PŘÍBĚHY SONGŮ VANESSY: Jimmy Jones
Jak vznikaly songy Vanessy a co je inspirovalo. Šestý díl seriálu.
Jimmy se potkal s Bohem
S bohem anebo Ďáblem
Guyana žlutá řeka
Sedm set ovcí čeká…
Song Jimmy Jones vzniknul někdy v roce 1993. V tý době ještě nikdo neměl internet, takže sem si informace o takový úžasný události musel hledat jinde. Všechno jsem si odjakživa hledal v textech metalovejch kapel... to byl můj internet. Tam jsem nacházel věci, o který jsem se začal zajímat, a dohledával jsem o nich informace.
Byl jsem od cca 13 let metalista, měl jsem džísku s našivkama, mařenu, kouřil jsem startky, chodil jsem na Barču a toužil jsem po křivákovi. Toho jsem si přivez až pozdějc z Maďarska – hnusnýho z koženky. Chodil jsem na burzy a kupoval si metalový desky a kazety většinou podle obalů. Takhle jsem objevil Manowar... vím, je to srandovní kapela, ale tehdy mi to tak nepřišlo.
Jdu po tý burze a najednou vidím jejich desku SIGN OF THE HAMMER. Vypadalo to dost náckovsky, byly tam nějaký runy, bylo to celý černý, červený, bílý a vlastně jsem si nejdřív myslel, že to je nacistická vlajka. Tehdy se ten nacismus tak nebral a cokoliv, co nesnášeli komunisti, pro nás bylo vlastně dobrý.
Navíc s tím pořád koketoval Lemmy, takže mezi metalistama to bylo v pořádku. Ale tak na Depeche Mode taky nechodili samý buzeranti, i když se ta kapela ze všech sil snažila, aby se právě jim v 80. letech zalíbila... takže stejně jako se u fanoušků DM přivíralo očko nad koženou sukní Martina Goreho, u nás metalistů se přivírali oči nad Lemmyho německejma křížema... asi tak nějak.
No teď mi dochází, že ty Manowar byli taky dost homo, ale to mi došlo až pozdějc... ve 14 vám tohle nedojde, dokud nemáte v zadku zaraženej něčí kabanos. Ok... to jsem ale trochu odbočil, takže - koupil jsem tu desku a na ní byl song Guyana (Cult of the Damned), hrozná věc musím říct s odstupem... ale víte co - ve 14 se vám začíná vkus teprve tvořit.
No, takže jsem z překladu toho textu zjistil, že by mě to téma mohlo zajímat a pak už to šlo samo - šel jsem po tom příběhu a ještě před revolucí jsem s ním mohl oblbovat holky (ne že by zrovna tohle téma na ně zabíralo).
V textu je ještě jedna věc, která mě dodneska sere - ubral jsem Jimovi počet obětí. Bylo jich víc než 900 a v textu je 700... protože to šlo prostě líp do huby než de-vět-set. Mimochodem ten Jim Jones má něco z Filipa Turka, sice není blonďák, ale něco tam společnýho je.
