UKÁZKY (srovnání)
Nabízíme srovnání nejslavnějších českých překladů DĚDKŮ s našimi novými. Vítězslav Nezval. Otokar Fischer. Jiří Josek. Karel Čapek. A teď my.
Edgar Allan Poe
HAVRAN
v překladu Vítězslava Nezvala:
Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu,
každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení
ulehčení od hoře nad Lenorou - již poslušné
světice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teď už ne.
v našem novém překladu:
Ach, je snadné vybavit si prosinec ten nepřející,
Přízrak jisker zmírajících po podlaze kreslil vzor;
Já přál si jen příchod jitra, luštil v spisech, kterak z nitra
Vyrvat bolest, abych zítra netruchlil víc pro Lenore,
Úchvatnou tak vzácnou pannu s jménem andělským – Lenore -
Jménem rytým na mramor...
Rudyard Kipling
KDYŽ
v překladu Otokara Fischera:
...když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“...
v našem novém překladu:
Když na jedinou kartu umíš vsadit
Všechno, cos´ pracně získal doposud,
A ztráta od snahy tě neodradí,
Natožpak abys žehral na osud;
Když svalům, nervům, srdci rozkaz dáváš
Ať slouží ti, když dávno mají dost,
A když pak klesneš, vůle nepřestává
Jim připomínat jejich povinnost...
William Blake
TYGR
v překladu Jiřího Joska:
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
v našem novém překladu:
Tygře Tygře, žhoucí jas -
Planeš džunglí v noční čas;
Koho věčný zrak či hmat
Tvaroval tvůj hrůzný lad?
V propastech, či v oblacích
Vzňal se oheň očí tvých?
Jakou touhou dal se nést,
Kdo žár si troufl sevřít v pěst?
Guillaume Apollinaire
PÁSMO/ZÓNA
v překladu Karla Čapka:
Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti
A ty couváš ve vlastním životě pomalu
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají
v našem novém překladu:
Jsi na zahrádce hospody dost blízko ku Praze
Naprosto šťastný na tvém stole růže ve váze
A ty na úkor psaní prózy pro osvětu
Okukuješ zlatohlávka jenž spí v srdci květu
Ve svatovítských achátech tě vlastní portrét zděsí
Byls´ k smrti smuten v den kdy na něj pohleděl jsi
Jak Lazar v úžasu jas dne mu mhouří zrak
V židovské čtvrti rafičky se točí naopak
A ty svým životem teď také zvolna couváš
Když stoupáš k Hradčanům večer se zaposloucháš
Zpěv českých písní z hospůdek zní