Almanach Padesát let Mrákotína Knihy

Chcete být součástí příběhu, který se píše už půl století? Přesně tolik totiž slaví tábořiště u rybníka Mrzatce nedaleko Mrákotína. Jak se za tu dobu tábořiště změnilo? Kdo všechno tam zanechal svůj otisk? Jak se tu podepsalo působení studentského klubu Halahoj, kterému tábořiště posledních několik let patří? Co nového je v plánu? To vše a mnohem více se dozvíte v Almanachu, který se chystáme vydat!

Almanach bude realizován ve formátu A5, bude plný barevných fotografií. 

Ukázka textu:

Věřím, že každý z nás má rád určitá místa, která pro něj mnoho znamenají. Právě tam má pevně vryté své vzpomínky na události, které se právě tam a nikde jinde neodehrály a v našich životech jsou pro nás důležité....

Jedním z takových míst, která mají své kouzlo pro mnoho lidí, je právě tábořiště Mrákotín na břehu rybníka u Dolního Mrzatce. Takový malý ráj na zemi v lůně přírody. Místo, kde mnozí z nás prožili svoji první noční hlídku, svůj první táborový oheň s písněmi, které ještě dlouho doznívaly v mysli při usínání, místo prvních lásek, nejrůznějších her a soutěží, výletů do okolí, námořních bitev, ale i rozhovory vážné i veselé s lidmi, kteří se stali přáteli na celý život. V roce 2019 je tomu právě padesát let, kdy toto místo bylo objeveno a doporučeno k pořádání táborů a začalo žít svým tábornickým životem...

----------------------------------------------

Místo tábora nám okamžitě padlo do oka. Malá louka u Dolního Mrzatce. Za pořádného deště jsme přespali první noc přímo na místě, kde se později bude nacházet nádherný tábor. Ráno, kdy se po dešti vyjasnilo a vyšlo slunce, naše rozhodnutí ještě utvrdilo. Nádherné místo, které nám učarovalo. Vzpomínky na dva roky táborů u Mrzatce mě držely při životě následujících krutých dvacet let.

----------------------------------------------

V jednasedmdesátém roce už byl Skaut zakázaný. Skauti byli často v ilegalitě. Schovávali jsme se pod krycím zastřešením, takže jsme fungovali pořád, ale tajně. Po nás to tábořiště převzala První brněnská strojírna, která tenkrát měla pod patronátem všechny tábory na okrese. My jsme si po zrušení Skauta řekli, že jedeme dál, ale není pro nás souzeno nějaké stabilní tábořiště. Tak jsme se dali na putovní tábory. Ale ta parta z prvních táborů, to jádro, se pořád schází.

-----------------------------------------------

Nejvíc stěhování zažily dvě malé chatky, které zde stály už před převzetím tábořiště do správy Dukovan. První přesun proběhl v roce 1987, kdy začalo betonování sklepa a stavba velkých chatek, na jejichž místě původně stály chatky malé. Ty byly přeneseny o pár metrů níže. První ze dvou velkých chat se dostavěla ještě v témže roce a nesla jméno Libín. Tehdejší táborníci ji však nejčastěji přezdívali trenažér, protože uprostřed visela dřevěná konstrukce na provazech, která sloužila jako stůl. Nikdo jí však neřekl jinak než letecký trenažér.