Poslední cestovatelská kniha Kterak jsme žehrali… Knihy

V edici Kterak jsme žehrali, strádali a drkotali žízeň už vyšly tři dvojdíly s našimi zápisky z cest. Poslední z nich - ten úplně nejvíc nejzajímavější - zatím není dopsaný, přestože se na to chystáme už několik let. Pokud uvidíme, že by si tuto knihu kromě našich blízkých rád přečetl i někdo další, bude to pro nás velkou motivací v práci. To už by nám naše čest nedovolila, nedokončit knihu, kterou si od nás předem někdo koupil...

Na základě předchozích knih si troufáme odhadnout, že ta nová bude mít celkově 120-160 stran a budou v ní kromě textu také fotky a mapky. Opět ji vydáme s měkkou i s tvrdou vazbou - v odměnách si tedy vyberte, kterou chcete.

Knihy našich cestovatelských dobrodružství jsme začali psát v roce 2015 pro naše babičky, rodiče a další příbuzné, aby si takto mohli o našich zážitcích udělat alespoň částečný obrázek. Nikdy jsme nepsali knihy pro zisk a ani tato nová nebude výjimkou - základní částka pokryje pouze výrobní náklady. Pokud nám někdo přispěje nad rámec základní ceny, zaplatíme tím právě několik kusů pro naše blízké, které jsme dřív platili z vlastní kapsy.

Proč a jak jsme vůbec knížky začali psát, přibližuje předmluva k prvnímu dílu: Kdysi přišel někdo s nápadem vydat naše zážitky z cest jako knížku vlastním nákladem. Sepsané je máme, stačilo by to jen trochu upravit, udělat korektury a podobně a bylo by to. Cena by ani nebyla nějak závratná a víme o spoustě lidí, kteří by si to rádi přečetli. Všichni jsme pokývali hlavami, že je to jako dobrý nápad, ale kdo by na takovou věc měl zrovna teď čas? Možná někdy později, až budeme mít po maturitě, po zkouškách, po státnicích či až budeme v důchodu. Nakonec se nám ale nechtělo tak dlouho čekat, a tak jsme využili příležitosti, že se Ondra rozhodl oženit se, a knížku mu udělali jako svatební dar. Naše zápisky vznikaly krátce poté, co se zmíněné události odehrály, a zachycují autentické vzpomínky účastníků. Odložili jsme stranou uměleckou licenci a chuť dovyprávět příběhy tak, jak sice nedopadly, ale bylo by to vtipnější. Nechtěli jsme ani přepsat celou knížku do jednotného stylu – nechali jsme jednotlivé kapitoly tak, jak jsme je sepsali tehdy, když jsme byli o sedm let mladší, životem méně zkušení a možná stylisticky méně šikovní. Sami jsme byli občas překvapení, co že jsme to tam tehdy napsali. Zjistili jsme také, že lidské vzpomínky jsou věc ošemetná a že lidská mysl je schopná považovat za vlastní vzpomínku příběh přečtený v knížce. Proto se hodí mít v knížce sepsané to, co jsme opravdu zažili.

Proč dvojdíly? To je jednoduché: Protože by jinak byly naše knížky příliš tenké, nebo bychom museli hutný děj "zředit" méně zajímavými příhodami. Píšeme tedy vždy dva díly do jedné knížky, a to tak, aby spolu nějak souvisely. První dva díly Španělské putování a Expedice Hardangervidda pojednávají o výpravách, kde jsme si zkoušeli většinu cestovatelských dovedností a hodně jsme jezdili stopem. V dalších dvou dílech K vrcholům Skandinávie a Deštivým Skotskem jsme taky stopovali, ale obě tyto výpravy měly společné hlavně špatné počasí (takže pro čtenáře jistě zábavné, pro nás v tu dobu trochu míň). V 6. díle Roadtrip Makedonie a v 7. díle Izraelem rychle a zběsile jsme k cestování taky nejvíc využívali auta, ale sami jsme je i řídili. No a poslední dva díly - 5. díl Velká vlaková výprava a 8. díl Až na sám konec Ruska (číslování je chronologické, vydávání knížek nikoliv) - jsou specifické tím, že jsme v nich cestovali především po železnici.

A co tedy v nové knížce bude?

Velká vlaková výprava: V roce 2013 jsme se rozhodli strávit část léta objevováním krás naší vlasti z okénka vlaku. Vypadalo to na pohodovou dovolenou plnou flákání se a čtení knížek, s občasnou zastávkou u kulturních památek a železničích kuriozit. V jaký dobrodužný úprk mezi městy a horami se to vlivem našeho ambiciózního plánování nakonec zvrtlo, si budete moci přečíst v chystaném 5.díle.

Až na sám konec Ruska: O tři roky později jsme si pak splnili dětský sen podívat se na nejdelší železnici na světě. Přidali se k nám i kamarádi, pro které všechny naše dřívější dovolené byly synonymem strádání (počkat...?). Projíždět s dobrou partou na železném oři nekonečnou ruskou krajinou a občas vystoupit a dát si boršč, koho by to nelákalo? O tom, jestli na nás Rusové byli hodní nebo zlí, jestli jsme potkali medvěda a jestli jsme s sebou měli na Sibiři dostatek oblečení se dočtete v chystaném 8. díle.

Pár krátkých ukázek z posledního dílu Až na sám konec Ruska si můžete přečíst hned teď:

Pik Porošisty je vrchol někde poblíž Bajkalu, ze kterého jsou prý krásné výhledy na Bajkal a je to nádhera a rozhodně stojí za to ho zdolat. Nebo možná z něho Bajkal ani není vidět, to se neví. Ale tam prostě musíte být. Jakub o Piku Porošisty přečetl nějaký článek na internetu, a na základě toho jsme se rozhodli, že tam půjdeme, když už budeme mít u Bajkalu těch několik dní volna. Když jsme se k Piku Porošisty blížili, zjistili jsme, že opravdu všechno, co o něm máme, je ten jeden článek z internetu, nevíme skoro nic a nikdo z Irkutsku ani z okolí Bajkalu o takové hoře nikdy neslyšel. Ale nedalo se nic dělat, chtěli jsme na hory.

---------------------------------------------

Diskuze o tom, co udělat s 200 rubly nalezenými na zemi u buddhistického chrámu:

Katka: No já nevím, když oni tady mají ten zvyk nechávat na zemi peníze za nějakým účelem.

Jakub: No a my zase máme zvyk, že když vidíme na zemi peníze, tak je zvednem.

---------------------------------------------

Rusko je zemí, kde je všechno balšoje, tedy velké. Čtyři z deseti nejdelších řek na světě se nacházejí v Rusku. A jsou opravdu obrovské. Dokonce natolik, že když jsme přes nějakou řeku jeli, tak člověk, který seděl na horní palandě, ještě stihl seskočit a řeku spatřit. A jaká je tedy ruská krajina? Kromě nekonečných rovin jsme viděli i skalní věže a nádherné výhledy z nich, louky posypané fialovými květy, oceán v mlžném oparu, a jezero Bajkal, kde, jak řekla Danka: “…je to hezký. Skoro jak na Slezské Hartě.”

---------------------------------------------

Želé: Mě by zajímalo: Je gró téhle výpravy to, co budeme dělat, nebo ty porady o tom?

---------------------------------------------

Mrkněte taky na tento blog - během cesty po Transsibiřské magistrále jsme na něj dávali různé aktuální zajímavosti či hlášky.

Tento dvojdíl bude stoprocentně poslední ze série Kterak jsme žehrali, strádali a drkotali žízeň. Nepropásněte tedy jedinou možnost, jak jej získat!

#konecstradani