Chuť dračího života Knihy

 

Už pohádky vyprávějí, že draci jsou stvoření zákeřná a nebezpečná, pomoz mi vydat mou knížku a přesvědč se, že tomu tak není!

Jiří Marvan to ví velmi dobře. Proč? Protože jeho vlastní žena je drak! Tedy ne pořád, její prapodivná rodová zátěž ji čas od času nutí vzdát se lidské podoby a na několik desítek hodin být nebezpečně vyhlížející bájnou příšerou. Na Jiřího, jako hlavu rodiny, v takových chvílích pak padá veškerá starost o jejich tři ratolesti, ale i odpovědnost za utajení její neobvyklé úchylky, protože je zcela nepřípustné, aby se někdo promenádoval mezi lidmi jako čtyřmetrový okřídlený plaz s tlamou plnou zubů. Takže když se jednoho dne zadýmí a v kuchyni sedí zelená hladová dračice, která bývala Jiřího milovanou ženou, jeho jinak poklidný život dostane notný kopanec a musí se chtě nechtě rozběhnout zběsilým tempem.

Navíc je tu plno otázek. Co dělat, než proměna pomine? Kdy přijde další? Jak to vysvětlit dětem? Je draků víc, nebo je Patricie unikátní výjimka? Co chce ten divný slídil, který se potlouká kolem jejich domu? A mnohé další.

V knížce Chuť dračího života se ti pokouším ukázat svět, který byl dosud skryt v mé fantazii. Nepsal jsem ji ve snaze získat slávu nebo peníze, ale proto, že mě to prostě bavilo. Práce na ní pro mě byla neuvěřitelným dobrodružstvím a já bych byl nesmírně rád, kdybys ho při čtení zažil se mnou.

Připravovaná knížka by měla být ve formátu A5 a podle všeho bude mít 400 stran. Mám návrh smlouvy s vydavatelstvím JONATHAN LIVINGSTON a byl bych rád, kdyby se mi podařilo knížku vydat do dubna 2016.

 

 

Moje, potažmo Jiřího vyprávění, ti přiblíží mnohé ze života polo-dračí rodiny. Situace, které se zpočátku zdají být naprosto neřešitelné. Například, když Patricii popadne proměna přímo uprostřed supermarketu:

„Jiří!“ zavolala tiše rozechvělým hlasem. Otočil jsem se, abych se podíval, co se děje. Stála malinko nahrbená a koukala nešťastně.

„Já myslím, že to na mě jde,“ oznámila lakonicky.

Bylo mi samozřejmě hned jasné, co tím myslí, ale chvilku trvalo, než na mne význam jejího sdělení dopadl v celém rozsahu. Pak teprve přišla panika. Napadlo mě, jestli jsem to náhodou nepřivolal těmi úvahami. Zoufale jsem se rozhlédl, abych našel nějaký úkryt. Stáli jsme v poslední uličce, takže z jedné strany byl regál, z druhé stěna hypermarketu. Lidí tu, pravda, nebylo tolik, ale pořád dost na slušný průšvih. Kousek od nás se otevřela samočinná vrata skladu a vyšel prodavač s paletovým vozíkem plným přepravek bramborových lupínků. Popadl jsem Patricii za ruku a vlekl ji dovnitř. Ještě jsem stačil houknout na děti, aby zůstaly u vozíku. Ve skladu jsem ji už skoro nesl. Cítil jsem, jak jí tělem cukají křeče.

Hala to byla obrovská, plná očíslovaných regálů s paletami a krabicemi. Dotáhl jsem Patricii kousek dál od vrat a položil ji na zem z hlazeného drátkobetonu. Sundal jsem jí bundu a pokusil jsem se i o kalhoty, ale proměna už byla v plném proudu.

„Co tady děláte?! Sem je vstup zakázán!“

Vřeštivý hlas patřil vyzáblé prodavačce, která se vynořila z vedlejší chodbičky. „Okamžitě vypadněte, nebo zavolám ochranku!“

Tak, a co teď? To mám tu bábu praštit něčím po hlavě, nebo se mám pokusit uplatit ji kreditkou?

„Tak slyšíte mě?!“ Nasupený výraz nepřipouštěl jakoukoli diskusi. Pohlédl jsem bezmocně na kvílející Patricii, která začínala zelenat, a dostal jsem poněkud zvrácený nápad. Vstal jsem a udělal krok blíž k prodavačce. Postavil jsem se tak, aby měla dobrý výhled na to, co se bude dít za mnou.

„Podívejte, moje žena je nemocná. Má jen malý záchvat, který za chvilku přejde. Potřebuje jen pár okamžiků klid a bude v pohodě,“ mile jsem se usmál. Prodavačka si dala ruce v bok a rezolutně zakroutila hlavou. „Máte tam venku ceduli, že je sem vstup za..zakázán.“

S uspokojením jsem sledoval, jak vyvaluje oči a začíná sinat. Za mnou se ozývaly zvuky trhaného oblečení.

„Proboha, co to je?“ zhrozila se prodavačka a dala si ruce před obličej. Přišel jsem k ní blíž a chytil ji dobrácky kolem ramen. „Co myslíte? Nic zvláštního nevidím,“ řekl jsem klidně a usmíval jsem se na ni. Patricie zatím se zavřenýma očima drásala beton pařáty přední nohy. V hladkém povrchu zůstávaly viditelné rýhy. Na kloubu levého křídla jí visel cár svetru a na holeních zadních nohou měla navlečené nohavice roztržených kalhot. Z nozder jí stoupal bělavý dým.

I přes její odpor jsem přitlačil prodavačku blíž k ležící dračici. Nemohla od ní odtrhnout oči a pořád opakovala: „ Ježíši Kriste, Ježíši Kriste!“

Naklonil jsem se k ní blíž a tiše jí řekl do ucha: „Copak je? Jestli máte pocit, že vidíte něco neobvyklého, tak jste asi přepracovaná.“

  

Draci jsou legendární tvorové, u kterých se tak nějak předpokládá, že jsou dokonalí a vše, co dělají, mají důkladně promyšlené. Sám se ale budeš moci přesvědčit, že chybovati není jen lidské, ale i dračí!

Lizin pronikavý smích proříznul náboženské vytržení, jako motorová pila šlehačkový dort: „Cháá, tohle že má být drak?!“ zakřičela na celé kolo a drala se davem do malého prostoru, který se vytvořil před maskovaným Ferkem.

Cítil jsem, jak mi jde mráz po zádech. To snad ne, tohle neudělá! Pomalu jsem vstal. V hlavě mi začalo drnčet a myšlenky klokotaly o stupínek víc, než obsah Ferkova kotlíku. Za hradbou lidí jsem zahlédl Lizinu kštici. Jen krátce se tam zakomíhala a pak zmizela někam dolů, jak se shýbla, aby si nejspíš sundala boty.

Začal jsem se drát mezi postávajícími čumily, abych ji mohl odtáhnout pryč. Elizabeth byla sice dost bláznivá, ale tohle měl na svědomí spíš ten pitomý odvar. Za střízliva by ji to určitě ani nenapadlo! Doprostřed skupiny jsem vpadl v okamžiku, kdy se Liz znova postavila a jediným plynulým pohybem si sundala tričko. S naprostou samozřejmostí tak ukázala celé společnosti nejen své rozsáhlé tetování, ale i nahé poprsí. Přihlížející samozřejmě naprosto nemohli chápat, proč to provádí, ale přišlo jim to jako perfektní nápad hodný následování. V okamžiku se kolem mne rozpoutala nepopsatelná vřava hromadného striptýzu. Někdo do mne strčil, já zakopl o něčí nohu a odporoučel se k zemi. „Liz né! Tady né!“ stačil jsem ještě zařvat do strašlivého rachotu a výskání, ale asi mě neslyšela. Bezmocně jsem sledoval, jak si stáhla krátkou sukni i s kalhotkami, podívala se Ferkovi do očí a jediným škubnutím si z krku strhla torques!

Teď už nemělo smysl snažit se k ní dostat. Jen stěží jsem sledoval dráhu řetízku, který odhodila rozmáchlým gestem. Jen jsem postřehl, jak se ve světle svíček blýsknul její drak a tak jsem odhadl, že letěl někam ke stěně se vstupními dveřmi. Rozhodl jsem se nechat Liz svému osudu a zachránit alespoň její torques. Vymotal jsem se ze změti polonahých těl a začal prohledávat odhozené svršky kolem dveří. Šmátral jsem v šeru po špinavé zemi a protřepával rozházené oblečení.

Vůni zapálených tyčinek pomalu překryl charakteristický sirný zápach dračího dechu. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem si to uvědomil, mi cosi cinklo pod rukama. Konečně! Hmátl jsem poslepu na zem a sebral Lizin řetízek. Raději jsem si ho pověsil na krk, aby se zase neztratil. Teprve potom jsem se rozhlédl po dění v místnosti. To, co jsem viděl, bylo neuvěřitelné, mysteriózní a zcela absurdní! V místnosti osvětlené jen mihotavými plamínky, uprostřed skupiny nahých lidí, kteří se všelijak kroutili v rytmu kakofonní hudby bubnů, stála Liz ve své dračí podobě. Kůže porostlá červenými šupinami jí v chabém osvětlení dodávala takřka pekelný vzhled. Oči jí svítily jako žhavé uhlíky a z nozder stoupal dým. Patrně vlivem jejího nového účesu se jí hříva stáhla jen do jakési štětky, která jí vyrůstala na čele a dlouhým obloukem jí padala až do očí. Zátylek a krk měla holý a tmavá kresba jejího tetování tím vystupovala v celé kráse. Křídla měla napůl otevřená a neposlušné nohy jakoby ji samy od sebe nutily houpavě tančit v rytmu hudby.

Lidé okolo křepčili a skelnými pohledy koukali na dračici. Nikdo se jí však neděsil ani nekřičel. V jejich omámených myslích nejspíš vystupovaly mnohem divočejší halucinační výjevy, vedle kterých byla Liz jen nenápadným stvořením s nádechem všednosti.

„Grrrrumm!“ Až ke mně dolehlo hlasité zakručení dračího žaludku. Liz se začala vrtět a otáčela hlavou na všechny strany.

No jo, holka, na metabolický šok jsi měla myslet, než si udělala tuhle blbost, pomyslel jsem si škodolibě. To by mě zajímalo, jak tohle vyřešíš?

V druhém rohu místnosti meknul Belzebub.

Liz bleskurychle otočila hlavu po zvuku a zaostřila svůj roztěkaný pohled. Hlasitě zamlaskala a vyrazila nejistým krokem směrem, kde stál uvázaný kozel. Bezohledně si při tom razila cestu záplavou nahých tanečníků, jako Krasin ledovcovým polem.

 

Kromě tohoto literárního pokusu jesm napsal i pár povídek. Některé jsou na mém osobním webu drakomeron a další na webech draci.info a dračí svět.

Pokud tě ukázky a krátká prezentace mé knížky Chuť dračího života zaujala a rád bys například věděl, kde se tu vzala podivná dračí nemoc a jestli se tím může někdo nakazit, pokud máš zájem navštívit Prahu devatenáctého století na začátku steampunkové revoluce, a jestli chceš vědět, jak celý příběh rodiny Marvanových dopadne, stačí podpořit tento projekt!