POSELSTVÍ LÁSKY A UČENÍ VINCENCE LESNÉHO

Dokumentární film o indologovi, akademiku ČSAV, řediteli Orientálního ústavu v Praze, zakladateli česko-indického přátelství, orientalistovi, badateli, filozofu, pedagogovi a publicistovi, příteli bengálského básníka Rabíndranátha Thákura,

prof. Vincenci Lesném z Vysočiny

(1882 – 1953)

 Režie:

Oliver Malina Morgenstern

Autoři námětu:

Gabriela Střeláková-Kopcová

PhDr. Karel Vala

Společnost Otokara Březiny – Jaroměřice nad Rokytnou

Dokument vznikne jazykových mutacích  - pro účast na zahraničních festivalech anglická verze, pro uvedení v Indii hindská a pravděpodobně i bengálská verze.

premiéra v kině: duben 2024, o odvysílání předběžně projevila zájem Česká televize

Žánr dokumentu

Volíme žánr portrétu s přesahem do žánru společenského dokumentu, protože téma v sobě nese obraz česko (dříve československo) – indických vztahů. V určité konstelaci by mohl žánr společenského dokumentu převážit nad portrétem kulturní osobnosti.

Hlavní cíle

Vyzdvihnout osobnost dnes již u nás trochu pozapomenutého myslitele, jehož akční rádius zasáhl nemalou část světa, a to v době, kdy cestování do Indie nebylo ani běžné, ani pohodlné. Seznámit s jeho činností co nejširší okruh diváků u nás i v zahraničí. Pomoci opět posílit česko-indické vztahy, znovu přiblížit dva kulturně vzdálené světy.

 Realizační principy

Pracovat budeme záběrovou metodou bez využívání inscenačních nebo jiných ilustrativních postupů. Ke spolupráci vyzveme autentické dědice a spolutvůrce tradice, stejně tak oslovíme přímé potomky V. Lesného a v zahraničí potomky jeho přátel a partnerů v Indii. To si samozřejmě vyžádá rozsáhlý výzkum materiálů, terénů – lokalit i kontaktování řady osob. Bez obhlídky a základní orientace v situaci v Indii není realizace takového projektu možná. Proto je rozpočet poněkud vyšší.

Výsledný tvar by měl být více múzický a expresivní než didaktický, neboť usilujeme především o vyjádření duchovní spřízněnosti dvou kulturně – politických entit, které jsou geopoliticky vzdálené, avšak mají společného více, než si lidé v běžném běhu dnešního života uvědomují.

O AUTORECH:

GABRIELA STŘELÁKOVÁ KOPCOVÁ

Vystudovala knihovnictví, od roku 1990 členka Obce spisovatelům také členka Společnosti Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.

 Publikovat začala v roce 1975, většinou povídky v různých časopisech. První kniha povídek Člověk rodu ženského“ vyšla v roce 1983, následovaly další povídky „A co tvůj mobil?“ Píše také pohádky pro děti. Dosud vyšlo: Pohádky z hájovny, Pohádky ze statku, Pohádky z tajemného lesa, Paní pohádka, Pohádky s velkými písmeny a Pohádky z rozkvetlé louky. S rakouskou spisovatelkou Margarete Lassi spolupracovala na dvojjazyčné knize „Zahrada plná pohádek“. Autorsky se podílela na sborníku „Po stopách Vincence Lesného“ a na nedávno vydané knize „Březinova cesta“, mapující stezku nazvanou podle básníka Otokara Březiny.

Mimo literaturu se zabývá výtvarnou činností. Koláže vystavuje od roku 2003 jak u nás, tak v zahraničí. 

G. Kopcová: Přátelství, 80x80 cm.  Tato koláž může být Vaše - prohlédněte si odměny.

PhDr. KAREL VALA

Vystudoval komparativní lingvistiku na FF UJEP (nyní MU), zakončil prací „Slovesná tvorba J. Váchala“. Vyučoval 35 let češtinu a angličtinu na SŠ (GOB -SOŠ v Telči, na VOŠ (obor cestovní ruch, Jihlava) a na VŠ (PF Jihočeské univerzity, Polytechnická univerzita v Jihlavě) až do předčasného důchodu (2016). V roce 1992 získal titul PhDr. Absolvoval několik studijních pobytů ((Dánsko, Anglie, USA).

Od VŠ studia píše, interpretuje a překládá poezii (z AJ, posledních pět let i ze srbštiny). Publikoval v Literárním měsíčníku, Kmenia a neoficiálním Kostěji nesmrtelném pod pseudonymy. Vydal bibliografii „Kniha HAIKU“ (2006), k tisku připraven bibliografický překlad knihy „Moudrost Východu“. FF Univerzity K. Velikého v Nisi vydala skripta „Třináct moderních srbských básníků česky“ (2019). Uspořádal několik literárních večerů k poctě duchovní podpoře básníka J. Kuběny a četná poetická čtení z tvorby českých a světových básníků.  

MgA. OLIVER MALINA MORGENSTERN

kameraman, scénárista, režisér

absolvent FAMU, katedra dokumentárního filmu (prof. Olga Sommerová, prof. Jan Špáta)

člen ARAS – Asociace, režisérů, scénáristů a dramaturgů

držitel 3. odboje v boji proti nesvobodě

Autor celé řady dokumentárních filmů, krátkých i celovečerních. Výběr z posledních let: „Rok bez Magora“, „Bohumil Hrabal – Takže se stalo, že“, „Za Werichem na Kampu“, „Za Seifertem na Žižkov“, série „Bojovníci a vlastenci“ (3 vysoce ceněné celovečerní filmy).

https://www.csfd.cz/tvurce/50549-oliver-malina-morgenstern/prehled/

Akademik Vincenc Lesný

3. 4. 1882 - 9. 4. 1953

Jeden z našich nejvýznamnějších indologů, průkopník studia novoindických jazyků a zakladatel jejich systematické výuky u nás, se zasloužil také o rozvoj československo-indického přátelství. Narodil se 3. dubna 1882 v Komárovicích na Moravě. Po maturitě na vyšším gymnáziu v Jindřichově Hradci v r. 1902 přijal z existenčních důvodů místo ve válečném námořnictvu, ale již v prosinci 1903 se zapsal na Karlovu univerzitu, kde se věnoval studiu klasické filologie a sanskrtu.

V této době se začal zabývat také indologií a íránistikou, které studoval u prof. Zubatého na Karlově univerzitě v Praze a na německé univerzitě u prof. Winternitze. Po skončení studií a získání doktorátu filozofie v roce 1907 nastoupil jako suplující učitel na gymnáziu v Křemencově ulici. Od července 1909 působil jako provizorní učitel na gymnáziu na Smíchově.

Vědomosti v oboru indologie a novoindických jazyků si mohl rozšířit během studijní dovolené v Oxfordu a Bonnu, kde strávil školní rok 1909/1910. Po návratu se oženil s dcerou univerzitního profesora Arnošta Krause. V této době byl také jmenován řádným učitelem gymnázia v Mladé Boleslavi, následujícího roku získal definitivu a obdržel titul středoškolského profesora. Od školního roku 1912/1913 působil již opět na gymnáziu na Smíchově, kde setrval až do roku 1924.

U prof. Zubatého se Vincenc Lesný roku 1918 habilitoval v oboru klasické filologie a staroindické filologie prací Vývojový stupeň nářečí prákrtských v dramatech Bhásových a určení Bhāsovy doby. V letech 1922-1923 podnikl Lesný svou první studijní cestu do Indie. Po návratu byl roku 1924 jmenován mimořádným profesorem indické filologie. Léta 1927-1928 strávil opět v Indii, kde mimo jiné přednášel na Thákurově škole v Šántiniketanu. Ze svých cest pak čerpal do prací určených pro poučení širší veřejnosti, jak ukazuje především jeho obsáhlá kniha Indie a Indové ‑ Pouť staletími.           

Prof. Vincenc Lesný se svým přítelem významným bengálským básníkem a  myslitelem dvacátého století, laureátem Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranáthem Thákurem

Roku 1930 byl jmenován řádným profesorem indické filologie na Karlově univerzitě, na níž poté působil až do své smrti. Do okruhu jeho vědeckého zájmu patřil nejen sanskrt a avestský jazyk, nýbrž také středoindický prákrt a páli a z novoindických jazyků skupiny indoíránské hindí, maráthí, kašmírština, bengálština a romština. Svědčí o tom řada jeho překladů z hindštiny, překlady kašmírských a bengálských pohádek a práce o romských dialektech.

 

Prof. Vincenc Lesný a Subhash Chandra Bose, bývalý starosta Kalkaty a pozdější předseda Indického národního kongresu, při jedné z návštěv Československa ve 30. letech minulého století.

Jeho první vědeckou prací byl již roku 1909 překlad části Sómadévova Kathásaritságara do češtiny. Od roku 1914 provázela Lesného tvorbu záliba v díle jednoho z největších indických básníků minulého století, nositele Nobelovy ceny, Rabíndranátha Thákura, jehož četnými překlady obohatil českou literaturu. Pozornost věnoval v neposlední řadě rovněž otázkám stojícím na rozhraní bohemistiky a indologie. Zde je nutno zmínit se právě o osobnosti básníka Otokara Březiny a jeho vztahu k indické filozofii a o literární činnosti Julia Zeyera ve vztahu k indickým námětům.

Otokar Březina

Z dalších indologických problémů se mu stal velmi blízký buddhismus. V klasickém hexametru přeložil roku 1947 buddhistickou sbírku průpovědí Dhammapada. Jeho životním dílem se stala obsáhlá a jedinečná kniha Buddhismus z roku 1948, která přehlíží vývoj tohoto náboženství nejen v Indii, ale sleduje jeho historii na Cejloně, v Barmě a v Siamu a zabývá se i severním buddhismem mahájánovým, jeho vývojem v Číně, Koreji, Japonsku, Tibetu, Mongolsku, Nepálu a Indonésii.

Prof. Vincenc Lesný a Rabíndranáth Thákur, Praha 1926

Profesor Lesný byl také výrazně činný na poli organizačním. Jeho přičiněním byla při Orientálním ústavu, jehož členem se v roce 1927 stal, zřízena Indická společnost, jíž poté předsedal. 

Prof. Vincenc Lesný s budoucím premiérem nezávislé Indie Džaváharlálem Néhrúem a jeho dcerou Indirou Gándhíovou. Jejich návštěva v Československu v srpnu 1938 byla projevem solidarity s československým lidem v době nejistoty a válečného nebezpečí.

Okupace a uzavření vysokých škol přetrhly na určitý čas vědecké působení V. Lesného. Ne však zcela, neboť i přesto přednášel na jazykové škole bengálštinu a věnoval se bádání především na poli romštiny. Konec války v roce 1945 otevřel Lesnému další pole činnosti. Inicioval založení měsíčníku Nový Orient, jehož se stal hlavním redaktorem. Po válce začal rovněž působit na nové univerzitě Palackého v Olomouci a v letech 1945-1952 působil jako ředitel Orientálního ústavu v Praze. 

Mnohostranná vědecká činnost V. Lesného byla oceněna členstvím v předních vědeckých institucích. V roce 1925 se stal mimořádným členem KčSN, roku 1933 mimořádným a v roce 1940 řádným členem ČAVU. Po válce se stal předsedou indické sekce při Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s Orientem a předsedou překladatelské sekce Syndikátu českých spisovatelů. Po vytvoření Československé akademie věd v roce 1952 byl jmenován téhož roku řádným členem-akademikem. Kromě toho byl členem mnoha zahraničních institucí, mezi nimiž se lze zmínit o Višvabháratí v Šántiniketaně, Association Francois des amis de l'Orient při Musée Giumet v Paříži a Gypsy Lore Society v Edinburghu.

Indický velvyslanec a starosta obce Komárovice, srpen 2022

První český indolog na Karlově univerzitě, jeden z našich nejvýznamnějších vědců tohoto oboru zemřel 9. dubna 1953.

(dle Vlasty Mádlové, archiv AV ČR)

Z díla Vincence Lesného:

Dnešní Indie, 1924

Duch Indie, 1927

Indické pohádky, 1927

Indie a Indové, Pouť staletími, 1931

Jazyk cikánů v ČSR (In: Československá vlastivěda, sv. 3),1934

Rabíndránath Thákur, osobnost a dílo, 1937

Básnický zápas Otokara Březiny, 1945

Buddhismus, 1948 (2. vydání 1996)

 

Většinu informací o projektu najdete také v následujících článcích:

https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/indie-rodak-z-trebicska-komarovice-vincenc-lesny-film-20230203.html

https://www.kr-vysocina.cz/kraj-vysocina-podpori-natoceni-dokumentu-o-indologovi-vincenci-lesnem/d-4118224