Zážitek z natáčení.
Děkuji vám za vaše osobní zkušenosti s Naší Paní, které mi posíláte. Mám z nich radost a jsou mi posilou!
V roce 2015 jsem s Orfilmem natáčel ilustrační záběry pro film Znamení Kříže v bavorském Konnersreuthu. Jednalo se o záběry pro první část filmu, která se věnuje životu tamní rodačky, stigmatizované Terezie Neumannové. Natáčení probíhalo v červnu ve svátek Božího těla. Natáčecí den byl jako vymalovaný. Všechny nás překvapilo, jak důstojně je tento svátek v Konnersreuthu slaven. Byl jsem ohromen nejen disciplinovaností velkého davu lidí složeného ze všech věkových skupin, ale i krásou celého obřadu. Když slavnost skončila, vydali jsme se natáčet ke hrobu Terezie Neumannové. Zde jsem se sešel s panem prof. Jaroslavem Vodrážkou, který se v padesátých letech osobně setkal s Terezií N. Pan profesor usedl na lavičku a já pořídil několik záběrů. Po natáčení byl pan profesor obklopen hloučkem žen, se kterými si povídal. Můj filmový tým se již v tu dobu pohyboval někde v centru obce. Konečně jsem měl hotovo. Záběry byly takříkajíc "v kufru" a já se mohl konečně zklidnit a nasát atmosféru místa, o kterém pan profesor právě řekl, že se topí ve světle, které tu zůstalo po Terezii Neumannové a že se v tom světle můžeme vykoupat.
Uvědomil jsem si, že mi pro samou práci nezbyla chvilka na modlitbu. Chtěl jsem to napravit a pomodlit se alespoň základní modlitby. Stál jsem ležérně, s kamerou v ruce, bokem k hrobu Terezie Neumannové a díval se někam do ...dálky. Nechtěl jsem na sebe nijak upoutat pozornost. Začal jsem se v duchu modlit. Po chvilce jsem uslyšel hlas pana profesora Vodrážky: "To je dobře, že se ten člověk modlí!" Podíval jsem se směrem k lavičce a naše oči se střetly.
Pan profesor má od dětství dar nadpřirozeného vnímání. Vidí věci, které jsou ostatním lidem skryté. Např. rozezná posvěcené předměty, ostatky světců, vidí zář Nejsvětější Svátosti oltářní a prožívá pocit blaženosti v její blízkosti, vidí nadpřirozenou krásu v průběhu katolických obřadů, vnímá duchovní stav každého jedince... .
Tato prostá věta pana prof. Vodrážky mi velmi pomohla. Často jsem propadal zoufalstvní, že moje modlitby (prosby hříšníka) nejsou slyšet. Přestože jsem se dlouhodobě poctivě modlil za jisté úmysly, "tak se nic nedělo". A tehdy mi Bůh odpověděl ústy pana profesora. Dlužno říct, že i mé modlitby byly nakonec vyslyšeny. Ale těch růženců! 
Bohu díky!
Jaroslav Šilar