Nové album Jirky Muchy Hudba

Tak jak mi jde práce na novém albu? Dotazuje se mi takřka každý koho potkám.

No jde to. Někdy ztuha někdy hladce, leč práce pokračuje, nestagnuje.

V první řadě se omlouvám opět za prodlevu, ale dostávám se do takové intenzivnější fáze mojí práce. Jsem nyní plně absorbován do muziky a na ostatní věci nemám moc chuť a náladu. Chápu, že už bych měl pomalu řešit odměny, aspoň administrativně, ale s tím si počkám nejspíš až na podzim.

Vy, co jste si zaplatili účast na albu. Nebojte, počítám s vámi!

Jak to teď u mě probíhá?

Od začátku léta pouze nahrávám a nahrávám a taky tvořím a zase nahrávám, skládám, aranžuji, produkuji, zvukomalebňuji. Občas jdu na procházku, občas se napiju, najím, a pak zase nahrávám a sem tam se protáhnu nebo si zarelaxuji v nějaké diskuzi na facebooku.

Většina písní vzniká kompletně v mém malém skromném studiu v Plzni. Mám to zde tak malý, že se sem vejdou maximálně tři lidi. Občas k některým náběrům používám i jiná studia. Bude se něco natáčet v Indii, doufám, že i ve Švédsku. Zatím nejdále se natáčelo v New Yorku, kde se nahrával můj vzácný host, zpěvák Steve Conte, jehož jsem pozval na jednu písničku, kterou jsem složil pro jeho fantastickej hlas. Jo a nahrávalo se to ve čtvrti Bronx. A jak jsem už psal, mezinárodní spolupráce probíhá online! Někteří dotyční to nepsrávně pochopili a už se i šuškaly jakési drby. Ne, skutečně do New Yorku jsem letět nemusel, na to bych potřeboval minimálně ještě jeden startovač. Steve to jednoduše nahrál ve studiu v Emerice, před tím mi poslal přes email pracovní ukázky, načež jsme se domluvili, jak zhruba si to představuji. A když byla práce z jeho strany hotova, poslal mi výsledné zvukové soubory, které jsem si já už přimíchal ve svém studiu v Plzni.

Krom několika hostujících hudebníků, pracuji veskrze sám, nemám žádný tým a takřka všechny nástroje, zpěvy nahrávám, aranžuji kompletně sám. Páč mám rád, když mi do mojí práce nikdo moc nezasahuje. Nejsem totiž moc teamovej hráč :D

A hodně lidiček se mi ptá, jak to vlastně u mě ve studiu probíhá.

Tak třeba v posledních dnech, no... už víc jak týden... jsem uvázl na práci k jedný písničce, jejíž hlavní problém byl zpěv a text. Její původní pracovní verzi jsem nazpíval v gibberish (jazyk, který nedává smysl). Když složím písničku,  tak jí nejprve nazpívám v gibberish, což zní jako něco mezi angličtinou a bengálštinou. A teprve až poté na to píšu text.

Původní plán u této písně byla francouzština. Ale naučit se francouzsky, to už asi nestihnu. Napadlo mě udělat český text a napsal jsem asi tři verze a nic nefungovalo. Měl jsem pocit, že melodie se v českým textu někam ztrácí. Napsal jsem tedy alternativní text v angličtině. To už sice fungovalo o něco lépe, leč stále to nebylo ono.  Text, jako takovej, se mi sice po stránce poetický líbil, ale prostě hudebně nefungoval tak jak bych si přál, nezapadal do melodie, nemyslím významově, ale zvukomalebně. Hledal jsem nová slova a nic.. A tak jsem ho předělával a předělával, až jsem nakonec došel do stádia, kdy jsem měl silný pocit, že to prostě nedokončím a písničku ze seznamu vyřadím. Myslím, že to je fáze, se kterou má zkušenost každej umělec, každej, kdo něco tvoří. Kdy prostě člověk kreativně stagnuje a má dojem, že jeho práce nemá žádnou úroveň, kvalitu. Přišel jsem si jako amatér, co se snaží o něco na co nemá.

Takto nějak jsem se cítil teď v neděli. A jediná myšlenka, kterou jsem měl byla, že potřebuji volno. Aspoň jeden den odpočinku. Rozhodl jsem se v pondělí vynechat nahrávání a udělat si procházku lesem. Přece jen být zavřený ve studiu víc jak 10 hodin denně se stane po nějaký době vyčerpávající.

Jenže stalo se neočekávané

V pondělí ráno jdu s malou do školky, s tím, že se pak půjdu projít do lesa. Ale v tom mě záhy přepadla nesmírná chuť jít do studia a tvořit... A to jsem taky udělal. A udělal jsem dobře. Během hodiny jsem předělal celý text, který fungoval. Ba nejen to. Předčil mé očekávání. Nazpíval jsem zkušební verzi a znělo to úžasně. Ten pracovní zpěv tam prostě nechám, páč líp bych to už prostě nezazpíval. Zpěv nahraný na jeden zátah, na první pokus, bez jediné úpravy, žádná intonační chyba. To se mi už hodně dlouho nestalo. Většinou se trápím se zpěvem půl dne. Poslouchám to druhý den a nadšení neopadlo. Píseň s lehce surrealistickým textem jsem nazval Blue Umbrella. To se tak prostě stává. Musím si včerejší datum napsat do kalendáře a zjistit od nějakého astrologa, jaká byla ten den hvězdná konstelace. Tak snad to vydrží....

Musím už běžet, mám opět chuť něco vytvořit. Mějte se přátelé... Jo a nehodlám teď po sobě kontrolovat svojí gramatiku, pravopis či krasopis, páč to by bylo na další hodinu.

Ozvu se se opět brzy.

Jirka

PS: V závěru článku jsem se sice omlouval, že po sobě nebudu vzhledem k časové tísni kontrolovat pravopis, ale možná to chtělo, neboť napsat prosinec místo srpen, to se člověku nestává každý den. Každopádně chyba opravena a nenechte se zmást :)