Paprikašijada Ostatní

Paprikašijada je výsledkem touhy zastupitelů české krajanské obce Češko Selo v Srbsku po tom, aby se o jejich zapadlé zemědělské vesničce aspoň jednou za rok vědělo. A tak se tu už šestým rokem vaří guláš na kotlíku (kotlić), akce je to čím dál velkolepější a mohutnější, takže láká nejen soutěžní účastníky z širokého okolí, ale jezdívají sem i zástupci české ambasády v Bělehradu a také autobus turistů CK Kudrna, jejichž cyklotoulky rumunským a srbským Banátem končívají právě posledním dnem a nocí na Paprikašijadě. Letos se koná 22. srpna.

Ač jde o akci rok od roku povedenější, po finanční stránce se věci příliš nemění. Podpora od srbských úřadů je nulová, od české ambasády naopak pravidelná, ale spíše symbolická, rozliční sponzoři věnují reklamní předměty se svým logem, ale stále není žádný zdroj prostředků, z nichž by šlo financovat technickou přípravu festivalu. Všechno proto dotuje z vlastní kapsy starosta a hlouček zmermomocněných nadšenců. Nic proti dobrovolnické práci, ale všechno jsou to lidé s vlastním hospodářstvím, jimž příprava festivalu koliduje se zemědělskými pracemi, a ještě ji musí dotovat. Pro lepší představu, co je kolem Paprikašijady potřeba platit:

- palivo do aut a traktorů - svoz sponzorských darů, dobrovolníků, jídla a pití (vesnice je bez zásobování), dříví a materiálu

- dříví pro soutěžící - každým rokem víc, loni už 38 hromad suchého akátu pod kotlić

- propagace v médiích, spoty a plakáty

- odměny, ceny a diplomy

- reprezentace, ubytování a pohoštění čestných hostů

- hudba, zvučení a stany

A k tomu nesčetně nezbytných drobných výdajů (nádobí, pytle...), jejichž výčet by byl komický, ale málo k málu skládají dohromady značnou částku, která v ekonomickém prostředí, kde je běžný plat 150 euro/měsíc, výrazně zasahuje do rodinných rozpočtů.

Pro podporu Paprikašijady jsem stanovil cílovou částku, které věřím, že dosáhneme, a která vychází z informací starosty: "Dyby vodněkaj se sešlo 800 eurů, to bych si vodych". Pokud by se ale peněz vybralo výrazně víc nebo pokud bych na místě zjistil, že se podařilo najít dalšího významného sponzora, nepředám peníze všechny (neboť v Srbsku stejně jako kdekoli jinde mají i účelově získané penízky tendenci kutálet se do nepředvídatelných koutů), ale uschovám je pro podporu dalšího ročníku Paprikašijady.

Ve vesničce Češko Selo jsem strávil rok jako učitel češtiny, přirostla mi k srdci a říkal jsem si, že se jistě budu několikrát za rok vracet. Pod tlakem jiných povinností se to "několikrát" nakonec smrsklo na "jednou", ale to je vždycky právě na Paprikašijadu. Festival, který dává zakusit sílu tradice a pospolitosti, ale taky upřímné veselí a nefalšovanou zábavu. Letos pojedu zas, ať už bude projekt úspěšný, nebo ne, ale věřte, že pokud budu moci na místě předat vaši finanční podporu, nadšení, vděčnost a chuť do pořádání dalších ročníků nebude znát mezí.

Letošní Paprikašijadě předchází ještě český hudební festival ČOMI v blízkém městečku Bela Crkva (20.-21.8.), takže si můžete naplánovat i vícedenní etnozážitek spojený s koupáním a nepřekonatelnu domácí kořalkou.

O mých zážitcích a práci, ale i o samotných krajanech se můžete dočíst víc v knížce Srbský deník, která právě vyšla:

A jste-li spíš koukací typy, podívejte se na dokument, který tam se mnou natočila Česká televize:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10569614467-ucitele-naroda/

Douška na závěr, pro někoho důležitá, pro jiné samozřejmá: Vybrané peníze neslouží jako zdroj financování mé dovolené. Do Srbska pojedu v každém případě, a za své.