Podvodní stanice poslouží k tréninku na lety do kosmu, ale i pro nácvik záchranářů a potápěčů ve specializovaných oborech.
Zdroj: Lidové noviny
Před třemi lety to vypadalo jako vzdálený sen – konstruktér a pracovní potápěč Matyáš Šanda
tehdy představil svůj návrh podvodní stanice na Mezinárodnímastronautickém kongresu v Praze.
Jeho projekt Hydronaut ovšem tehdy existoval jen na papíře. Dnes stojí na dvoře průmyslového areálu
v Praze-Radotíně funkční prototyp, který se snad už v příštím roce zanoří do vody a přivítá první obyvatele. To vše bez grantů a dotací, jen díky pevné vůli několika nadšenců. A stovkám hodin jejich dřiny.
Postupně se k projektu přidávaly partnerské firmy a instituce, které pochopily, že to autoři myslí vážně. Před několika dny vzniklo občanské sdružení Hydronaut – Centrum kosmického výzkumu, které celý projekt zaštiťuje.
Začátky přitom nebyly snadné. „Kdybych jen seděl a čekal, až seženu
peníze, nehnul bych se z místa. Raději jsem vzal do ruky brusku a pustil se do díla. Pak se věci daly
do pohybu,“ říká Matyáš Šanda. Sehnal ocelovou cisternu s požadovanými parametry a vlastními silami ji začal přestavovat na obytnou ponornou stanici. Současné parametry odpovídají přistávacím modulům z programu Apollo.
Útočiště našel v Radotíně v areálu firmy Kovoklima – Gürtler, které podle svých slov vděčí za to, že se povedlo projekt vůbec rozjet. „Je to náš pevný bod ve vesmíru,“ říká s úsměvem Matyáš Šanda.
Svým entuziasmem postupně nakazil další spojence, kteří mu se stavbou pomáhají.Materiál – od plexisklových oken přes speciální nátěry po spojovací šroubky – získává od sponzorů a partnerů projektu. Na plánování samotného pobytu ve stanici navázal spolupráci s několika výzkumnými ústavy. „Jsem rád, že se daří plnit původní předsevzetí, aby se na stavbě podílely především české firmy a čeští odborníci,“ zdůrazňuje Matyáš Šanda.
Na týden k asteroidu.
Výsledkem bude podvodní laboratoř Deeplab (Hlubinná laboratoř) neboli H03 o objemu 20 m3, která pojme tři obyvatele a ponoří se do 30 metrů. Poslouží především kfyziologickým
i psychologickým výzkumům posádky v uzavřeném prostředí a pod vysokým tlakem.
„Může se uplatnit nejen pro trénink kosmických letů, ale také pro nácvik záchrany zraněných a těžce nemocných osob v extrémním prostředí – například horníků v zatopeném dole,“ říká jeden ze spolupracovníků projektu Pavel Boháček z Ústřední vojenské nemocnice v Praze- Střešovicích.
Původně byl pro umístění kabiny vytipován zatopený lom ve Svobodných Heřmanicích na Ostravsku, nyní se uvažuje také o Slapské přehradě. „Ta by byla logisticky výhodnější – je blíž Prahy a na břehu jsou k dispozici inženýrské sítě a veškeré zázemí pro obslužnou pozemní posádku, vědce a lékaře,“ konstatuje další spolupracovník David Vondrášek z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Spolu s Matyášem Šandou a pracovním potápěčem Františkem Harantem vytvoří první trojčlennou posádku, která v kabině stráví týden.
„V rámci první mise chceme simulovat let k asteroidu a zpátky přesně tak, jak ho v současné době plánuje americká NASA,“ vysvětluje Aleš Fiala, sekretář občanského sdružení, který má na starost komunikaci včetně týmové komunikace v extrémním prostředí.
Posádka se bude tři dny zanořovat ke dnu, poté vystoupí „do volného prostoru“ a odebere vzorky. Pak se bude postupně vracet ke hladině. Na rozdíl od experimentů, jako byl Mars 500, který se odehrával ve velké hale, půjde v tomto případě účastníkům doslova o život. „Nemohou počítat s tím, že v krizové situaci zabouchají na dveře a někdo je vysvobodí. Pokud by se vynořili příliš rychle, dostaví se kesonová nemoc a zemřou. Dekomprese trvá dva dny,“ upozorňuje Pavel Boháček. Ne náhodou zní motto mise „Až na dno lidských možností“. Pro bezpečný návrat poslouží dekompresní kabina
u vchodu na spodní straně kabiny, která nahrazuje přechodovou komoru kosmických lodí.
Výzvou bude i samotný výstup do volného prostoru. Při odběru vzorků u skutečného asteroidu se
budou muset astronauti vyrovnat s velmi malou gravitací. „Zkuste si vrtat do skály ve stavu beztíže,“
říká Matyáš Šanda. Ve vodě bude nízkou gravitaci nahrazovat neutrální vztlak, při odběru vzorků se
budou testovat nejen vrtací technologie a nářadí, ale i speciální kotvící mechanismy, které zajistí, aby astronaut neodplul do volného kosmu – nebo akvanaut ke hladině. Obojí by znamenalo smrt.
Posádka i počítače pod tlakem
Řadu otázek je ale nutné vyřešit ještě před zahájením mise. Například je nutné definovat fyziologické i psychologické testy, kterými musí posádka předem projít. „Na tom spolupracujeme s Ústavem leteckého zdravotnictví v Praze v zastoupení lékařem plk. Milošem Sázelem, který bude zajišťovat bezpečnost posádky,“ říká Pavel Boháček. Zároveň se v tlakových komorách ústavu předem otestuje veškerá technika. „Zatím vlastně nikdo neví, zda a jak budou pod vysokým tlakem fungovat počítače a další přístroje,“ doplňuje David Vondrášek.
Během mise bude přímo na břehu lékařský dohled zajišťovat v úzké spolupráci s ÚLZ Štěpán Novotný, vedoucí Oddělení hyperbarické a potápěčské medicíny Hyperbarické komory při Oblastní nemocnici Kladno. Dalším významným spolupracovníkem je Jaroslav Sýkora ze společnosti Qed Group, který se podílel i na projektech Štola 88 a Mars 500 a je čestným předsedou nově vznikajícího občanského sdružení. Stejně jako v Rusku, také zde bude zkoumat vztahy mezi členy posádky pomocí tzv. sociomap. Cílem první mise je ale především ověření všech postupů a technologií pro další, dlouhodobější pobyty. Kabina H03 má být pouze prototypem, který později může sloužit pro trénink báňských záchranářů, plánuje se i komerční využití – certifikované kurzy akvanautiky. „Některé naše partnery přilákalo právě to, že výzkum může mít praktické využití i na Zemi, jako je třeba péče o zraněné v extrémních podmínkách,“ připouští Pavel Boháček. „Proto jsme rádi, že účast na projektu přislíbil i tým nejlepších armádních medikůz Czech Association of Combat Medics,“ dodává. Devět měsíců na mořském dně Až se prototyp osvědčí – nebo naopak naznačí, co je potřeba upravit – přijde na řadu stavba větší kabiny pro šestičlennou posádku zvané Deephome (Hlubinný domov) neboli H01. Parametry bude odpovídat modulu Node 3 na Mezinárodní kosmické stanici a autoři ji chtějí nabídnout do služeb Evropské kosmické agentury. Tam by mohla sloužit až k devítiměsíčním pobytům. „Na doporučení ESA nás oslovila francouzská firma Comex, se kterou nyní jednáme. Trénuje evropské, ruské i americké astronauty, ale ponorný habitat jí zatím chybí,“ konstatuje Matyáš Šanda. Pokud se vše podaří, mohla by česká kabina putovat do Marseille. Americká NASA má k dispozici podobnou podvodní laboratoř Aquarius. Čím se bude ta česká lišit? „Američané nám, obrazně řečeno, svoje hračky nepůjčují – a Evropě zkrátka podobná podvodní stanice chybí,“ říká David Vondrášek. Kromě toho je americká stanice poměrně velká budova a nachází se v menší hloubce, takže nesimuluje extrémní podmínky kosmu tak věrně. „Další výhodou Hydronauta je jeho mobilita, kromě možnosti vynoření ke hladině lze stanici přemístit jinam, také ji můžeme rozložit na jednotlivé díly a smontovat, kdekoliv bude potřeba,“ dodává Matyáš Šanda. Od projektu se také odštěpila vedlejší vývojová větev, na jejímž konci bude ponorná kabina Deepfarm (Hlubinná farma) neboli H02. Podlouhlá kabina pro dvoučlennou posádku se zaměří na pěstování rostlin a řas a na výzkum uzavřených systémů, které by se v budoucnu mohly uplatnit při dlouhých kosmických misích. Rostliny i řasy produkují kyslík a zároveň mohou sloužit jako zdroj potravy. Na pokusech s rostlinami se budou podílet vědci z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích.
Nezbývá než držet palce, aby se podařilo nadějně rozjetý projekt dotáhnout do konce. Pokud všechno bude postupovat stejným tempem jako dosud, budemít Česká republika příští rok k dispozici vlastní unikátní technické zařízení a o projektu Hydronaut ještě uslyšíme.
Kabina H03 – DeepLab
■ šířka: 4,8 m
■ výška:7 m
■ váha: 30 t
■ objem: 20 m3
■ obytný prostor: 2,6 m x 4,6 m
■ dekompresní komora: výška 2,3 m, průměr 1 m
