Muži, kteří mě zkazili Knihy

  Muži, kteří mě zkazili

Jmenuji se Klára Staňková. A napsala jsem knihu Muži, kteří mě zkazili pojednávající o mém (ne)milostném životě…

Pracuji v médiích v oboru reklamy. V současné době je mi čerstvých 29 let, knihu jsem psala zhruba rok a rok se snažím o její spatření světla světa. 15 let (tedy téměř polovinu svého života) jsem zasvětila sbíráním zkušeností s muži, abych se vůbec mohla tak smělého plánu – vydat o nich knihu – zhostit.

Pocházím z Jižní Moravy. Před 8 roky jsem se přestěhovala do Prahy. Každý mi tehdy kladl na srdce, aby mě "ta Praha" nezkazila. Nezklazila. Zkazili mě muži. Byla jsem totiž příliš naivní a plná iluzí s otevřeným srdcem na dlani. Ideální oběť. Přišlo to tak nenápadně... plíživě jako stín... až jsem si jednoho dne s hrůzou uvědomila, že už definitivně patřím mezi ně... mezi zkažené holky...

A jelikož se jedná o poměrně choulostivou tématiku a častokrát o velmi známé či vlivné osoby nebo moje business partnery, bylo nutností změnit nejen své jméno (Klára Staňková je totiž můj pseudonym), tak i jména všech aktérů – mých ctitelů. Ostatní reálie ovšem naprosto odpovídají skutečnostem a to je na této knize podle mě nejcennější. A často až těžko k uvěření!

 

Jak to vlastně všechno začalo

Přiznám se, že milostná tématika knihy nebyla prvoplánová, jak by se snad mohlo zdát. Roky jsem totiž psala jinou knihu pojednávající o budování kariéry.

Z praxe ovšem můžu říct, že spíše než budování kariéry zajímá lidi napříč genderovými, věkovými i zájmovými rozdíly více právě ony milostné eskapády. A že jich v mém případě bylo! Bavíme se tu o trojciferném čísle, z nichž ty nejzajímavější jsem vybrala právě pro knihu “Muži, kteří mě zkazili.”

Evidentně jsem exot, který přitahuje ještě větší exoty a bylo by škoda se o mé příběhy s muži nepodělit s širokou veřejností. Pochopila jsem, že jsem zkažená... Možná to někoho překvapí, ale žije nás tu takových hodně, jen o tom žádná nemluví. Je to tabu. Ne však pro mě! A pro všechny budoucí odvážné čtenáře :-)

 

Více informací o knize:

Kniha Muži, kteří mě zkazili mapuje můj dosavadní milostný život. Jsou v ní zmíněni všichni ti, kteří mě balili a i ti, kteří mě nakonec skutečně sbalili. Každá kapitola nese hrdý název v podobě jména dotyčného nápadníka spolu s krátkým dovětkem, který jej odlišuje od ostatních nesoucích – bohužel, při mém skromném vzorku přes sto zúčastněných - často stejné jméno. Každý příběh daného nápadníka je svým způsobem specifický a jedinečný a přitom může být třeba tolik podobný zrovna tomu Vašemu příběhu, který jste zažili.

Jen jedno mají všechny mé historky společné – neúspěch. Tato kniha neodpovídá na otázku, proč tomu tak je, ani neukazuje prstem na domnělého viníka. Život je o souhře neuvěřitelných náhod a pro cestu za láskou toto pravidlo platí dvojnásob. Je to jen ukázka, malá psychologická sonda, jak se také dá válčit na poli lásky, ať už jste jeden z mnoha nápadníků anebo je Vaše role být obletovaná princezna, která si pořád ne a ne správně vybrat. Moje kniha si neklade za cíl jít do hloubky problému či jakkoli analyzovat, jak je těžké v dnešní době navázat oboustranně plnohodnotný vztah.

Tato knižní prvotina má především za úkol vykouzlit úsměv na rtech všem čtenářům, ukázat, že v té válce o lásku nejsou rozhodně sami, povzbudit, když se úspěchy dlouhodobě nedostavují a dokázat, že naděje umírá jako poslední, protože kdo ví… i třeba kniha Muži, kteří mě zkazili má navzdory všem zmiňovaným neúspěchům optimisticky laděný závěr. A co je na této knize nejcennější, je skutečnost, že je 100% ze života a všechny uvedené příběhy v ní se mi opravdu, věřte nebo ne, staly...

 

 

 Reference:

"Perfektní a hlavně čtivé příběhy, u kterých jsem se neskutečně bavila! Knížka už je objednána a už se moc těším na večery, u nichž si s potutelným úsměvem na rtech budu užívat autorčiny story, z nichž je jasně vidět, že slečna ví, jak si užít život! Hanka“

„Po přečtení pár řádku jsem se tloukla smíchy, jak neuvěřitelní chlapi můžou být - ale jo, prostě můžou :c) Co si budeme povídat, holky/ženy se rády ztotožnují s ženou, která je v podobném "průseru" - sletu událostí, které se zdají být totálně nevšední až neuvěřitelné :c) Už teď se zkrátka na první vydaný díl těším :c) Kamila“

„Klárko, web jsem si projela celý, už to mě pobavilo. Myslím, že i když nejmenuješ, lidi a jejich majetek popisuješ dokonale, takže se teprve budou dít věci :) Moc ti fandím a knihu si určitě koupím, protože vím, že mi vždycky zvedne náladu. Já jsem totiž oproti čtenářům na tom líp, znám Tě a u každé situace si Tě dokážu přesně představit! Držím pěsti! :* Hanka“

„Tak jsem se už dlouho nensmála. Když jsem si na doporučení pročetla Váš web, fakt jste mě rozesmála a cítím, že Vaše kniha bude úspěšná. Díky mojí terapeutické činnosti se setkávám s různými typy mužů, ale takové perly opravdu postrádám. Přeji Vám hodně inspirace. S pozdravem Martina Mikšíková“.

"Jestli jste měla přes 100 mužů, tak Vám zavidím (a jim závidím, ze mohli mít Vás. ;)) A zajímala by mě i reakce přítele? :) Tomáš"

 

Ukázky z knihy:

RADAN – aneb podceněná návštěva u jeho rodičů

Radana jsem si poprvé všimla na diskotéce. Vysoký kluk se mi snad tehdy zdál i hezký. Měl však jednu podstatnou vadu – chodil se sestrou mého bývalého přítele Davida (viz první kapitola). Jakmile se ale rozešli, získal u mě Radan na patřičné atraktivitě a ani nevím jak, začali jsme spolu oficiálně chodit, což znamenalo v mých šestnácti letech si dát občas pusu a hlavně si oboustranně potvrdit, že odteď můžeme všem z okolí říkat, že spolu „chodíme“.

Přes týden Radan dojížděl do školy do Brna a tak nám na naše setkávání musel stačit pátek na diskotéce a víkend. Radan ovšem po pár týdnech dostal geniální nápad, že by mě rád vzal na návštěvu k sobě domů. Zcela očekávaně jsem se takového smělého plánu zalekla, protože bylo víc než pravděpodobné, že o víkendu budou doma i jeho rodiče. Radan se dušoval, že o nich nebudu ani vědět, že to zařídí.

Samozřejmě všechno dopadlo tak, že ihned po překročení prahu jejich domácnosti jsem byla představena nejen rodičům, ale i sestře. Sice jsme se s Radanem zavřeli do jeho pokoje, ale co pět minut nám na dveře klepala Radanova máma, jestli nemáme žízeň, pak jestli nemáme hlad, pak jestli nemáme chuť na pohár, pak aby odnesla nádobí… Dodnes jako největší pozitivum celé trapné návštěvy hodnotím právě onen výborný pohár.

Od té doby mi Radan začal jakýmsi nepopsatelným způsobem vadit. Štval mě jeho styl oblékání, rozčiloval mě jeho nadměrný zájem směřovaný k mé osobě a plánování, jak posunout náš vztah dál, nesnášela jsem jeho tancování stylem „pereme na valše“, byly mi protivné dotěrné doteky… S odstupem času bych to shrnula, že se mi zkrátka kompletně zhnusil. Nemohla jsem se od té doby zbavit myšlenky, že teď už mi jeho rodinu nikdo neodpáře. Radanova maminka totiž pracovala za kasou v místní samoobsluze, kam jsem často chodila a kam jsem poté samozřejmě chodit přestala.

Stejně jsem ale Radanovu mámu neustále náhodně potkávala a ta mě pořád zdravila, pořád měla tendenci si se mnou povídat, a to i dokonce tehdy, když jsem milému Radanovi řekla definitivní sbohem. Snažila se nás dát zase dohromady a chtěla se mnou rozebírat, co mě k takovému kroku vedlo, že chudáček Radan to doma těžce snáší a moc mu to ublížilo… Uff… Bylo mi tehdy sice jen šestnáct let, ale pochopila jsem hned, že do rodiny partnera jedině až po zralé úvaze!

 

MICHAL – aneb pragmatická domluva na mileneckém poměru

Michal byl velmi dobrý kamarád manžela mé velmi dobré kamarádky. A tak když moji přátelé dostali nápad nás dva seznámit s tím, že jsme oba stejní a že bychom se k sobě hodili, nebránila jsem se. Proběhlo předání telefonních čísel a já zanedlouho nasávala jeden exotický koktejl za druhým v Aloha baru v centru Brna a v příjemné společnosti Michala.

Michal byl dokonalý krasavec. Všechna čest. Neměl ani při zkoumavém pohledu nic, co by jen náznakem nekorespondovalo s mým estetickým cítěním. Hříčka přírody. Bohužel si tohoto faktu byl chlapec velmi dobře vědom a uměl ho využívat ve svůj prospěch. Stejně se mi ale zdál moc fajn a velmi milý. Byla jsem tehdy skutečně pitomá… Skočila jsem mu na špek, chytila jsem se na udičku dokonale… jako asi tehdy každá druhá devatenáctka.

Vzpomínám si, jak mě Michal vyvezl na údajně nejromantičtější vyhlídku v Brně, abychom se dívali na hvězdy, a já jsem ty hvězdy měla zhlédnuté asi za dvě vteřiny a celé mi to přišlo hrozně šíleně kýčovité a prvoplánové. Vyprskla jsem smíchy a překvapeného Michala poprosila, aby mě odvezl domů. Asi nejsem ta správná romantička, protože nějak nedokážu docenit pohled na hvězdnou oblohu. Michal ale ode mě samozřejmě dostal kladné body za snahu, které se velmi záhy proměnily v odměnu v podobě navštívenky mé postele.

Sešli jsme se jen párkrát a pak se přestal ozývat. Klasika. Pro mě však tehdy zcela nepochopitelné chování. Jiným jeho kamarádem mi záhy bylo vysvětleno, že Michal takový prostě je a svým způsobem za to vlastně ani nemůže – má potřebu sbírat skalpy a dlouhodobě ho dokáže uspokojit jen skutečná výjimka. Tehdy svému kamarádovi řekl, že Klárka je taková miloučká, hodňoučká a on by potřeboval pořádně vyjetou… Tak to jsem skutečně sloužit nemohla.

Za pár let nás ale cesty osudu svedly opět dohromady díky společnému kamarádovi, a to v době, kdy jsem se přestěhovala do Prahy. Zjistila jsem, že Michal se do Prahy přestěhoval také a jezdil pravidelně na víkendy domů za rodinou do Brna. Využila jsem jeho nabídku na odvoz na Moravu několikrát – přímo až před dveře našeho domu. Pro Michala to znamenalo pokaždé zajížďku dvě stě kilometrů, protože mě vezl padesát kilometrů za Brno, pak jel zpátky, v neděli večer pro mě zase přijel a opět jsme přes Brno pokračovali dále do Prahy. Jeho nenápadné poznámky ohledně příspěvku na benzín jsem s potutelným úsměvem cíleně ignorovala.

Protože jsme tou dobou byli oba sami, zrodil se nám na cestách ďábelský plán – budeme milenci! Nebylo by to koneckonců poprvé. Michal se mi líbil (musel se líbit každé holce), nenapadlo mě však, že za těch x let se toho mohlo dost změnit včetně mého původně nadšeného pohledu na něj jako na milence. Nevím, jestli to bylo dáno mými zkušenostmi nebo absencí jakéhokoli citu, ale když došlo k samotnému aktu (opomenu-li ještě ke všemu skutečně trapnou předehru), zjistila jsem, že mě Michal neskutečným způsobem v posteli nudí. Opravdu šíleně mě to nebavilo, a když jsem se přistihla, že přemýšlím, kdy už tohle divadlo proboha skončí, uvědomila jsem si definitivně, že nemá smysl se přemáhat a nutit do něčeho, co mi nesedí. Poprosila jsem snažícího se Michala, aby tu záležitost okamžitě ukončil. Podíval se na mě tím svým nic netušícím pohledem a soustrastně dodal: „Jsi asi hodně unavená, viď?” Radši jsem mu namluvila, že ano… Neměla jsem sílu mu říct, že je nejhorší milenec, jakého jsem si kdy vůbec mohla přát. Žádné další dostaveníčko se již nekonalo, nechala jsem to vyšumět. Měla jsem totiž velký vzor, jak se zachovat v takových situacích – samotného Michala. Najednou byl na mě nějak moc miloučký a hodňoučký a já jsem přece jen asi potřebovala víc „vyjetého“!

 

PAVEL – aneb Velký bratr se zřejmě zrovna nedíval, když se Pavel styloval na rande s mou maličkostí

Jelikož jsem tehdy v Praze byla úplným nováčkem a kromě lidí z práce jsem nikoho neznala, přišlo mi poměrně praktické se začít seznamovat přes internet. A můj nápad hned přinesl ovoce v podobě Pavla, který strávil určitou dobu ve vile jisté reality show. Nutno dodat, že nepatřil zrovna mezi oblíbence…

Toho zjištění jsem se měla také nejspíše držet, ale málo platné, se schůzkou jsem tehdy souhlasila. Pavel mě pozval na večeři, a protože jsem téměř žádné podniky v Praze neznala, nestačila jsem v restauraci vycházet z údivu. Sedělo se na zemi, všude hromady polštářů, závěsy spuštěné jako nebesa pro intimní posezení, tlumená tklivá hudba. Rázem mi bylo jasné, že jsme zřejmě v podniku pro náročnější klientelu. Když nám úslužní číšníci přinesli jídelní lístek, Pavel mě ponouknul, ať si vyberu, na co mám chuť. Zrak se mi zasekl na salátě z chobotniček s cenou něco přes sto korun. Na tak luxusní podnik mi to přišlo poměrně laciné a navíc chobotnice jsem dlouho nejedla. Pavel si objednal kuřecí maso v medovohořčičné omáčce.

Záhy jsem pochopila, proč se cena zdála tak přijatelná. Každému z nás totiž donesli malinký talířek, na kterém Pavel nalezl pár kostiček masa a já jakousi nechutnou hromádku povadlého salátu s nakrájenými chapadly. S očištěním chobotnice se kuchař moc nenamáhal, písek mi křupal mezi zuby. Téměř nepoživatelná směs byla jako bonus zalitá příšerným množstvím citronové šťávy. Pavel si všiml, že mi zrovna nechutná, a tak mi nabídl svoji hromádku masa, kterou jsem mu téměř celou snědla sama. Přesto jsem prohlásila, že jsem si tedy myslela, že dostaneme větší porce než pro vrabce. Pavel mě však usadil, že co jsem si jako myslela, když tady pohár stojí čtyři sta. Co bych taky prý chtěla za sto třicet korun. Prý to byl jen předkrm. Rázem mi bylo vše jasné.

Když se mě Pavel zeptal, jestli bych si dala ještě něco, tak jsem přitakala se slovy, že právě ten pohár za čtyři sta. Na to se ovšem Pavel upřímně vyděsil a řekl něco, co mě na prvním rande mírně šokovalo: „Ale to už teda za svý“. Tak jsem řekla, že si tu zmrzlinu radši půjdu za dvacku koupit vedle do fast foodu. A tak jsme skutečně šli. Pavel se neobtěžoval s vyndáním peněženky, takže jsem zaplatila sama a ze slušnosti se zeptala, zda by chtěl ochutnat. Chtěl. S tím jsem tedy nepočítala.

Po tomto setkání jsem byla mírně zklamaná, ale říkala jsem si, že je to asi v Praze normální a že je to výsledek ženské emancipace. I proto jsem Pavlovi dala ještě jednu šanci.

Kromě prostituování v reality show měl Pavel i občanské zaměstnání jako finanční analytik jisté nejmenované banky, což možná hodně vysvětlovalo. Neustále mě poučoval ohledně mé finanční situace, jak je bydlení o samotě vyhazování peněz a že to mám dělat stejně jako on a domluvit se s několika lidmi spolubydlícími. Neustále se kasal, že jeho budoucí partnerka se bude s ním mít skvěle, protože on umí šetřit.

O jeho škudlilství jsem tedy rozhodně nepochybovala, přesvědčila jsem se ostatně i napodruhé, když jsme se sešli v kavárně jednoho nákupního střediska. Tentokrát mě Pavel šokoval už na pohled, když dorazil v obleku s polobotkami a se sportovním batohem na zádech. Jak může být někdo tak šíleně nevkusný? Tiše jsem se za něj styděla a přála si, aby naše druhé dostaveníčko nabralo rychlý závěr.

Další šok každopádně nastal, když se uprostřed naší konverzace nahnul ke mně nad stolem. Už jsem se lekla, že se chce snad intimně sblížit, ale jeho důvod byl poněkud pragmatičtější – šeptem se zeptal, jestli za něj zaplatím. Mlčky jsem kývla. Pavel se asi ještě dvakrát ujistil, aby pak vítězoslavně pronesl, že to zaplatí sám. Nechápala jsem. Odpověděla jsem, že se již nemusí obtěžovat, a vícekrát se s ním už nechtěla vidět. Bylo to koneckonců jen pro jeho dobro. Ušetřila jsem mu svým rozhodnutím nemalé finance…

 

MARTIN – a jeho nezapomenutelný „mrd v očích“

Martin byl můj asi třicetiletý klient, se kterým jsem jednala do té doby pouze přes email. Když z původně plánované spolupráce z jeho strany sešlo, jako omluvu mi nabídl buď láhev kvalitního vína, nebo pozvání na dobrou večeři. Jelikož nejsem znalcem vína, zbývala mi pouze druhá možnost, ale předem jsem Martina upozornila, že to musí být skutečně dobrá večeře, protože jsem velmi náročná.

Když pro mě přijel firemní fábkou, moc jsem to neřešila. Ale když mě s velkou slávou dovezl před naprosto obyčejnou hospodu, kam jsme si s kamarádkou odskočily kdysi jen tak z ulice, a dělal z toho hogo fogo podnik, začala jsem svého rozhodnutí poměrně litovat.

Martin byl vzhledem i chováním typ bodrého vesničana, lehce odulý, nebylo na něm nic, co by mě nějak mohlo zaujmout. Celou dobu mi vykládal, jak pracoval v rádiu, že zná Leoše Mareše a Patrika Hezuckého, ale o své současné práci se nezmínil ani jednou. Pochopila jsem, že to zřejmě byla jeho osvědčená metoda, jak zapůsobit na opačné pohlaví, přece jen to asi byla zajímavější práce, než marketingový poradce konzervativního knižního nakladatelství. Zároveň mě vyděsilo, jak někdo může pořád žít v minulosti a celý večer pojmout ve stylu KDO JSEM BÝVAL, místo aby se soustředil na to, kdo je nebo teprve bude… Žádných ambicí jsem si totiž za celou dobu z Martinovy strany absolutně nevšimla.

Jakmile se ale Martin dostal k tématu sex, podivně si v něm začal libovat. Dozvěděla jsem se, jak to na vesnici frčí, že si to tam rozdávají normálně i třináctileté děti, a jelikož už se asi dostatečně odvázal, plynule přešel k hodnocení mé osoby. Prý si především povšimnul, že mi kouká „mrd z očí“ – jeho doslovná citace. V první chvíli jsem nevěřila vlastním uším. V kombinaci s vykáním to podivné konstatování vyznělo poměrně komicky samo o sobě, ale pravý obsah mi došel až se zpožděním… Usoudila jsem, že je nejvyšší čas to zabalit. Martin zaplatil a hrozně se divil, že útrata byla jen něco kolem pěti set. Já jsem se s ohledem na výběr podniku tedy rozhodně nedivila.

Po cestě domů jsem zjistila, že jsem v restauraci zapomněla rukavice, které stály rozhodně více než pět set, takže se mi setkání s Martinem opravdu „vyplatilo“. Bláhově jsem myslela, že náš povedený večer můžu uzavřít. Martin mi ovšem začal ještě v noci posílat esemesky, které byly od první chvíle velmi prvoplánové. Neandrtálsky mi naznačoval, že se mu líbím, že ho vzrušuju, jak by si to rád zopakoval – prostě by mě co nejrychleji dostal do postele. Naštěstí byl alespoň elementárně chápavý, takže po mých vcelku striktních odpovědích už nepokračoval. Jaké překvapení však pro mě bylo zjištění, že playboy Martínek to ve stejné době zkoušel na více slečen. Dozvěděla jsem se to docela kuriózním způsobem. Můj kamarád se pracovně s Martinem setkal, hned se rozjelo sexuální téma a Martin se důvěřivě svěřil, že pozval jednu nejmenovanou novinářku do kina a že plánuje, jak si to spolu hezky rozdají… Martin zjevně nezahálel a asi byl zvyklý na častý neúspěch. Chápu ale, že někdy je nejlepší pořád útočit.

Po několika letech se mi Martin ozval přes Facebook. Začal pracovat v golfové společnosti, sháněl kontakty na movité lidi a napadlo ho, že bych mu mohla dohodit řadu svých klientů. To se tedy spletl. Nevím, jestli mě má stále zařazenou v kategorii NAIVKA, ale já ho z kategorie ZOUFALCI nevyřadila. Jak to tak vypadá, tak asi jen tak nevyřadím.

 

BRAŇO a jeho sex ve vaně

Braňo byl můj kolega z práce. Ajťák, který měl hrubým odhadem minimálně sto padesát kilo. Nikdy jsme spolu nepromluvili víc než pár nutných slov. Na moje narozeniny se ovšem osmělil, ba co víc, přímo se rozjel. Napsal mi totiž, že se právě koupe ve vaně. Popřála jsem mu tedy hezké koupání, on mně hezké narozeniny a předložil mi nabídku, která se hned tak neodmítá – společnou koupel. Tento jistě netradiční adrenalinový zážitek spojený s aplikací Archimedova zákona v praxi jsem si nechala ujít, podobně jako jeho asi milion pozvání po práci na drink.

Dnes mnou Braňo intelektuálně pohrdá.

 

Obsah knihy aneb na co se můžete těšit:

1) ÚVOD

2) DAVID – první (nechtěná) líbačka

3) MAREK – první kluk, který se mi líbil a kterého jsem zklamala

4) MILAN – aneb nabídka „závratné“ kariéry fotomodelky

5) TOMÁŠ – velká platonická a částečně realizovaná láska ze střední

6) PROFESOR BIOLOGIE NA GYMNÁZIU aneb neomezené hranice jednoho ožralého prasáka

7) INSTRUKTOR AUTOŠKOLY a jeho neodolatelná nabídka na hodiny lekce na motorce zdarma

8) JAKUB – aneb líbací aféra, ze které se vyklubal žhavý školní drb

9) RADAN – aneb podceněná návštěva u jeho rodičů

10) ANDRUSH – aneb dohozený partner pod záštitou našich matek

11) Můj PRVNÍ SOUKROMÝ BANKÉŘ – aneb kterak se ředitel banky zřejmě platonicky zamiloval do studentky

12) ZDENĚK – aneb můj první a o třicet let starší milionář

13) DAVID – aneb můj dost možná doživotní fanatický obdivovatel

a pronásledovatel

14) KAREL – aneb stará láska nerezaví a jeho netušená zbraň hromadného ničení

15) MAREK a jeho kniha Jak sbalit ženu, která se u mě nesetkala s úspěchem

16) JARIN – aneb jakýsi marný pokus mého historicky prvního nadřízeného o sblížení na pracovišti

17) ŠTĚPÁN – aneb kterak mi má tehdy šestiletá sestřička dokonale zazdila rande naslepo

18) MICHAL – aneb pragmatická domluva na mileneckém poměru

19) NEZNÁMÝ POLITIK Z BRNA – aneb neoficiální konkurz na jeho placenou milenku

20) ISMAIL – aneb můj první debaklový románek se šéfem

21) DOMINIK – pan „Vyvolený” aneb kterak získat nevědomky nálepku mrchy právě od děvkaře

22) NEZNÁMÝ DĚDA Z NĚMECKA – aneb kterak jsem prokaučovala příležitost stát se hollywoodskou hvězdou

23) RADEK – aneb kam až může zajít chování odmítnutého kolegy

24) DAMIEN – aneb kterak pan Podvádějící, se kterým jsem měla tendence podvádět, byl nakonec celou dobu sám podváděn

25) PAVEL – aneb Velký bratr se zřejmě zrovna nedíval, když se Pavel styloval na rande s mou maličkostí

26) RENÉ – aneb kterak alkohol uspává profesionalitu, zato probouzí do té doby netušené sexuální touhy

27) PAVEL – ten, který zásadně nelže, jen není zcela upřímný aneb tajný jazyk záletníka pochopitelný jen mužům

28) PAVEL – aneb případ jednoho narcisty zatíženého výhradně na černovlásky

29) LUKÁŠ – aneb podle mě chudák, kterého jsem zbytečně litovala, ve skutečnosti sviňák

30) STANISLAV – pan Velkomožný, který měl velkou slabost pro mou maličkost

31) RADAN – jak jsem se dotkla citlivého místa jednoho zbohatlického frajírka

32) JIŘÍ – „ekolog” z ING, který bojoval za záchranu lesů šetřením vizitkami

33) JAKUB a jeho „ business” model spolupráce hraničící s prostitucí

34) ANDREJ – aneb čaj vylouhovaný z mého tampónu

35) PETR – můj čtyřprocentní nápadník

36) PETR, pro kterého jsem byla prototypem definice „šukézní“

37) GABRIEL – jediný kluk, který neměl potřebu se mě za celý měsíc randění ani dotknout

38) PAVOL – aneb s malým kašpárkem se ne vždy dá hrát velké divadlo

39) MARTIN – a jeho nezapomenutelný „mrd v očích“

40) MAREK – aneb impotentní podržtaška v teplákách

41) BRAŇO a jeho sex ve vaně

42) ADRIÁN– aneb slovenská zlatokopka v mužském vydání

43) MILAN – profesionální fotbalista, který se mnou chtěl doživotně nezávazně souložit

44) JOSEF – aneb kterak jsem si spletla politika s gayem

45) ROBIN – aneb jak od sebe jedinou jednoduchou větou zaručeně odehnat milence

46) NEZNÁMÝ ÚCHYL Z AUTOBUSU – aneb pozor na divné lidi

47) TOMÁŠ – aneb lze si vůbec přát něco lepšího pod vánoční stromeček?

48) LADISLAV a jeho šílená „nedostupnost“

49) MILAN – aneb s klukem bez auta bych prostě nikdy nechodila

50) ANDREAS – aneb syndrom houpačkového vztahu (nahoru, dolů, nahoru a navždy dolů)

51) ROBERT – aneb prudké vystřízlivění z pana „Dokonalého”

52) KAREL – aneb pan Nikdo mě nemá rád

53) LIBOR – aneb Pánbíčkář s nabídkou kvalitního sexu (před svatbou)

54) BORIS – aneb bulharský rentiér a děvkař

55) PETR – aneb pan Pleška se seznamuje přes internet

56) JIRKA – prodejce vysavačů, který je údajně fakt dobrý ve strkání pěstí do zadku

57) PETR – aneb pan Šunka.cz se seznamuje na semaforech

58) ONDŘEJ – aneb jak neatraktivní muž dokáže být neuvěřitelně přitažlivým svůdníkem

59) MARCEL – love story z kolony na D1

60) RADAN – aneb jeho věštba, jak jednou stejně budu prosit, aby mě ošukal

61) VOJTA – aneb když mám prostě chuť chlapa, který mi to dovolí, ponižovat

62) MILAN – aneb když jedna noc plná vášně nezůstane bez následků

63) PAVEL – zakomplexovaný hypochondr, který si „vůbec“ lásku nemusí kupovat

64) LUBOŠ – aneb neformální casting na milenku starého multimilionáře

65) PAVEL – aneb profesionální loudil v praxi

66) JAMIE – Australan, který by se měl seznámit se zubním kartáčkem

67) JOSI – aneb kterak „italský“ Don Juan těžce podcenil svou lovnou kořist

68) SAMÍR – aneb regulérní tuniský sňatkový podvodník

69) DOSLOV

 

Pro koho je kniha určena:

• Pro všechny promiskuitní osoby, aby viděly, že v tom nejsou samy
• Pro všechny pěkné a inteligentní holky, aby viděly, že nejen ony to mají v životě těžké
• Pro všechny, kteří chápou ironii a sarkasmus
• Pro všechny, kteří nechápou ironii a sarkasmus, aby je už konečně pochopili
• Pro všechny moralisty, aby se mohli patřičně pohoršovat
• Pro všechny krásné, inteligentní, gentlemanské, vtipné a úžasné kluky, aby viděli, že jsou výjimky
• Pro všechny, kteří propadají myšlence, že horší už to být nemůže, aby viděli, že vždy může
• Pro všechny ty, kteří mě balili
• Pro všechny ty, kteří mě i sbalili
• Pro všechny manželky a přítelkyně těch, kteří mě balili či sbalili
• Pro všechny, pro které by četba této knihy mohla být čára přes rozpočet
• Pro všechny hledající ztracenou duši a srdce tepající ve stejném rytmu, aby viděli, že šance na nalezení je skutečně minimální
• Pro všechny zkažené holky, aby věděly, že v tom nejsou samy
• Pro všechny slečny, které obtěžuje neustálý zájem mužů, aby věděly, že nikdy to není tak špatné, aby to nemohlo být ještě horší
• Pro všechny, kteří o mně doposud měli dobré mínění
• Pro všechny, kteří někdy pochybovali o mém duševním zdraví
• Pro všechny, kteří někdy pochybovali o mé heterosexuální orientaci
• Pro všechny zmíněné v kapitolách, kteří teď litují, že mě kdy potkali
• Pro všechny nezainteresované, aby si oddechli, že se v mém případě neinteresovali
• Pro mého šéfa, aby ztratil poslední iluze, které o mně ještě má
• Pro všechny, kteří si naivně myslí, že svět je perfektní, aby byli vyvedeni z omylu
• Pro všechny, kteří si myslí, že svět se točí jen kolem nich, aby zjistili, že se točí jen kolem mě
• Pro všechny, kteří si myslí, že je už nic nepřekvapí
• Pro všechny, kteří neberou život tak vážně
• Pro všechny, kteří berou život sakra vážně
• Pro všechny naivní snílky, aby viděli, o čem je realita
• Pro všechny, kteří mě nenávidí, aby mě mohli nenávidět ještě víc
• Pro všechny, kteří mě pomlouvají, aby konečně měli důvod
• Pro všechny, kteří mi závidí, aby viděli, že mají skutečně co
• Pro všechny budoucí sponzory, aby si ověřili návratnost své potenciální investice
• Pro všechny, kteří mě chtěli vymazat z přátel a marně hledali oficiální důvod
• Pro všechny, které irituju, abych mohla ještě víc
• Pro všechny kluky, kteří si nejsou jisti tím, jestli se mnou kdy měli co dočinění
• Pro všechny nezkažené, aby věděly, že zkaženým se žije mnohem lépe
• Pro všechny česrtvě zkažené, které trpí výčitkami svědomí, aby zjistily, že mají ještě dlouhou cestu před sebou a co dohánět
• Pro všechny, kteří byli přesvědčeni o tom, že mám příliš vysoké nároky, aby zjistili, že měli samozřejmě pravdu
• Pro všechny, kteří si myslí, že to se mnou není jednoduché
• Pro všechny, kteří někdy uvažovali, že by mě oslovili a neudělali to, aby neměli čeho litovat
• Pro všechny rodiče, aby viděli, že dobrá výchova nepomůže
• Pro všechny, kteří právě čtou, pro koho je určena tato kniha
• Pro všechny, které to nezajímá, aby rázem zjistili, že je to zajímá velmi, jen o tom do té doby neměli ani tušení
• atd.

 

Pro koho kniha určena není:

• pro mé rodiče

• pro mou současnou (případně budoucí) drahou polovičku

 

Proč přispět:

Přispěním výrazně pomůžete urychlit celý proces vydání této kontroverzní knižní prvotiny (a tím tak zkompromitovat několik desítek nešťastníků v knize figurujících více či méně dobrovolně :-) ), ale především tím pomůžete zachovat autenticitu příběhů, protože nebudu nucená jako v případě nabídek od vydavatelů ke změnám v obsahu, k cenzuře popř. k násilnému modelování do jednoho jediného příběhu, ačkoli spousta kapitol spolu absolutně nesouvisí, jak po mně bylo v minulosti ve snaze o vydání právě vyžadováno.

Přispěním se stanete nedílnou součástí realizace této knihy. Zároveň tak pomůžete se prosadit neznámé autorce, která touží se s vámi podělit o své nevšední zážitky (a má jich ještě řadu v záloze!) a pobavit vás stejně jako třeba přimět k zamyšlení.

Za každý příspěvěk Vás čekají atraktivní odměny. Součástí odměn bude vlastnictví jednoho z prvních výtisků knihy, který může být doplněn o podpis či věnování stejně jako o Vaše jméno coby sponzora až po možnost poznat autorku tváří v tvář a třeba se stát díky tomu jedním ze žhavých kandidátů na další kapitoly :-)

To vám slibuju, jako že se Klára nejmenuju :-)

 

 

Náklady na vydání pro vaši představu:

50 000,--Kč tisk knihy včetně návrhu obálky knihy a úpravy dle technických specifikací pro tisk + odměna za produkci (1 000 výtisků)

+ x tisíc Kč poštovné

odměna pro grafika webových stránek ke knize (v řádu tisíců)

domény ke knize + hosting (cca 2 000,--Kč)

odměna pro ilustrátorku knihy (v řádu tisíců)

odměna pro korektorku (3 000,--Kč)

odměna pro editora (v řádu tisíců)

+ 9% provoz této kampaně

+ poplatky za platby v řádu pár procent

Ani po vydání knihy není ale boj s financemi u konce, protože v případě prodeje v knihkupectvích je potřeba odvést distributorovi 50% a ráda bych tuto knihu marketingově dlouhodobě podporovala, což díky mým konexím z médií bude značně snadnější, ale úplně zadarmo to zase nebude.

Jelikož jsem pro tyto účely připravená se finančně podílet také, bude mi stačit vaše pomoc ve výši 50 000,--Kč.

Pokud by se snad vybralo více finančních prostředků, nejen že bych měla obrovskou radost, ale uspořádala bych do konce roku 2014 velkolepý křest knihy v Praze, kam by dostali emailem čestnou pozvánku všichni ti, kteří pomůžou svými financemi této knize na svět... a hlavně bych měla motivaci pro pokračování knihy druhým dílem, který by měl být ještě více pikantnější!

Pokud se cílová částka nevybere, tisk knihy se neuskuteční a vaše peníze vám budou vráceny v plné výši.

Jakékoliv dotazy směřujte na zkazena@gmail.com

Za jakýkoli příspěvek předem velmi děkuji a těším se na společnou realizaci!

Vaše Klára :-*