Máme už 89% a zbývá 10 dní!
Zdravím vás všechny! Máme vysbíráno 89% celé částky, ale ještě nám kousek zbývá. Pomůžete nám s tím? Za odměnu si můžete přečíst ukázku z knihy.
Vybrali jsme 89%, ale ještě nám kousek zbývá. Znáš nějaké další fanoušky Marilyna Mansona? Pošli jim prosím tuto sbírku, podpoříš tím větší náklad knih. A abyste k tomu měli sílu, sdílím níže ukázku z knihy - jednu z drobných kapitol o Marilynu Mansonovi:
Portrét satanistické rodinky
"Devadesátá léta, kdy Manson prožíval pubertu a začal vystupovat se svou kapelou, byla dobou, kdy konzervativní Američané vnímali rozpad tradičních amerických hodnot. Dlouhé období prezidenta Reagana působilo dojmem, že Amerika je znovu na vrcholu, ale prohra Bushe staršího po jednom prezidentském období způsobilo otřes. Nastoupil Bill Clinton, který jako demokrat začal množství sociálních reforem a proslul svou aférou s Monikou Lewinskou. Taková změna přichází každou generaci, a právě o 30 let dříve probíhala podobná revoluce myšlení a svobody po celém světě - ve Spojených státech spojená především s hnutím hippies.
Šedesátá léta byla ve znamení Vodnáře a politických osobností jako Martin Luther King nebo John F. Kennedy. Zvláště prezident Kennedy byl nezvyklou změnou v řadách prezidentů, jelikož se jednalo o jediného katolíka v pozici amerického prezidenta. Katolický symbolismus se následně promítl do Kennedyho smrti, což tvoří významnou část Mansonova díla. O Kennedym se poprvé dozvídáme v klipu z Mechanical Animals nazvaném Coma White. V něm Manson zpodobnil Kennedyho a zfilmoval jeho zastřelení a následné svatořečení jako mučedníka na kříži. Celé album Holy Wood o této tématice pojednávalo ještě podrobněji, a Kennedyho smrt je podstatou písní jako President Dead, Place in Dirt, Lamb of God, Fall of Adam a mnoha dalších.
Šedesátá léta však nepřinesla jen politickou změnu a nespoutanou hippiesáckou lásku - je to také doba, kdy se poprvé veřejně ustanovila Satanská církev s Antonem LaVeyem v čele, a kdy se objevilo několik dalších osobností, které se satanismem nechaly inspirovat. Jednou z těchto osob byl i Charles Manson. Často bývá popisován jako traumatizované dítě a neúspěšný umělec, který se nakonec rozhodl vraždit. Realita je však mnohem složitější, a vypovídá také mnohé o Brianu Hugh Warnerovi, který se Mansonem nejen inspiroval, ale hlavně se po něm pojmenoval. Charles Manson skutečně vyrůstal jako dítě, které zažilo týrání a zneužívání. Už od mládí si přivydělával kriminální činností, ať už se jednalo o dealování drog nebo pasáctví. To všechno ale lze vysvětlit jeho sociálním původem a životními okolnostmi. Bylo však zřetelné, že Charles měl na víc, a usiloval o to. Začal skládat hudbu, která byla v mnohém prorocká. Jeho písně jako People say I’m no Good, Home is where you are happy, Sick city, The more you love nebo Invisible tears dokazují jeho talent a hluboké poselství. Jenže hudební vydavatelství té doby lačnily po něčem úplně jiném. V té době byli populární Elvis Presley a Beatles, které Charles obdivoval a uznával.
Charles Manson si kolem sebe brzy vytvořil okruh věrných následovníků. Jeho RODINA (jak byl kult nazýván) byla typickou komunitou vzniklou z New Age spirituality a dalších vlivů šedesátých let - volná láska, drogy, zpěv a alternativní duchovní nauky o reinkarnaci a karmě byly podstatou jeho učení. Se sílícím neúspěchem, politickým tlakem a společenským vřením se však Manson začal měnit. Vypadalo to, že se v Americe schyluje k válce. Nebyla to však studená válka, která lidi děsila (tak jak tomu bylo v padesátých letech), ale válka rasová. Černí panteři, Národ Islámu a mnohé další organizace začaly povzbuzovat své Afroamerické věřící k násilnému povstání a vyhnání bílých lidí z USA. Martin Luther King (hlavní zastánce mírového soužití mezi černochy a bělochy) byl zavražděn, a podobně i Malcolm X, který byl naopak zastáncem revolučního postoje. Fanatické postoje samozřejmě existovaly i na druhé straně, a byly reprezentované Ku-Klux Klanem (který je mimochodem až do současnosti v USA legální!).
Je to právě tato doba, kdy začal Charles Manson propadat konspirační vizi rasové války, a začal ji hledat uměleckých dílech své doby. Písně jako Helter Skelter z White Album od Beatles vykládal jako proroctví, a byl přesvědčen, že se stal nástrojem osudu, aby tuhle situaci změnil. Začal proto se svým gangem páchat “false flag” vraždy, které vydával za vraždy Černých panterů a dalších radikálů. Badatelé o jeho plánu mluví dost rozporuplně - na jedné straně tvrdí, že byl bělošský rasista, ale na druhé straně tvrdí, že chtěl vyvolat rasovou válku, v níž by černošské a tmavé obyvatelstvo vyhladilo bílou rasu. To se nezdá moc pravděpodobné, a tak nám Mansonův plán zůstává záhadou. Možná chtěl jen vyvolat brutální reakci vlády, aby skutečně začala rasová válka a skončila ve prospěch “bělochů”. Zároveň se zdá, že se Manson spíš identifikoval se sociálními problémy, které prožívali právě utlačovaná etnika v USA. Charles nenáviděl bělošskou vládu a bělošský establishment - nenáviděl bělošský Hollywood a přál si jeho pád. Byl si jistý, že on sám se svou rodinou nemají šanci americký establishment svrhnout, ale mohl být rozbuškou, která by vyvolala občanskou válku, a Černí panteři a spol. by “špinavou práci” odvedli za něj.
Vražda Sharon Tateové, jejího nenarozeného miminka, a jejích hostů, mělo navenek být součástí tohoto plánu. Ve skutečnosti však v pozadí hrály roli i jiné důvody, například to, že Charles Manson dříve ve stejném domě, kde se odehrály tyto vraždy, bydlel a nahrával hudbu. Je to vlastně paradox, že Charles Manson (jeden z nejznámějších vrahů a sektářských vůdců) nahrával velice pozitivní a citlivé písně, zatímco muž, který si od něj vypůjčil příjmení, proslul extrémním shock-rockem a metalem. Člověk by čekal, že jejich hudba si bude podobnější, a možná vás již nyní napadá, že Marilyn Manson dokonce přezpíval některé Charlesovo písně, například Sick city. Tyto písně se totiž naprosto ideálně hodily do éry Mechanical Animals a Holy Wood, během níž Manson nazpíval spoustu coverů a akustických verzí vlastníh i cízích písní. To byl bod, kdy se Marilynova a Charlesova hudba poprvé střetla. Měli ale kromě pár drobností a jména něco společného?
Manson si samozřejmě jeho jména vybral kvůli tomu, co reprezentoval v americké kultuře. Spojil ho s přesným opakem - tím, co Manson nenáviděl - překrásnou hollywoodskou hvězdou Marilyn Monroe (jejíž tragická smrt se odehrála taktéž v šedesátých letech a je zachycena v několika písních na albu Holy Wood). Původně měl každý člen kapely takové jméno - Twiggy Ramirez, Ginger Fish a další - všichni si vzali jméno podle masového vraha a hollywoodské hvězdy. Teprve s příchodem Johna 5 tato tradice přestala, a Manson začal název Marilyn Manson chápat výlučně jako jméno pro svou osobu, nikoliv pro celou kapelu. To byl nejspíš psychologický zlom, který ho navedl na hyper-reálné scestí.
Mansonovo první album je zdánlivě vzdálené éře hippies, ale přitom kodifikuje mnohé, s čím Charles Manson poprvé přišel - vypráví o disfunkčních aspektech typické americké rodiny. Manson (Charles i Marilyn) zpívají pro osamělé děti a náctileté - pro všechny zklamané teenagery, kteří neměli takové dětství, jaké si přáli. Marilynova parodie na americkou rodinu byla nejen útokem na Reaganovskou tradici, ale také hybným momentem, kdy vzniklo něco nového - jakási Anti-rodina. Je to evidentní nejen na fanoušcích z éry Antichrist Superstar, ale také na každém z nás. Mansonovská fandom s Marilynem v čele byla pro mnohé jakousi stínovou rodinou, která poskytovala útěchu a imaginární přístřeší. Marilynovy písně doprovází autentický pocit, že “on našim neúspěchům a neštěstím rozumí”. “On si to zažil taky”. Tento rys si Marilyn Manson vzal od svého jmenovce. Vždyť Charles Manson také vyšel z disfunkční rodiny, a svou hudbou oslovil podobně smýšlející mladé lidi, kteří měli podobné zkušenosti. RODINA, kterou následně založil, byla typickým ztělesněním šedesátých let a nových náboženských hnutí té doby. Marilyn Manson se svými fanoušky samozřejmě nevytvořil nějakou izolovanou vesničku, protože je zaprvé umělec, a zadruhé je dnes úplně jiná doba. RODINA nemusí sídlit pohromadě, ale může být propojena virtuálně - mediálně - skrze hudbu a obrazy, které kódují a zachycují vyznání o útrpné zkušenosti, kterou prošel každý z nás. Založení nové rodiny zkrátka většinou doprovází vzpoura vůči původní rodině (myšleno proti rodičům a prarodičům), která pomáhá v procesu osamostatnění. Problémem je, když tato animozita nepomine a přemění se v něco temného a násilného..."
