Deník toužebné lásky Knihy

Mé jméno je Mikásková Aneta. Letos v únoru jsem si splnila své přání a vydala svou knihu na své vlastní náklady. První výtisky musely splnit svou zákonnou povinnost a byly zaslány do knihoven. Abych nechala knihu zazářit a dostala ji mezi čtenáře, založila jsem tento projekt. 
Cílem projektu je dotisk knih.

Jedná se o milostný román a anotaci naleznete níže.

Počet stran: 209
Formát: A5
Vazba: Měkká
Jazyk: Česky
Stav: Čerstvá přímo z tiskárny

Anotace:

Příběh se odehrává mezi nejlepšími přáteli. Ema má v lásce smůlu a Tony na lásku nevěří. Oba zůstávají bez partnera a tak tráví spoustu času spolu. Jednoho dne se však vše změnilo. U skleničky vína se jejich pohledy začali střetávat. Tony se nejdříve brání a nechce nijak pokazit přátelství mezi nimi. Ema vše respektuje, ale i přes to cítí jistou přitažlivost z obou stran. Oba se snaží udržet si odstup od toho druhého. To se ale nedaří ani jednomu z nich. Když spolu začnou trávit noci plné vášne a postelových hrátek, stanoví si jedno pravidlo. Hlavně žádné zamilovávání. Ema toto pravidlo porušila hned na začátku. Zamilovasla se. Dlouho bojovala se svým srdcem, než si vše přiznala. To už však bylo pozdě. Tony odjel bez rozloučení a nikdo, ani rodina, ani přátelé nevěděli kam a jestli se ještě někdy vrátí. 

Jak to Ema všechno snášela? 

Puklo Emě srdce žalem?

Vrátí se Tony někdy? 

Ten kdo se zamiluje jako první vyhrál nebo prohrál?

 

Ukázka textu:

„Co tady děláš?“ Zachraptěla jsem. Šumění jezera se mísilo s hučením v mých
uších, které zesilovalo. Tony udělal krok ke mně a přestal si třít ruce o sebe.
„Dělám to, co jsem měl udělat už dávno.“ Jeho hlas zněl mile. Z jeho hlasu mi
běhal mráz po zádech. „Jak to myslíš?“ Zeptala jsem se tichým a ochraptělým
hlasem. „ Měl jsem přijet už mnohem dřív, ba neměl jsem odjíždět vůbec.“ Zírala
jsem na něj a nebyla jsem schopna jediného slova. Nemohla jsem ani pořád
uvěřit, že stojí přede mnou. Mockrát se mi o tom zdálo, ale i přesto jsem to
nečekala. Když jsem dál mlčela, jeho pohled přešel od odhodlaného pohledu na
nervózní, až nakonec přešel v zoufalství. „Nenávratně jsem to zpackal, co?“ Přejel
si dlaněmi přes obličej a hlasitě vydechl. Moje ruka se samovolně pohnula a
opatrně se zvedla k jeho tváři, a překlenula tak poslední vzdálenost, která mezi
námi byla. Po mém doteku se mu malinko rozzářily očka. Opřel se o mou dlaň,
zvedl ruku a přiložil ji na moji. Cítila jsem, jak se mu uklidňuje dech. „Ublížil jsi mi.“
Vypravila jsem ze sebe po chvíli. „Já vím. A věř, že mě to moc mrzí.“ Stáhla jsem
zpátky ruku a otočila se zády k němu. „Jak jsi mě tu našel?“ Udělal krok ke mně a
položil mi ruku na mé rameno. „Nikdy jsem nezapomněl ani kousek z tebe. Pořád
si pamatuji, co máš ráda, a jaká místa nejčastěji navštěvuješ.“ Zem se pode mnou
začala propadat, jako bych stála na písku na pláži, ačkoliv to tak nebylo. Stáli jsme
na pevné zemi. Bojovali ve mně všechny pocity. Sedla jsem si znova na skálu a
pozorovala západ slunce. Tony se posadil vedle mě a hleděl na mě. Když jsem se
mu podívala do očí, pátrala jsem mu v obličeji po skutečných záměrech, ale nešlo
nic vyčíst. „Proč jsi přijel? Proč teď?“ Jeho pohled změnil směr. Už nespočinul
pohledem na mě, ale zahleděl se kamsi do dáli. „Stýskalo se mi. Už to bylo
opravdu dlouhý.“
„Téměř čtyři roky. Byl jsi pryč celou věčnost a teď? Teď si sem nakráčíš, jako by
nic. Jdeš klidně až sem za mnou. A co vlastně čekáš?! Že ti padnu kolem krku?! Víš
co? Taky jsem si to myslela. Myslela jsem si, že až se jednou vráơš, budu zase
šťastná. Ale nejsem. Necíơm se tak! Naopak, cíơm obrovskou bolest na srdci,
bolest, kterou jsi mi tam vrazil ty! Od té doby, co jsi odešel, jí tam mám. Nikdy
neodešla, pořád jí v sobě nosím a ơží mě to! Ale víš co? Čas právě vypršel! Nechci
už čekat na nic a na nikoho!“ Zvedla jsem se, otočila se, podívala se na Tonyho
ještě jednou a šla směrem k lesní cestě. Byla jsem tak naštvaná, rozzuřená jako
nikdy. „Emi!? Počkej přece!“ Zastavila jsem se a otočila jsem se zpátky za Tonym.
„Co? Co ještě chceš?! Jak moc mi potřebuješ ještě ublížit?! To ti tohle nestačí?!
Sebral ses bez jediného slova a zmizel jsi! Vinila jsem se za tvůj odchod, vinila jsem
se za všechno, co jsem ti kdy špatného řekla! A teď si sem jen tak nakráčíš a
zasazuješ další rány bolesti! Tohle není fér!!“ Po mé tváři se kutálelo nespočet slz.
Tekly jako jedna silná a neprůbojná řeka. Mé ruce i hlas se mi klepaly. Stála jsem
teď na kraji skály. Tony se na mě díval tak zoufalým pohledem, nemohla jsem se
na něj koukat, bolelo to. Udělala jsem krok vzad, ale to už jsem viděla Tonyho, jak
zbystřil a rychlosơ blesku ke mně vykročil. Pod svojí levou nohou, která udělala
první krok vzad, jsem necítila žádnou pevninu a než si to mé já uvědomilo, ztratila
jsem rovnováhu. Slyšela jsem v tu chvíli jen Tonyho výslovné NÉÉÉ!