GIRO 100 na koloběžce Knihy

Vážení přátelé, Startéři,

dnes jsem odeslal posledních 20 kousků knížek a můj Excel říká, že vše je odesláno. Tedy kromě zahraniční pošty, kterou posílám zítra...

Nadešel čas vše pořádně oslavit, tudíž mi nezbývá než vás pozvat na

GIRO 100 Vánoční večírek

spojený s dosti neoficiálním křestem knihy.

Kdy? Sobota 16.12.2017, 18:00

Kde? Coffee Contact, Francouzská 966/33, Praha 2, Vinohrady (kousíček od zastávky Jana Masaryka

S klukama nachystáme nějaký ten rautíček, něco vypijeme, k poslechu a tanci bude hrát DJ Bullet (tedy Michal Kulka) a prostě celé to Giro letos naposledy oslavíme.

Křest knihy je dosti neoficiální, protože já osobně budu moci přijít zřejmě až chvíli po deváté večerní, a pokud přistoupíme ke křestu v takto pokročilé hodině, je potřeba ho udělat vskutku neoficiálně:)

Na druhou stranu, většina hrdinů knihy bude osobně přítomna a velmi rád je představím...

Lze přijet i na koloběžce, nějak se tam prý uskladní.

Takže v sobotu se určitě stavte...

... a ještě jednou díky moc za podporu a krásné Vánoce...

Honza

P.S.: Pokud by komukoliv cokoliv nepřišlo, určitě dejte vědět. Pošta je teď krapet kaput:)

Přátelé,

jen rychlá zpráva. Přes padesát knih již bylo odesláno. Zbytek by se měl stihnout do pátku!

Ještě jednou díky moc a kdo nečetl, zde krátký článek k jejich naskladnění:)

Mladej už se do ní začetl:)

Honza

Vážení přátelé,

dnes jsem dovezl 700 kousků knížek z tiskárny domů. Jdu je podpisovat, věnovat a malovat obrázky (malování moc neumím), což bych chtěl mít do začátku dalšího týdne hotové, aby nejpozději v úterý mohlo jít vše na poštu. Těm, kteří měli si koupili nějakou tu speciální odměnu se ozvu ještě zvlášť.

Díky moc za vše, krásné Vánoce a hlavně v klídku...

Honza

Přátelé,

ještě jednou obrovské díky za podporu na Startovac.cz. Nakonec jste můj původní odhad přeťápli a vybralo se 179% cílové částky!! To jsem opravdu nečekal...

Poslední zprávy z tiskárny hovoří o tom, že vše jede podle plánu a 5.12. bych měl mít paletu knih doma. Právě začínám nadepisovat obálky, aby každý nalezl knihu pod stromečkem.

Ještě jednou díky a užijte si hlavně co nejméně turbulentní předvánoční shon...

Honza

 

Vážení přátelé,

Obrovské díky na zdolání druhé startovací mety. Kniha bude mít přesně 240 barevných stran. V současné době je již kdesi v tiskárně a vyzvednout bych si ji (nebo spíše paletu s knihami) měl okolo 5.12.2018. Pak budou knihy putovat přímo k Vám pod stromeček…

Dlouho jsem přemýšlel, jakou vymyslet odměnu na závěr naší kampaně. Aby to nebylo jen plácnutí do větru a aby byla pro opravdové koloběžkové fajnšmekry. A pak mě napadlo, že ji vlastně právě budujeme. A bude stát za to.

V roce 2018 uplyne neuvěřitelných 50 let od vzniku koloběžkové Rollo ligy. V Praze Malešicích budujeme ku příležitosti tohoto krásného výročí koloběžkové muzeum. Kromě našich příhod z Gira, Tour a dalších šíleností, tu bude ke zhlédnutí průřez uplynulými padesáti lety koloběžkové historie. Mám z toho obrovskou radost, dílo se zatím velmi daří a na jaře by mělo být hotovo.

Poslední odměna je tedy pro opravdové fajnšmekry. Je to VIP návštěva muzea s odborným výkladem, nejednou sklenkou vína a poslechem příjemné country hudby domácích i zahraničních interpretů v čele s výběrem ze síně slávy Pavla Bobka. Co vy na to?

Ještě jednou díky moc za podporu a těšte se na Ježíška…

Honza

Vážení přátelé,

velké díky za podporu. Blížíme se k 70.000,- Kč a snad přidáme dalších dvacet stran do knihy.

Alpo nerad mluví a nerad píše. Takže odměna, kterou jsem nachystal, je dost exklusivní. Komentář Gira a Tour ve Finštině od nejlepšího koloběžkáře všech dob. Kraťoučké shrnutí toho, co jsme ve Francii a Itálii zažili. Jedna, maximálně dvě stránky finského textu. To je terno!

Odměnu dostanete buď domů poštou, nebo, pokud jste si pořídili i knihu, Vám ji přibalím přímo do ní jako záložku.

Díky moc a sportu zdar

Honza

Tak to jsem opravdu nečekal! Pouhých osm dnů a na startovacím kontě je přes 50.000,- Kč. To znamená jediné – kniha bude! Chystejte si místo pod vánočním stromečkem…

Obrovské díky Vám všem, kteří jste přispěli. Opravdu si toho vážím.

Jedeme poslední úpravy, sázíme stránky jako o život, aby se do Vánoc vše stihlo.

Můžeme se ale dostat ještě dále? Pokud by se náhodou podařilo vybrat celkem 70.000,- Kč, přihodím do knihy ke stávajícím 220 stránkám ještě dalších dvacet plných fantastických fotografií Ivo Dvořáka. V tom případě by na to budget byl…

Ještě zkusím vymyslet nějakou zajímavou cenu, ale popravdě, co jiného by se Vám líbilo, než knížka s vlastnoručně malovaným obrázkem od člověka, který neumí malovat? Když tak dejte vědět!

Ještě jednou díky!

 

77% cílové částky za dnů je masakr. Za odměnu úryvek z dění druhé etapy stého Gira - i s fotkami ho naleznete na našem FCB.

... úplně uvaření obědváme na prašné cestě v kopřivách. 

„No nejsem na tom moc dobře. Tahají mě stehna, třísla, lejtka,“ říká Jarda a já ani neodpovídám. Válím se ve stínu a snažím se do sebe dostat nějaké ty těstoviny. Krize. Nejhorší na všem je, že teprve před chvílí jsme minuli ceduli 100 km do cíle. Dnes to bude proklatě dlouhé.

Po dalších nekonečných hodinách v sardinském vedru doklesáme k řece a začíná proklaté stoupání. Ve městečku Dorgali jsme už totálně popravení. Sedíme u velkého nápisu Giro d´Italia, cpeme do sebe sýry a pršut a vypadáme jako vojenský lazaret. Zvedáme se ztěžka a jedeme s Jardou krok sun krok napřed. Klukům se asi jede výrazně lépe, protože za chvíli nás všichni předjíždějí.

„A je to tady, co? Hlavně, že jsme si říkali – ještě že jede Vašek. S tím budeme jezdit když tak vzadu a nějak to prokoníčkujeme.“ Jenže Vašek letí někde daleko vepředu sólovýjezd a my se trápíme jak králíci v králíkárně. Ještě že jsou tu taková panoramata. Ráz krajiny se změnil v horský. Všude je zeleno a tamhle dole, hele, krásná vila na skále.

„Člověče, proč nejedeme tady do vily na týden? Nakoupili bysme flašky vína, koukali se na západ slunce, sem tam se projeli. To by bylo!“ zasní se Jarda a já s ním musím souhlasit. To by bylo! Jenže to tak není. Plahočíme se odraz za odrazem na vrchol přes kilometr vysokého kopce.

Najednou nás míjí Pelcík.
„Mysleli jsme, že jsi už nahoře?“ divíme se, kde se bere za námi.
„Mám hroznou sračku. Furt jen seru a seru. Dnes už asi počtvrté.“
Pelcík má problém, o kterém nemluví. On Pelcík většinou moc nemluví. Při výletu do Berouna řekne klasicky v Berouně „Beroun“, takže se nám nezdá divné, že nemluví ani na Sardinii. Jenže tady mlčí sveřepěji, protože střevní problémy nejsou nic příjemného. A když kvůli nim člověk nemůže pořádně jíst, jede se sté Giro opravdu špatně. Pelcík se s nimi potýká celé tři týdny. Ale k tomu se ještě dostaneme...