ŠESTERO kniha hororových příběhů Knihy

Bát se jednou? Málo. Bát se dvakrát - taky málo!

Bát se rovnou šestkrát! To chce pořádnou odvahu!

 

O knize ŠESTERO hororových příběhů

Kniha Šestero obsahuje šest hororových povídek od 6 různých autorů. Každá povídka se odehrává na jiném místě s odlišnými a jedinečnými postavami. V knize najdete příběhy, kde o zvrácené opuštěné nebo plně funkční psychiatrické léčebny není nouze. Místa kde legendy jsou jen zapomenutá pravda, která se dere napovrch. Kde voodoo panenky tahají za nitky života a šílenství je normou.

 "Ona ví. Ona se probudí a pomsta nás pak nemine. Všechny nás zahubí." 

HRABĚNČINA KREV Vlasta Braunová

 

"V lese Aokigahara byla nalezena mladá dívka neznámé totožnosti, pravděpodobně Evro-panka, přibližného věku 20-25 let. Dívka trpí celkovou amnézií a ztrátou řeči."

 AOKIGAHARA Norbert Hasse

 

"Vždycky měly rády, když mohly někoho vyděsit. A když to mohlo být k smrti,

líbilo se jim to ještě víc."

 TAJEMSTVÍ Šarlota Kšírová

 

"Tak dlouho se skrýval před světem. A je to vůbec sen? Jenže i vrazi čtou noviny.

A teď se chce zbavit svého jediného svědka."

VE STÍNU NOCI Jana Mrkosová

  

"Mám pocit, že tehdy jsme zapálily náš dům a upálily tátu,” zazněl jí za zády nenucený a

nepřirozeně hluboký dívčí hlas."

DVOJČATA Matouš Malý

 

"V následujících minutách se po dlouhé chodbě ozýval kulhavý krok a šustění doktorova pláště. Pak nebylo slyšet nic."

ALICE WHITEMOOROVÁ Natálie Tlustošová

 

P.S.: A aby jsme se do té temnoty neubírali zase nějak nezdravě moc, tak zde máte pro odlehčení nějaké ty PARAMETRY pro představu, co za knihu Vás čeká.

 

Vazba V4 - brožované vydání, lesklá obálka.

Formát A5.

Kniha má 130 stran, bez ilustrací. - To proto aby vaše fantazie mohla pracovat na plné obrátky! :)

 

KDO JSME A JAK TO VŠE VZNIKLO

Zdravíme Vás,

tady umělecká skupina Vlašarma Norjana. Pokud vás tyto krátinké citáty z našich příběhů zaujaly, můžeme vám s jistotou říct, že s naší knihou chvilku ,,nemám co dělat” rozhodně nezažijete. Budete totiž číst. A to je podle nás jeden z nej zážitků. Díky čtení, člověk objeví tolik světů, rozmanitých pocitů, tolik lidských životů a snů. A to nás všechny na čtení baví nejvíc. To objevování něčeho, co by jsme nikdy nezažili (Ikdyž nikdy nevíte, co se může stát že). Naším velkým snem bylo poznat i tu druhou stranu mince, co to vlastně všechno obnáší pyšnit se tím bájným titulem ,,spisovatel” ?

Scházeli jsme se jednou týdně, každé středeční odpoledne. 135 minut plných smíchu, diskuzí a nářků proč tam nemůžeme zrovna tuhle část nechat. Byly to dobré časy, které jsme strávili v sále Základní umělecké školy Františka Drdly ve Žďáře nad Sázavou v rámci Literárně- dramatického oboru, kde naším velikým motorem a “popoháněčem” byla naše paní učitelka MgA. Jana Mifková.

Nemůžeme se sice považovat za Krále v hororovém žánru, Stephen je přeci jenom jeden. Ale stejně tak jsou na světě jen jednou Vlastička Braunová (15), Bert Hasse (15), Šája Kšírová (14), Maty Malý (16), Janča Mrkosová (14) a Naty Tlustošová (17).

My všichni jsme se v září 2016 rozhodli, že napíšeme knihu. A taky jsme si všichni v prosinci roku 2017 ten sen splnili a taky si pořádně oddychli. (Žertík)

Nebyla to věc snadná, prvně jsme se popasovávali s jednotlivými náměty na naše povídky, potom s každotýdenním odevzdáváním kapitol a také tak s každotýdením opravováním kapitol.

A nakonec, když už byla většina příběhů dotažených do finální podoby, přišly korektury, návrhy obálky a sazba textů do formátu, který z nich vytvoří celiství útvar - knihu. Knihu o které celý tento náš start-up je. Knihu, kterou napsalo 6 mladých lidí a tím si plní sen. Kniha Šestero.

(Tak tohkle jsme my na flér trhu u našeho hororovějšího stánku, kde nad námi napřahuje svoje křídla naše paní učitelka.)

  

NA CO VYBÍRÁME

A teď přichází ta část, kdy se pokorně obracíme pro pomoc na Vás.

Nemáme totiž ještě vyhráno, schází nám část financí na dopokrytí nákladů prvního tisku.

Také potřebujeme finance k realizaci cesty naší knihy do světa - všelijakých zákoutí naší krásné země České. Prostřednictvím autorských čtení. V tomto případě finance využijeme na dopravu a pronájmy prostor.

A jelikož jsme nestihli do prvního vydání přidat ilustrace (kromě portrétů autorů a paní učitelky na konci knihy), moc rádi bychom nechali vytisknout "vydání druhé"  s originálními autorskými ilustracemi.

 

(Tady křtíme Šestero nejmenovaným nápojem, křest se konal 21.2.2018 a měli jsme zde i autorské čtení.)

 

OCHUTNÁVKA Z KNIHY

Uvař si kávu, čaj nebo nalej víno a nech se unášet příběhy. 

 

Vlasta Braunová, HRABĚNČINA KREV

1. ukázka

"Martha to provedla jedné noci, když hraběnka tvrdě spala. Došla si do zbrojnice pro meč, poté se o půlnoci vkradla do hraběnčiny ložnice a usekla té nebožačce hlavu. Nakonec zabalila ostatky do zkrvaveného prostě- radla a shodila je do moře. A to měl být konec všeho trá- pení. Jenomže tak jednoduché to být nemělo. Marthu za- čalo zanedlouho trápit svědomí. Nikdo ji sice nepodezří- val, všichni byli totiž rádi, že bláznivá hraběnka odešla z jejich životů, ale ona začala vídat strašlivé věci. Nemohla spát, nemohla si odpočinout, protože když na chvíli zavřela oči, objevila se před ní hraběnka s očima v sloup, celá od krve a pořád jen opakovala: ‚Zaplatíš!‘"

2. ukázka

"Zdá se mi sen: běžím po cestě, kterou jsme jely ten den k chatě. Je pozdě v noci. Cítím se neuvěřitelně šťastná. Lehám si do trávy a dívám se na hvězdy. Ta chvíle je magická – trvá jen chvíli, snad minutu – a je 20 pryč. Zničí ji výkřik, Bellin výkřik. Zprudka se posadím. Hledím přímo na naši chatku v dálce. Je v plamenech. Rozběhnu se. Běžím jako o život. „Pomoc!“ křičí Bella. Nějaká postava vyskočí oknem ven – Bella. Běžím pořád k ní, chci na ni zavolat, pomoct jí, ale z úst mi nevyjde ani hláska. Běžím, ale nepohybuju se kupředu. S hrůzou se dívám na Bellu, jak se rozkašle a zhroutí se na zem. Najednou mě zamrazí. Lucy zůstala uvnitř, uvědomuju si. Jako odpověď se mi v hlavě ozve hlubokým ledovým ženským hlasem: „Neboj se o Bellu. Už brzy půjde za sestrou,“ a se smíchem zase odezní. A já se propadám do tmy…"

 

Norbert Hasse, AOKIGAHARA

1. ukázka

"Měla jsem v hlavě totální prázdno a vůbec nic mě nenapadalo. Nevěděla jsem, co budeme dělat. Stefany za- čala mít hysterický výraz v obličeji a mně bylo jasné, že se od ní ničeho nedočkám. Je to prostě na mně. Pokud tady nechceme všichni umřít, budeme muset něco vymyslet. Měla jsem ty nejhorší představy o tom, co se může všechno stát. Vzala jsem Stefaninu hlavu do svých rukou, podívala se jí hluboko do očí a klidným hlasem jí řekla: „Bude to dobrý, já nás odsud dostanu, věř mi. Vě- říš mi? No tak, věříš mi?“ Stefany kývla hlavou a bylo vidět, že se trochu uklidnila. Popadla jsem bágly, co jsme měly s sebou, a začala v nich hledat baterku. Ta teď byla to nejdůležitější."

2. ukázka

"Zpráva z Japonského tisku: „V lese Aokigahara byla nalezena mladá dívka neznámé totožnosti, pravdě- podobně Evropanka, přibližného věku 20-25 let. Dívka trpí celkovou amnézií a ztrátou řeči. Toho času je léčena na neurologické klinice v Narusawě. Lékaři se zatím marně snaží zjistit její totožnost a také zatím prohrávají boj s obnovením její paměti a řeči.“

 

Šarlota Kšírová, TAJEMSTVÍ

1. ukázka

"Vždycky měly rády, když mohly někoho děsit. A když to mohlo být k smrti, líbilo se jim to ještě víc. To byl taky z části důvod, proč je sem dali. Když byly menší, rády totiž dě- laly lidem věci, které jsou tak trochu nelidské. Proto se jich všichni tak báli."

2. ukázka

„Říká se, že když tahle léčebna vyhořela, zůstaly tady duše lidí, které nikdo nezachránil. Na které prý zapomněli. Byly to zvláštní případy. Nikdo se o ně moc nestaral, ani když byl normální provoz, natož při požáru, kdy se každý sna- žil zachránit hlavně sebe. Říká se, že jejich duše tu měly napácháno tolik škod, že si musí svoje vysvobození zasloužit. Někdo musí jejich těla najít a pohřbít je. Potom budou moci odejít.“

 

Matouš Malý, DVOJČATA

1. ukázka

„Tak co se stalo?“ přešla do křiku. „Co? Tak co se stalo?“ teď začala vřískat. Pořád bez odpovědi. Ani se nepohnuly. Zničeně dosedla zpátky na židli (ani si neuvě- domila, že vstala). Třásla se vztekem. Stejně tady jen ztrácí čas. Hned teď půjde za Jacksonem a vyřídí si to s ním. Jestli tohle měl být vtip, poslat ji sem, tak byl pěkně špatný. Pořád silně rozrušená se zvedla a měla se k odchodu. Měla ruku na klice, když ji nějaký šestý smysl donutil chvíli zaváhat, počkat. „Mám pocit, že tehdy jsme zapálily náš dům a upá- lily tátu,“ zazněl jí za zády nenucený a nepřirozeně hluboký dívčí hlas."

2. ukázka

„Co bude teď?“ zeptala se slabým hlasem Mary. Anna se nadechla k sarkastické odpovědi, ale nikdy ji nevypustila z úst. „Teď dá tvoje sestra ruce nad hlavu. Potom se uvidí,“ řekla udýchaná Kate, která právě rozrazila kostelní dveře. Mířila na Annu svou pistolí. Když si všimla těla i pohozené panenky za Annou, zahoupal se jí žaludek a roztřásly ruce. Tohle nesmí pokazit. Jednoduše si to nemůže dovolit."

 

Jana Mrkosová, VE STÍNU NOCI

1. ukázka

"Vzpomínka na dobu, kdy kvůli nedostatku důkazů utekl trestu. A pak na ten krásný pocit, když se procházel nočním městem a věděl, že může pokračovat, až na něj lidé zapomenou. V nejtemnějším místě v parku se posadil na lavičku. Položil si hlavu do dlaní a pozoroval místo, které si vybral."

2. ukázka

"Zaslechla za sebou šepot. Nyní se jí naskytly dvě možnosti. Buď vyskočí z okna a uteče, nebo se otočí. První možnost se jí líbila víc, neboť má pokoj v prvním patře a na zahradě mají trampolínu, která je postavená tak, že by na ni mohla doskočit. Ale je to moc riskantní. A třeba za ní stojí bratr a dělá si z ní legraci. Opatrně se otočila a vyjekla. Ta postava z listů stála přímo před ní. Jen už nebyla z listů, ale byla celá bílá. Annie zvedla hlavu. Poznala v ní tu zavražděnou dívku. Zase. Její mastné vlasy jí padaly přes bledý obličej a ona po Annie vztáhla ruku. Stejně jako včera."

 

Natálie Tlustošová, ALICE WHITEMOOROVÁ

1.ukázka

„Jo, fakt jsem udělala jen tohle…,“ Alice trochu posmutněla. Na tu věc s kocourem nevzpomínala ráda. Navíc jí to nepřipadalo jako nějaká maličkost. „Aha. Já myslela, že jsou tu všichni tak na stejno.“ „Jako jak, na stejno?“ „No víš, přece jako na stejno,“ při téhle větě Jiana ztišila hlas, skoro šeptala. „Cože?“ „Že každý, kdo tu je, někoho zabil. Jako člověka.“

2. ukázka

"Alice se ještě jednou zadívala na Oakliovské sanatorium. Byla fascinovaná. Zvenku ten dům vypadal celkem mile. Kdyby šla okolo na procházce, ani by netušila, co se tam může všechno dít. Co se tam dělo a děje."