Pozvánka na promítání z cesty do Artasie
Srdečně zvu na promítání z tříměsíční cesty po Asii . Tuto sobotu 12.1. v kavárně klubu Cross, 1. patro promítací sál.
Sám, 3 měsíce v úplně cizím a totálně odlišným vesmíru než je ten náš - Thajsko, Laos, Vietnam, Kambodža a Myanmar. V tomhle vesmíru jsem ujel 7 456km autem, 2200km autobusem a 1100km vlakem a 20 000 km jsem letěl poprvé v životě leadlem a to hned 6x, abych se dostal tam a zase zpátky. Kvůli nastalým komplikacím jsem byl nejdéle nakonec v Laosu, který jsem zkřížil opravdu velkým krážem a přejel ho autem celý od západu na východ a ze severu na jih průměrnou rychlostí 30 km za hodinu, protože Laos je také nejhůře sjízdný a má nejzničenější cesty. Na této cestě jsem vytvořil 10 uměleckých projektů a místně specifických intervencí ve veřejném prostoru a krajinách všech pěti států a 20 malých pohlednicových intervencí, které ted cestují k některým z vás domů. Snažil jsem se tu být také prospěšný a dělat v tomhle vesmíru, který je na mnoha místech velmi chudý, také dobré jméno naší zemi. Mimo to, že jsem se tu choval slušně a vždy zdravil starší lidi, jsem tu také v rámci svých možností uskutečnil dvě charitativní akce pro chudé v Laosu. První byl nákup školních pomůcek pro 100 dětí ze základní školy ve vesničce M.Nonghet, kde jsem jim je i osobně předal a druhá bylo zrealizování mé samostatné benefiční výstavy v Bangkok Art and Culture Centre v Thajsku, kterou jsem uskutečnil ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Bangkoku. Výtěžek z této výstavy půjde na materiální pomoc dětem postiženým nevybuchlou municí v Laosu. Také se mi podařilo díky spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Hanoji uskutečnit přednášku v galerii Vicas v Hanoji a pak se stala ještě další spousta úžasných i kritických událostí, kterých jste mohli být průběžně svědky.
Projekt Artasie byl pro mě více než úspěšný a překonal hranice úplně všech mých očekávání. Dokonce se mi podařilo překročit hranice do Laosu a Kambodži s thajským autem navzdory tomu že mi bylo tvrzeno že to není možné a do Vietnamu a Myanmaru se mi to nepodařilo jen proto, že nikdo nevěděl co je k tomu potřeba a jak a kde se to dá vyřídit. Já to ted pro příští cestovatele vím. Na této cestě jsem potkal také neuvěřitelný množství zajímavých a přátelských lidí, kteří mi v Asii pomáhali a bez kterých by toto všechno nebylo možné. Byla to cesta plná nevyzpytatelných rizik, na kterou jsem se připravoval půl roku a půl roku na ni také sbíral odvahu i prostředky. Je pro mě až nepochopitelný kolik lidí se pro projekt Artasie podařilo nadchnout a to nejen v Asii, ale už v Čechách a kolik lidí chtělo přispět svou pomocí aby mohli být jeho součástí. Velmi si toho vážím a sklánim se před vámi všemi. Poznání, které jsem na této cestě získal jsem se snažil předávat dál a sdílet jak nejlépe jsem uměl, protože si myslím že poznání by se mělo sdílet, ale bylo to jen 1% z toho jaké to doopravdy bylo. Poznání je mnohem větší než jsem doposud stačil mentálně zpracovat a bude se dlouhodobě promítat i v mých dalších pracích a textech.
Můj specielní dík patří patronovi projektu ArtasieTomas Ledajaks, který mi mimo jiné na expedici půjčil své auto a o kterým budu ještě psát, jeho ženěNunnabhus Emaruchi, která mi pomáhala při řešení kriticky byrokratickýho papírování s autem na hranicích, Ales Vytecka z České ambasády v Bangkoku za obrovskou podporu a pomoc při realizaci benefiční výstavy v Bacc หอศิลปวัฒนธรรมแห่งกรุงเทพมหานคร, paní Renata Greplová z České ambasády v Hanoji za realizaci mé přednášky v Hanoji a taky za všechny rady a pomoc na telefonu, stejně tak Đỗ Ngọc Việt Dũng za poskytnutí azylu v Hanoji a možnost být při oslavách Česko-Slovesnko-Vietnamského přátelství, které je výjimečné, Tuan Do za půjčení auta ve Vietnamu a děkuji vůbec všem vietnamům jak vřelým způsobem mě v Hanoji přijali, taky skvělému Ota Veverka, který se mě ujal v Kambodži a kterýho musíte kontaktovat když pojedete do Angkor Vatu a taky Chit Htay z Ngwe Saungu v Myanmaru za možnost vytvoření instalace v jeho hotelu a taky ukázání pravé přátelské tváře Myanmaru, mýmu parťákovi Jakub Bechyně že mě v těch cestách podporuje a udržuje naší firmu v chodu beze mě, taky mýmu bráchovi Martin Proško a vůbec vám všem kteří jste na tuhle expedici přispěli na Startovači.
Byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější cesta kterou jsem kdy vykonal a bylo to....nemám slov. Prožil jsem svuj velký příběh, ale nedá se to sdílet a nedá se to říct. Půlku týhle cesty jsem od vás dostal jako dárek k narozkám, kdy jsem před třemi měsíci vyrážel přesně v den svých narozenin a teď vám chci jen říct, že jsem splnil nejdůležitější slib který jsem vám dal a VRÁTIL JSEM SE V POŘÁDKU ZPÁTKY DOMŮ JAKO VÁNOČNÍ DÁREK!!!)))
Ty jo já jsem to vážně dal, to je úplně neuvěřitelný..
