Předmluva od Franty Binků
Každá pořádná kniha mívá předmluvu. Jakési představení autora nebo tématu. Bývá zvykem, že ji napíše někdo známý, vlivný, bohatý (aspoň duchem) a respektovaný ve svém oboru.
Před časem jsem Frantu požádal, aby mi do knihy napsal předmluvu. Franta patří mezi známé stavitele motocyklů Harley-Davidson. Fakt hodně známé. Dnes jsem si po delší době tu předmluvu přečetl a říkám vám, že už jen kvůli tomu stojí za to si mou knihu koupit! Je to tak úžasný a laskavý text, že jsem si z toho sedl na zadek. Dám vám sem začátek a konec. Na celý text si musíte počkat do doby, než se s vaší pomocí vybere celá částka na Startovači.
" Když vás někdo požádá o napsání předmluvy ke své knize slovy: „Napiš to jakoby předkapela, jako když před AC-DC hrajou Kabáti, aby byl vidět ten rozdíl“… to je malý šok. A navíc vám to řekne člověk, u kterého jsem až po pěti letech našeho přátelství zjistil, že umí mluvit. To jen nevěřícně kroutíte hlavou. Ten věčně podmračený bubák, u kterého jste zjistili, že se umí krásně smát až po dalších patnácti letech společných mejdanů. Od člověka, kterého si troufám považovat za dobrého kamaráda, tu žádost o předmluvu považuji za velkou čest. Hlavně i s přihlédnutím k faktu, že až na začátku podzimu našich životů jsem zjistil, že umí také psát… Láďa, který při cestě do Pasohlávek řekne před Brnem „Brno“… To je výzva, která se neodmítá.
.
.
.
Je fakt, že dle výběru destinací byl asi Láďův nejoblíbenější cestopis Čuk a Gek jsou kamarádi, ale co čekat od člověka co čte Puškina v originále. Nejčko už nezbývá, než v chaloupce v ráji Šumavském dát do trouby pomalu pečený bůček, odložit oblíbené Osudy dobrého vojáka Švejka, nalít si rum, zapálit si Camelku a začíst se do pábitelského vyprávění dobrého kamaráda.
