Psychiatrické maximum Knihy

Peníze nad rámec sbírky budou využity k propagaci knihy. Pokud tedy chcete, aby se o ní dozvědělo větší množství lidí, neváhejte si vybrat svoji odměnu.

Po šesti letech přichází Jindřich Jašík s novou knihou. Od vydání té první s názvem Cesta ze schizofrenie se intenzivně věnoval prohlubování svých znalostí v tématu duševního zdraví. Pracoval nebo stále pracuje jako:

• Peer konzultant a člen multidisciplinárního týmu 👥
• Regionální specialista a lektor destigmatizace v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) 🏥
• Člen Rady Jihomoravského kraje pro oblast duševního zdraví 🌍
• Člen expertní skupiny Ministerstva zdravotnictví 🏛️
• Účastník mnoha odborných konferencí 📚
• Absolvent akreditovaného ročního výcviku Otevřený dialog s Markem Hopfenbeckem 🎓
• Lektor a facilitátor přístupu Otevřeného dialogu ve spolku Narativ

Zejména však vedl tisíce hodin rozhovorů s lidmi, kteří se přímo potýkají s psychickými problémy. Díky tomu dnes v sobě kombinuje jedinečnou perspektivu osobní zkušenosti, odborných znalostí i poznatků z přímé práce. Více o jeho příběhu se můžete dozvědět také v dokumentu České televize - Cesta z pasti.

Jeho nová kniha s názvem Psychiatrické maximum, aneb, co v psychiatrickém minimu nenajdete, je rozdělena do dvou hlavních částí:

• První část se zaměřuje na otázky, které během posledních let autor dostával nejčastěji. Okruhy těchto otázek se týkají diagnostiky, medikace, snižování medikace, zvládání krize, zaměstnání, stigmatizace, jak mluvit s člověkem v psychóze a dalších. Jedná se o osobitou a poctivou reflexi mnoha palčivých témat psychiatrie. V této části naleznete mnoho praktických informací. 📖
• Druhá část snaží motivovat čtenáře k práci na sobě, protože právě ji autor považuje za klíč ke zlepšení duševního zdraví. Nejedná se o text specificky určený lidem s psychickými potížemi. Tato část se snaží být podnětnou pro všechny. Je psaná formou úvah nad důležitými životními otázkami. Nesnaží se být návodem, ale zdrojem k zamyšlení a inspiraci. 💡

Jindřich Jašík se hlásí k myšlence, že symptomy takzvaných psychiatrických nemocí jsou často spíše těžko srozumitelné, avšak smysluplné reakce na těžké životní události. Tam, kde je třeba kvalitní psychoterapie se lidem dostává psychofarmak. Ty poskytují úlevu, v některých případech zachraňují životy, ale současně mají velké množství nežádoucích účinků, o kterých se příliš nemluví. A především nedokáží psychické potíže vyléčit, pouze potlačit jejich projevy. Z toho důvodu je nutné jejich dlouhodobé užívání. Sám autor by dodnes byl s největší pravděpodobností pacientem na psychiatrické medikaci, kdyby zůstal v péči odborníků. Proto se domnívá, že přehodnocení některých psychiatrických dogmat je nevyhnutelným předpokladem pro efektivní podporu lidí s psychickými potížemi. Jak to ostatně již dlouhá léta dokazuje například přístup Otevřeného dialogu.

Podporou této sbírky přispějete nejen k vydání knihy, ale také k rozproudění dialogu na důležitá témata, kterým se obor psychiatrie zatím zdárně vyhýbá. Jak často jste například slyšeli o syndromu z vysazení psychofarmak? 📚 Současně pomůžete posílit hlas lidí stigmatizovaných za svoji psychiatrickou minulost. 

Jak můžete pomoci? 🤝

• Finančně: Bez peněz to nevyjde! Zvolte si odměnu a buďte v tom se mnou. 💰

• Sdílením: Pomozte nám rozšířit povědomí o sbírce sdílením na sociálních sítích a mezi přáteli. 📢

Teď je ten pravý čas vyjádřit svoji podporu. 💪

Nejde "jen" o vydání knihy. Jde o podpoření celkové činnosti autora a šíření důležitých změn. 🌍

Vaše příspěvky pomohou pokrýt náklady na vydání knihy, která bude vydána jako paperback ve standardní knižní velikosti s rozsahem cca 112 stran. Přesný počet určí až sazba. První náklad vyjde v rozsahu 500 kusů. V případě úspěšného projektu Vám bude kniha doručena nejpozději do 8.5.2025. Jedná se sice o svátek symbolizující osvobození a ten den pošta nefunguje, ale tou dobou už bude u Vás doma. Do další distribuce bude uvolněna nejdříve 5.6.2025, takže pokud si knihu chcete přečíst, neváhejte si jí pořídit už nyní.

Za Vaši podporu vážně moc děkuji a vážím si jí! Díky moc. 🌟

---

 

A přejdeme k ukázce z první části knihy.

 

Ukázka z druhé části.

Otázka pochybností

Pochybnosti nás běžně odrazují od našich cílů. Často se kvůli nim ani nevydáme pořádně na cestu a už nám ji rozmluví. Jenže jak se říká, že cesta je cíl, tak možná je to naopak a cíl je cesta. Pokud se stane naším cílem jít správnou cestou, tak můžeme tu krosnu plnou pochybností odložit, protože nám přestane záležet na tom, jestli dojdeme do cíle. Cíl ve smyslu nějakého vzdáleného úspěchu přestane existovat. Díky tomu pak můžeme věnovat svoji energii čemukoli budeme chtít bez obav, že nám to nakonec k ničemu nebude. Ono nám to k něčemu bude hned, protože kdykoli to budeme dělat, budeme v cíli.

Schopnost pochybností odradit nás od našich přání vidím právě v tom, že nám berou jistotu jejich dosažení. Tu samozřejmě nemáme nikdy, takže pokud je naším přáním dosažení konkrétního cíle, snadno nás pochybnosti přemohou. Přitom nelze vyloučit ani možnost, že bychom jich dosáhli. Pochybnostem stačí v nás vyvolat dojem, že jdeme do rizika, jelikož dosažení cíle je nejisté a hrozí nám zbytečná ztráta několika let života. Je však vůbec možné, aby čas investovaný do plnění našich přání byl zbytečný? O kolik hodnotnější je čas ztracený v práci, pokud nás nebaví?

To, čemu věnujeme svůj čas je naše cesta. Veškerý svůj život trávíme na cestě. Když máme štěstí, tak občas projdeme i nějakým cílem, ale hned za ním opět pokračuje dlouhá cesta k dalšímu. Možná je lepší jít správnou cestou a nepotkat cíl než opačně. Ve chvíli, kdy se soustředíme zejména na cestu, nikoli na cíl, nemají pochybnosti téměř žádnou moc. Cesta je přítomnost. Není schovaná za devatero horami a devatero řekami jako cíl, o kterém pochybnosti řeknou, že tam možná ani není a i kdyby, tak ho stejně nenajdeme. Jestliže se například rádi touláme po horách, tak v nich nepotřebujeme najít poklad, aby chození po hřebenech nebyla ztráta času.

Spíše než odpověď na otázku, zda dosáhnu cíle se sám sebe ptám, jestli mě dává smysl to, co právě teď dělám. Samozřejmě nemám žádnou záruku, že kniha nebude naprostý propadák, ale to je vedlejší. V této chvíli žiju svůj sen. Píši knihu s nadějí i vírou, že v ní někdo nalezne inspiraci na své vlastní cestě k duševnímu zdraví. To mě dává smysl bez ohledu na výsledek. I kdybych cíle nedosáhl, tak co lepšího bych měl na práci? Sledování televize? Diskuse na Facebooku? Absolutně nemám pocit, že i kdyby kniha nakonec nevyšla, tak jsem promarnil nějaký čas tím, že jsem se rozhodnul jít naproti svému snu. Z toho důvodu mě žádné pochybnosti nemůžou od psaní této knihy odradit. To platí stále, i když už se jednou knihu vydat nepodařilo. Vím, že vyjde až bude ten správný čas.

Pochybovat jistě můžeme také o svých schopnostech. Můžeme například chtít oslovit nějakou dívku, ale ona by nás určitě nechtěla, protože má na lepšího. Chceme nějakou práci, ale tam určitě hledají někoho kvalitnějšího a tak dál. Znovu se trochu vracíme k vrabci v hrsti. Jestliže o tu dívku, ani o tu práci vůbec nezačneme usilovat, eliminujeme tím riziko potenciálního neúspěchu. Co by však optikou této myšlenky znamenalo úspěch? Nepokoušet se o nic, co není jisté? Hrdinou by v takovém případě byl hasič, který nechá shořet stodolu, protože neví, jestli by ji zvládnul uhasit.

Vše, co vnímáme jako neúspěch nám přináší nepříjemné pocity. Proč však považujeme za neúspěch odmítnutí a nikoli to, když se vzdáme bez boje? Proč se cítíme sklesle, že nás ta holka odmítla, když můžeme mít pocit vítězství sami nad sebou, protože jsme se překonali a šli jí oslovit? To není nějaká hloupá slovní říčka. Proč nepovažujeme za úspěch, že jsme se o něco pokusili, i když to nedopadne podle představ? Není přeci možné vyhrát závod, ve kterém nepřijdeme na start. Současně není ostuda, když nevyhrajeme každý závod, kterého se zúčastníme....