Angels Landing. Točí se vám hlava při pohledu z tohoto vrcholu. Pročítáte celou knihu a nasáváte atmosféru všech dalších míst. Někdy uvažujete, co by jste v té oné situaci udělali vy, jindy se smějete tomu, kolik člověk může mít štěstí. Až nakonec...ocitáte se ve vlaku pár kilometrů od domova a vzpomínáte na to všechno s lehounkým úsměvem na tváři a pozorujete dešťové kapky, které hladí okno a rozmazávají vám pohled na naše české lesy a zoraná pole s uzounkými říčkami a vysokými klasy obilí...odkládáte knihu a to co potom příjde je pocit. Možná díky němu budete chtít podniknout stejně bláznivou věc. Třeba vás ovlivní. Třeba vám otevře oči, nebo ukáže cestu...novou cestu..dlouhou cestu..nekončící cestu