Klárka a její neuvěřitelná dobrodružství Knihy

Klárka a její neuvěřitelná dobrodružství

Kniha je určena nejen dětem a milovníkům pohádkových příběhů, ale i dospělým, kteří se rádi rozvíjejí, jsou tvořiví a hraví. Kniha v sobě nese pohlazení po duši, kterému dodali svou osobitost také talentovaní lidé jako oucmanický rodák, ilustrátor Aleš Jiroušek, a nizozemský pianista a učitel hudby, Arjan van Elst. 

Ukázku krásných ilustrací Aleše Jirouška můžete spatřit jak zde na Startovači, tak i na výstavě zvané Fragmenty v popradském Max, od 3. do 23. srpna. Příjemnou hudbu Arjana van Elsta, který doprovodil každou z 12 kapitol svou skladbou, si můžete poslechnout, když kliknete na odkaz Soundcloud (viz. níže). Uslyšíte tak skladbu z 1. kapitoly, ke které najdete text, když se přemístíte na ukázky z knihy na konci této stránky.
Po této hudbě se vy i děti ponoříte do příjemného spánku nebo na chvilku zrelaxujete. Hudba Arjana van Elsta je zkrátka neuvěřitelně "pohodová".

 

Proč přispět?

Zakoupením knížky nebo libovolným přispěním podpoříte vydání knihy. Čekají na vás zajímavé odměny nejen v podobě knihy samotné, ale i hudebního doprovodu od Arjana van Elsta a portrétů podle fotografie od Aleše Jirouška.
Asi nejdůležitější ale je, že si dopřejete dárek, který vám nebo vašim blízkým přinese hezké chvíle. Dospělí vnímají knihu jako příjemný relax od každodenních starostí. 

 

 

O čem kniha je?

O hledání, o vnitřní síle, kterou v sobě všichni máme, jen ji někdy nepoužíváme, protože o ní nevíme. A tak nám do cesty musí občas vstoupit dobrodružství, abychom se "našli". Odvážit se udělat krok do neznáma a kdesi uvnitř věřit, že vše dobře dopadne - někdy se o to více, někdy méně přičinit. Překonat strach z neznámého, z nejistoty. Podat někomu pomocnou ruku v těžké chvíli znamená podat ji i sobě samotnému. Nedržet se zaběhnutých kolejí a přesvědčení, která omezují tvořivost, ale otevřít se novým možnostem, novým světům a tím vnitřně růst. 

Kniha je o přátelství a schopnosti umět pomáhat.

  

 

Jak bude kniha vypadat? A na co půjde vybraná částka?

Kniha Klárka a její neuvěřitelná dobrodružství:

- bude vytištěna na kvalitní pevný papír a svázána do pevných desek, počet stran zhruba 88 (může se o pár stran lišit na základě rozložení malých ilustrací), formát A5, 1000 výtisků
- každá kapitola bude mít i svůj hudební doprovod ve skladbách pianisty a učitele hudby Arjana van Elsta, www.arjanvanelst.nl Tento hudební doprovod si můžete objednat v odměnách jako součást knihy. Knihu si můžete objednat i bez hudebního doprovodu.
- text bude doplněn krásnými ilustracemi Aleše Jirouška, www.alexej.estranky.cz

Když se dosáhne cílové částky, zaplatí se z ní hlavně návrh obálky, zpracování ilustrací, sazba, tisk, zčásti poštovné a provize Startovači (7%).

Pokud se cílová částka nevybere, tisk knihy se neuskuteční a vaše peníze vám budou v plné výši vráceny.

 

 

 

Ukázky z knihy

Klárka seděla za klavírem. Byla to zase jedna šedá listopadová neděle protknutá občasnými přeháňkami drobného deště. Zatímco jiné děti běhaly vesele venku a hrály si ve spadaném listí, ona musela sedět doma a cvičit. Zítra ji čeká další hodina klavíru.

Zpočátku ji hodiny klavíru bavily, ale poslední týdny se k původnímu nadšení přičíst rozhodně nedaly. Kolem klavíru chodila jako kolem strašidla a pokoušela se na něj raději nedívat. Ani neví, jak se to stalo, ale hra na klavír se jí zkrátka přestala líbit.

Otočila pomalu hlavu od okna, za kterým viděla projíždět děti na kole a podívala se na notový list před sebou. Měla pocit, že těm divným notám vůbec nerozumí. Položila prsty na klávesy, ale melodie, kterou zahrála, nedávala smysl. Podívala se na noty pořádně, ukazovala si na ně prstem a začala si je polohlasně předčítat: „To je D, to je Dis, to je E...“ 

Přehrávala si znovu a pomalu všechny noty, ale vypadalo to, jako by to celé vůbec nesouhlasilo, jako by se černé a bílé klávesy klavíru mezi sebou nemohly dohodnout, jako by se jim stejně jako Klárce do hraní vůbec nechtělo. Nejde mi to, pomyslela si v duchu, je to marné. Kdesi uvnitř cítila veliké zklamání. Chtěla se do Vánoc naučit hrát trochu na klavír, aby si u toho mohla zazpívat koledy, ale jak to tak vypadá, asi z toho nic nebude. Dlouho žila v přesvědčení, že to bude lehčí.

Zaklapla rozzlobeně knihu a s nechutí otevřela jinou. Kdo ví, kde se tam ta stará ošoupaná kniha vzala. Budila na první pohled dojem, jako by jí každým okamžikem hrozilo rozpadnutí. Hřbet už neměla a tvrdé desky při sobě drželo jenom pár cárů nití. Na zahnědlém papíře s ulámanými rohy stály ukázky akordů pro tři prsty. Pod nimi se nacházel obrázek s návodem, jak správně prsty na klávesy položit. Vypadalo to, jako by knihu někdo vlastnoručně napsal a obrázky do ní namaloval. 

Klárka se podívala ještě jednou na obrázky a řekla si, že by to mohla zvládnout. Nad obrázky stálo úhledným písmem napsáno: „Polož palec, prostředníček a malíček na stejné klávesy jako na obrázku a stiskni je najednou. Střídej tento prstoklad s prstokladem na další straně. Hraj nejdřív pomalu, potom zrychluj.“

Klárka tiskla klávesy přesně tak, jak bylo uvedeno v knížce. Zpočátku hrála pomalu, potom rychle. Měla ale pocit, že to tónům neprospívá, že tím zaniká jejich krása. Zpomalila proto a kláves se  začala dotýkat jenom zlehounka. Snažila se napodobit pianistu, kterého viděla nedávno v televizi. Zamyšleně hrála po celé délce klávesnice sem a tam a kombinovala oba akordy. Znělo to nad očekávání dobře.

Z ničeho nic ji začal zaplavovat pocit zvláštní, dosud nepoznané radosti. Po zádech i ramenou cítila přecházet příjemně lechtající mrazení připomínající lehký déšť. Zdálo se jí, jako by přestala vnímat svět kolem sebe, její pokojíček se začal vlnit, kontury nábytku se rozplynuly a všechny barvy se mezi sebou promíchaly vytvářejíce zajímavé obrazce podobající se těm, které kdysi vídávala v dětském kaleidoskopu.  

 --------------------------

 

Sedl si pohodlně do trávy a začal si uhlazovat smyčec. Teprve teď si Klárka všimla, že jeho housle nemají struny. Už se na to chtěla zeptat, ale rozmyslela si to. Něco jí říkalo, že to není zrovna vhodná chvíle.

Nevěděla co dělat, a tak tam stála a dívala se jen tak nazdařbůh do dálky. Po chvíli si všimla, že stromy stojí v jedné řadě vedle sebe. Připomínaly alej vysázenou podél cesty. Tyhle stromy ale stály tak nějak divně, jako by je na louce někdo zapomněl. A po cestě tu nebylo ani památky.

Každý strom byl jinak vysoký, jinak silný a zdobila ho jiná koruna. Nebyly ani stejného druhu. Sluníčko už se začalo obracet k západu a na listnaté vrcholky korun vrhalo oranžovočervené světlo. Klárce najednou svitlo. 

 

--------------------------

 

 

Ráno se Klárka probudila za vůně čerstvého chleba. Dřevák ho akorát vyndával z pece. Hlavou na ni kývnul, aby se k nim u stolu přidala. Přestože se jí tohle teplé místečko vůbec opouštět nechtělo, vyklouzla z pod deky a připojila se k těm dvěma podivným osůbkám. 

Pozorně si je chvíli prohlížela, jestli jí náhodou něco nechtějí říci. Měla včera pocit, že jí nepověděli úplně všechno. Oba ale seděli jakoby nic a zamyšleně si do bílé kávy lámali chleba. 

Když posnídali, zabalil jim Dřevák do šátku zbytek chleba, pár jablek a oříšků a vydali se po strmém schodišti zase zpátky nahoru. Když došli na jeho vrchol, uviděli před sebou dřevěnou stěnu, která tvořila vnitřek stromu. 

 

--------------------------

 

Rozloučili se se Strunkou a Strunečkou a vydali se na cestu.

Zpočátku se jim šlo dobře. Les byl přehledný a až na pár šišek, mech a trávu na zemi nic jiného neleželo. Postupně se ale les začal měnit. Na zemi se těch šišek kupilo mnohem víc a museli dávat pozor, aby po nich neuklouzli. Našlapovali přes popadané větve, kterých stále přibývalo. Netrvalo dlouho a objevily před nimi popadané stromy. Museli je přelézat, aby se dostali dál. Vypadalo to, jako by se lesem přehnala pořádná vichřice. H.K.(*) se občas zastavil a rozhlížel se kolem dokola. Něco ho znepokojovalo.

Korunu celému tomu plahočení dodalo ještě husté, odevšad prorůstající trní. Chůze se tak změnila v ustavičné přetahování s ostružinovými šlahouny, které je nechtěly pustit dál. 

Začalo se stmívat. Široko daleko nebylo vidět ani živáčka. Klárka si začínala dělat starosti. V takovém trní by se rozhodně utíkat nedalo.

H.K.(*) v ukázce není plné jméno uvedeno

 

--------------------------

 

Klárka se probudila zimou. Sáhla si na nos. Byl celý studený. Od pusy jí vystupovala pára. S leknutím se na posteli posadila a rozhlížela se kolem sebe. U dveří, ze kterých sotva viděla obrysy, stála slabě planoucí svíčka. 

Vyskočila z postele a běžela do kuchyně. V krbu hořel slabě oheň, který místnost vyhřát nemohl. Všude byl cítit chlad. Jako by se od večera něco změnilo.

„Co se to děje?“ zeptala se udiveně Klárka: „Je tu hrozná zima.“

H.K. a V.(*), kteří seděli u krbu a ohřívali si ruce o hrnek teplého čaje, se na ni mlčky podívali. 

„Dorazila zima. A tvůj poslední úkol,“ řekl H.K. a upřel pohled zpátky k plamenům. Klárka pochopila, že má strach.

 

H.K. a V.(*) v ukázce nejsou tato jména uvedena

 

--------------------------

Dotazy a podněty můžete posílat na: novakomi@email.cz
Projekt můžete sledovat i na webu: www.milenanovakova.eu

Velké díky všem za zakoupení knížky a za sdílení.
Milena