Oto hmyzí detektiv - dotisk Knihy

Děkuji vám,

že jste podpoříli vznik a vydání knihy Oto, hmyzí detektiv a doufám, že vás i vaše děti potěšila.

Drak, kterého  vidíte na obrázku, byl také vytvořen jako knižní ilustrace k příběhu pro děti. Ale jak to tak bývá, knihy nevycházejí za sebou ve stejném pořadí, kdy jsou napsány, ale většinou na přeskáčku, když přijde jejich čas.

Kniha o dracích zatím čeká.

 

A tohle je chameleon. Hlavní hrdina další dětské knížky, který se už už třese na grafickou podobu, aby k vám mohl přijít a udělat radost vám i vašim dětem. 

A co Karolínka a její květiny, říkáte si? Pokračování příběhu Oty, hmyzího detektiva?

I na ní pracuji. Zatím spřádám text.

 

 

Tvorba knížek (textů i ilustrací), než se podaří je poslat do světa skýtá mnoho hodin práce, úprav, korektur, přepisování a to vše s dalekým a nejistým finančním zhodnocením.

Proto vznikl projekt patron, který jsem se i já rozhodla využít.

Umožňuje v tomto případě čtenářům podpořit svého oblíbeného autora v době, kdy teprve tvoří, aby mohl svůj čas věnovat tvůrčí práci a před dokončením knihy "nepadl hladem".

 

Pokud jste si mou tvorbu oblíbili a chtěli byste mne podpořit, můžete tak udělat právě přes projekt patron. 

https://www.startovac.cz/patron/zora-koru-malirka-spi/

Velice Vám děkuji,

Zora Koru

Kniha Co nám poví chameleon je i tentokrát určena dětem, je plná barevných ilustrací a zajímavostí.

Knihou vás v roli vypravěče provede lehce namyšlený chameleon, který má dojem, že jeho schopnosti nikdo nepředčí. Ale jako každý poučený náfuka, i on zjišťuje že také ostatní zvířata prošla cestou přizpůsobění se svému okolí a jejich schopnosti jsou stejně důležité a zajímavé, jako ty jeho.

I tentokrát naleznete v knize mé akvarelové ilustrace a zajímavé informace o zvířatech.

 

Vydání knížky Co nám poví chameleon můžete pomoci přispěním na projekt, sdílením projektu, nebo tím, že o něm řeknete svým přátelům.

Projekt ke knize a více informací o ní najdete na této adrese:

https://www.startovac.cz/projekty/co-nam-povi-chameleon/

Za podporu k vydání knih všem velice děkuji

Zora Koru

Velice všem děkuji za strpení a děkuji za podporu knížky.

Nejpozději do konce měsíce je Oto u vás doma, přibalte ho dětem do batůžku na cesty do přírody a zjistěte, jestli se vám podaří nalézt stejný hmyz, jako Otovi.

Krásné léto přeje

Zora Koru

Takový barevný Oto vás čeká na dotisku obálky Oty.

Včera jsem potkala u Vltavy nosatce, sice jiného, ale udělal mi velkou radost.

Přeji vám, aby ste si s dětmi taky užívali pozorování brouků, pavouků a dalších obyvatel pobíhajících v trávě.

Zora Koru

Oto má další čtenáře.

Jeden z prvních kamarádů, který knížku zakoupil a který byl pro mne i inspirací, abych začala psát je Aleš Zelený. Momentálně se chystá na rok odjet na studia do Melbourne. Přeji mu hodně štěstí.

Knížku si čte i Eliška Applová s dcerou Sárou. Eliška jako odborník na bezobratlé zkontolovala denikové texty Oty. A napsala své doporučení.

Simona Babčáková se svými dětmi Otu přečetla. Díky čtení si začala klást otázku, proč zmizeli mravenci z jejich pozemku?

A tohle rodinka kamarádky Terezky Kvitové, které jako jedné z prvních pošťák knížku pro děti doručil.

Co se do knížky nevešlo?

Tak například slimák. Uplně na začátku jsem tohle zvířátko chtěla do knížky dát. Bylo mi ho prostě líto, protože o něm lidé vědí jen samé nelichotivé věci. Dala jsem si za úkol mu vylepšit pověst. Nakonec se mi o něm nepodařilo mnoho dobrého zjitit a tak jsem tenhle úkol nesplnila.

Tenhle nádherný páreče ploštic, které jsem nafotila na jejich rande. Ani oni se ke slovu nedostaly.

Sršni, kteří jsou veli zajímaví a úžasní stavitelé. Tohle hnízdo jsem potkala u nás v lese. Ani o nich jsem nakonec nepsala.

A nakonec tahle můra, která mi jedné noci vlétla do bytu a o které jsem si ani nezjistila, jak se jmenuje. Možná na to přide nějaký malý Oto, až přečte mou knihu a jméno můry mi pak prozradí.

Přece mravenci.

Přesně tenhle vchod do mraveniště jsem pozorovala, na výletě s mojí mámou a fenkou Fejtou, když se mi v hlavě začalrodit nápad na napsání této kníhy.

Zdaleka jsem ještě netušila, jak bude nakonec knížka vypadat. Ale na tomhle místě v brdských lesích se zrodil její hlavní hrdina Oto.

Na jednom z dalších výletů, se stejným osazenstevem jsem potkala tohoto překrásného motýla.

Od místního obyvatele jsme se dozvěděli jeho jméno a další informace. Samozřejmě jsem je použila v knížce.

Snad každý z vás, potkal někdy v lese hovnivála. Proto bylo jasné, že on v žádném případě nemůže v knížce chybět. Nafotila jsem hromadu hovniválů, ale jen jedenkrát se mi podařilo potkat ho ve chvíli, kdy si válí kuličku. Byl rychlejší, než já a utekl mi. Ovšem do svího hnízda a tak jsem získala fotku, na které je dole vidět i část krovek jeho družky.

Tento střevlík byl vděčným modelem. Když jsem ho našla, vypadal krásně, ale byl mrtvý.

Zato v době, kdy už byl střevlík dávno v knize,  jsem potkala tohoto krasavce a mohla se přesvědčit, jak rychle za živa běhá. I když se do knížky nedostal, na fotku jsem byla náležitě pyšná.

Během příprav a tvorby knížky, která trvala zhruva 2 roky jsem pořídila mnoho fotografií hmyzu a hodně promýšlela, které druhy z tak ohromného množství vybrat a které informace budou pro děti zajímavé.

 

 

 

 

 

Jak se z knížky dozvíte, včely jsou nepostradatelnou součástí našeho ekosystému a díky knížce o tom budou vědět i vaše děti. Dozví se i kdy se jich bát mohou a kdy nemusí, a co s tím když přeci jen žihadlo od včelky dostanou.

Pokud se vám tahle dětská knížka líbí, řekněte o ní více rodičům.

My s Petrem i mou fenkou Fejtou jsme si žádné žihadlo neodnesli. Ani Jarka s Lojzou.

Ukázali nám, jak funguje dýmák, a jak se v něm rozdělává oheň. Lojza se přitom zaučoval na malého včelaře.

Když byl oheň dobře rozdělán, Jarka si nasadila kuklu a vydali jsme se podívat na úly.

Lojza se pro nás stal úžasným průvodcem.

Aby nám Jarka včelky ukázala, odklopila víko úlu a já si mohla vyfotit plástve.

Měli jsme možnost, prohlédnout si zblízka, jak vypadá včelka, která právě donesla do úlu čerstvě posbíraný pyl. Později v domě, jsme dostali i ochutnávku medu a já časem propadla mlsání včelích pylových kuliček. Vřele je doporučuji, můj pocit byl asi takový, jako by člověk ochutnal právě rozkvetlou jarní louku. Můj včelí průzkum měl dopad i na mámu, která ode mne k Vánocům dostala ohromnou sklenici medu.

 

 

Během psaní knížky jsme zažili hodně dobrodružství.

Kdo?

Například já, kamarád Petr a moje fenka Fejta.

Abychom si prohlédli a nafotili pavouka metu temnostní, vydali jsme se ji navštívit ve štole, poblíž Jílového u Prahy.

Nebyla tam jen ona, ale také netopýři, mloci skvrnití, chlad, vlhko a ostré mokré kamení.

Po zdařilé výpravě dávám pusu fence Fejtě. V místní cukrárně jsme si všichni užili zbytek slunečného dne.