NĚKDO BY MĚL NĚCO UDĚLAT, ALE KDO…
Jak vznikla myšlenka oběhu republiky, projektu Z(a)tracené stezky a moje "Born To Run" poslání.
NĚKDO BY MĚL NĚCO UDĚLAT, ALE KDO…
První semínko projektu Z(a)tracené stezky bylo zaseto v roce 2011, kdy po přečtení knížky Zrozeni k běhu a absolvování běžecko-trenérské akreditace Born to run (BTR) v 2015, jsem začal přemýšlet o tom, jak dostat do povědomí širší veřejnosti důležitost problematiky zdravých chodidel, správné obuvi, techniky chůze a běhu i o vlivu, jež má moderní prostředí a nedostatek přírody na náš úpadek fyzické kondice a zdraví.
Tenkrát byl v Čechách jediný trenér této metodiky, ale žádní hrdinové/atleti, kteří by obětovali svoje nohy propagaci myšlenky Zrozeni k běhu a prokázali tak pravdivost všech těch vědeckých výzkumů, které se nám hromadily v rukou, ale které nikdo nechtěl brát vážně. Bylo mi jasné, že lidé budou potřebovat nějaký nezpochybnitelný důkaz, a tak vznikl nápad na oběh republiky (Born to run tour) a první klip, který měl za účel otestovat, jak by mohlo vypadat takové filmové zpracování tohoto rekordního pokusu.
I když technologie, která by nám umožnila zachytit tento příběh, již existovala, ta kvalita rozhodně nikoho nezvedala ze zadku a nevystihovala to, co vidím a cítím, když se proháním po lese. Avšak na to, abychom si mohli dovolit filmový štáb, jsme neměli prostředky, ani zkušenosti.
A tak jsem tuhle myšlenku částečně pustil z hlavy, ať už ze strachu zorganizovat kampaň pro získání finanční podpory, s čímž jsem neměl žádné zkušenosti, tak i z důvodu, že bych musel být ten, co to poběží, jelikož nikdo v mém okolí nebyl dostatečný blázen, aby něco takového podstoupil. Sám jsem pokračoval v rozvoji mojí běžecké techniky, kondici i schopnosti učit lidi běhat a současně nadále prozkoumával filmovací techniku, se kterou by mi umožnila nejlépe zachytit mé zážitky/pocity z běhání v přírodě. V hlavě mi však pořád šrotovalo, co by se stalo, kdybych přestal být srab a rozhodl jsem se tento projekt, který mne měsíc po měsíci a rok po roku sžíral, uskutečnit.
Jinak řečeno - Z(a)tracené stezky už byly tenkrát mým osudem, byla to jen otázka času, kdy přestanu utíkat sám před sebou a postavím se k tomu čelem, ale o tom zase někdy příště...třeba v neděli.
Díky všem za dosavadní podporu (vyjmenoval bych vás, ale proto to asi neděláte), moc si vaší pomoci vážím a pokaždé, když mi ztuhlá lýtka říkají, že bych dneska ten trénink mohl vynechat, nebo když kloužu v sandálech na ledu, sněhu a blátě, tak na vás myslím. Někdy mne to běhání opravdu ser(v)e, ale věřím, že tu spolu přepíšeme historii a stejně jako vy, chci vidět, jak to vše dopadne.
Jirka over and out...