Projekt Alfa 2 - Na útěku Knihy

Upgrade 26.7.2017

1. Milník

Odměn a dárků není nikdy dost, a tak, podaří-li se nám nasbírat 85 000 korun, přibude ke každému balíčku několik tématických samolepek! 

______________________________________________________________________________________

 Mám tři cíle.

1. Zůstat naživu

2. Nenechat se chytit

3. Zničit Guntega a jeho program

Nejsem si jistá, co z toho bude nejtěžší.

 

Vždycky jsem si myslela, že můj život je perfektní. Alespoň do okamžiku, než jsem zjistila, že ho jeden člověk zmršil ještě dřív, než jsem se narodila. Když v sedmnácti zjistíte, že vaše DNA je z části dílem vědců, dokáže vám to zkazit náladu. A to hodně. Zvlášť když kvůli tomu pravděpodobně zemřete. Než jsem se s tím dokázala smířit, dostala jsem se do rukou člověka, který to všechno způsobil, a příjemné seznámení to zrovna nebylo. Teď se mi však podařilo utéct. A jsem připravená mu znepříjemnit život, jak nejvíc to jen půjde. Budu s tím však potřebovat pomoct...

 

Laylin život se změnil ze dne na den. Už není tou samou bezstarostnou a naivní holkou, co dřív. Musela se naučit, jak bojovat a přežít. Teď má v plánu se pomstít a zničit Guntega a jeho výzkumný program, aby ji už nikdy neohrožoval a ona se mohla vrátit ke svému životu. Ví, že není jediná z řady alfa, komu se podařilo přežít. Klíč, který by se v nich mohl ukrývat, a jenž by mohl Guntegovi poskytnout neporazitelnou armádu, se mu nikdy nesmí dostat do rukou, a tak je odhodlaná najít ostatní dřív než on.

 

Projekt Alfa - Na útěku je druhým dílem série. První díl V pasti vyšel 25.4.2016 u nakladatelství Fragment.

 Informace

Formát - brožovaná, lepená; 135x203 mm

Datum vydání - únor 2018 (předpokládaný termín)

Žánr - sci-fi, young adult

Počet stran - 250 - 260 (přesný počet stran bude záležet na zpracování textu v knize)

Nakladatelství - Fragment

 

Odměny:

Originální záložka, magnet, placka, zrcátko

Záložka: asi 8 cm dlouhá kovová záložka do knih, abyste už nikdy nezapomněli, kde jste skončili!

Magnet: průměr 56 mm, na ledničku, na topení, na futra, kamkoli, kde bude potřeba!

Placka: průměr 56 mm, protože mít batoh plný odznaků a placek je retro a cool.

Zrcátko: průměr 56 mm, nikdy nevíš, kdy se bude hodit, abys mohl/a nahlédnout za roh, zda tam nestojí hlídač, nebo se nenápadně podíval/a přes rameno, zda tě někdo nesleduje!

Jsem alfa!

Z patnácti alf, které se dostaly z Guntegova programu zbyly ještě čtyři, o kterých v příběhu není zatím ani zmínka. Teď můžeš rozhodnout o jejich osudu. Podle tvého přání vytvořím povídku (či novelu) o jednom z nich. Jediná podmínka je, že vybrané alfě v povídce musí být mezi 11 až 18 lety. Zbytek je na tobě. Bude to holka nebo kluk? Bude se děj odehrávat v Americe, Africe nebo u nás na dvorku? Jaké bude mít schopnosti? Co se v povídce stane? Zemře? Jak? Chceš, aby vypadal/a jako ty? Proč ne?

Takto vytvořenou povídku dostaneš na mail v PDF formátu do konce února 2018. Ber prosím na vědomí, že i tento minipříběh spadá pod autorská práva. Bude-li to možné, vyjdou všechny čtyři povídky v tištěné nebo alespoň v elektronické podobě. Nezapomeň do poznámky při platbě odměny napsat svůj mail, abychom se mohli na všem domluvit!

Knihy

Veškeré poštovné je již započítáno v cenách odměn.

 

O mně

Narodila jsem se 22.3.1992 v Jičíně a už od mala mě děda vedl k vyprávění příběhů a ke knihám, i když sám v té době asi ještě netušil, jak moc velký význam to pro mě bude do budoucna mít. V první třídě jsem se stala hrdým vlastníkem kartičky, která mi umožňovala přístup do naší knihovny, kterou jsem neopomněla navštívit při žádné cestě ze školy. Školní prvňáčkovskou aktovku jsem musela brzy vyměnit za odolnější batoh, ve kterém knihy zabíraly 90 % jeho objemu. Zbytek byla svačina.

Když jsem zrovna nebrouzdala očima mezi řádky, ztvárňovaly jsme s kamarádkou amatérským hereckým uměním různé příběhy po lesích a loukách okolo naší vesničky. Ani deštivé počasí nás nedokázalo zastavit. Třebaže jsem nikdy nevydržela psát deník (nejdelší zápis trval tři dny!), rozhodla jsem se tyto dětské hry zapsat, abych si je mohla kdykoli připomenout. A tak se z nevinné dětské hry stala záliba a později posedlost. ;-)

 

K čemu bude využita nasbíraná částka?

1) Na podporu vydání knihy Projekt Alfa - Na útěku

2) Na vytvoření všech odměn

3) Na poštovné

 

Ukázka

„Laylo? Laylo! Prosím prober se!“

Ten hlas se ke mně dostal přes všechen odpor mého mozku ho přijmout. Zaskřípala jsem zuby a zavrčela jako podrážděný medvěd. Bolelo mě snad všechno od hlavy až po palce na nohou. Neochotně jsem otevřela oči a zamžourala v šeru na obličej přede mnou. Kate se tvářila vyděšeně, ale kromě obří boule na čele a roztrženého rtu vypadala v pořádku.

„Jsi celá?“ zeptala jsem se chraplavým hlasem. V puse jsem měla podivnou chuť. Jakoby cosi sladkého a slaného zároveň.

„Jsem,“ vypískla přiškrceným hlasem a rukou se váhavě dotkla mé tváře. „Ale… ale ty…“

„To nic,“ pokusila jsem se ji uklidnit a ušklíbnout se, ale spíš jsem ji ještě víc vyděsila. „Neumřu na to.“

Kate mi pomohla posadit se, sundala si mikinu a začala mi s ní utírat obličej. Na červené látce zůstávaly velké mokré rudé skvrny.

„Připomínáš mi Georgii,“ zamumlala jsem napůl nepřítomně. Musela jsem se asi hodně praštit do hlavy. Potom jsem však její ruku odhodlaně stiskla a odtáhla od svého obličeje.

„Budu v pořádku,“ řekla jsem sebevědomě. „Musíme se ale dostat na Třicátou druhou ulici. Je tam podzemní parkoviště. Mám tam motorku.“

„Potřebuješ do nemocnice,“ namítla starostlivě.

„Nevěděli by co se mnou. Lék je u mé motorky. Musíme tam. A zbavit se Serova.“

„Dobře,“ přikývla nejistě a pomohla mi na nohy. Napůl jsem se o ni opřela a zaposlouchala se do okolních zvuků. Venku bylo pěkné pozdvižení. Lidé křičeli, někde houkala siréna a troubilo auto. Doufala jsem, že se při našem manévru nezranil nevinný člověk.

„Potřebuju, abys použila svoje schopnosti,“ obrátila jsem se ke Kate. „V okamžiku, kdy se otevřou dveře, musíš vyskočit ven a utíkat odsud jak nejrychleji můžeš. Sejdeme se na Třicáté druhé.“

„Ale-“

„Věř mi. Poradím si. Vím, jak s těmi lidmi bojovat,“ řekla jsem pevně a pustila se jí, přičemž jsem ji popostrčila k bočním dveřím, které jsme teď měly nad hlavou, jak celá dodávka zůstala ležet na boku.

Naposledy se na mě podívala, ale moc času na námitky nedostala. V okamžiku, kdy se dveře s trhnutím otevřely, se přikrčila, vyskočila vysoko do vzduchu a zmizela mi z dohledu.

„Chyťte tu holku!“ zařval něčí hlas vztekle. Ušklíbla jsem se a ustoupila co nejdál od otvoru. Kdo jiný by si pro mě měl dojít než Serov? Seskočil dovnitř s připravenou zbraní a tváří rudou vzteky.

„Řekni mi, proč bych tě neměl na místě zastřelit!“ zaječel nepříčetně, zatlačil mě do kouta a přitiskl mi zbraň k čelu. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se vůbec nebála. Ve skutečnosti jsem si nebyla jistá, jak dlouho se ještě udržím na nohou. A nebylo to jen fyzickým vyčerpáním.

„Chyběla bych ti,“ řekla jsem chvějícím se slabým, přesto výsměšným, hlasem.

„To určitě,“ zasyčel podrážděně, chytl mě za rameno a postrčil ke dveřím. „Vylez ven. Jestli se o něco ještě pokusíš, střelím tě do nohy. Uvidíme, jak ti potom půjde utíkat.“

Dva muži, kteří klečeli na převrácené dodávce, mě vytáhli ven a Serov šel hned za mnou. Rychle jsem se rozhlédla, ale než jsem stihla cokoliv naplánovat, ucítila jsem dotek zbraně v zádech.

„Drž se u mě,“ zasyčel mi do ucha Serov a postrčil mě k okraji.

„Jste všichni v pořádku?“ ozval se pod námi čísi starostlivý hlas. Překvapeně jsem pohlédla na mladého muže, který se odpojil od davu přihlížejících a přispěchal nám na pomoc.

„Jak se to vezme,“ zamumlala jsem. Serov mi sevřel varovně paži. Měla jsem pocit, jako kdyby mi ji skřípl do želez, kterými se lovila zvěř.

„Záchranka i policie je už na cestě. Pojď, pomůžu ti,“ usmál se laskavě a natáhl ke mně ruku. Musela jsem uznat, že měl odvahu. Zachoval se zcela duchapřítomně, a třebaže jsem zrovna musela vypadat hrozně, snažil se na sobě nedat nic znát.

„Není třeba,“ vyštěkl na něho Serov, až sebou muž překvapeně trhl. Serovovi poskoci seskočili z auta jako první a odstrčili ho na stranu.

„Dělej, slez dolu,“ poručil mi a postrčil mě k okraji, přičemž na okamžik ukryl svou zbraň, aby ji přihlížející dav nemohl vidět.

V tu chvíli jsem se mu vytrhla a vrhla se vpřed. Přeskočila jsem zbylé dva muže a dopadla na asfalt. Nohy mě však neunesly a já klesla na všechny čtyři. Než jsem se stihla vzpamatovat, objevili se vedle mě a každý z nich mě chytl z jedné strany za paži.

„Hele, co to děláte?“ zeptal se jich mladý muž, který nám předtím chtěl pomoct, když viděl, že se s nimi snažím bojovat. Ne že by mi to v tomhle stavu šlo.

„To tě nemusí zajímat,“ řekl Serov chladně, vytáhl zbraň a udeřil ho pažbou do spánku. Muž se bez hlesu zhroutil k zemi. Z davu se ozvaly překvapené a vyděšené výkřiky a lidé se dali na útěk.

„Vypadneme odsud,“ zavelel Serov a zamířil k autu stojícímu kousek od potlučené dodávky a modrého osobního auta, které to do nás muselo nejspíš naprat. Vzepřela jsem se nohama o chodník, ale jeho gorily mě táhly dál za ním. A pak se stalo něco, co jsem naprosto nečekala.

Přímo před Serovem přistála Kate a přetáhla ho po hlavě kovovou trubkou, až se zapotácel, a musel se opřít o zeď jednoho domu. Muži, kteří mě drželi, si mě v tu chvíli přestali všímat a vrhli se na ni.

Měla jsem co dělat, když jsem náhle ztratila oporu, ale aspoň jsem měla dost duchapřítomnosti a odklopýtala od Serova, který si levou rukou mnul hlavu a skřípal zuby. Pravačkou se stále opíral o stěnu.

Vzchopila jsem se a celou vahou svého těla jsem do něho vrazila, takže obličejem potkal zeď přímo před sebou a spolu se mnou se zhroutil k zemi. Hrábla jsem po zbrani, kterou mi předtím sebral a vypáčila mu ji z prstů dřív, než se stihl vzpamatovat. Někde blízko jsem zaslechla policejní sirény.

„Ne tak rychle,“ zasyčel, když jsem se od něho pokusila odplazit. Jeho pravačka mi přistála pod bradou, až jsem se převrátila a zády dopadla na chodník. Spíš instinktivně než vědomě, jsem pozvedla zbraň a vystřelila.

Serov, který se v tu chvíli pokusil vstát, sebou trhl a vytřeštil oči. Překvapeně se dotkl levého boku a já si všimla, že na jeho ruce ulpěla krev.

Projela mnou vlna ledové hrůzy a ruka s pistolí se mi roztřásla. Já ho střelila! Doopravdy jsem vystřelila proti člověku. Přes všechen svůj trénink na základně jsem na nic takového nebyla připravená. Zmocnila se mě panika a najednou jsem nevěděla, co si počít.

„Laylo!“ pronikl ke mně výkřik Kate. Probrala jsem se z transu a začala se škrábat na nohy. Serov se natáhl a pokusil se mě chytit, ale na něco takového byl příliš slabý.

Klopýtavě jsem se rozběhla k jeho mužům, kteří se snažili udržet vzpouzející se Kate, a znovu jsem vystřelila. Tentokrát však pouze do vzduchu.

„Ruce pryč!“ vyštěkla jsem, když jsem si získala jejich pozornost. Oba dva ji váhavě pustili a s rukama pozvednutýma do vzduchu odstoupili.

Kate se rozběhla ke mně a stiskla mi paži tak pevně, až jsem měla pocit, že mi ji chce utrhnout.

„Jdeme,“ řekla jsem tlumeně a začala couvat, přičemž jsem střídavě hlídala ty dva i Serova, který si tiskl ránu a vztekle na mě zahlížel.

 

Komentáře:

Lenka se rozhodla nejít s proudem a píše příběhy, které vás zvednou ze židle, ale nepojednávají o všudypřítomné lásce. Skvělá zpráva pro všechny, kteří se rádi zaměří na akční děj a dají přednost přátelství před láskou. Série Projekt Alfa je young adultka pro odvážlivce, kteří rádi nebezpečí a nebojí se s hlavními hrdiny prožít i drsné rvačky. (Ivona Šabíková, recenzentka serveru Podpora českých autorů)

Pecka, kterou neodložíte, dokud nedočtete. Layla má svůj osobitý humor, který nemusí sednout všem, ale já bych si ji bez jejích hlášek ani nedokázala představit. Celý příběh je svižný a energický, čte se jedním dechem. (Džej)

Ještě více akce, ještě více napětí. Děj je velmi strhující a nedovolí vám se odlepit, dokud se nedostanete na konec. Pokud se vám líbil již první díl, tak tento je ještě lepší. (Riky)

 

Za sebe i za nebohé duše, které roky musely poslouchat moje nekončící monology o psaní a knihách, děkuji!