Druhá ukázka z knihy
Druhý text ukazuje, jak vypadjaí kapitoly vyprávěné z pohledu lidí.
Překupník
Omar nekouřil, jenom když na někoho řval. To pak kouřit přestával, protože v opačném případě se rozkašlal a to nesnášel. Jinak jste ho ale vždycky viděli žmoulat doutník, obvyklé velice kvalitní značky, s nímž si všelijak pohrával mezi prsty, potahoval z něj a když oharek příliš povyrostl, kroužil s ním na okraji popelníku. To samé dělal i teď. V popelníku se hromadily šedavé chuchvalce sežehnutého tabáku a malá nevětraná pracovna se halila do dýmu. Čekal.
Čekání byla další z dlouhé řady věcí, které Omar nemohl vystát. Uvědomoval si, že je nervózní, ale co na tom? Měl v tom podniku přece spoustu peněz, takže kdo by na jeho místě nervózní nebyl? Zásilku čtyř goril dostal asi před třemi nedělemi a od té doby tlačil na setkání se zákazníkem. Gorily nepřišly v moc dobrém stavu, takže se jich potřeboval zbavit co nejdřív. Pro jistotu ale najal studenta medicíny, aby se o ně postaral.
Kluk se sice bránil, prý že studuje lidskou anatomii, ale to snad sakra nemůže bejt takovej rozdíl, ne? Některý jeho lidi vypadali jako gorily a upřímně řečeno byli i stejně chytrý. Takže jakýpak copak!
Ostatně, Omar měl za to, že kluk bude opicím akorát vymetat klece a vyměňovat vodu. Ty školy, to byl spíš takovej bonus. Takový Omarovo přesvědčení, že za prachy si jeden musí pořídit to nejlepší, protože jinak nemá smysl ty prachy vůbec mít. Jenomže kluk po pár dnech přišel s tím, že potřebuje vitamínový injekce. V životě o takový hovadině neslyšel! Moc toho o zvířatech nevěděl, ale injekce?
„Děláš si ze mě srandu, že jo?“
„Ony nejedí,“ trval na svém kluk, „takže musí dostat výživu nitrožilně. Jinak zemřou. Taky potřebují čerstvý vzduch, aby trochu ožily.“
„A ven!“ zařval Omar. „Zůstanou tam, kde jsou! Je jim tam dobře.“
„Tak jim alespoň nezhasínejte!“
„Vypadni!“
Omar po klukově návštěvě kašlal ještě velice dlouho, ale ty injekce mu nakonec stejně koupil. Co měl taky dělat? Omar ochotně obchodoval s čímkoliv, z čeho cítil peníze, ale potíž byla v tom, že o zvířatech nevěděl vůbec nic. Ty zatracený opice doopravdy nežraly a zákazník odložil schůzku na neurčito. Nemohl si dovolit, aby mu do tý doby chcíply. Ale ve sklepě zůstaly! To zase jo!