Cesta ze schizofrenie Knihy

Po skončení projektu na startovači bude možné knihu objednat ZDE

Buďte těmi, kteří pomohou spatřit světlo světa knize, která nabízí jedinečný vhled do záhad schizofrenní mysli. Podpořte nezávislou iniciativu člověka, který se uzdravil z této neléčitelné nemoci vlastními silami a nyní chce pomoci i ostatním. Prošel jsem cestou schizofrenie tam i zpět a svým poznáním chci přispět nejen k jejímu lepšímu pochopení, ale především pomoci diagnostikovaným.

Uznávaný psychoterapeut Pjér La Šéz známý nejen z představení Čtyři dohody o knize po přečtení napsal.

„Myslím, že jako praktická příručka pro překonání schizofrenie psychologickými prostředky je ta kniha naprosto skvělá. Až bude na světě, určitě ji budu doporučovat lidem, kteří přemýšlejí nad vysazením psychofarmak a plni strachu a váhavosti nevědí, kudy by se vlastně měli vydat. Kniha může být vysoce užitečná také pro příbuzné a blízké osoby těch, kdo se nacházejí v akutním stadiu.“

Proč projekt podporovat i po vybrání cílové částky?

1. Chcete knihu nebo odměnu. Ke každé odměně související s Vaším příjezdem přidávám (i zpětně) pár hodin hovoru přes skype nebo telefon.

2. V souladu se svým cílem sebevzdělávání jsem se přihlásil na akreditovaný kurz MPSV v metodě Open dialog. Chci spojit své zkušenosti s nejúčinnější metodou v léčbě psychotických stavů na světě. Není nejlevnější, takže za každou korunu nad plán budu vděčný. 

 

Kniha však má být pouze začátek. Sbírku na její vydání pořádám především z toho důvodu, abych případný autorský honorář mohl využít k naplnění svých cílů a aby kniha mohla být za takovou cenu.

Chci aktivně pomáhat všem, kteří o to budou po přečtení knihy stát.

Chci se aktivně vzdělávat tak, aby moje pomoc byla co nejefektivnější. 

- zaujala mě především metoda Open dialog, kterou budu studovat v rámci akreditovaného semináře

Chci pořádat vzdělávací, zážitkové a seznamovací kempy pro duševně jiné.

- mám na to prostory, které je škoda nevyužít

Chci změnit pohled společnosti na schizofreniky i schizofrenii a dávat diagnostikovaným naději.

Chci svým příkladem přimět i další vyléčené schizofreniky, aby vyprávěli svůj příběh a třeba se zapojili do aktivní pomoci.

...v případě výraznějšího překonání sbírky mám v hlavě i další plány, ale to teď není na místě.

 

O mě

Svůj život zatím rozděluji do tří částí. První část, kterou považuji za normální život trvala déle než 23 let. Dětství, otravná škola, puberta, zábava, holky, práce a tak podobně. Druhá byla o propadání do nejhlubších propastí vlastní mysli. Její dno jsem nalezl až na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Tam jsem se ocitl den po útěku z šestého patra paneláku přes lešení, protože jsem si myslel, že je plný upírů, kteří mě chtějí sníst.

Třetí část byla o hledání cesty ze dna mých chorobných představ o realitě zpátky do normálního života. Vždy jsem byl člověk, kterého velmi zajímala psychologie lidského jednání. Pravděpodobně proto se od propuštění z léčebny stalo mojí největší životní výzvou utkat se se schizofrenií tváří v tvář. To znamená bez použití psychofarmak a nalézt cestu ven nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Od mé hospitalizace uběhlo již více než devět let bez prášků. Dnes žiji spokojeným životem s úžasnou ženou a našimi báječnými dětmi na krásném místě. Touto knihou chci načít čtvrtou kapitolu svého života, ve které budu pomáhat těm, které osloví. Netvrdím, že je ta cesta snadná. Netvrdím, že je pro každého. Netvrdím, že jen ta moje je jediná správná. Netvrdím, že psychofarmaka nemají při léčbě schizofrenie své opodstatnění. Sám jim vděčím za druhou šanci. 

Tvrdím jen to, že každý má právo zvolit si svoji vlastní cestu.

 

O knize

Video ve kterém o knize hovoří přímo Pjér la Šéz na jedné ze svých přednášek naleznete v novinkách.

Kniha není o mém příběhu, ale o tom, co stálo za ním. Je rozdělená do dvou hlavních částí.

První pojednává o tom, jak vůbec může něco jako schizofrenie vzniknout. Aby mohlo cokoli vzniknout, tak musí existovat potenciál, motivace a způsob, jak ho využít. Stejné je to i v případě schizofrenie. Tuto trojici se snažím poodkrýt v první části knihy, protože si myslím, že pro léčbu duševní nemoci je potřeba pochopit, proč vůbec přišla.

Ve druhé části se snažím diagnostikovaným předat psychologické postupy, které zabraňují tomu, aby se ze symptomů nemoci opět stala nemoc. Vysadit psychofarmaka totiž není žádné vítězství. To dokáže každý a většina se vrátí do léčebny, protože jejich postoj k symptomům zůstane stejný. Jedině jiným přístupem je možné docílit jiného výsledku a s tím má moje kniha pomoci.

 

Obsah první části

Úvod - Bludy - Osobní bludy - Matrix - Pozornost - Ego a jedinečnost - Fantazie - Hlasy v hlavě - Strach - Nevědomost - Závěr

Obsah druhé části

Strach /II/ - Nejistota, zmatenost, pochybnosti - Strach ze společnosti - Deprese - Recidivní myšlenky - Obnovení racionality - Fantazijní důkazy - Iluze a halucinace - Vědomost

Věci související

Převoz do ústavní léčby - Strach společnosti ze schizofreniků - Spánek a jídlo - Určení důvěryhodných lidí

 

Kniha je z mé strany již hotová. V úvahu připadají jen drobné změny. Po převedení do knižního formátu A5 očekávám rozsah 120 - 150 stran.

Záleží také na tom, jak moc se rozepíše Pjér La Šéz, který knihu obohatí svým doslovem.

Již teď kniha prochází pravopisnou korekcí a v případě úspěšného projektu půjde do tisku co nejrychleji to bude možné.

Pokusím se vše zajistit tak, aby v případě úspěšné sbírky byla k dostání ještě tento rok. Nejzazší termín Leden 2019. - Aktuálně: vydání směřuji na začátek nového roku, kdy je motivace ke změně nejvyšší.

 

Ukázka z první části knihy

(jde zatím o původní verzi před pravopisnou korekcí)

Bludy

Jedním ze základních symptomů schizofrenie jsou schizofrenní bludy. Já osobně po propuštění z léčebny nejvíc nerozuměl tomu, jak jsem mohl věřit takovým blbostem. Měl jsem pocit, že musím být vážně nemocný, protože normálního člověka by to, čemu sem já věřil ani nenapadlo. Takové myšlenky máš stejně jako já dřív z toho důvodu, že se zaměřuješ výhradně na výsledky těch bludů. Na jejich konečnou fázi, která vypadá opravdu šíleně, ale to se přeci nestalo jen tak. Pokud chceš pochopit, jak k tomu mohlo dojít, musíš se vydat po stopách bludů na jejich začátek. Tam totiž vypadají docela normálně.

Na samém začátku jakéhokoli bludu je totiž zvědavost, která je lidskou přirozeností. Základem zvědavosti je nevědomost. Nikdy nemůžeš být zvědaví na něco, co už víš. Zvědavost je tedy něco jako nevědomost, která touží po vědomosti. Blud vzniká ve chvíli, kdy je tvoje touha po vědomosti silnější než tvoje touha po poznání pravdy. Jinými slovy blud vzniká tehdy, když je tvoje zvědavost tak silná, že raději uvěříš lžím jen abys měl pocit, že něco víš.

To je kořenem všech bludů. To slovo si od své diagnózy už slyšel určitě mnohokrát, ale možná stále neznáš jeho definici. Blud je nevývratné přesvědčení založené na nesprávně odvozeném závěru ze zevní reality. Jednoduše věříš něčemu, co ve skutečnosti není pravda. Běžně je blud považován za známku duševního onemocnění, ale zkus jeho definici použít například na smrt a budou blázni všichni. Ať už je po smrti nic, posmrtný život nebo reinkarnace, podle čeho ve vnější realitě zjistit, jaká je pravda? Přesto má každý své nevývratné přesvědčení na otázku smrti, jelikož je to otázka, na kterou chce mít každý odpověď i za cenu toho, že pravdu nemůže v životě najít...

 

Ukázka z druhé části

Iluze a halucinace

Vznik každé iluze je závislý na dvou faktorech. Prvním je nějaký iluzorní podnět.  Například stín, který přes závěs vytvoří světla od projíždějícího auta. Iluzorním podnětům můžeš předcházet, ale není možné se jich úplně vyvarovat. Druhým faktorem je tvoje pozornost, kterou podnětu věnuješ.  Tu máš za všech okolností ve svých rukou ty sám. Když ji iluzornímu podnětu nedáš, tak z něj iluze nikdy nevznikne. Uvěřit v reálnost něčeho neskutečného můžeš jedině tak, že budeš dostatečně dlouho věnovat svoji pozornost hledání fantazijních důkazů k podložení fantazijní reality.

Dám ti příklad, který mám právě teď před sebou. Stojím sám v noci venku pod světlem a kolem mě je les plný zvířat. Ozývají se podivné zvuky a stíny od světla pod kterým píšu díky větru a větvím vytváří mnoho iluzorních podnětů k tomu, že v lese někdo je. Kdybych tam teď začal někoho hledat, určitě bych tu brzo seděl jak uzlíček nervů. Po chvíli bych byl přesvědčený, že tam za tím stromem někdo je a jakmile se pohnu, tak vyskočí. Jenže já stojím k lesu otočený zády a je pro mě jen zdrojem tohoto příkladu. Svoji pozornost plně věnuji psaní této knihy a co si dělají zvířata nebo stíny v lese mě nezajímá. Mezi tím, abych si vytvářel zrakové i sluchové iluze a psaním této knihy stojí pouze moje pozornost....