Cestuj za jídlem, cestovatelská kuchařka Knihy

Cestuj za jídlem - světové destinace s recepty ze života cestovatele, cestovatelská kuchařka ve formátu A4 210 x 297 mm, na šířku, s velkými fotografiemi, minimálně 200 stran, křídový papír, pevná vazba.

Cestovatelská kuchařka přináší spojení dvou vášní, cestování a chuti k jídlu. Profesionální průvodce a cestovatel Dušan Porada za posledních 18 let procestovat více jak 80 zemí světa. Se svou rodinou a později i s klienty cestovním kanceláře TAM TAM, kterou společně s manželkou založili v roce 2011, vyjíždějí za opravdovými zážitky, a ty jsou mnohdy spojené se zážitky kulinářskými. Během svých cest Dušan ochutnal nesčetně výborných pokrmů, navštívil stovky restarací a zajímavých míst. Jedl na tržištích, u lidí odma, u indiánů v Amazonii, v obyčejných bistrech, ale i ve špičkových restauracích. Kromě práce průvodce, cestování, poznávání míst, lidí, kultur, a místních zvyků, na cestách často vaří s lokálními lidmi a kamarády, ale také se svými klienty. Přípravy pokrmů jako například ceviches z čerstvých ryb, nebo vaření gulášku z brazilského roštěnce, se pro mnoho klietnů stalo na cestách s Dušanem a CK TAM TAM nezbytnou součástí zájezdů a poznávacích cest.

https://www.youtube.com/watch?v=Lyz8ys61qPo

Nyní se o své kulinářské zážitky podělí se všemi čtenáři, cestovateli a milovníky dobrého jídla. V knize najdete více jak 100 receptů, mnohdy originálních, z více jak 30 zemí světa a zajímavých míst. Mnohé recepty si můžete připravit i u vás doma. Uvařte si své milované jídlo ze své oblíbené destinace. Uvařte exotické jídlo svým přátelům, své přítelkyni, svému příteli.

Vydejte se společně s Dušanem za kulinářskými zážitky a recepty do Albánie, Severní Makedonie, Íránu, Egypta, Brazílie, Kolumbie, Chile, Argentiny, Ekvádoru, Bolívie, Peru, Francouzské Polynésie, Austrálie, Kambodži, Mexika, Salvádoru, Guatemaly, Surinamu, Kostariky, Panamy, Japonska, Ruska, na Nový Zéland, Kubu, Tonga, Galapágy, Velikoční ostrov, a Markézy. Z České Republiky, se dozvíte o soutěži "O krále Slováckej klobásky" a o soutěži "O nejlepší bramborový salát"  a obdžíte recept na nejlepší kváskový chleba, který s námi jezdí po celém světě.

V cestovatelské kuchařce si najdou své recepty muži i ženy a dokonce i děti. Jedna kapitola je  věnována právě vaření s dětmi. Vaření na cestách je pro děti zábavné a naučné. Kryštof s Emou se na cestách rádi zapojují do objevování a testování místních kuchyní a někdy i do samotného vaření. Kapitolu vaření na cestách s dětmi jsme nemohli vynechat.

Autor knihy původně zamýšlel nejdříve sepsat a vydat příběhy z cest. Za osmnáct let cestování nasbíral spoustu zajímavých a mnohdy velice úsměvných příběhů. Jenže v době celosvětové pandemie, kdy se aktivity a činnost cestovní kanceláře i průvodcování zcela zastavili, dostal nabídku od svého kamaráda Ivana Zábojníka , aby přiletěl a hledal nové pracovní možnosti a rozvíjel činnost z Brazílie. Jedna z činností se nečekaně naskytla i v kuchyni restaurace Pivečko v hotelu Fradissimo, kde s Ivanem a místními kuchaři připravovali nový jídelní lístek. Nákládali ceviche z čerstvé ryby robálo, vařili guláš z brazilského roštěnce a podlévali ho česko-brazilským pivem "Pivečko", smažili bramboráčky dochucované batátou a míchali těsto na noky z maniokové mouky. K napsání cestovatelské kuchařky bylo velmi blízko. Ke konečnému rozhodnutí přispěla i kamarádka a cestovatelka Jana Žárská, která pomohla s jejím vydáním.

Nastal nejvyšší čas podělit se o nasbírané recepty a zkušenoti z cestováním za jídlem. S knihou cestuj za jídlem se naučíte vařit zajímavá a exotická jídla, míchat koktejly a pít dobrou kávu. Ve vybraných zemích vám doporučíme top cestovalské destinace a místa. Prozradíme vám adresy nejlepších resturačních zařízení, a místa kde zažijete nejlepších kulinářské zážitky. Zkuste si podle receptu připravit íránskou polévku Ash Reshtec, makedonskou pljeskavicu se sýrem a houbami, albánskou jogurtovou pomazánku s granáovým jablkem, mexický kukuřičný krém s limetkou, guatemalské guacamole, panamský pokrm Mono, kostarické Gallo Pinto, argentinský steak Bife de Chorizo s čerstvým chimichuri, kolumbijské národní jídlo ajiaco s kaparami, galapážské ceviche z čerstvého tuňáka s pálivou maracujovou zálivkou, egyptské beduínské placky, chilskou chorrianu z hovězí svíčkové, peruánskou papa rellena, bolívijský chacharon, kubánské congri, laoskébarevné  letní závitky s čestvými krevetami, salvádorskou kukuřičnou placku plněnou nakládanou zeleninou, australský hambureger z klokaního masa, surinamskou bakana s pálivou oříškovou omáčkou, markézské kůzlečí maso na kari, paskuánský tatarák z tuňáka, toňžský dezert faikakai nebo khmérské kari a mnoho dalších zajímavých receptů. 

Autor: Dušan Porada

Dušan Porada, cestovatel a profesionální průvodce, jeden ze zakladateů cestovatelského festivalu Caminos v Karlových Varech. Jeho dětský sen se mu stal skutečností, a díky práci průvodce strávil  za posledních deset let více času na cestách než doma. Mezi jeho nejvíce navštěvované destinace patří Brazílie, Mexiko, Kolumbie, Kostarika, Argentina, Belize, Chile, Velikonoční ostrov, Galapágy, Kuba, Rusko, Bonaire a Curacao, Peru, Bolívie, Rusko, Austrálie, ale třeba i Albánie a Makedonie.

Jižní a Střední Ameriku má procestovatnou křížem krážem. V Rio de Janeiro se orientuje lépe než v Praze. Průvodcovské cestování přináší cestovateli mnoho benefitů. Jedním z nich jsou opakované návštěvy jednotlivých míst ve světě, které Dušanovi umožňují zkoumání a pozorování jednotlivých kultur, národů, a zvyků, v prostoru a v čase, zvláště když si s místními lidmi, domorodci, průvodci,  majiteli hotelů a restaurací, díky opavaným návštěvám, utvořil přátelské vztahy. A to i díky tomu, že mnoho cest absolvuje s manželkou a dětmi. I díky těmto zkušenostem byl pověřen českým antropologem etnologem Mnislavem Zeleným Atapanou při jedné antropologické a osobní cestě mezi indiány Ece´je v peruánské Amazonii.

Dušan není profesionální kuchař, a vše co o jídle ví, se dozvěděl a naučil na cestách, od rodičů, kteří vždy měli restaurace a rozvíjeli kulinářského ducha již v mládí,  skvělého kamarada a výborného kuchaře Pavla Svobody, který Dušana naučil mnoho vynikajích jídel a prozradil mu mnoho receptů. I přesto, že na cestách někdy zažívá doslova kulinářské orgasmy, nejvíce mu chutná jídlo uvařené od manželky, a Dušan bez nadsázky říká, že Lenka Poradová vaří nejlíp na světě.

ukázka z připravované knihy, texty (bez knižní úpravy) Velikonoční ostrov                             

V cestovatelské kuchařce vám jednotlivé země popíšeme z pohledu cestovatele a průvodce, doporučíme 2 - 3 nejlepší místa na zážitky, představíme místní kuchyni, doporučíme 2 nejlepší restaurace s kulinářským zážitky a nakonec se vrhneme na vaření s recepty. U většiny zemí najdete také nejoblíbenější jídlo a recept našich průvodců z celého světa.

Velikonoční ostrov očima cestovatele a průvodce

Velikonoční ostrov, španělsky Isla de Pascua, paskuánsky Rapa Nui (Velký ostrov) nebo také Te pito o Te Henua (Pupek světa).

Jestliže hledáte místo velmi vzdálené civilizaci, věřte, že Velikonoční ostrov je druhým nejodlehlejším obydleným místem na zemi. Během šesti hodinového letu ze Santiaga de Chile si tuto skutečnost uvědomíte velmi dobře. Při pohledu z okénka nic, nic a nic víc, než nekonečný Pacifický oceán. A pak po dlouhé době přistanete. Malé letiště, velká přistávací dráha (jednu dobu sloužila jako záložní letiště pro přistávání raketoplánů), vellký letadlo typu Boieni 787 Dream Liner. Jen na malých ostrovech se vám stane, že z velkého letadle vystupujete po schodech. Venku vás zaskočí zvláštní atmosféra. Nedá se popsat žádnými smylsly. Ucítíte zvláštní vůni, typickou pro Velikoční ostrov. Já jí cítím po každé, když na Velikonočním ostrově vystoupím z letadla. Později mi tato zvláštní přivítací vůně splyne s ostatními vůněmi. Pak nevím jestli to byla vůně půdy, vzduchu, rosltil nebo stromů. Možná to byla kombinace všech vůní dohromady.

Hned si uvědomíte, že jste přistáli v části Polynésii. Velikonoční ostrov není Jižní Amerika, i když pascuánská kultura byla určitým způsobem Jižní Amerikou ovlivněna. Majitelé hotelů, apartmánů a pensionů čekají při příletu na své hosty. Jako správní hostitelé z Polynésie vítají své hosty květinovými věnci, které vám zavěsí kolem krku, vřele vás obejmou a políbí na tvaře.  Květiny jsou samozřejmě čerstvé a voňavé. A znovu jsme u vůně. U smyslu, který ovlivní vaše první pocity a dojmy z Velikonočního ostrova.

Turisté, cestovatelé na Velikoční ostrov přijíždějí především za poznáním pascuánské kultury. Na vlastní oči chtějí spatřit světoznámé symboly, sochy Moiai. Sáhnout si na ně. Což je přísně zakázané, protože sochy Moai jsou posvátné, a žádný cizinec by se jich neměl dotýkat. Dokonce byste neměli ani vstupovat do těsné blízkosti posvátných teras Ahu, na kterých sochy stojí. Cestovatelé také přijíždějí za objasněním záhad se sochami spojenými, a doufají že se něco nového dozvědí. Na místě si kladou otázky. Kdo sochy vytesal? Proč? Jakým způsobem a jakými technikami? ,když pascuánská kultura byla v době vzniku soch na úrovni doby kamenné. Proč pascuánká kultura skoro zanikla? Co anebo kdo způsobil zánik? Všichi pak v duchu doufají, že na otázky během pobytu, a při krátkém poznávání ostrova a paskuánské historie a kultury, najdou alespoň částečné odpovědi. Popravdě řeceno, existuje mnoho různých teorií. I když se v posledních letech v rámci archeologických výzkumů podařilo mnoho věcí vysvětlit, stále tu zůstávají otazníky. 

A co vy, zkusíte si také vytvořit svou vlastní teorii? Při každé návštěvě Velikonočního ostrova hraji  s našimi klienty hru, kdy se každý snaží přijít na svou teorii. Věřte, že někdy jsou to zajímavé úvahy, jindy se zase pořádně zasmějeme. Český inženýr Pavel Pavel, který se také zabýval záhadami soch na Velikočním ostrově, poukázal na zajímavou metodu hýbání soch pomocí lan. Tato metoda se stala základem pro další zkoumání. Pro mne samotného zůstává největší záhadou přesun soch Moai z lomu RanoRaraku na druhou stranu ostrova, což je přibližně dvacet kilometrů. Zajímalo by vás jaké jsou mé teorie, a co si opravdu o tomto neskutečně zajímavém místě myslím? To byste se museli se mnou na Velikonoční ostrov vypravit při jednom ze zájezdů, které sem naše cestovní kancelář pořádá. Své teorie vyprávím jen přímo na Velikonočním ostrově. 

Velikonoční ostrov to nejsou jen sochy Moai, posvátná vesnice Orongo nebo lom RanoRaraku, kde se z kamene "narodilo" všech více než osmset soch. Většina z nich se nikdy ani nezvedla a stále leží v lomu. Některé dokonce dodnes zůstali se skálou spojené tzv. "pupeční šňůrou". Byly vytesány ve skále, ale nikdy nedošlo k jejich konečnému podseknutí. 

Posvátná vesnice Orongo je pro mne osobně více než místem kulturního poznání obyvatel ostrova. Pokaždé když sem přijdu, posadím se na okraj útesu, hledím do dáli na nekonečný oceán a začnu fylozofovat. Setkávám se tu s neskutečnou sílou přírody, a uvědomuji si mou maličkost. Ve vesmírném čase a prostoru neznamenáme nic, přesto můžeme mnohé ovlivnit. Z onoho místa a pohledu na oceán se nemůžu odpoutat. Prostor "nekonečného" oceánu mne přitahuje a fascinuje. Je pravda, že se někdy podívám na přilehlé skalnaté ostrůvky, a zavzpomínám na scény amerického ačkního kasovního trháku Rapa Nui, který jsem jako mladý kluk viděl u nás doma v kině. V té době byl pro mne Velikonoční ostrov vzdálený, asi stejně jako let na Mars. V jedné ze scén sjíždějí hlavní hrdinové skalní stěnu z Oronga směrem dolů k moři na surfech z rákosu totora. Každoročně se na Velikonočním ostrově koná festival pascuánské kultury, a sjíždění z kopce dolů je jednou z atrakcí a lákadel pro místní i turisty. 

Proč se na Velikonoční ostrov vydat? Dobrá otázka. Vždyť tu vlastně kromě soch vůbec nic není. Nejsou tu hotelové resorty, špičkové obchody a butiky, nejsou tu vlastně ani pořádné pláže, jako na jiných "rajských" ostrovech v Tichomoří. Původní prales již dávno vymizel. Dnes je ostrov převážně holý, i když ne tak docela, protože v poslední době dochází k jeho opětovnému zalesnění. Při první návštěvě jsem se sám sebe ptal, "proboha co tu budu tři dny dělat"? I naši klienti se ptají co tam budeme tři dny dělat? Možná i vy si budete klást stejnou otázku. Věřte, že po třech aktivně strávených dnech plných poznávání a odpočinku, se nikomu z ostrova nakonec nechce.

A co tedy konkrétně můžete na Velikonočním ostrově dělat a zažít vy? Začněte tím, že naplánujete čas a postavíte itinerář, program i aktivity trochu jinak, než to dělají a nabízejí místní cestovní agentury. Především si pujčte skútr nebo auto. Doporučuji skútr, se kterým budete mít ke všem zážitkům i k sochám samotným blíže. Zapůjčením skútru rozbijete zažité itineráře cestovních agentur, které ráno po snídani vyjíždějí hromadně autobusy za kulturním poznáním, a odpoledne se všichni sjíždějí na pláži Anakena. Díky skútrům se stanete absolutně nezávislými, a budete si moc dovolit program úplně otočit. Každý den ráno, z Hanga Roa budete muset vyjet ještě za tmy, vyražte přes celý ostrov na pláž Anakena. Pozorujte východ slunce, užijte si prázdné pláže a koupání. První lidé přijíždějí až kolem deváté hodiny, skupiny až kolem jedné odpoledne. Od sedmi hodin budete mít pláž jenom pro sebe.

Pláž Anakena osobně řadím mezi deset nejhežích pláží na světě. Hned vedle Anakeny leží pláž Oahu, která je menší, ale také zajímavá. Při velkém přílivu bývá zcela zalitá mořem. Během koupání si také musíte dávat pozor na zrádné mořské proudy a žraloky. Zatímco Anakena se nachází v klidném zálivu, pláž Oahu je více otevřená směrem na oceán. Naskýtají se tu úžasné barevné scenérie s blankytně modrým oceánem, bílým mraky na obloze, červenou půdou, zlatým pískem, zčernalými skalami a zelenou trávou a keři. Prostě nádhera, které se jen tak nenabažíte. Připravte se naskutečnost, že během vašeho prvního dne na Velikonočním ostrově pořídíte stovky fotografií. Já osobně již deset let pořizuji fotografie jen na mobilní telefon, z toho posledních pět let používám značku Huawei. Předposlední model P30 PRO má podle mne nejlepší fotoaparát mezi mobilními telefony. Samozřejmě, že fotoaparát z mobilu nikdy nenahradí zrcadlovku. Pokud si cestu chcete jen užít, a získat pár vzpomínkových fotografií, je dobrý fotoapartát z mobilního telefonu dobrou volbou.

Během dne se postupně na skútrech přesouvejte i za poznáním kulturního dědictví a samotných soch moaí. Na skútrech postupně během následujích dní objedete celý ostrov, archeologické naleziště po nalezišti. Pěkně jedno po druhém tak, abyste nic nevynechali. Krom nalezišť nezapomeňte na projížkdu kolem pobřeží. Chvilku si od soch odpočiňte a zastavte se na výhledy a pozorujte mořský příboj a gejzíry. Do jeskyní a na krátery sopek budete muset dojít pěkně po svých, pěšky. Na okruhu jistě nesmíte vynechat prohlídku lomu RanoRaraku a posvátné vesnice Orongo. 

Díky zapůjčeným skútrům si budete moc zajet i na mši do katolického kostela na mši, a užít si nádherných polynéských zpěvů. Dojedete si nakoupit do obchodu, na trh anebo do přístavu k rybářům pro čerstvého tuňáka přímo z výlovu. Večer, už bez skútru,  se vydejte do jednoho z místních klubů na kulturní a společenskou show, taneční vystoupení pascuánských souborů. Vystoupení se konají každý den. Návštěva a pobyt na Velikonočním ostrově může pro vás být více než jen pořízení selfie fotografie u sochy Moai. Pobyt na Velikonočním ostrově vás přivede k opravdovým zážitkům nebo začátku cesty poznání sebe samých.

Doporučení na nejkrásnější místo:

Pláž Anakena, Velikonoční ostrov

Na jediné velké písečné pláži Velikonočního ostrova se dříve či později sejdou všichni turisté a cestovatelé. Pokud sem přijedete velmi brzy ráno, nezmeškáte jednak východ slunce, a pak také na pláži budete sami, a vyhnete se davům turistů. A to je havlní deviza ranního vstávání. Pláž Anakena se nachází v malém zálivu a od oceánu je dobře chráněná. Díky dobrému přístupu do moře, je to jedno z mála míst na ostrově, kde si pohodlně zaplavete. V okolí pláže najdete plošinu se sedmi sochami Ahu Nau Nau, které jsou typickým vyobrazením Velikonočního ostrova na pohlednicích. Podle legendy na pláži Anakena přistál náčelník Hotu Matua se skupinou polynézských osadníků. Pláž se nachází na opačné straně ostrova do hlavního města Hanga Roa, a na východy slunce nebo cestě za koupáním budete muset zdolat 23 kilometrů po asfaltové silnici.

O Kuchyni Velikonočního ostrova

Základy pascuánské kuchyně jsou ryby, především tuňák, mořské plody, batáty, taro, yamo, banány a další ovoce (ananas, goiaba). V posledních letech se znovu rozmohl chov dobytka, a tak v některých restaracích dostanete opravdu dobrý steak. Zůstaneme ale u ryb. Každý den se vracejí rybářské lodě s novými úlovky. Ryby si můžete zakoupit přímo v přístavu nebo na trhu na hlavní třídě. Hlavními jídly jsou tedy různě upravovavné ryby a mořské plody. Nejvíce rozšířenou rybou je tuňák žlutoploutvý, ze kterého se připravují porkmy jako cevicehes de atún, tartar de atún, carpacio de atún, tataki de atún (váleček masa z čerstvého tuňáka obalený v čerstvém pepři), nebo se podává grilovaný steak z tuňáka obalený v sezamu. Z tuňáka se také dělají delikatesní plněné taštičky empanadas. Jako přílohu většinou k tuňáku dostanete batáty, maniok, taro nebo dováženou rýži.

2 doporučení na restaurace s kulinářskými zážitky

Oheho Surf Cafe, Velikonoční ostrov, Hanga Roa, vedle fotbalového hřiště

Ohehe surf cafe není honosnou restaurací. Spíše se jedná o lepší bistro, kde výborně a především chutně vaří. Z jídel doporučeji Ceciches Oheho, grilovaný steak z tuňáka se sezamem a zeleninovým salátem. Jistě musíte ochutnat tuňákem plněné taštičky empanadas. Podávají tu vychlazené pivo a výbornou kávu.

Kai Mana Restaurant, Atuma Tekena, Hanga Roa

Restaurace se nachází na hlavní třídě, jen kousek od kulturního a tanečního centra KARI KARI. Z jídel doporučujeme ochutnat luxusní Tataki z tuňáka, tatarák z tuňáka nebo krevety na karil. K jídlu si můžete objednat jeden z originálních koktejlů

Recepty z Velikonočního ostrova

Všechny níže uvedené recepty při každé návštěvě Velikonočního ostrova připravujeme společně s našimi klienty, a jsou tudíž mnohokrát vyzkoušené přímo na místě. Zajeďte si pro čerstvého tuňáka do Makra, a vyzkoušejte si připravit ceviches, tatarák nebo vývar z hlavy, kostí a ploutví s kořenovou zeleninou.

vývar z hlavy tuňáka, kostí a ploutví s kořenovou zeleninou

10 porcí

ingredience: 1 hlava z tuňáka, ořezané ploutve a kosti, 3 l vody, 200g másla, 5 mrkví, 1 celer, 3 petržele, nové koření, bobkový list, 1 limetka, hrubá sůl, pepř, čersvtý koriandr a petrželka, 5 vajíček.

Do hrnce vložete hlavu z tuňáka, ploutve a kosti. Zalijte 3 l vody a na mírném ohni nechte vařit 1 hod. Na pánvi rozehřejte máslo, přidejte nakrájenou kořenovou zeleninu, a lehce osmahněte. Po jedné hodině vaření vývaru, hlavu, kosti a ploutve. Pokud se na povrchu vytvořila mastná pěna, slijte jí nebo odstaňte lžící. Do vývaru vložte osmahnutou kořenovou zeleninu, přidejte bobkový list, nové koření, pepř, hrubou sůl a zakápněte limetkou. Nechte vařit dalších 50 minut. Před dovařením přidejte na dvě minuty vajíčka. Na talíři posypejte čerstvě nakrájeným koriandrem a petrželkou.

ceviches z tuňáka

ingredience: 1kg čerstvnéh masa z tuňáka (corazón, tvz, srdíčko, střed z tuňáka), 4 rajčata, 3  červené cibule, 1 plechovka nakládané kukuřice, 1 svazek koriandru, 11 limetek, hrubá sůl, pepř, 1 chili paprička, 2 sladké batáty

Tuňáka nakrájejte na drobné kostičky. Vložte do mísy a zakapejte 10 limetkami. Nebojte se, dobré ceviches musí být trochu kyselé, a tuňák limetku absorvuje. Rajčata nakrájejte na drobné kostičky, červenou cibuli na jemné plátky, které překrojte ještě na čtvrtinu a vložte také do mísy. Přidejte na jemno nakrájený svazek koriandru, Osolte hrubou solí, opepřete a nakonec přidejte kukuřici z plechovky a najemno nasekanou chili papričku, Úplně nakonec znouvu zakápněte min jednou limetkou. Nechte půl hodiny macerovat. Podávejte se sladkými batátovými chipsy. Batáty oškrábejte škrabkou, a škrabkou podélně vytvořte slabé dlouhé proužky. Smažte na rozpáleném oleji. Po vyjmutí z pánve nechte osušit na papírové utěrce. Dobře osolte hrubou solí.

Tatarák z tuňáka

ingredience: 1/2 kg čerstvého masa z tuňáka, 2 červené cibulky, 1/2 svazku koriandru, sojová omáčka, volchester, 2 lžíce plnotučné hořčice, 2 stroužky česneku, chleba nebo houska k opečení

Maso z tuňáka pokrájejte na drobné kousíčky. Dejte si s tím práci, čím menší, tím se směs lépe nanáší na chleba, toast nebo housku. Kousky tuňáka vložte do mísy, přidejte na jemno nasekaný koriandr acibulky, zakápněte sojovou omáčkou, volchestrem, přidejte 2 lžíce hořčice, osolte hrubou solí a opepřete. Směs dobře promíchejte a nechte 30 minut ostát v lednici. Podávejte na opečený chleba nebo housku.

Knihu doporučují:

Mnislav Zelený Atapana, český etnolog, spisovatel a   publicista.   Hlavním předmětem jeho zájmu jsou indiánské   kmeny  Latinské   Ameriky, především Amazonie. Kromě kulturní  antropologie ho   zajímá též archeologie, historie a současné   poměry v zemích   Jižní a Střední Ameriky, kam podniknul řadu   poznávacích i   badatelských cest, při nichž pořídil i mnoho  fotografií. Při svém   pobytu mezi indiány v roce 1989 byl   adoptován do kmene   Jawalapiti a získal indiánské jméno   Atapana (česky List zelené   palm), který používá jakou součást   svého jména i ve své  publikační činnosti. V letech 1996 - 2001   byl velvyslancem   České Republiky v Kolumbii a Ekvádoru.

V posledních deseti letech vyrostla na poli cestovatelství nová hvězda, nový pojem. Jednou před lety, určitě už před více než deseti lety, mne pozval do Karlových Varů na přednášku o  indiánech, na cestovatelský festival Caminos, který společně s kamarády organizuje. Nemám rád masové akce a hukot lidí, ale "rodinný rozměr" mne zaujal a upoutal. A tak jsem začal do Varů jezdit pravidelněs mými stále novými indiánskými zážitky a zprávami z jejich světa. Lákal mne tam i jeho zájem o naslouchání mému volání divočiny. Na tom založil i způsb svých cest, a své cestovní kanceláře TAM TAM. Vedl cesty do divočiny, k jejich obyvatelům, k jejich dávným památkám, k přírodním záhadám. A to se mi líbilo, a tak jsme se stali blízcí přátelé. Nemám jich moc, nepouštím si davy k tělu, ale jeho ano. Nevídáme se často, ale o to vůbec nejde, víme o sobě asi tak, jako "mí" indiáni vědí o mne, a naše přátelství si berou až do hrobu. Vyhovuje jeho způsob myšlení, jeho vážnost i radost, jeho stoupající moudrost vystupující z jeho samé podstaty. A právě proto si získává v celé Latinské Americe své místo, nové přátele, kteří mu umožňují poznávat neznámá zákoutí tohoto kontinentu, která pak předává svým klientům. Jeho pobyty, dlužno říct, nejsou odpočinkové, spíše poněkud adrenalinové, nejsou to žádná polehávání na plážích. Rajtování na koních, treky, biking, pragliding, slaňování vodopádů, potápění, ale i tiché naslouchání šamanů mezi pyramidami, poznávání amazonských indiánů.

Před pár lety jsem po 44 letech připravoval další cestu k "mým" indiánům Ece´je v peruánské Amazonii na řece Madre de Dios. Všichni se tam na mne moc těšili, jako na návrat ztraceného syna. Ale po nesprávně vedeném fyzickém výkonu přišel náhle výhřez plotýnky, který mne zklátil k zemi. Nechtěl jsem však z plánů zcela sejít, a tak mne napadla jsitá finta. Někdo tam musí jet za mě. A kdo jiný než Porada, Dušan Porada z Varů. Žádný jiný by to nezvládnul, žádný jiný by "mé" indiány totiž nepřijal jako já a oni jeho. A i když nenosí péřové čelenky, mají dnes motorové čluny a chodí v našich hadrech, tak jedině on v nich přesto vidí indiány se svojí kulturou, se svými moudrými znalostmi přírody, i když neplní turistickou představu o indiánech skákajících kolem ohně. 

A tak se i stalo. Dušan perfektně zvládnul svojí úlohu a zastoupil mně. Přinesl mojí diplomku a fotografie z roku 1973, a spřátelil se s nimi díky své pokoře, s jakou k nim přišel. Díky pokoře s jakou vždy vystupuje! Věděl jsem, že není žádný namyšlený bělohj, a i proto u nich třeba poznal jejich tradiční jídlo z pradávných dob, kdy neměli nádoby, keramické ani aluminiové. Taková ryba dušená v bambusu na otevřeném ohni se nepodává v žádné restauraci či hotelu na světě. A to bylo součástí jeho velkého poznání u "mých" Ece´jů. Poznání, že i v pradávnu se lidé, indiáni, obejít bez našich vynálezů a stejně nebyli nijak ochuzeni. Mnohým se může zdát toto poznání nepatrné, ale je součástí složité zašifrované kulturní mozaiky, kterou my tzv. civilizovaní, jen těžko umíme rozplétat. Ale Dušan je na správné cestě dešifrovat tyto mozaiky, protože i "nepatrné" opékání v bambusu bere vážně, a je potěšen za tento objev. Dušan získává nová a poznání po celé Latinské Americe, a v poslední dově i po celém světě. Dušan je chlap jdoucí k samému morku poznání, kam jej vede jeho čistá a otevřená duše. Porada nomen omen.

ODMĚNY

Podpořte vydání cestovatelské kuchařky Cestuj za jídlem. V rámci podpory si můžete zakoupit nejen samotnou knihu, ale také knihu s brazilskou kávou, knihu s brazilských rume cachaca, ze kterého si umícháte nápoj caipirinha, nebo knihu s funkčním trikem comfort plus "Cestujeme za opravdovými zážitky". 

Pokud byste rádi dostali pohlednici ze zajímavé a exotické destinace, rádi vám ji zašleme na vaší adresu s libovolným textem. Ve vaší poštovní schránce se může objevit pohlednice z Kostariky, Galapág, Kamčatky, Velikonočního ostrova, Japonska nebo Kambodži.

Zakoupit si můžete i vaření s autorem knihy Dušanem Poradou, a to kurz vaření brazilské moqueca s mícháním koktejlu caipirinha nebo kurz přípravy tahitského pokrmu poisson cru z čerstého tuňaka a kokosu s degustací vína ve sklípku U Dufků.

Větší podporou je zakoupení pobytového balíčku v hotelu Fradissimo (nedaleko Rio de Janeiro) s kurzem vaření přímo v zemi a v kuchyni, kde cestovatelská kuchařka vznikala. Vařit budete s majitelem hotelu Ivanem Zábojníkem. 

Trochu náročnější odměna je připravená pro cestovatele.  Můžete si totiž vybrat 10 denní zájezd do Kostariky, kde budete s autorem knihy připravovat pokrmy z čerstvého tuňáka přímo na jedné z nejkrásnějších pláží. 

Pět sponzorů může využít reklamní plochy přímo v knížce a to o velikosti A4. A jeden jediný sponzor se objeví na nových tričkách "Cestujeme za opravdovými zážitky".

A pokud budete vydání knihy opravdu podporovat a cílovou částku se podaří vybrat do 20. prosince, máme pro vás připravené online vysílání z brazilské kuchyně. Dokonce budete moci hlasovat, ze které to bude? Na výběr jsou 3 místa. Z místa, které vyhraje hlasování na fb, odvysíláme reportáž. O datu vysílání a přesném čase budeme předem informovat na fb, ale i na strákách Startovače

1) hotel Fradissimo - Příprava Štědrovečení večeře (Co pak asi Brazilci na Štědrý večer vaří? Jak se připravuje česko-brazilská rodina Zábojníkových?

2) restaurace Caretao v Rio de Janeiro, ve čtvrti Ipanema - Jak se připravuje a servíruje brazilské maso ve známé restauraci?

3) stánek na Copacabana - Stánečky na pláži Copacabana jsou velmi známé a vyhlášené. Co dobrého nám ve stánku připraví? A kolik bude na Copacabaně před Vánocemi lidí?