1/3 vyměřeného času za námi
Autorkou razítka bude Jarka Papežová
Přátelé, dnešním dnem uběhla třetina z času, který mám na Startovači vyhrazený pro svůj projekt. Na výrobu knihy Hlína, olej, čaj je v současné chvíli vybráno 39%! Hurrááá! To je skvělý výsledek. A za něj vděčím jen vám. DĚKUJI. A za to si zasloužíte malý dárek. Na konci dnešní novinky bude úryvek z knížky. A fotka.
Předtím vás ještě požádám o sdílení projektu, aby se tato informace dostala i mezi vaše přátele. Děkuji.
Hlavní dnešní novinou je, že už víme, kdo bude mít na svědomí tvorbu razítka pro omezenou číslovanou verzi knihy. Stejně jako u první knihy Na Gorille do Ruska mi pomůže Jarka Papežová a její Jarka Papežová Atelier s duší. Česká královna vlčích máků. Zatím se neví, jak bude razítko vypadat a sám jsem zvědavej.
Část kapitoly z cesty Uzbekistánem při návratu.
... asi 350 km, ale bez jediné benzínky. Nechápu, jak jsem to minulý týden v opačném směru dokázal v pohodě přejet. Asi jsem tankoval na hlavním stojanu. Ted jsem to odflákl na bočním. Když už jsem jel 60 km na hladový oko, motorka zachrchlala ... na nic jsem nečekal, hned jí vypnul a nechal jí jet, dokud se sama nezastavila. Nahnul jsem jí na pravou stranu a dával si velký pozor, abych nepřekročil ten bod, kdy už není návratu. Jo, něco se tam přelilo. Nastartovat, rychle tam nakopat šestku a teď už je to na pánubohu, kam dojedu. Slunce zapadlo, dálnice ještě pár desítek kilometrů pokračuje. Ujel jsem asi 5 km a na druhé straně dálnice špinavá benzína. Sedí tam na čtverci starej fotr a nějakej mladší chlap. Benzín mají, ale jen 80 a jen v kanistrech. To už je fuk. Vzal bych i 70. Mladší počítá na kalkulačce 10x4,5 a vyjde mu kupodivu 45, a starej že 50, protože je to na druhé straně dálnice. Se prober dědo! Dávám mu 45 a mažu s dvěma kanistry přes svodidla. Kurva! To bylo zase jednou štěstí. Nechci zůstat stát bez benzínu nebo s poruchou v Asii na dálnici. A v noci. Za chvíli už je nějaké město a já hledám kam bych složil hlavu. Stan stavět nechci. Všude je tu jen prach a písek. Koukám po hospodách se čtverci venku. Že bych se jim tam natáhl. Pak vpravo vidím dva čtverce pod stříškou. Takové opuštěné. Tak jsem tam zajel. A jdu to omrknout. Fakt to tu vypadá opuštěně, ale zezadu hned přichází mladík. Ptám se ho, jestli si tu můžu přes noc odpočinout a ani nečekám, že by řekl ne. Čtverce jsou holé bez podušek. Jen prkna. Přemýšlím, jestli vyndám karimatku, ale v tu chvíli mlaďas přináší koberec. Moc děkuju. Za chvíli přichází otec, dáme pár slov a jestli nechci čaj nebo kafe. Nenene, nechci víc obtěžovat. A oni ještě přináší polštáře a podložku. Děkuju ještě víc. Jsou fakt pohostinní ti Uzbekové. Bohužel je to spaní 20 metrů od silnice, tak to bude hodně přerušovaný spánek. Ale zkusím to. Ráno vstanu v šest a vypadnu na cestu na hranice s Kazachstánem.
... A za 10 dní bude pokračování
