Dominika na cestě Knihy

Jmenuji se Dominika, je mi 21 let, měřím metr a půl a i když jsem ještě před 2 lety neuměla postavit stan, procestovala jsem 18 zemí Evropy. Sama. Na těch téměř nejprťavějších motorkách, co kdy byly na trhu. Na cestách si každý den píšu deník a o malé úryvky z něj jsem se zatím dělila na své facebookové stránce Dominika na cestě. Jenže pak mě lidé začali bombardovat požadavky, abych své zápisky vydala knižně a já si řekla, že to vlastně není úplně špatný nápad, vždyť by mi to mohlo pomoct s plánovanou cestou!

 

O knize aneb jak to všechno začalo

Když mi bylo 19, rozhodla jsem se, že chci jet na motorce do Portugalska. V garáži mi stála jen nepříliš kvalitní španělská motorka s výkonem 10 koní a já nejenže neuměla stan postavit, ale neuměla jsem ho ani složit.

Jediný člověk, který v tom neviděl problém, jsem byla já, a tak jsem v tom zůstala sama. Nevěděla jsem, jak se na takovou cestu připravuje, a tak jsem zkrátka bez mapy, pořádného oblečení, karimatky i spreje na řetěz vyrazila na 10 000 km dlouhou cestu. Když jsem se po 35 dnech úspěšně vrátila, bylo jasné, že mě to jen tak nepustí. Následovala cesta do Norska a Finska a první zkušenosti se spaním ve volné přírodě a ne zrovna roztomilými zvířátky.

Kniha o rozsahu cca 100 stran bude obsahovat autentické deníkové zápisky z 20 000 km najetých na těchto cestách tak, jak ještě nikdy nikde nevyšly.

Proč vydávám knihu?

Všechny dosavadní cesty jsem podnikla čistě z nadšení. Když jsem neměla na cestu do Norska dost peněz, spala jsem ve volné přírodě. Když nebylo kde koupit jídlo, prostě jsem nejedla. Nikdy za mnou nestál velký sponzor ani doprovodné auto a věřím, že to zvládnu zase. A i když je další plánovaná cesta mnohem finančně náročnější a vyvolává zájem sponzorů, pořád bych ráda byla soběstačná a dělala si věci co nejvíc po svém. Když mi chtěl někdo přispět na cestu jen tak, odmítala jsem to, protože mi to zkrátka nepřišlo správné. Nechtěla jsem jen tak vybírat peníze a nic za to nenabídnout. A pak mě napadlo to spojit – já vám nabídnu knihu s příběhy z dosavadních cest a vy mi tím přispějete na cestu!

Moje další cesta směřuje totiž až k hranicím Číny. Chci tentokrát vyrazit mimo Evropu a bylo třeba vymyslet něco, co je dostatečně lákavé a bláznivé, ale stále zvládnutelné pro malou holku, která je na cestě sama. Plánovaná cesta by proto měla vést na východ přes Ukrajinu, Rusko, Kazachstán až do Kyrgyzstánu, jehož nádherné hory jsou mým cílem. Zpáteční cesta povede podle stavu motorky a jiných okolností přes Gruzii, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. V případě špatné situace na Ukrajině tudy povede i trasa směrem tam. Cesta by měla trvat dva měsíce a měřit kolem 17 000 km.

Úryvky z knihy

„Poprvé spím mimo kemp. Na rovinu přiznávám, že jsem podělaná strachy. Děsí mě představa, že mě přijde někdo vyhnat, že mě někdo přejede, že mě sežere medvěd, sob, kráva, mýval nebo divočák, že mě přepadnou marťani, že na mě spadne strom a milion dalších obav. Kdybych tu byla s někým, vůbec bych to neřešila. Každý to popisuje jako největší pohodu, ale málokdo to dělá sám.
Z domu jsem dostala samozřejmě hned vynadáno, proč to vlastně dělám, a pro jistotu musela poslat GPS souřadnice. Poslala jsem, co mi vyplivl mobil, a nazpátek přišla SMS, že podle navigace jsem ve Venezuele u čínského hřbitova. Nemám sice nejlepší smysl pro orientaci, ale jestli jsem místo Švédska ve Venezuele, tak jsem teda pěkně v prdeli.“

„Najednou vedle sebe vidím obří běžící parohy. A někde dole pod nimi i soba, kterému patřily. Paráda, takže oni existují! Jenže sob po sto metrech zaleze do lesa a radost mě zase opustí. Vtom se konečně objeví krásná svítící benzínka, radostně strčím pistoli do nádrže a …nic. Benzínka zavřela v 19:00. Stojím sice aspoň pod střechou, ale vítr mi nedaruje, aby na mě nepršelo. Zoufale hypnotizuju světelnou tabuli, na které bliká teplota 12 stupňů, a po 400 kilometrech jízdy v tomhle počasí se místo řešení situace zmůžu jen na hysterický smích. Kde tady asi tak budu spát? Už strašně dlouho jsem neviděla žádného člověka...“

„Stavím u Lidlu na nákup a doháním své bezdomovectví k dokonalosti. Nahoře na zavazadlech suším vypranou podprsenku a já sama svačím na zemi ve stínu přímo u nákupních vozíků. K tomu jsem zpocená, neučesaná a hlavu mám spálenou jak rajče, ale pořád asi vypadám tak nějak líp než většina Němců nakupujících v Lidlu. Myslím, že mě Němci nenávidí. Dívají se na mě hrozně nepřátelsky. Zvlášť, když se snažím nacpat VISA kartu do terminálu, který ji nebere.“

„Zastavila jsem u místního supermarketu, sundávám si přilbu, rukavice a… slyším češtinu! Otočím se a ano, nepletu se, úplně první a jediní Češi, které jsem v celém Španělsku potkala, jsou žebráci. V dalších deseti minutách si vyslechnu oslovení „čáu kočko“, nabídku šluka, rozbor španělské půdy, podmínky pěstování marihuany, informace o úředních hodinách pro sociální podporu a nakonec se dozvím, že jsem prý z Teplic. Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem asi před měsícem četla článek o Češích, kteří hledají ve Španělsku nový smysl života.“

Více úryvků a fotek na facebook.com/DominikaNaCeste

Proč přispět?

Přispěním pomůžete uskutečnit to, že vůbec kniha půjde do tisku. A jinak mi pomůžete s tím, že se na cestě třeba jednou za čas pořádně najím, nebo budu mít možnost se častěji osprchovat. Když mě nebude tížit nejistota, zda si můžu dovolit občas zaplatit ubytování místo spaní venku v méně příjemné oblasti, hned se mi líp pojede. Děkuju :)

Pokud po žádné odměně netoužíte, ale stejně byste rádi tento projekt podpořili libovolnou částkou, jednoduše klikněte na tlačítko "Podpořte projekt" hned v prvním boxíku pod cílovou částkou.

Náklady na cestu pro vaši představu

30 000,- tisk knihy (+ x tisíc Kč poštovné); 20 000,- benzín na 17 000 km; 20 000,- jídlo na 60 dní; 5000,- víza; 5000,- očkování; a další spousta výdajů za výrobu nové nádrže a kufrů, občas za ubytování a za provoz této kampaně (9 % vybrané částky) a poplatky s tím spojené.

Když se dosáhne částky 60 000 Kč, zaplatí se z ní hlavně vydání knihy, poštovné a poplatky spojené s provozem této kampaně - na cestu jako takovou toho zase tolik nezbude. Pokud mi chcete přispět na cestu, je naším společným cílem vybrat částku vyšší. Pokud se cílová částka nevybere, tisk knihy se neuskuteční a vaše peníze vám budou v plné výši vráceny.

Jakékoliv dotazy směřujte na dominika.gawliczkova@seznam.cz

Budu dělat vše proto, aby se k vám moje kniha dostala před mým odjezdem, tj. cca do konce června. Přípravy na cestu jsou ale čím dál náročnější a společně s psaním bakalářky mě naplno zaměstnávají a nechci slibovat něco, co nemohu s jistotou splnit – prosím vás proto o pochopení, pokud budu knihu schopna poslat až po uskutečnění cesty. Děkuji.