kniha MIMO / OUT Knihy

Na projekte o komunitách mimo majoritnej spoločnosti som pracoval vyše štyroch rokov a vedome som si vyberal komunity, ktoré mi vyhovovali svojim sociálno – psychologickým kontextom. Moje fotografie sa dotýkajú psychologických aspektov človeka patriaceho do spoločnosti a zaujímam sa o hĺbkové skúmanie vzájomných vzťahov a väzieb v daných komunitách do ktorých som sa musel počas dlhodobého skúmania začleniť a získať si ich dôveru a priazeň.  Kniha OUT je originálnym projektom v expresívnom spôsobe vizualizácie. Nejde o reportážnu fotografiu, ale o hlboký dokument s výtvarnými prvkami. Hlavnú úlohu v ňom hrá práca so svetlom a štvrť tóny šedých škál po čiernu. Knihu  si ako vydavateľ  financujem úplne sám bez podpory štátnych súťaži a grantových projektov. Náklad knihy OUT je 500 výtlačkov v slovenskom ako aj v anglickom jazyku a kniha má rozsah 120 strán a 77 fotografii. Prvých 250 výtlačkov som už zafinancoval koncom roka 2014 a potrebujem pomôcť dofinancovať z tlačiarne druhú polovicu nákladu. Kniha v distribúcii bude stáť od 33 EUR. Garanciu projektu je, že z deviatych esejí bolo sedem ocenených na Czech Press Photo, Slovak Press Photo a Novinárskej cene. Tieto fotografie boli vystavované na Slovensku ako aj v zahraničí.

 

   Jindřich Štreit: Byl jsem vtažen do meditace

   Fotograf, pedagog a kurátor Matúš Zajac je jméno, které bytostně spojujeme s fotografií. Vystudoval pražskou FAMU a bratislavskou VŠVU, kde se plně věnoval sociální dokumentární fotografii. Studia ukončil v roce 2003. Šest roků působil na katedře žurnalistiky Katolické univerzity v Ružomberku. V současné době pedagogicky působí na katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a fotografuje pro magazín .týždeň.

    V roce 2011 vydal svou první autorskou knihu Podoby viery, na které pracoval dvacet let.

Nyní vydává další, pro autora velmi osobní knihu, s názvem Mimo, na které pracoval čtyři roky. Velmi působivými texty a s výběrem fotografií se na knize podílely teoretičky Zuzana Lapitková a Daniela Čarná. Nápaditou grafickou úpravu realizoval Martin Česanek, který spolupracoval s Tiborem Huszárem.

  Námětem jsou mu různé sociální komunity, které jsou odsunuty na okraj zájmů běžné veřejnosti. Nachází je přímo v Bratislavě a v jejím okolí. Preferuje názor, že prostředí a téma, které zná a má zažité, se mu lépe fotografuje a má k němu filozoficky blíž. Autorův zájem je jasný. Představit tyto komunity ve svých dokumentárních esejích, ukázat jejich klady ale i zápory tak, aby si mohla majoritní společnost vytvořit vlastní názor na specifický život, který vedou. V neposlední řadě cítíme Matúšovu velikou snahu pomoci těmto skupinám, snahu pochopit jejich konání tak, aby byly akceptovány a nebyly společností jen odsuzovány a odsouvány na okraj zájmu. Neponižovat, nedegradovat, ale pochopit.

 Autor vychází ze svých zálib. Hodně sportoval, hrál v hudební kapele a věnoval se kultuře. Má vztah ke zvířatům a vždy jej zajímal život různých sociálních skupin na okraji života. Není třeba jezdit do exotických zemí, to nejdůležitější máme ve svém okolí. Problémy, radosti i strasti jsou nám blízké a rozumíme jim. Máme pro ně pochopení, cítíme jejich závažnost, ironii nebo smutek. Proto je můžeme zachytit, zaznamenat a zaujmout stanovisko.

Všechna tato témata se pokusil spojit v nově vydané knize laděné vizuálně do expresivní, hloubavější polohy. Podobný přístup můžeme nalézt i v díle Anderse Petersena, které ho částečně inspirovalo a na které se vizuálně odvolává. V tomto případě se již autor nezaměřuje na rozhodující okamžik bressonovského charakteru, ale s plným vědomím se orientuje a jde až k podstatě a k hloubce daného jevu, využívaje maximální psychologické nasazení. Především mu záleží na propojení dokumentárního cítění s výtvarným vhledem do dané problematiky. Světlo ve tvářích v temném světě postav je podstatným znakem této publikace. Proto i grafická úprava je úmyslně koncipována do temnější roviny, kde je potom třeba v každé konkrétní fotografii hledat samostatný příběh. Najdeme zde fotografie z cirkusového prostředí i zoologické zahrady, v kterých autor nachází různorodé vztahy chovatelů a zvířat. V útulku sv.Luizy de Marillac, i z Domova sociálních služeb Merema nebo z resocializační komunity Resoty, vycházejí na povrch různé mentální a filozofické aspekty lidí, žijících, pro veřejnost, v neznámých zařízeních a prostředích. Autor se však také věnoval taneční škole versus boxerskému klubu a jejich vzájemnému tvrdému boji o pozice, které si každá komunita chce za každou cenu udržet. Řešil i citlivé téma pouliční lásky dvou žen neskrývajících se za oponou, ale právě naopak ukazujících jejich vzájemnou touhu, náklonnost a intimitu. Pozornost věnoval i nočním klubům, nacházejících různorodou typologii subkulturních skupin, žijících si svůj vlastní život a extrémnost vášní, které se objevují jen v tomto specifickém světě.

 I když zvolené komunity jsou diametrálně odlišné, fotografie spojuje meditativní podání, kdy fotograf využívá šedé až černé tonality s potlačením bílé.

Právě ona meditativnost fotografií je tím, čím jsou tyto fotografie odlišné od ostatních podobných souborů. Ona hloubka šedí a černí posouvá cyklus do světa snů a představ. 

Autor nás zve do zvláštního světa, do kterého se mu podařilo nahlédnout a poodhalit tajemství života. Jsme jeho hosté, které provází mnohdy po intimních cestách až na hranu života. To mu pomáhá vytvářet silně expresivní, emociálně vypjaté snímky s neuvěřitelně vykreslenou atmosférou. Musíme zapojit svou fantazii, abychom se dokázali napojit, ponořit a pochopit všechny vztahy, myšlenkové roviny, které nám chce autor přiblížit.

    Matúšovy fotografie se vyznačují originální kompozicí a nevšedními úhly pohledu, které podporují jeho myšlenkové pochody. Vede diváka po cestě od psychologického portrétu až po zachycení intimity mezilidských vztahů. Nejsou to jednoduché fotografie. Od diváka se vyžaduje soustředění a určitá životní zkušenost, která mu potom pomůže poodhalit skryté životní taje a nabídne poznání jiných životních rozměrů.  K životním situacím přistupuje s pokorou a vrozenou úctou tak, aby se nedotkl člověka. Je citlivý k intimním momentům, které zvěčňuje. Všichni prožíváme podobné situace, ale ne každý je obdařen je zachytit a zobecnit.

   Matúš Zajac je tichým pozorovatelem, který se dokáže vnitřně napojit na danou situaci.  Vnímá každé hnutí duše fotografovaného, neuteče mu žádná emoce, která se objeví v očích či jemném pohybu těla. Je dostatečně empatický, aby dokázal poodhalit nitro svého fotografovaného objektu. Naučil se být výsostným psychologem, aby dokázal zvládnout i sebetěžší situaci, kterou mu život a komunikace s tak pestrou paletou typů a individualit přinese.

Je tam, kde nejsou jiní a vidí to, co jiní nevidí a nevnímají.

Vážím si Matúše jako člověka, vážím si jeho přístupu k životu a mám jeho tvorbu moc rád.

 

   Zuzana Lapitková, kunsthistorik umenia a fotografie o knihe OUT

    Matúš Zajac si nevyberá čiernobielu alebo farebnú fotografiu podľa toho, čo sa technicky hodí (alebo nehodí) k danému umeleckému zámeru. Za voľbou čiernobielej fotografie pre tento a väčšinu jeho ostatných cyklov sa skrýva hlbší kontext. A už na tejto úrovni sa začína interpretácia toho, k čomu sa svojím dielom hlási.

Napriek téme nie je projekt o komunitách sociálnym dokumentom. Nesnaží sa do hĺbky analyzovať podstatu života každej sledovanej skupiny. Zajac si skôr vybral jednu charakteristickú črtu, ktorú hyperbolizoval vyhrotením kontrastu čiernej a bielej, extrémnymi detailmi a uhlami pohľadu. Takže prvý dojem, ktorý fotografie vyvolávajú, je meditácia o zachytenom momente. Ich sociálny rozmer vyplynie až z uvedomenia si súvislostí.

Ani pri evidentnej dávke subjektivizácie a štylizácie Matúš Zajac nestráca zo zreteľa objektívny základ fotografovaného námetu. A navyše zastáva názor, že zodpovednosťou dokumentaristu je obsiahnuť tento prvok v posolstve divákovi.

Jeho vyhranené názory na fotografiu môžeme sledovať aj na poli teórie a spätne sa tak dopracovať k chápaniu jeho diela. V duchu svojho prístupu k fotografii a k úlohe fotografa vedie študentov na katedre žurnalistiky Univerzity Komenského. Zajac je zástancom estetiky a fotografickej etiky zakladateľov organizácie Magnum Photos, osobitne vyzdvihuje myšlienku Henriho Cartiera-Bressona o rozhodujúcom momente, podľa ktorej dobrá fotografia tkvie v schopnosti fotografa súčasne rozpoznať vrchol udalosti a nájsť formu jej najvýstižnejšieho výrazu v reálnom čase. Pod Zajacovym vedením už získali jeho študenti uznanie na Slovak Press Photo. Ani zďaleka sa však nedá tvrdiť, že by Matúš Zajac oživoval myšlienky, ktoré boli už dávno zabudnuté. V dnešnej dobe predstavujú len jeden z možných fotografických prístupov, ktorý navyše nadobudol modernú formu. Je to teda vec vedomého výberu vzorov a inšpiračných zdrojov.  Výberom svojich tém - ľudí a spoločenských skupín na okraji väčšinového záujmu – sa Matúš Zajac hlási k fotografom ako Nan Goldinová a Anders Petersen. Aj vizuálne sa Zajacova fotografia pohybuje medzi týmito dvoma pólmi, formou drsnej momentky a estetizácie kompozície.

K najmarkatnejším štýlovým znakom Zajacovych fotografií patria vo všeobecnosti prvky pátosu, extrémne pohľady vytvárajúce dynamické kompozície, dramatizujúce priehľady, ostré kontrasty osvetlených a temných plôch, zámerne rozostrené alebo rozmazané zábery evokujúce pohyb. Napriek pochopiteľnej prevahe atmosféry pokoja nachádzame tieto znaky už v jeho predošlej knihe Podoby viery. Kým tam možno prácu so svetlom priamo spojiť s konceptom duchovna, v prípade projektu o komunitách sa tento spôsob zachytávania reality dá skôr chápať ako nápoveď zaujať k zobrazeným prostrediam iný než stereotypný pohľad. Touto formálnou črtou svojich fotografií sa Matúš Zajac dostáva blízko k „vibrujúcej“ expresivite Paola Pellegrina.

Kontrastom medzi meditáciou nad momentom a expresívnymi  výrazovými prvkami sa Zajac blíži k dánskemu fotografovi Jacobovi Auemu Sobolovi. Na viacerých spomínaných a mnohých ďalších fotografov sa môžeme odvolať v súvislosti s voľbou kompozícií vyvolávajúcich dojem stiesnených priestorov, často bez horizontu. Jeho snímky prekvapivých, často až bizarných scén evokujú napríklad istú dávku fotožurnalistického voyerizmu na spôsob Antonína Kratochvíla, ktorý nezostáva na úrovni „lovu“ atraktívnych kompozícií. Podstatou Zajacovej výpovede, ktorú nestráca nikdy zo zreteľa, je preniknutie do uzavretého sveta. Pritom sa nepokúša odhaliť všetko, len poodkryť to, čo je pod povrchom všeobecne zakódovaných predstáv väčšinovej spoločnosti: dievča z ranča vedie koňa cez kuchyňu, náhodné(?) stretnutie dvoch obyvateľov azylového domu na schodoch, baletky bežiace zákulisím na ďalší výstup...

Fotografický projekt o komunitách je dielom s jasne definovanou témou a špecifickým vizuálnym uskutočnením. Nie je to nijaká prvotina začínajúceho umelca, ale produkt vyzretej tvorby. Matúš Zajac je už niekoľko rokov uznávaným a oceňovaným žurnalistickým fotografom. Za všetky ocenenia spomeňme, že fotografie zo zoologickej záhrady, ktoré sú súčasťou tejto knihy, získali na Czech Press Photo 2013 Zlaté oko. S ohľadom na jeho teoretické zázemie, Matúš Zajac nie je typ fotografa / umelca, ktorý tvorí akoby odtrhnutý od okolitého sveta. Zajac si je presne vedomý toho, kde chce byť svojim dielom zaradený. Pre jeho umelecké, pedagogické a vodcovské aktivity máme v Matúšovi Zajacovi skutočnú osobnosť fotografie, navyše svojím prístupom na Slovensku ojedinelú.

 

O autorovi :

 V roku 2013 získal na Czech Press Photo prvú cenu v kategórii Príroda a životné prostredie za esej ZOO Workers a na Slovak Press Photo získal prvú cenu  v kategórii šport za esej Boxing Club ako aj  v roku 2012 získal na Czech Press Photo druhú cenu v kategórii Umenie a zábava za esej Šapitó  a na Slovak Press Photo tretiu cenu v kategórii portrét. A v roku 2014 tretiu cenu v kategórii Bežný život.

 V roku 2012 získal novinársku cenu za najlepšiu fotoreportáž za esej HoPe za rok 2011. Bol aj nominovaný v kategórii najlepšia novinárska fotografia za roky  2007, 2010 , 2011 a 2012.

Autorove fotografie uverejnené v časopise .týždeň boli ocenené v obrazovom editovaní prvým a tretím miestom v súťaži The best of Photojournalizm 2011 a 2013 čestnou cenou.

V roku 2011 vydal svoju prvu autorskú knihu Podoby viery na ktorej pracoval 20 rokov. V prelome rokov 2014/2015 vydáva svoju druhú knihu so sociálnou témetikou zo života komunít  Mimo/OUT .

Pravidelne vystavuje svoju voľnú tvorbu ( Slovensko,Taliansko, Nemecko, Česká republika, Francúzko, Holandsko, Belgicko, Luxembursko, USA, Poľsko,Egypt, Rumunsko atď). Žije a tvorí v Bratislave.

 web : http://www.zajacphoto.com/en/Matus-Zajac.html   

 kontakt: matus@zajacphoto.com