Proč se rouháme a co uděláme se ziskem?
Do cíle je ještě daleko, tak nezapomínejte sdílet! Jsme za polovinou času, na účtu už máme krásných 53 % a začínáme být poněkud nervózní a to, že je to v této fázi kampaně normální, nás zatím moc neuklidňuje. Dostali jsme dvě otázky, tak je teď pro vás zodpovíme.
Dnes si totiž můžeme, ba přímo musíme povědět o jednom svátku, který nás sice v brzké době nečeká, ale za to je pro spoustu lidí pořádně kontroverzní.
Je to Mezinárodní den rouhání / Blasphemy day, který se koná 30. září připomíná právo kritizovat náboženství a boj proti zákonům trestajícím rouhání. Datum bylo zvoleno tak, aby odpovídalo publikování karkatur Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten 30. září 2005.
Do novinek jsme jej zařadili jako reakci na nedávné rozhodnutí Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Citujeme z článku iDnes.cz: Označila Mohameda za pedofila, soud dal nakonec za pravdu věřícím
Žena měla podle soudu během jedné z přednášek pronést, že Mohamed to rád „dělal“ s dětmi a dotázat se přítomných, jestli jim takové chování nepřijde divné. „Šestapadesátiletý muž a šestiletá dívka. Jak byste to chtěli nazvat, pokud ne pedofilie?,“ ptala se posluchačů.
Na základě udání byla žena několikrát vyslýchána policií, nakonec se její případ dostal až k rakouskému soudu. Ten později rozhodl, že se dopustila znevažování náboženství a uložil ji pokutu ve výši 480 eur (12,5 tisíce korun). Také ostatní rakouské soudy rozhodnutí podpořily.
Tento rozsudek můžeme oprávněně prohlásit za tragický a průlomový. Soud ve Štrasburku totiž rozhodoval podle zákona trestajícího rouhání. Takové zákony nemají v dnešní době, natož v Evropě co dělat.
Církve ani náboženství nemají lidská práva. Náboženské názory jsou pouze názory a proto je přímo žádoucí je podrobovat kritice.
V tento den si připomínáme všechny, kteří byli či stále jsou za domnělé či skutečné rouhání pronásledováni, trestáni a vražděni.
Od Salmana Rushdieho, přes Sanala Edamaruku, Ayaan Hirsi Ali, Raífa Badawího, Ahmada Al-Shamriho, po Thea van Gogha, Dr. Narendu Dabholkara, redaktory časopisu Charlie Hebdo, Niloye Neela, Ananty Bidžoje Dase a další.
Je tragické, že lidé ve 21 století mají představu, že objekt jejich víry má nějaké speciální právo nebýt urážen a ještě horší je, když tuto představu nějak přejímají zákony. Proto také v Dublinské deklaraci z 5. června 2011, přijaté na Světovém ateistickém kongresu (a kterou si ateistické organizace vytkly jako souhrn toho, čeho chtějí v mezinárodní společnosti dosáhnout) stojí:
Svoboda slova by měla být omezena pouze nutností respektovat práva a svobody druhých. „Právo nebýt uražen“ by nemělo v právním systému existovat. Všechny zákony proti rouhání, ať už explicitní či implicitní, by měly být zrušeny a neměly by být uplatňovány.
Tím se dostáváme k druhé otázce:
Co uděláme se ziskem z kalendáře?
Popravdě, projekt není nastavený tak, aby generoval nějaký zisk, jeho hlavním účelem je šíření sekulárního povědomí. Navíc jsou kreslené a malované kalendáře obecně poměrně drahé právě kvůli nákladům na ilustrátory. Pokud by se nám přesto opravdu nějaký zisk z něj podařilo vygenerovat, tak bychom jej dali na podporu kampaně Mezinárodní humanistické a etické unie na ochranu humanistů v ohrožení života.