Václav Kovář na mistrovství Evropy Ostatní

Mým cílem je umístit se na stupních vítězů v celkovém pořadí Mistrovství Evropy motokrosu EMX 2T

Kdo jsem?

Jsem třiadvacetiletý kluk z jižních Čech, který se rozhodl věnovat motokrosu na 101%.

Co mám za sebou?

Od malička jsem byl to nejšťastnější děcko, který mělo všechno, co potřebovalo ke štěstí, a to od šesti let sedět na motorce a držet plnej plyn.

A troufnu si tvrdit, že mi to celkem šlo, protože když jsem zrovna nebyl zlámanej jako paragraf, tak za mnou byly vidět výsledky. Povedlo se mi dvakrát vyhrát titul juniorského mistra Evropy, několikrát jsem se dostal do první pětky mistrovství světa juniorů a třikrát jsem se stal domácím juniorským šampionem.

Moji juniorskou kariéru jsem v roce 2015 korunoval zlámanou páteří a urvanými kolenními vazy. Vypadalo to, že bude následovat velká tlustá čára a nástup do tátovy zámečnické dílny ke svářečce. Zjistil jsem však dvě podstatné věci, a to že jsem úplně levej na ruce a hlavně miluju motokros.

Zaplaťpánbůh se nám povedlo dohodnout na spolupráci s rakouským Cofain racing teamem a začal jsem se připravovat na restart kariéry. Sezóna 2016 klepala na dveře a já jsem se cítil připravený jako nikdy předtím. Měl jsem pocit, že je to poslední šance a chtěl jsem vyhrát úplně všechno, cítil jsem obrovskou motivaci, kterou moje dvacetiletá hlava nebyla schopna kontrolovat. Takže jsem si preventivně týden před prvním závodem sezony při tréninku zlomil nohu. Po osmi týdnech rekonvalescence jsem byl zase na začátku, jen s tím rozdílem, že všechny šampionáty byly už dávno rozjeté a šance na dobrý celkový výsledek už pro mě byla tak maximálně na Fechtl cupu v Horní Dolní. I přes zranění a s absolutní dekoncentrací se mi povedlo dostat párkrát na stupně vítězů v Mistrovství republiky a přes obrovskou bodovou ztrátu z úvodu sezony jsem obsadil sedmou příčku v celkovém hodnocení šampionátu.

V roce 2017 jsem jel v českém mistráku za brněnský HT Group racing team, kde se mi dařilo držet na předních příčkách. Objel jsem pár závodů německého ADAC a rakouského mistrovství, kde se mi povedlo udělat několik dobrých výsledků.

Rok 2018 byl zlomový. V loňském roce se mi povedlo pro team HT group získat titul druhého vicemistra České republiky v nejprestižnější kategorii MX1.

Dokázal jsem se dostat do národního týmu, se kterým jsem vyrazil na motokros národů do amerického Red Bud, kde se nám povedlo mezi absolutní světovou špičkou získat pro Českou republiku šestnáctou příčku. 

A s mým soukromým teamem se mi povedlo objet kompletní šampionát Mistrovství Evropy EMX 300, ve kterém jsem i přes opravdu polní zázemí a na motocyklu, který rozhodně nedisponoval výkonem továrních speciálů, získal při mé premiérové účasti páté místo v celkovém hodnocení, s čímž rozhodně nejsem spokojený, a proto vlastně píšu tyto řádky.

https://www.youtube.com/watch?v=i1JECpxXfh8&t=23s

Proč startovač?

Bohužel náš sport není zrovna nejsledovanější, což znamená, že sehnat silné partnery na Mistrovství Evropy v motokrosu je podstatně obtížnější, než je sehnat na některý z mainstreemových sportů. Navíc je účast na těchto závodech natolik finančně náročná, že i přes velkou podporu od mých sponzorů stále nemám jistotu kvalitního zázemí, zaručujícího hladký průběh celé sezony.

Velmi nákladná je jak samotná příprava, tak doprava na závody po celé Evropě, startovné a taky spotřeba materiálu při samotných závodech. Asi tři čtvrtiny nákladů mám pokryté od sponzorů, kterým chci tímto moc poděkovat, ale nemalá část mi stále chybí.

Proto jsem se rozhodl zkusit kampaň tady na Startovači. Doufám, že najdu dostatek podporovatelů, kteří mi pomohou zabojovat o co nejlepší výsledek. Připravil jsem si pro vás celou řadu odměn, které vám budou celý život připomínat, že jste mi kdysi pomohli ke splnění mého velkého snu. Já sám se velmi těším na odměny jako camp a trénink, prostě ty, na kterých se potkáme osobně. Všechny odměny můžete najít vpravo od tohoto textu.

Kdyby vám cokoliv nebylo jasné, nebo jste se mě chtěli na něco zeptat, tak mne neváhejte kontaktovat.

 

Co je motokros?

Motokros je úžasný individuální sport, který patří mezi absolutně nejnáročnější disciplíny na povrchu této planety.
Jste na motorce, která váží 100 kg a disponuje výkonem rodinného vozu. Musíte ovládat motocykl na stále se měnícím povrchu, v každém novém kole je něco jinak, drážky se prohlubují, díry jsou větší, koleje jsou delší…
Na startu je vedle vás dalších 39 jezdců, kteří jedou všemi směry a rozhodně chtějí být v první zatáčce dříve než vy.

Vaše srdeční aktivita je extrémně vysoká, jedete 35 minut při tepové frekvenci 180-220 tepů za minutu, při tom uděláte asi 600 dřepů, 500 kliků a další tisíce pohybů, které raději nemají název. Zkuste si jenom spočítat, kolikrát se jezdec postaví a zase posadí za jedno kolo. Třicetkrát? Čtyřicetkrát? Jede se 17 až 20 kol.
Musíte mít obrovskou sílu, ale být zároveň co nejlehčí, musíte mít prvotřídní stabilitu, být perfektně koordinovaný a vyrovnaný. Většinu času vidíte rozmazaně, občas jedete na prázdném kole, brzdy, spojka, řazení, správné načasování… Motokros není týmový sport, kde by vás někdo vystřídal, tady je to jen a jen na vás.

Pokaždé když přehodíte nohu přes motorku, musíte být stoprocentně soustředěný, jdete závodit a každé kolo skáčete třicetimetrové skoky. Jako jezdec trénujete celý rok, a pokaždé když sednete na motorku, tak doufáte, že vám osud bude přát a tento sport budete opouštět na svých nohách. Snažíte se myslet pozitivně, ale vždycky víte, že se to může stát. Každý jezdec nad tím přemýšlí, každý bojuje s tímto démonem ve svojí hlavě.

Závodíte každý víkend od března do října, závody se konají po celém světě, někdy se po závodech dostanete domů za dva dny, vyperete si, znovu zabalíte a jedete dál. Jindy se domů nedostanete třeba měsíc, potom si připadáte jako komediant, který stejně jako vy na jaře vytáhne svou maringotku a vyrazí na obvyklý okruh poutí a slavností.Rodiče obětovali téměř všechny své finance, strávili se mnou půl života v obytňáku. Všechna volná odpoledne prožili v blátě na trati, a večery v garáži při výměně oleje. Díky mojí úžasné mámě se mi povedlo skloubit školu a trénink tak, že jsem nakonec úspěšně odmaturoval na strojní průmyslovce.

Motokros je jako droga! Začal jsem s ním jenom pro zábavu a teď s ním nedokážu skončit. I když se mi občas nedaří, občas se nám nepodaří nastavit motorku, někdy mi nejdou starty, někdy špatně řadím, jindy mám úplně ztvrdlé ruce, vždy se v hlavě vrátím do toho momentu, kdy jsem byl jenom já, můj táta, malá motorka a zatravněná trať, abych mohl dál dělat to co tolik miluju, a to v čem chci být nejlepší.

I přesto, že jsem tomuhle sportu obětoval všechen svůj čas, mám pocit, že můj život je desetkrát lepší, než měl být.

Mohl jsem hrát fotbal, hokej, nebo dělat jakýkoliv jiný sport, ale já chtěl jezdit na motorce.

 

Trénink

 

 

Zde si můžete prohlédnou některé vaše odměny. 

Samolepka

Odznak

 

Přivěšek

Triko 

Malá vlajka

Velká vlajka

Helma

Klobouk