PŘÍBĚHY SRÁČE + O(BYČEJNÝ) ŽIVOT Knihy

O čem jsou mé knihy "Příběhy sráče" a "O(byčejný) ŽIVOT"?

Mé sbírky jsou prostě (opravdu) o životě. O strastech a slastech s ním spojených. O věcech, které jsem na vlastní kůži prožil - drogy, sex, deprese, alkohol... Ano, nejsou to témata vždy veselá, ale i právě ta jsou našeho života součástí a je důležité na ně upozornit, ne je jen přehlížet či je zlehčovat. Byť právě o to ve svých povídkách snažím - brát je s nadsázkou. Spousta mých čtenářů se často v některé z povídek najde.  "Sakra, moje slova!", "Jako bych četl své myšlenky vytištěné na papíře!", píší mi poté... Mohl bych pokračovat donekonečna.

Obě dvě knihy zařadil pražský bloger Petr Václavek mezi 10 nejlepších knih, které v roce 2015 přečetl. Největší pocty se mi dostalo od Městské knihovny v Praze, jež mne díky nim a jejich obsahu loni zařadila mezi devět pozoruhodných autorů, kteří představují tvář nejsoučasnější české prózy a poezie. I to je jistou známkou kvality těchto sbírek.

Deník "sráče" s duší Bukowského

V roce 2013 jsem začal psát Příběhy sráče. Byl jsem prolezlý všemožným bordelem z dřívějšího braní drog, nadměrné konzumace alkoholu a depresí, kvůli kterým jsem v roce 2011 skončil v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Potřeboval jsem tehdy vše, co jsem prožil a prožíval, dostat na papír.  Podařilo se. Za šestnáct dnů jsem napsal dvacet autobiografických povídek. O tom všem, co jsem na začátku tohoto odstavce zmínil.

Kniha - co se týče vzhledu - vypadá poněkud zvláštně. Amatérské formátování. Každá mezera jinak široká. Béžový papír, kterému nevadí, když na něj při čtení dopadne kapka vína či čehokoliv tvrdého. Ten papír už je alkoholem stejně nasáknutý díky obsahu textu. Pár pravopisných chyb. Občas chybí čárka, občas něco přebývá. Výsledek toho, že jsem tuto knihu psal opilý a následně ji opravoval ještě opilejší. Možná i díky tomu všemu je knížka v městských knihovnách uložena v sekci "česká undergroundová próza". A já jsem díky ní (a hlavně jejímu obsahu) svými čtenáři přezdíván "český Bukowski". Byť já sám si to o sobě samozřejmě nemyslím... :)

 

 

Odkaz na sbírku:

http://www.databazeknih.cz/knihy/pribehy-srace-170180

 

 

 

Kniha, která nikdy neměla vzniknout

Tou je sbírka povídek O(byčejný) ŽIVOT, která na "Sráče" navazuje. Přesto se však od něj liší v jedné věci - je daleko méně depresivní a tématicky různorodější. Už to není jen o pití alkoholu či braní drog a sexu se ženami (i když...:-)?). Tato kniha je má srdcovka. Tedy... každá z mých čtyř knih je pro mě samozřejmě (něčím) výjimečná. Avšak "Oživot", jak knize říkám, byl napsán pár měsíců poté, co mi umřela máma (rok 2014). Pohřeb měla dva dny před mými 29. narozeninami. Byla to má největší fanynka a jen díky ní jsem coby autor tam, kde jsem...

Tehdy jsem byl ztracený. Snažil jsem se utopit žal, smutek, deprese, pocit bezmoci... v dalších hektolitrech alkoholu. Začal jsem opět kouřit a brát drogy. Dosáhl jsem nového bodu sebedestrukce, jímž jsem trpěl už při psaní Sráče, ikdyž jsem věděl, že mi to nijak nepomůže. Tělo dostávalo tím vším pořádně zabrat a také mi to vracelo. Stala se ze mě troska.

Jednoho dne mi kamarád navrhl: "Jsi spisovatel, vole," říkal tehdy, "tak se z toho vypiš. Třeba Ti to pomůže." Zkusil jsem to. První den jsem napsal krátkou povídku. Další den dvě. Šlo to. Šlo to tak dobře, že jsem za dvanáct dnů napsal dvaadvacet povídek. Rozhodl jsem se, že sbírku vydám. A že bude věnována mé mámě. A proč O(byčejný) ŽIVOT? Když si odmyslíte závorku, dostanete název O ŽIVOT. Tzn. že svůj obyčejný život často prožívám právě o život. A ač je tato sbírka úspěšná, byl bych nespočetněkrát raději, kdyby neexistovala. Tedy... kdyby neexistoval důvod, kvůli němuž jsem ji napsal.

Zaujmou-li vás v odkazu ta úžasná hodnocení a komentáře, které mě hladí na duši, motivují a působí mi nekonečné záchvěvy radosti, je možné, že z nich vyčtete, jak se čtenáři při čtení Oživota nesmírně bavili. Aniž by si uvědomili či tušili, že byla tato sbírka psána ve velkých bolestech, smutku a depresích.

 

 

Odkaz na sbírku:

http://www.databazeknih.cz/knihy/o-bycejny-zivot-228954

 

 

 

Několik vybraných komentářů od čtenářů Příběhů sráče a "Oživota" (Databazeknih.cz):

"Z obou knížek se jednoho dne stane kult!" (čtenář Daniel.F)

"Knížka je, dle mého názoru, naprosto dokonalá. Málokterý z (nejen současných) autorů ve mně dokáže při čtení jeho knihy probudit snad všechny emoce, kterých je lidské tělo schopné." (čtenářka nejdy)

"Pro milovnici Bukowského jsou Příběhy sráče klasa!" (čtenářka miawallacova)

"Jedna z nejzajímavějších nových českých knížek, co jsem za poslední dobu četla." (čtenářka iveta83)

"Přiznám se, že české autory moc nečtu, ale tahle knížka je fakt pecka!" (čtenář lukas.fojtu)

"Je to takový český Bukowski a já se u jeho povídek královsky bavil! (čtenář orson)

K čemu budou použity vybrané peníze?

Důvodem, proč jsem se rozhodl přihlásit se na "startovač", je rapidně se zvyšující zájem nejen o mou osobu coby autora (tedy o pořádání mých autorských čtení), ale hlavně o mé knihy. A to jak o Sráče, tak i o Oživot. Se zvyšujícím se zájmem samozřejmě roste i počet kupců. A se zvyšujícím se počtem kupců mi "na skladě" ubývá kusů určených k prodeji. Proto budu rád za jakoukoliv finanční podporu, aby mohlo mé nakladatelství vytvořit další dotisk obou sbírek, které by se tak dostaly do podvědomí dalších čtenářů po celé republice.

Bude-li vytyčený finanční cíl splněn a následně i překročen, poputuje veškerá částka "vybraná navíc" na konto nedalekého olomouckého kojeneckého ústavu.

Závěrem uctivé poděkování za podporu

Předem děkuji všem, kteří si přečetli obsah tohoto textu a dostali se až na jeho konec. A samozřejmě předem děkuji všem, kteří jsou ochotni mi finančně pomoci, nesmírně si toho budu považovat. A jelikož je první týden za námi a vybralo se prozatím krásných šest tisíc, nedalo mi to, abych nepoděkoval i "veřejně" formou videa... :)

https://www.youtube.com/watch?v=Y26x7cpV_DQ&feature=youtu.be

(Omluvte, prosím, sníženou kvalitu záznamu, porucha není na Vašem přijímači, nýbrž v autorově hlavě...:-)...)

Všem přeji krásně prožité léto,

s úctou

Jaroslav Irovský