Nástěnný kalendář Ladění Rusic Knihy

Venkovskou idylu obrázků Josefa Lady jsem si zamiloval už jako kluk. Vládly tenkrát těžké normalizační časy a vesnice, kde jsem vyrůstal, měla do ladovské pohody opravdu daleko. Kdepak Ladovské Hrusice, naše vlast se po ruské okupaci proměnila v jakési podivné Rusice. Na to co se tehdy dělo, jsem dlouho chtěl spíš zapomenout, ale léta plynou a já se pomalu začínám ohlížet. Vybavují se mi oslavy prvního máje, nácviky spartakiád i to, jak se na návsi přetřásaly televizní seriály, jediná barevná zábava v těch šedivých časech. Pracovalo se v JZD, ale každý dělal jen to, co opravdu musel, a pak se až do večera dřel na záhumenku za domem. Na nabídku konzumu se nešlo spolehnout a zelinář prodával banány a mandarinky výhradně jen pod pultem. K událostem, na které vesnice ještě dlouho vzpomínala, patřil únorový puč, zatýkání sedláka, jenž nechtěl vstoupit do družstva, okupace v osmašedesátem a návštěva emigranta, který stihl do vlasti zavítat jen krátce předtím, než opět spadla železná opona.

  Čas mnohé hrany obrousil, a tak dnes na minulost pohlížím spíše s úsměvem a přemýšlím o tom, jak by střípky dramatického času asi tak zaznamenal můj milovaný Josef Lada.

Ale především je zachycuji po svém. Šedá krabice paneláku s muřími nohami televizních antén do Hrusic jistě nepatří, zato v mých Rusicích má své místo, vždyť byla pevnou součástí mého dětství. Stejně tak léta se táhnoucí rekonstrukce chodníků a čehokoliv, která vyústila v politickou asanaci osmdesátého devátého roku.

Mé soukromé ohlížení je jakýmsi laděním v toku času, díky němuž dokážu v duši vyvolat obrázky z dob, kdy mnohým lidem nebylo právě lehce. Chci aby tato ohlédnutí byla laskavá, a proto si s pokorou nasazuji ladovské brýle. Tak vznikají obrázky, z nichž některé naleznete v tomto kalendáři. Snad se najde přívětivý divák ochotný nést se na této trochu sentimentální vlně. Jen doufám, že nebude vnímat mé Ladění jako neúctu k Mistrovi, jehož hluboce obdivuji.

Při ilustrování pozapomenutých příběhů mého dětství jsem se nebránil ani své další lásce, kterou jsou dobová auta. Na Ladových obrázcích byste je hledali jen těžko, do těch mých však rozhodně náleží. Snad vám toto mé soukromé ohlížení pomůže vyvolat vzpomínky na všechno to hezké, co lidský život přináší, byť by kolem zrovna panovaly těžké časy, dějiny šílely a cesty duněly pod pásy tanků okupačních armád.

Po ohlasu, který obrázky získaly po vystavení v pražské galerii, jsem přemýšlel, jak je představit ještě většímu publiku, a forma kalendáře se mi zdála celkem vhodná. Snad to za dobrou myšlenku budete považovat také, a můj nápad proto podpoříte. Objevují se další podněty a témata, a rád bych v tomto ladění minulosti pokračoval i v dalších letech.

VYBRANÉ PENÍZE Z CÍLOVÉ ČÁSTKY BUDOU POUŽITY PRO VÝROBU A DISTRIBUCI PRVNÍHO VYDÁNÍ KALENDÁŘE, V PŘEDPOKLÁDANÉM POČTU 1500 KUSŮ.

TAKÉ HODLÁM NEMALOU ČÁST Z PRODUKCE VĚNOVAT DĚTSKÝM DOMOVŮM A NEZISKOVÝM ORGANIZACÍM, S NIMIŽ SPOLUPRACUJI JIŽ NĚKOLIK LET.

Přikládám také nějaké ohlasy na výstavu Ladění Rusic, kde jsou i náhledy na některé z obrázků, které budou v připravovaném kalendáři 2014.

V ladovských variacích Roháč zachycuje stinné i veselé stránky života v letech 1948 až 1989

nebo

Roháč maluje Ladovy (H)Rusice 

Výtvarník Václav Roháč se vyrovnává s minulostí po svém, po „ladovsku“ 

Rusice byly všude, říká výtvarník Václav Roháč

http://zpravodajstvi.sumpersko.net/Rusice-byly-vsude-rika-vytvarnik-Vaclav-Rohac-3860/clanek/Muzea-a-vystavy

http://zpravodajstvi.sumpersko.net/Sumpersky-vytvarnik-Vaclav-Rohac-zve-na-vystavu-do-Bohnic-3808/clanek/Muzea-a-vystavy

Na spodní části přesahujícího kartonového podkladu kalendáře, viditelné pod všemi stranami, bude místo pro reklamu a loga sponzorů.