Vtipná kniha z pohledu kamionu.  Knihy

Připravovaná druhá kniha "Za volantem-Hlavně v klidu" bude o tom, co zná snad každý, kdo se toulá po silnicích. Kamiony, co se vždycky pletou osobákům a piráti silnic, jak nás někteří oslovují, jsou bezohlední hovada.

Jak že to je doopravdy?

V pořadí druhá kniha přímo z kabiny kamionu se píše doslova sama. Na 150 stránkách někteří objeví doslova jiný svět a hlavně se dozví, jakže se to doopravdy žije na dvanácti kolech. Pochopitelně s velkou nadsázkou a hlavně pobavením.

Jmenuji se Jirka Jeník a jako řidič z povolání mám úsměvné situace z našich silnic přímo z první ruky. A tak kromě řízení, jsem i začínající spisovatel s první vydanou knížkou "Za volantem-Trochu jinak". S touto knihou, kterou jsem si vydal na zkoušku, jsem netušil, jak moc se lidi chtějí pobavit. A jak moc potěší neštěstí druhého. Dovolím si trochu pochlubení, drobný článek o mé prvotině se objevil ve Svitavském deníku, pozvánka přišla do živého vysílání Českého rozhlasu Pardubice a příjemná byla i recenze v magazínu Svět motorů.

Takže druhé pokračování na sebe nedalo dlouho čekat. Proto bych ji rád posunul na profesionálnější úroveň. Na staré přísloví "nesuď knihu podle obalu", moc nevěřím a rád bych nové knize dopřál kvalitní pevnou vazbu a vše kvalitní, co k tomu patří. Rozhodně si ji zaslouží.

Konec konců, posuďte sami, malá ukázka z jedné kapitol:

_ Vážím si starších lidí, kteří mají svůj život tvrdě odpracovaný a užívají si zaslouženého odpočinku. Nikdy by mě nenapadlo se jakkoli vysmívat důchodcům. Ale druhá pravda je, že soudnost některých je...přinejmenším na zamyšlenou. Obzvlášť za volantem a hlavně s jejich výkladem silničních pravidel.

Co se nestalo?                                                                                                    Kdo zná kouzelný kruhový objezd v Olomouci, jistě dá za pravdu, že je to malé peklo na zemi. Přesně tak, hlavně příjezd od Ostravy po D35 a ikonický kruháč s výjezdy na obchodní centrum, centrum Olomouce a s výjezdem na Mohelnici. Ponechme stranou, kdo a proč se takhle vyřádil a doufejme, že pomoc je už v dohledu.

Nejdřív ještě můj drobný fígl, když je dopravní špička, jak to tam vůbec přežít.      Je to jednoduchý.                                                                                                  Na poslední benzině, před inkriminovaným úsekem si zastavím, nakoupím haldu bonbónů, čokolád a jiných dobrot a hurá do jámy lvové.

A právě na tomto místě je úžasný, jak a kdo si vykládá zipování. Nutno podotknout, že tady si opravdu tohle pravidlo žije svým vlastním životem. To mně dá za pravdu nejeden z kolegů. Ovšem to, co jsem jednoho letního dne zažil, na to nestačil ani pytlík lékorek sežraných na posezení.                                              Souhra náhod tomu chtěla, že jsem ten den nebyl zrovna přátelsky naladěn a zmatkující "zipaři" mně obzvláště vytáčeli, doslova srali. S blížícím se jednopruhem jsem pečlivě odpočítával auta v levém pruhu, s odhodláním, že tentokrát je to tady všechny naučím.

A povedlo se! A to jsem ani nemusel čekat dlouho. Daleko řed řazením...

Zmatkující senior se začal tlačit tam, kam rozhodně neměl. Pravda, měl v záloze ještě odhodlanější seniorku na sedadle spolujezdce, která okamžitě, jakmile pochopila můj úmysl lektora silničních pravidel, začala jednat. Otevřeným okýnkem se nevybíravými výrazy, začala domáhat nějakých svých práv.                Nelenil jsem.                                                                                                          Na oplátku jsem i já spustil okénko dolů pro lepší komunikaci.                                 "Dobrý den mladá paní, copak tady na mě halekáte?" zeptal jsem se, se zbytky svého vyhlášeného klidu.                                                                                          "Tak jste snad normální? Neumíte jezdit? Kamioňáci a neznáte silniční pravidla!" Řekla toho daleko víc, a můj úžas byl viditelný.                                                     "Tak milá paní, vyřiďte panu řidiči, že zanedlouho se sjíždějí dva pruhy a já jsem v průběžném. To za prvé! A protože na konci tohohle blázince se zipuje, tak fakt nechápu, o co vám jde."                                                                                            Pravda, hlas jsem měl už drobně podrážděný, ale pořád jsem se držel v klidu. Ovšem její argument mě o nějakou zlost totálně připravil.                                         "Tak snad byste měl vědět", začal její a zřejmě i jejího chotě, výklad silničních pravidel. "Že mezi VELKÝ auta se řadí DVĚ až TŘI osobní." Následovala ještě další sprška výkladu silničních pravidel, snad z roku 1953. To jsem už ale nevydržel.                                                                                                                   "Milá paní, až budete mít chvilku, koukněte pantátoj doma na puntek u gatí, jak že to vlastně takový zip funguje. Nejen že pantátoj uděláte po letech radost, ale oba se snad taky něco praktického přiučíte."                                                            Vyhrál jsem!                                                                                                               Rychlé vysunutí okýnka osobáku byl jasný signál, že jsme domluvily.                     A to, že se vzorně zařadili do místa, kam měli, byla moje třešnička na tom pomyslném dortu. _

A podobných i ostřejších situací v nové knížce bude rozhodně daleko, daleko víc. K vidění jsou na mé Fejzbůkové stránce : https://www.facebook.com/jiri.jenik.94

Novotina " Za volantem-Hlavně v klidu", bude opět plná autentických veselých příhod nejen vlastních, ale především kolegů a kolegyň. A jsou to opravdu situace leckdy až neskutečně absurdní.

Proto si vás dovolím požádat o pomoc s vydáním. Jasně, že o finanční.

Díky

Jirka Jeník