Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré město Hudba

Tím ale naše práce nekončí, naopak! Příští týden jdeme ještě jednou do studia dotočit poslední chybějící party. Například zpěvy do dvou písní, které dosud nikde nezazněly, a na desce je tak pravděpodobně uslyšíte vůbec poprvé. Kromě toho již nyní pracujeme na bookletu. David Konečný pro nás tvoří s herci Husy na provázku fotky k jednotlivým písním, které budou společně s texty vyprávět příběh alba. Včera nám David poslal na ochutnávku pár nezpracovaných náhledů a my se nemůžeme nepodělit – to nebude booklet, ale umělecké dílo!

Určitě jste poznali Pavla Zatloukala z Divadla Husa na provázku. :-)

Vzpomněl jsem si i na transporty, které zde z posledního nástupiště v letech 1941-1943 odvezli do "nikam" přes 10000 Židů, z kterých válku přežilo 700. Nechtěl jsem, aby můj text byl jen o tom, proto spíš sledujete cestu člověka, který někde jinde hledá naději. To místo má obrovskou duši, která se s přemístěním jinam po bezmála 200 letech, ztratí.

K textu dávám i pár svých fotek. Děkuji také Ladě za pomoc s úpravami v textu."

TEXT PÍSNĚ: Nádraží
Kam až mne koleje dokážou vést,
průvodčí po kávě nejde spát,
právě přijel prázdný vůz,
plný těch, co nestihli vlak

Venku taxíky čekají
čas má zpoždění, nejede
vstoupím do jiné dimenze
čekárnou, územím nikoho

REF:Ztratil jsem představu o čase, můj čas krátí se na dráze
Čekám v čekárně naději, jednou se zastavím na znamení

Kam až mě mé tělo dokáže nést
průvodčí pokaždé nehlídá
stejné místo, jiný rok
válka a odjezd do nikam.

Vidím dvě věže Petrova
odsud, z třinácté koleje
tady jsou koleje ranveje
odvezly hvězdy a nevrátí je

REF:Ztratil jsem představu o čase, můj čas krátí se na dráze
Čekám v čekárně naději, jednou se zastavím na znamení
… to co je na konci všechno změní

Secesní hala je kostelem, sleduješ oltář s příjezdy
nevíš přesně kdo řídí to, jízdní řád má rozhřešení
V bufetu dám si dva rumy, vlak je připraven k odjezdu
v prázdném kupé čtu noviny, pak se to konečně rozjede …
… všechny své starosti odvezu …
----------------------------------------------------------------------------
Další příběhy alba Bleděmodré město:

PŘÍBĚH PRVNÍ - Proč deska o Brně?
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

PŘÍBĚH DRUHÝ – Jak hledat hlas města?
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

PŘÍBĚH TŘETÍ - Psaní písničky o dětství
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

Kosmi píše: "Od malička jsem miloval procházky městem. Děda mě bral na párek v rohlíku a sladkou pěnu na nám. Svobody. Někdy jsem ho jako šestiletý doprovodil i na rychlou odpolední dvojku bílého do Sputniku, Bufetu Vesmír či rovněž na stojáka U sudu. Babičce jsem to nesměl říct, ale vždycky jesm to prozradil hned mezi dveřmi. Mé dětství jsou hlavně krásné vzpomínky na starý dům se zahradou, ze kterého jsme se stěhovali přímo do paneláku. Ten dům už v Brně nestojí a je to už třicet let, ale dodneška se mi o něm zdají přijemné sny. V textu o dětství na skvělou hudbu, kterou napsal Aleš Vosáhlo, jsem se pokusil vrátit časem.
------------------------------------------

TEXT: Ztracené kostky lega

Z bílých kostek lega
chci stavět zase zeď
dětství je loďka
nepřevrhni ji seď.
V pixelových zrnkách
stopou magnetické pásky
malý se vracím časem
jaké „i/y“ dát za souhlásky.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Malá blízká místa
zdají se mi velká
jsem zas v kůži Michaela Knighta
obrazem zrní znělka.
Ve vysokých horečkách
jako dítě hlavu složím
v dětství jsem šťastným
průnikem všech množin.

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

Zas beru všechny věci
co mizí v dospělosti
stýská se mi po nich
a to je držím v ruce.
Rodiče jsou mladí
jak je stáří změní
strachují se o mě
v domě co už není.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

-------------------------------------------------------------
FOTO: Fotka nahoře je z dnešní procházky s malým synem v brněnských Denisových sadech, na víno do Sputniku jsem s ním nešel :) ... je z toho teď H&M :).

Vše co jsem slyšel jsem si nahrával včetně svého komentáře. Delší dobu nevidět je sám osobě zvláštní pocit, nachodíte-li při tom několik kilometrů, to už je dvojnásobný zážitek. Kočka byl dobrý průvodce i přesto, že mne jednou málem sejmula šalina:). Město znám dobře a občas jsem Kočku překvapil tím, že jsem ze směru našich kroků či po zvucích, poznal kde jsme. Vtipných okamžiků bylo spousta. Slyšel jsem vedle sebe kýchnout jeptišku, člen harekrišna se mě jako slepého ptal co čtu a jeden kolemjdoucí komentoval situaci dvou mužů zavěšených v rámě větou: "jo, to je v pohodě, ten mladší ho jenom vede ..." Za několik hodin už jsem ovlivněn výjimečnou situací sypal moudra jako " jen omluva ve větru má smysl":) nebo "holubi na nádraží jsou duše ztracených cestujících":). Pak jsem otevřel oči. Byla už tma. Doma jsem pak plný energie napsal naráz celý text. Někdy stačí jen zavřít oči a poslouchat.

Děkujem za podporu naší desky a její předplacení: https://www.startovac.cz/projekty/bledemodre-mesto/

HLAS

Uvnitř města hledám hlas, město je bytost, cítím jak dýchá
mimo prostor, mimo čas, chci být stále ten, kdo ho slýchá
Souzní s hlasem věčný spěch: „Zavolám později, nemůžu mluvit“
pak se ztratí v průchodech, ulice teče a trhá břeh
Zní cinkot šalin brzdných drah, rachot když k obloze startuje rozjezd
Někdy mám o město strach, to když je nebe úplně bez hvězd

R: Rád slýchám kroky v prázdných chodbách Avionu
Déšť v rytmu rozbil střechy, neodnáší to podstatné
Tiché, jemné ruce v Mahence obrací žluté listy
Mizí cizí slova v dálce, odsunutých bez kufrů k jihu jak nesou slabí bez viny svou tíhu

Z herny padá zvuk mincí, Mozart opustil hranice města
Sirény ječící, v katedrále nahlas počítej do sta
Na ostrůvcích zastávek mlčky stojí trosečníci
kdo z nich domů doplave, komu se nebojí o touze říci?
Vykřičený dům ochraptí. Proč se tak málo v ulicích píská?
Co, doznělo se nevrátí, když město mlčí, tak se mi styská, vyprávět začne až poslechem z blízka ...

Nápad na konceptuální desku o Brně vznikl z touhy pokusit se psát nové písničky kapely už s nějakým spojujícím nápadem. Nechtěli jsme opět na desku naskládat nesourodé písně a čekat, že to bude dohromady nějak fungovat. Téma se přímo nabízelo. Od malička jsem pastelkami překresloval mapy města, hledal brněnská „Stínadla“ a prolézal půdy starých domů. Město mě vždy fascinovalo. Teď jsem chtěl Brno poznat ještě blíž a ve svých textech to vše zachytit. Kapela se pro nápad nadchla a tvůrčí atmosféra byla i s příchodem Kočky, nového bubeníka, ideální. Začalo úžasné dobrodružství.

Většinou jsem psal přímo v ulicích. Čas pro procházky městem byl především v noci. Otevřel se mi úplně nový vesmír a inspirace byla všude kolem. Začal jsem si informacemi z knížek spojovat s konkrétními místy. Psal jsem na nástupišti brněnského nádraží odkud odjížděly za války transporty, procházel místa spojená s odsunem německých obyvatel, objevoval po 70 letech místa po leteckých náletech, chodil si povídat do cikánských hospůdek na Bratislavské, plaval v noci v městské řece a třeba se zavřenýma očima šel s doprovodem ulicemi, abych mohl lépe poslouchat hlas města a co nejlépe ho zachytit. Při svém pozorování města jsem víc poznával i sám sebe. Začaly se mi vybavovat vzpomínky na dětství spojené s Brnem a další příběhy, které jsem zaslechl nebo se staly mým blízkým. To vše jsem se pokusil zachytit v textech „Bleděmodrého města“. Věřím, že osloví i ty, kteří třeba v Brně nežijí, třeba opravdovostí své výpovědi.

Jak se vše podařilo se můžete již v červnu přesvědčit sami …

David je skvělý, přemýšlivý a pečlivý fotograf. Dlouhodobě spolupracuje jak s Divadlem Husa na Provázku, tak například s nakladatelstvím Větrné Mlýny. Mrkněte se jeho fotografie pro časopis Xantypa, který v posledním čísle otiskl rozhovor s Milanem Uhdem, nebo na několik ukázek ze série portrétů gruzínských spisovatelů a spisovatelek.

Pokud vás Davidova tvorba nadchne stejně jako nás, máme pro vás dobrou zprávu: V rámci odměn si můžete předobjednat naši desku i s vybranou fotografií z bookletu Bleděmodrého města na exkluzivním printu 40x40 cm v hliníkovém rámu Nielsen. Jde o limitovanou sérii – pouze 11 ks!

Lada píše:
Můj muž se odjakživa zajímal o historii (i současnost!) Brna a tak mě zase tak moc nepřekvapilo, když mi jednoho dne oznámil, že se rozhodl napsat konceptuální desku na tohle téma. Jen jsem tak vícevýznamně pozvedla obočí, protože jsem si to nedokázala moc představit. Ale už dávno si to představit dokážu a nápad se mi časem líbil stále víc a víc. Krásné texty dotýkající se města v různých souvislostech - od veřejných míst, historických událostí, brněnských specifik až po čistě soukromý vztah třeba k rodnému domu... A takové, že se obejdou bez všeho toho takybrněnského, při čem se já dost ošívám - třeba bez hantecu... A skvělá hudba, na které tentokrát kluci pracovali společně. Tohle není koncept vycucaný z prstu, je za ním celoživotní zájem o téma a několik let soustředěné práce. Oni vám to určitě všechno prozradí sami, jak to vznikalo, mě ale zaujal třeba střelený nápad chodit celý den po Brně se zavázanýma očima a vnímat město jen sluchem... i takto vzniká hudební album! A já se jen pochlubím svým podílem na desce, neskutečně si totiž užívám roli textového konzultanta a udílím cenné rady, za které by každý textař byl určitě upřímně vděčný. Kdyby chtěl mé služby využít ještě někdo další, tak vybírám své nejoblíbenější:

"Vím, že to umíš napsat líp!"
"Hele, tady se to má rýmovat nebo ne? Protože jestli jo, tak by asi bylo lepší, kdyby se to nerýmovalo..."
"Zbytečně moc rýmů tam máš!"
"Tady ti nesedí počet slabik. - Jo, ale v tom předchozím řádku taky neseděl. - No jo, ale tam mi to nějak nevadilo..."
"Musíš tam ještě dostat něco víc. - A co? - No to já nevím, ale dostat se to tam musí!"

Na dokončení desky právě probíhá sbírka, zvažte, jestli si cédéčko nechcete předplatit - i díky tomu vznikne. Co vím určitě, je, že nutně nemusíte žít v Brně, aby se vám tahle deska líbila. Těším se na ni! L. "

Natáčení Bleděmodrého města začalo – tady je první fotodokumentace. Ukázalo se, že Reset Studio byla skvělá volba – doporučujeme! Pro naši desku má navíc to kouzlo, že se nachází v Brně, ale mimo ruch centra, s výhledem na zahrádky a Hády. To místo má atmosféru jako hrom, věříme, že se ji podaří otisknout i do naší hudby.