Sbírku pořádáme na provoz divadelního souboru který není výdělečný ani tak není myšlený a vedený. Bojujeme nyní s problémy financování celého provozu. Hodně jsme zariskovali, že jsme odletěli na prestižní největší světový festival divadel do Indie 6.2.2025, kam jsme byli pozváni a vybrání odbornou porotou Indické herecké školy a představili se 8.2.2025 v New Delhi (Kamani Auditorium) a 10.2.2025 v Jaipuru (Rajasthan International Centre). Takto velké reprezentace vždy podpoří různým divadlům Ministerstvo kultury. Bohužel, když už bylo vše zařízeno a nebylo cesty zpět, těsně před odletem jsme dostali nečekané vyrozumění, že dotace byla zamítnuta a bude podpořena částkou 0.-. Pomocí soukromé půjčky jsme odletěli, uspěli, ale náš provoz je teď zatížen splácením, mimo už tak nízké příjmy divadla.

Dobrý den, jmenuji se Theodor Hoidekr a společně s kolegyní Štěpánkou Pencovou již 17 let vedeme soubor HILT black light theatre Prague, který jsme spolu založili, jako dva přátelé z hereckých kruhů. Zamilovali jsme si černé divadlo, jeho efekty, možnosti kombinace tmy a světélkujících barev a celou tradici. Bohužel, v našich očích tato tradice od 60. let propadla pouze v boj o turisty v Praze a v našich začátcích mezi 10 černými divadly, byli jsme jediní, kteří chtěli jít s dobou, udržet tradici tohoto upadajícího žánru tak, aby šla s moderní dobou i provedením. Udrželi jsme se po pandemii covidu a šili roušky, všichni pracovali kdekoliv to šlo, ale divadlo jsme udrželi a po celém pandemickém období jsme zůstali jen mezi 4 černými divadly. 

Černé divadlo je ve světě známé. Prostě když přiletíte mimo ČR, lidé to považují za vzácnou uměleckou návštěvu a jsme velmi populární. V Praze se držíme na malé scéně v historickém podzemním prostoru z 15. století s pouhými 50 místy. O to více se můžeme přiblížit divákům a věnovat se jim - název HILT znamená Hoidekr Interactive Light Theatre (Hoidekrovo interaktivní světelné divadlo). Logicky není naším záměrem výdělek. Nejsou u nás vysoké honoráře i přes kvalitu herců, nejsou u nás ředitelské platy. 

Kolikrát jsme jeden z nás se vším chtěli doslova seknout. Vždy nás přesvědčil herecký tým nadále pokračovat a následně podpora úspěchu u diváků na turné, na stálé scéně v ČR nebo zahraniční pozvání. Pak stojíte v Polsku, v Číně, v Guatemale nebo v Indii na jevišti. A říkáte si - vždyť nejde jen o nás, prezentujeme ojedinělý divadelní žánr, prezentujeme jméno České republiky a ne málo. Prakticky máme jisté procento na pověsti a na vztazích naší země se zahraničím. To také díky tomu, že naše show jsou beze slov - jen efekty a tanec, tedy jim rozumí jakýkoliv národ a není tam bariéra. 

Foto Černé divadlo HILT po vystoupení na Žofíně s Karlem Gottem, moderoval Libor Bouček - 2019

Nevím proč, oblíbili si nás v Indii již v roce 2007, i když v Praze na nás chodí hlavně Češi, Němci, Španělé. V roce 2018 jsme dokonce získali dvě ocenění světové divadelní olympiády jako jediné české divadlo mezi soubory z celého světa.

Před rokem jsem (únor 2024) byl propuštěn z nemocnice. Mezi svou prací (dělám správu dat) a neziskovou prací pro produkci divadla jsem přehlížel měsíce zdravotní znamení. Až odvoz na pohotovost v noci mi otevřel oči - budu tady na světě kratší dobu. Zjistili mi cirhózu jater - ne zpusobenou mnou, ale neodhalenou chorobou jater lékaři v mém mládí, o čemž jsem logicky nevěděl. A je mi 44, i přesto se držím v kondici, abych tancoval (no jooo, někdy to bolí :-D). V nemocnici jsem celé noci myslel na jediné - divadlo HILT nesmí skončit! Nějak se začaly sbírat nabídky, kolegové z nemocničního pokoje mi nechali stůl na počítač a papíry, kde jsem s kapačkama připojený úřadoval. Asi nade mnou stál bůh, ale i přes námitky všech okolo, do 10 dnů jsem stál na jevišti a odehrál dvoják, abych zachránil finance divadla. Původně jsem chodil podél zábradlí a pomalu cvičil, znovu se učil stát, udělat pouhou točku (KRÁTKÉ VIDEO ZDE).

Všechny promeškané možnosti jsem dohnal a divadlo jsme zachránili. Rozhodnul jsem se předělat představení, přece jen myšlenky na vlastní nemoc člověku změní pohled na tvorbu. Hráli jsme 3 - 4 x týdně, dělali akce mimo divadlo a u toho jsem napsal "Images of Love". Ihned se začalo zkoušet. Celý soubor jsou buď studenti nebo zaměstnaní, takže se dřelo 2 měsíce po nocích. Přišlo nám pozvání od National School of Drama India! Novou show jsem ihned přihlásil k účasti, i když šance byla mizivá. Být vybráni mezi tisíci soubory jen do "elity", tomu jsem nevěřil. A ono to dopadlo! Na seznamu vybraných z Evropy byla ČR - my!

Účast jsme pak neodmítli, doufali jsme, že největší festival divadel na světě je pro ČR dostatečně důležitá mise, aby nás dotovali z ministerstva. Skončili jsme odmítnuti, odvolání není a soukromě jsme se zadlužili, že budeme hrát snad další rok zadarmo i v Praze. Ale indciká mise byla mezinárodně úspěšná! O tom více píši dále :-)

To, proč pořádáme sbírku, rozhodně není pro soukromé účely. Jsou to pouze náklady na cestu do Indie, které nám zůstaly. Prahu si zvládneme sami a považujeme domácí scénu jako naše rozhodnutí být oddáni černému divadlu. Pořádáme i přesto jednou ročně charitativní představení, kterými jsme již podpořili mnoho organizací.

Foto - logo festivalu Bharat Rang Mahotsav 2025

Mezinárodní festival divadel Bharat Rang Mahotsav (BRM) nás pozval k účasti ročníku 2025 (ÚNOR). Nastalo dlouhé čekání na rozhodnutí umělecké poroty indické národní herecké školy National School of Drama (NSD). Vybíralo se z tisícovek souborů divadel Indie i z celého světa. Když jsme pak hledali ve výsledcích mezi pouhými 200 soubory, stalo se něco neuvěřitelného. V sekci "mezinárodní vybraná divadla", kde byla zvlášť vybrána jiná, než indická, nás čekalo překvapení. Španělsko, Itálie, Taiwan, Srí Lanka, Německo, Rakousko, Polsko, Norsko a Česká republika! Moc jsem se bál podívat, které divadlo z ČR prošlo výběrem. Propadl jsem v pláč štěstí, když jsem viděl ČR - show: Images of Love - group: HILT black light theatre Prague!

Teprva pak začala těžká práce. Indická strana (jako běžně festivaly ve světě) hradila a zajišťovala pouze vše, co nastává od příletu na letiště u nich a do odletu. Ministerstvo kultury (nejen české, ale každá země) tyto prestižní akce divadlům dotují. Stihli jsme na poslední chvíli podat žádost i všechny náležitosti. Snížili jsme i počet lidí v týmu, který do Indie poletí. Šlo tedy o letenky Indie-ČR a zpět, poplatky za víza, základní pojištění pro 8 osob. Čas nás tlačil a asi 9 dní před možným odletem přišlo vyrozumění Ministerstva kultury ČR - dotace zamítnuta. Byli jsme tak vyčerpaní jednáními, kdy s Indií jsme vše řešili po nocích (u nich je o 4,5h více), s ČR přes den. Rozhodli jsme se účast zrušit i přesto, že dostat se do nejužšího výběru a odmítnout účast, mohl být mezinárodní skandál.

Foto vedení Černého divadla HILT Štěpánka a Theodor a radost z indických trofejí

Během pár hodin mi volala kolegyně Štěpánka, že máme nabídku od soukromé osoby (která chce zůstat v anonymitě). Nemohla přenést přes srdce, že ČR by nevyužila možnosti tak velké prezentace. Obzvláště poté, kdy jsme prošli výběrem NSD mezi divadly z celého světa. Dostali jsme nabídku bezúročné půjčky. Nebyl čas váhat, letenky každou hodinu zdražovaly. Všech 8 členů souboru přistoupilo na to, že poletí bez nároku na honorář, pouze za stravu a bydlení. Základní honorář festivalu pro režiséra jsem dal do zástavy, jako první splátku, dále jsme se dohodli, že někteří ze souboru obětujeme i naše honoráře za budoucí hraní v Praze. Tedy až do dne, než vše splatíme.

Nastal kolotoč zajišťování letenek, našli jsme nejlevnější variantu odletět do New Delhi přes Káhiru, zpět přes Istanbul s dlouhým čekáním na přípoj. Celá mise stála za to. Nejde popsat nadšení, když po celodenním zkoušení v cizím divadle s indickým technickým personálem, slyšíte aplaus v legendárním Kamani Auditoriu New Delhi a přichází ředitel NSD předat nám pro ČR trofej festivalu. To stejné se opakovalo při druhé show v Jaipuru v Rajasthan International Centre. Z obou jeviští jsme odcházeli po následném povídání s publikem, kde nám diváci podávali různé dotazy a doslova obdivovali české černé divadlo.

SKUTEČNÝ PŘÍBĚH CELÉ CESTY

Než jsme odletěli, musel jsem přerežírovat celou show, upravit hudbu (namísto některých částí, kde máme populární skladby od Stinga, Coldplay... jsem musel nasadit vlastní hudbu - abychom neřešili autorská práva v Indii - na pár skladeb máme licenci jen na území ČR). K tomu jsem musel graficky upravit všechny projekce do kvality formátu pro obrovská jeviště. Choreografie také prošla změnami pro účely festivalu BRM. Nesměli jsme narušit běh stálé scény v Praze, takže mezi tím vším jsme i chodili každý do své práce a po večerech hráli. Skoro jsem nespal.

Indové mají rádi papírování. Takže jsme měli potvrzení potvrzeného a u žádosti o víza nás dali do kategorie "business", tedy nejvyšší taxa 4500.- za osobu. I víza jsme stihli a dostali jsme je 5.2.2025 (den nato byl odlet!).

V letadle už jsem byl klidnější, měl jsem hlavně radost, že naše nejmladší, 18 letá Gabča (hraje u nás od svých 13) se dočkala první zahraniční mise. Vše fungovalo a byli jsme si blízcí, jako v Praze, tedy formát divadelní "rodiny". Přiletěli jsme po přestupu v Káhiře do New Delhi. Tam bylo 9 ráno a těšili jsme se na prohlídku města. A tam vše začalo. Zmatek s řidičem, který přijel jen jeden trošku anglicky mluvící a pro nás 8 přijela jen dvě osobní auta. Vyřešili to doslova "po Indicku". Naše kufry (hlavně s kostýmy a rekvizitami) trčely bez zajištění ze střech aut, další jsme měli na klíně v autech. První nadšení z exotiky ovšem přebilo celou situaci. 

Foto celý soubor Černého divadla HILT v předsálí v Kamani Auditoriu v New Delhi 8.2.2025

Bylo mi divné, že jsme už v New Delhi byli, ale vždy jsme jeli z letiště asi hodinu. Nyní jsme byli v hotelu u dálnice za 20 minut. Na recepci, po všem papírování, konečně cesta na pokoje s těšením se na sprchu po asi 20 hodinách cesty. Nastal šok. Pokoje vypadaly tak hrozně, že se člověk štítil si sednout, co 5 minut letadla doslova nad hlavou. Nejsme primadony a už jsme při cestách spali na různých místech nižší kvality, ale plíseň, sem tam brouček, nedovírající rozbité dveře, koupelna a záchod hrůza, ve vaně, která byla skoro rezavá, sem tam kousek něčeho i ve výtoku, na záchod by si nesedl ani bezdomovec. Psal jsem stížnost na NSD ať nás dají jinam. Přišel "ředitel hotelu" a nahnal tam uklizeče, kteří předstírali ůklid, ale zbytečně. Bylo to tam rozmlácené a chtělo to rekonstrukci, ne smetáček.

Zachránila nás Česká ambasáda v New Delhi. Zástupkyně velvyslankyně, paní Petersen, rychle vyřídila dokumentaci a rozhodli se s velvyslankyní, paní Žigovou, nás ubytovat na dobu festivalu u nich, v ubytovně Velvyslanectví. Jenže nám zmizel "manager dopravy" a dělal vše pro to, abychom čekali do pozdních odpoledních hodin s kufry před tím hotelem. Večer jsme se s pomocí rad Velvyslanectví dostali taxíky do ubytovny. Přivítala nás paní Petersen osobně, zděšená, čím jsme od rána prošli, hospodář, pan Chmelík, nás provedl příjemným ubytováním, které nám poskytli. Náš soubor byl konečně v klidu. Pan Chmelík nás provedl i okolím ambasády, doprovodil nás do obchodu, který provozuje milý Ind a my si nakoupili základní potraviny. Pak jsme si dali v levném bistru výbornou večeři. Bohužel, vedení NSD nestihlo přes mnoho kontaktů, které mi psaly, ujasnit, jak a kde mi předají denní diety (částka na stavování) pro členy souboru. Teprve v tu chvíli se ukázalo, jak funguje rodina, kdo komu co zaplatí, půjčí, komu funguje v Indii kreditka apod. Vlastně to bylo krásný.

Následoval hovor z NSD, kde se nám omlouvali za nedorozumění díky velikosti festivalu ročníku 2025. Ubytování vybírali dle recenzí a fotografií bez osobní kontroly. Další jednání s nimi již probíhalo hladce a v hluboce uctivém a přátelském duchu z jejich strany vůči našemu souboru, jako zástupcům českého divadla.

Česká ambasáda nechtěla riskovat služby indické dopravy a osobně nás odvezli na ranní zkoušku do Kamani Auditoria. Tam už jsme zažili pohádku. Ředitel techniky, pan Sajal Mondal i jeho lidé byli úžasní. Velice je překvapilo, že u nás nevládne nadnešené a povrchní umělecké chování. Hodně jsme se během dne, plného práce, spřátelili. Show na tomto obrovském jevišti dopadla na jedničku. Moc jsme si vážili společné fotografie s trofejí a naší Velvyslankyní pro ČR v Indii, paní Žigovou, panem Chmelíkem a zástupkyní velvyslanectví, paní Petersen.

Vše jsme ještě večer museli sbalit a připravit se na ráno. V 10:00 nás před branami ambasády čekal Indický autobus jen pro nás, na jejich zvyklosti hodně pohodový. Začala naše šestihodinová cesta do Jaipuru. Někdo by si řekl, že to není pro něj, jezdit kamením a vidět místní život na vesnicích, krávy, opice... ale nám to přišlo nádherný. Byl to pro Evropana životní zážitek! Samozřejmě, řidiči oba nemluvili pořádně anglicky a chodili za mnou (aspoň mé jméno Theo si pamatoval jeden z nich). Vždy mi přinesli telefon a v něm chtěla něco organizačního pokaždé jiná osoba z festivalu. 
Jaipur byl úplně jiný, než New Delhi. Jen jsme zjistili, že neuvidíme Růžové město plné starobylých paláců, protože musíme na večerní zkoušku do Rajasthan International Centre (RIC) a Růžové město je 20 km od hotelu. Pouhé 3 hodiny do zkoušky jsme si jen dali sprchu, podívali se do blízkého okolí hotelu na Rikshach (indická motorová levná mini-vozítka). 

Foto z představení "Images of Love" Černého divadla HILT

Příchod do RIC byl kulturní šok. Taková nádhera! Obrovské, mocné, exotické. Na jevišti již čekala vedoucí technického týmu, paní Swati Sharma Vyas. Ta byla zkušená divadelnice, režisérka, učitelka a měla jinou náturu, než běžně Indové. Vše chápala hned, rychle jednala, vedla tým asi 15 chlapů, pomáhali jí její dcera a syn. Sama nám hlídala, abychom stihli večeři v hotelu, že je vydávali jen do 23:00. Prostě ženská, která měla vše pod dokonalou kontrolou.

Večerní loučení už bylo jasné, že si s ní a její rodinou budeme rozumět. A tak to probíhalo i celý druhý den od rána. Při stavbě jeviště a projekce apod...jsme si stihli hodně popovídat o umění, o životech a rozdílech mezi Asii a Evropou. Celý náš soubor a její tým jsme se stali během pár hodin přáteli, bylo to neuvěřitelně lidské. Přitom jsme měli tolik práce! Až jsme najednou stáli v zákulisí, 10 minut do začátku, nervy na pochodu před obrovským hledištěm RIC. A přišli ještě 2 reportéři (ani nevím odkud) a musel jsem narychlo udělat rozhovor. Rychle mi dali port, posadili do kožené sedačky, dali mi základní otázky a měl jsem pár minut rychle mluvit na kameru. Show skončila opět s velkým úspěchem a předáním druhé trofeje pro ČR. S paní Swati jsme se ještě loučili u snídaně v hotelu. Odešla a najednou křičela "Stop stop!". Vrátila se za námi, aby měla společné foto se všemi, protože nechtěla nikdy zapomenout na naše setkání. (foto soubor HILT, paní Swati a dole naše nejmladší Gabča s její dcerou Swaru)

Foto Černé divadlo HILT, paní Swati Sharma Vyas a její dcera Swaru před odjezdem z Jaipuru

Nejde popsat vše, co se událo. Už tak jsem se rozepsal moc. Jen, z Jaipuru do New Delhi přijel autobus pozdě navečer. Nastala panika okolo balení všeho na ubytování ambasády. Trval jsme hlavně na tom, ať po nás nezůstane bordel, i když tam mají úklidovou službu.

Letiště New Delhi je pěknej blázinec, je to tak obrovský! Kontrola kontroly a pak kontrola již kontrolovaného. Byli jsme tak unavení, že 7 hodin letu jsme prospali a probudili se v Istanbulu, kde jsme čekali 6 hodin na let do Prahy. Mezitím jsme zjistili, že nejen Ministerstvo kultury zamítlo dotaci naší cesty, ale i žádost podaná Městu Praha, na roční podporu, kterou divadla dostávají, i ta byla zamítnuta. A tak jsme se Štěpánkou seděli, koukali do prázdna...a pak už nám nezbylo, než si užívat radosti z obou trofejí pro ČR a koukat na nadšení našich milých herců, jak vzpomínají na své zážitky. Večer 12.2.2025 jsme přistáli v Praze, ještě část z nás odjela s hlavními kufry do našeho divadla.

Bylo to krásný. Mrzí nás, že ČR odmítá podpořit světový úspěch našeho divadla. Nevím, jak to funguje a kde jsme udělali chybu. Asi jsme příliš extravagantní a nejdeme podle základní linie pravidel. Ale od klasiky jsou tady přece jiná divadla. My chceme a děláme show moderní, jinou, netradiční. Proto náš soubor HILT existuje. Dlouho jsem váhal, jestli zkusit sbírku na naši úspěšnou mezinárodní misi. 

ODKAZY
Instagram New Delhi
Instagram Jaipur
České novinky o naší cestě
Česká ambasáda New Delhi