Stolní kalendář ,,LADĚNÍ RUSIC 1948-89" pro rok 2016 Ostatní

Jásot pionýrů v prvomájových průvodech, zpěv budovatelských písní a častušek, troubení trabantů a také bučení krav z JZD Rusice... Co je to za podivné zvuky nesoucí se na vlnách času? Musí se to jen trochu vyladit a hned je všechno jasné: Výtvarník Václav Roháč si už podruhé nasadil ladovské brýle a ohlédl se do časů socialistického Československa. Vznikly tak originální obrázky pro stolní kalendář Ladění Rusic.

 

Vážení milovníci legrace, života a historie, drazí dárci, podporovatelé a také mecenáši,

než začnu s představením nového kalendáře Ladění Rusic 1948-89, musím poděkovat všem, kdo dali šanci tomu předchozímu, a vlastně tak i iniciovali vznik dalšího, tentokrát stolního.

 

Před dvěma lety jsem na tomto místě předvedl nástěnný kalendář s veselými obrázky, ohlížejícími se do dob ne tak dávno minulých, a díky zájmu veřejnosti se povedlo projekt dotáhnout do úspěšného konce.

Obrázky absolvovaly výstavu a vzbudily také zájem novinářů. 

Některé z čánků najdete na mých stránkách. http://rohacv.wix.com/rohacv

 

 

 

 

 

 

 

Následně vznikl kalendář, který po celý rok 2014 visel na stěnách v úřadech i v domácnostech a dostal se také do zahraničí.

 

Těšily mě reakce lidí, kteří mi sdělovali, že se jim obrázky líbí, a nějakou dobu jsem měl téma Ladění Rusic za uzavřené.

Jenže rok se překulil a já začal čelit dotazům, kdy vyjde pokračování. Doneslo se mi také, že skalní fandové namísto toho, aby si pořídili nový kalendář s roztomilými pejsky či kočičkami, obnaženými krasavicemi, recepty televizních kuchtíků a jiných hvězdiček bulváru, raději stále dokola obracejí listy toho mého, už vysloužilého, a že se tak svým způsobem zasekli v čase. Navíc mi mnozí lidé posílali náměty a nápady na pokračování a musím přiznat že tu a tam i připomínky. Týkaly se především politického podtextu obrázků, které se vypořádávaly s dobou socialismu, byť viděnou odlehčenou optikou.

 

A byly to především tyto výtky, co mne donutilo přemýšlet. V duchu jsem se do Rusic vrátil, a tak začaly vznikat nové kresby, některé pouze žánrové, jiné humorné, ale i ty laděné politicky, neboť politika, ať chceme, či nechceme, je nedílnou součástí doby a ovlivňuje naše životní příběhy.

 

Předkládám Vám tedy nový, výjímečný a exkluzivní stolní kalendář 2016, a v něm 54 kreseb přinášejících výjevy z fiktivní vesnice Rusice z let 1948 až 1989.

 

A teď ještě něco asi méně zajímavého, přesto však nedílného – představení autora:

 

Jmenuji se Václav Roháč a snažím se uživit jako výtvarník. Věnuji se ilustrování dětských knih a tvorbě pro děti. V poslední době často pracuji pro Národní muzeum, kde mé kresby využívají k ilustrování historických témat ve vzdělávacích programech pro školy. Dětské oči jsou ty nejupřímnější na světě, a pokud se těm nejmenším pozorovatelů mé obrázky líbí, je to pro mě odměna z nejcennějších.

 

Barevnou skladbu, kterou u práce pro Národní muzeum používám, konturování a způsob zpracování kresby jsem přenesl i do nového kalendáře.

 

Opět jsem se zamyslel, co by asi zachytil pan Josef Lada, pokud by prožil své aktivní roky v časech socialismu a normalizace.

Obdivuji Ladovy Hrusice a rád se do nich ve své fantazii uchyluji. A tam také vznikl jejich pandán – reálným socialismem, ruskou okupací i normalizací zdevastované Rusice, v nichž kromě chalup a kostelní věže ční k obloze také panelové bytovky s televizními anténami nahrazujícími spojnici k nebesům.

 

Rusice jsou větší vesnice, spíše městečko obklopené lesy a hornatou krajinou, plné příběhů, roztodivných postaviček, zvířátek a transparentů vyvěšených na otlučených fasádách.

 

Dobře vím, že čtyřicetiletí které tímhle způsobem mapuji, nebylo pokaždé dobou, na kterou by se vzpomínalo jen a jen v dobrém. Ale také nezapomínám že každý obrázek z kalendáře bude po celý týden zdobit Váš stůl, a proto jsem se snažil, aby ohlédnutí do minulosti byla pohodová a co nejlaskavější.

 

Vždyť i čas obrušuje hrany a v paměti zůstávají i momenty, nad nimiž se dnes spíš už jen pousmějeme. Třeba vzpomínce, jak jsme nakupovali v pojízdné prodejně, pochodovali v lampionovém průvodu, nacvičovali na spartakiádu nebo stáli ve frontě na Rubikovu kostku.

 

V prvním kalendáři jsem si s pokorou a úctou k dílu pana Josefa Lady „nasazoval jeho brýle“ a nechal se inspirovat ladovským rukopisem. Mistra samozřejmě ctím i v pokračování svého cyklu a také ho na obrázcích porůznu cituji, což ostatně může být zajímavá hra po pozorovatele. Mohou se nejen pobavit barvitým dějem, zavzpomínat si, ale také si osvěžit známé ladovské motivy a vyhledávat jejich variace.

 

A nesmím zapomenout zmínit, že důležité místo na obrázcích zaujímají auta a jiné dopravní prostředky z oněch nedávných časů. Věřím, že mnozí z Vás si rádi připomenou takové rarity, jako byl Oltcit, Robur, „erkupéčko“, Moskvič, „hadrák“, Simson nebo Jawa Bizon. Těchto ,,veteránů" najdete v kalendáři téměř sedmdesát.

 

Komu jsem obrázky ukázal, tomu se líbily. Každý hned chtěl vědět, jestli se může těšit na nový kalendář.

 

A tak teď už zbývá jen ta „maličkost“, kvůli které se na Vás obracím. Pokud můj projekt podpoříte, může nový vyjímečný kalendář ozdobit i Váš pracovní stůl. Potom bude stačit zatoulat se očima a můžete alespoň v duchu opustit kancelář a vstoupit do dějů z časů, které možná sami pamatujete, nebo alespoň Vaši rodiče či prarodiče, a které vzpomínky na dětství či mládí, ať Vaše vlastní či zprostředkované, tak trochu přikrášlily. No neříkejte, že to není ideální způsob relaxace, když Vás třeba namíchne šéf!